Dům spánku

17.01.2017

Brilantne napsana kniha. Cte se sama.

26.12.2016

V okamžiku, kdy jsem ji dočetla, mě velmi zajímalo, co se dozvím v doslovu. Jak bude uchopena, rozebrána, kritizována... Vcelku zklamání, že se do toho nikdo zbaběle nepustil. Na druhou stranu pro to mám pochopení, protože sesumírovat nějak jednotlivé linky a příběhy do jednoho uceleného komentáře opravdu nebude snadné.

Všechny dějové linky spojuje Ashdown, místo na pobřeží s atmosférou jaksi zamženého klidného odpoledne prozářeného jemnými paprsky slunce a prozvučeného neklidnými vlnami narážejícími nepřetržitě na útes. Dům spánku, jakási oáza klidu pro rozbouřená nitra jeho návštěvníků a obyvatel. Zmíněná zamženost a mlhavost pak pramení ze snů, nerozpoznání skutečnosti a fantazie, z onoho důvěrně známého stavu mezi sněním a bděním... A tou mlhavostí, jak v náladě, tak v ději, se kniha vyznačuje a dle posledních kapitol si troufám tvrdit, že byla primárním cílem a záměrem.

Je třeba však dodat, že Dům spánku je knihou daleko bohatší a vícevrstevnou. Od tématu spánku a jeho poruch v nejrůznějších podobách, se přesouváme do světa filmu a filmové kritiky a pokračujeme až na feministickou, velmi emancipovanou, půdu, přes kterou se přehoupneme do vod psychologických a genderových. Egocentrismus, touha po slávě a moci a přesvědčení o vlastní dokonalosti nezůstává opomenuto. Duddenovo šílenství v jistých okamžicích opravdu působí až komicky. Tragikomicky.
Propojení jednotlivých postav může místy působit poněkud vykonstruovaně, ale (alespoň pro mě) nijak rušivě - zvědavost nad rozuzlením vždy převládla. A u některých konkrétních postav stále trvá...
Velmi se mi líbilo i rozebrání postav Sáry a Roberta. Směsice něžnosti, krutosti, beznaděje a touhy.
Dům spánku je zajímavou knihou, u které si živě dovedu představit, že nenadchne všechny své čitatele. Zároveň ale určitě nadchne mnohé.

"Já jsem ten jediný, kdo pracuje v tomhle oboru a ví, co je vlastně spánek."
"A co to tedy je?"
"Nemoc, pochopitelně."

18.01.2016

Kniha se čte dobře, to střídání dvojího časového pásma je podle mě od autora chytré, nutí vás tím číst dál, nicméně mě trochu zklamala průhlednost toho, co se bude dít, hodně věcí jsem uhodla dopředu, takže nějaký wow efekt se nedostavil, proto dávám 3*

25.09.2015

Mně to prolínání vlastně vadilo, musel jsem se hodně soustředit, abych byl "v obraze". Listoval jsem často zpátky, abych si oživil, co bylo v předminulé kapitole. Četba nebyla příjemným pohlazením, ale spíš stresující dřinou. V příběhu se sešli samí mírně úchylní (nebo duševně nenormální) hrdinové, což je teda pořádná náhoda! Ale jinak je to napínavé, zajímavé a neobvyklé.

22.08.2014

Po počátečním nadšení se dostavilo trochu zklamání... Ani nevím, proč vlastně, prostě to na mě něják nezafungovalo... Proto dávám jen 3 hvězdičky. Přesto chci ale vyzdvihnout autorův originální přístup, prolínání časových rovin a příběhů bylo výborně promyšlené. Něco mi tam ale chybělo, tak třeba příště :)

17.06.2013

Dům spánku mě velmi mile překvapil. Příběh je natolik odlišný od toho, co jsem doposud četla a přesto si získal mé sympatie. I když tu netečou potoky krve, autor buduje napětí velmi dobře, přesto jemně. To, co vás nutí číst dál je vše prostupující tajemství, kterému prostě chcete přijít na kloub.

Ukázka toho, co je člověk ochotný udělat pro svou životní lásku navzdory na první pohled nepřekonatelným překážkám. Příjemný a osvěžující čtenářský zážitek!

29.01.2013

Chvilku mi trvalo, než se mi podařilo začíst, ale pak už jsem hltala každé slovo a nemohla jsem se dočkat dalších zvratů. Mám v plánu se k této knize v blízké budoucnosti vrátit.

17.01.2012

Přebal knihy v anotaci přirovnává příběh ke skládance puzzle... A opravdu - story je širokoúhlou mozaikou. Příběh je vyprávěn s jazykovou obratností - využívání synonym, snaha pomáhat ději vjemovými představami (hlavně zvukovými). Kapitoly jsou vystavěny na střídačku - prolínání dvou časových linií. Během četby se několikrát objevují paralely na již zmíněné situace.
Charaktery postav jsou barevné. Kniha má "psychologický podtext". Jenom fenomén spánku patří (zvlášť při snění) do oblasti (ne)vědomí člověka. A čím déle čtenář knihu čte, tím víc mu dochází, jak je téma spánku široké a zajímavé.
Tajemství Dr. Madisonové jsem rozšifroval dříve než jej odhalil děj. Tušil jsem to. Šílenost Dr. Duddena byla zřejmá hned z prvních scén, ze kterých až mrazí... Nejde říct, že bych všechny části knihy četl jedním dechem. Především části o dr. Duddenovi mě brzdily...
Román je především o hledání/nalézání/ztrácení identit... Hledání sebe sama, aby se mohli hrdinové vrátit k blízkým. Ego Dr. Duddena ční vysoce nad ostatními...Jen on za celou knihu nevzpomene na jiné lidi, je pohlcen chimérou úspěchu a sebou samým... Vyústění vývoje jeho postavy je podmíněno paranoiou. Dojde k "odkopání peřiny" (na pacientech mu vlastně vůbec nezáleží - i přes počáteční proklamace, jak chce pomáhat na své klinice lidem s poruchami spánku).
Terry je ve svém dospělém single životě zajímavý osamělec - paralela k do sebe zahleděnému Duddenovi? V závěru jedna z vložených příloh odkrývá a nebo naopak zastírá Terryho stav. Tato příloha mě zmátla...

Pokud bych měl vypíchnout nějakou část knihy, tak mně mimo jiné bavila tragikomická nedokonaná oprava v článku, kterým Terry téměř započal svou kariéru...

V knize je zmíněno několik okolností (postava Anthonyho), které čtenářovi zůstávají v hlavě. Nebyly využity, ale kniha tím neztrácí...