Dům spánku
Jonathan Coe
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/6323/bmid_dum-spanku-iZD-6323.png
4
141
141
Ashdown, ponuře krásné sídlo na mořském útesu, dříve studentská ubytovna, později soukromá klinika pro pacienty s poruchami spánku. A právě zde se ve dvou časových obdobích prolínají osudy několika osob: studentů Sáry a Roberta, ředitele kliniky doktora Duddena a filmového kritika Terryho. Pobyt na opuštěném místě s bludišti chodeb a tajemným sklepením každého nějak poznamenal. Sára trpí narkolepsií, nedokáže rozlišovat mezi snem a skutečností. Robert hledá svou identitu, podobně jako Terry pátrá po ztraceném filmu Salvatora Orteseho. Poněkud vyšinutý lékař pak vede svůj osobní boj se světem… Autor mistrně mísí komično s tragičnem, patos s fraškou, napětí s uvolněním – román funguje jako puzzle: téměř nepozorovatelně graduje děj a všechny drobné souvislosti, jen zdánlivě malicherné, zapadají přesně do sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
The House of Sleep, 1997
více info...
Přidat komentář
Mě se to tedy obrovsky líbilo, četla jsem od autora Pár trotlů ale tohle mi přišlo po všech stránkách zajímavější, výraznější a osobitější.
hned po prvních odstavcích mi Coeův styl připomněl Fowlese - a Nagyův doslov mi dostatečně načechral ješitnost, když mi tuto reminiscenci potvrdil - čtenáře čeká postmoderní bludiště nečekaných kombinací a zasíťování dějových linek, které ironizují tradiční vyprávěcí postupy a dovádějí ad absurdum, někdy až ad parodiam typická žánrová schémata, motivy a charaktery (nejvíc jsem se bavil asi v pokusném sklepě doktora Duddena); každé jméno, téma i obraz skrývá nějakou narážku nebo klíč k další interpretaci a celý text je vlastně vysoce sofistikovanou hrou pro čtenáře i se čtenářem, metatextovost a intertextovost jsou tu čitatelem a jmenovatelem (např. skvělý vtip s přečíslováním odkazů ve vloženém článku):
prostě dekonstruované důkladně protřepeme, nemícháme, nýbrž znovu poskládáme
mimochodem: znamenitě zvolená ilustrace na obálce
Opravdu hodně zábavná kniha, občas mrazivá, občas hodně vtipná. Děj plný důmyslných nečekaných propojení a zvratů.
(Pravda je, že někdy až moc "vyšpekulované", ale nakonec jsem hvězdičku neubral.)
Britský prozaik Jonathan Coe (1961) vyvolal největší rozruch svým pátým románem Dům spánku (The House of Sleep) z roku 1997. Dostal za něj Writer’s Guild Award za nejlepší prózu a prestižní francouzskou cenu Médicis pro zahraniční knihu; letos pak i vůbec poprvé udílenou Evropskou cenu mladých čtenářů.
Coe v knize skvělým způsobem skloubil působivou formu s bohatým dějem. Většina hlavních postav má problémy se spánkem a většina děje se odehrává ve velkém domě Ashdown na pobřeží moře ve dvou časových rovinách: liché kapitoly v letech 1983 a 1984, kdy byl dům studentskou ubytovnou, sudé kapitoly v roce 1996, kdy dům slouží jako soukromá klinika pro léčení poruch spánku a hlavní postavy, původně studenti, se sem z různých důvodů po letech vracejí.
Na první pohled by se mohlo zdát, že střídání dvou časových rovin je složité, ale Coe především tak umně buduje stavbu románu, že je naopak velmi přehledné a navíc nepostrádá prvky napětí. Děj se skládá jako mozaika, jejíž jednotlivé části do sebe přesně zapadají. Čtenář musí být proto velmi pozorný a ostražitý, protože autor na něj neustále klade pasti v podobě překvapivých propletenců, point a vysvětlení. Napětí trvá až do samého konce a nedá čtenáři téměř vydechnout. Složitá struktura je vyvážena silným příběhem s přitažlivými postavami, dobře charakterizovanými a přitom skrývajícími různé záhady. Umístění do jakéhosi „strašidelného“ domu odkazuje k tradičnímu místu děje např. v anglickém gotickém románu, ale i k Dickensovu Ponurému domu.
Kniha se přitom dotýká mnoha témat: jsou to nejen poruchy spánku a samotný spánek vůbec, ale i sny a jejich vztah k realitě a naopak, problémy milostných vztahů, profese novináře, posedlost filmem či vědou, nesmyslné teoretické semináře a školení, problematika sexuální identity, změna pohlaví, rodičovská odpovědnost, obětování vztahu či rodiny kariéře apod.
V knize se proplétají až k překvapivému vyvrcholení příběhy čtyř hlavních postav: dr. Dudden vede kliniku v Ashdownu; kdysi zde byl ubytovaný jako student. Dudden léčí poruchy spánku, ale především takto postižené lidi studuje; sám spánkem pohrdá, protože bere tolik času, a touží eliminovat jeho potřebu na minimum; jeho vědecká posedlost je zde dovedena až k šílenosti a hrozivé monstrozitě. Druhou hlavní postavou je pak jeho studentská láska Sára, později učitelka v Londýně. Sára je narkoleptička (náhle upadá do mikrospánku a občas nedokáže rozlišit sen od skutečnosti, z čehož plyne řada tragikomických situací) a prožívá složité vztahy s muži i ženami. Další je student a později novinář a filmový kritik Terry; ten vůbec odmítá spát, čímž zaujme dr. Duddena, ale nakonec pochopí, že právě po spánku a po snech touží nejvíc. Jiný student Robert je pro lásku k Sáře ochotný obětovat mnohé a jejich vztah prodělá během let vůbec nejsložitější peripetie; důležitý je pro něj mj. dávný sen a vysvětlení jeho smyslu a tím i nalezení cesty k vlastní identitě.
Ne často bývá kniha tak inteligentní a zábavná (nikoli pouze ve smyslu, že obsahuje i několik opravdu komických situací, scén či dialogů, ale že je také zábavná v tom, jak musí čtenář skládat celý příběh po kouskách a odhalovat všechny ty vztahy a spojení), kniha dotýkající se nepovrchně tolika závažných problémů, kniha tak čtivá a umně zkonstruovaná.
Jistě, příběh je možná místy až příliš vyspekulovaný, některé náhody až příliš „náhodné“, některé proměny osob až příliš účelové (např. Robert se operativně změní v ženu, aby zaujal lesbickou Sáru). Ale nad tím vším zvítězí právě ono napětí z mozaikovité struktury textu: román jako skládanka, román jako puzzle. Ani v tom by pochopitelně nebylo nic nového, ale ve spojení se zvoleným příběhem, postavami a tématy to funguje výborně. Všechno do sebe přesně zapadá – logicky, přesvědčivě a vyváženě. I takové věci – nebo náhody? osud? – se mohou stát.
„Nikdo nelže ve spánku.“
Tak toto asi nebude úplně mainstreamová záležitost, každopádně je to zajímavá, netradiční a svým způsobem dost originální kniha, především díky výbornému a neotřelému námětu. Téma narkolepsie, kataplexie a podobných poruch…nesetkávám se s tím běžně, takže pro mě osobně to bylo i určité a přínosné rozšíření obecných znalostí, což vždycky ocením.
Celou knihou se prolínají příběhy několika málo hlavních postav, ať už těch, kteří těmito poruchami trpí nebo naopak těmi, kdo je léčí. A pak se zde střídavě objevuje několik těch vedlejších, s o nic menším významem, kteří tyto hlavní postavy nějak propojují a spojují v jedinečný, osudově propletený celek.
Kniha má několik, možná trochu odlišných žánrových vrstev, kdy se na jedné straně přibližuje trochu thrilleru a ukazuje, co se může stát, když někdo vnímá spánek jako nemoc, která zkracuje lidský život (tuto část skvěle zastupuje doktor „šílenec“ a jeho zvrhlé pokusy). Na druhé straně je to vlastně kniha o obrovské lásce a taky o tom, kam až člověk dokáže zajít a co pro ni dokáže udělat, aby ji získal.
I pointy těchto dílčích příběhů mají odlišný charakter – zatímco šílenství lékaře na konci vyznívá naprosto tragikomicky, linka kolem Roberta je výrazně citová, emotivní a pro mě tedy hodně překvapivá. Samotný víceméně otevřený konec mi tentokrát vůbec nevadil, protože právě ta poslední …a vlastně úplně obyčejná věta mě zasáhla úplně nejvíc.
Jedna hvězdička dolů jen za ty pro mě trochu nudnější pasáže kolem ztraceného filmu.
Nemyslím si, že je to žánrovo ťažko zaraditeľné, nie pre bežného čitateľa. Je to román, normálny, dobre čitateľný a zaujímavý. Ako spomína pán Ladislav Nagy v doslove, nemá ani veľmi cenu púšťať sa do rozprávania deja, vysvetľovať, čo sa vo veľkom dome na pobreží udeje. Páčilo sa mi to veľmi, až mám chuť prečítať si od tohto autora aj niečo iné, keďže Dúm spánku bolo moje prvé stretnutie s ním. Uvidíme, presnejšie povedané - čas uvidí, slovami klasika, hehe....
Každopádně zvláštní kniha, která mě zaujala jako notorického nespavce hlavně svým tématem, ale je zvláštní i samotným zpracováním..... čtenář je pomalu vtahován do děje, který sám o sobě je dost nejasný, vše je jakoby na hranici snu a skutečnosti, hranice se smazávají, a náhody a vztahové propletence ve dvou časových rovinách jsou tak neuvěřitelné, že celá kniha působí spíš jako sci-fi.... nicméně dozvíte se tam spoustu zajímavostí o spánkových deprivacích i o samotném spánku.... kniha určitě není určená pro většinového čtenáře, ale mě se celkem líbila, je to žánrově těžko zařaditelné...
Četl jsem již před mnoha lety. Jako narkoleptik jsem se s motivem knihy velmi rychle ztotožnil. Po všech směrech kvalitní čtení.
Z anotace a doslovu mne zaujalo, že má jít o experimentální román a příběhové "puzzle"... Experimentálních románů jsem tolik nepřečetla, tak nevím, ale ani mi to nepřijde, a puzzlovitosti na můj vkus příliš napomáhají náhody a odhalení v ten správný čas...ale každopádně jde o zajímavě vystavěný příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kdy vztahový propletenec skupinky studentů, obývajících určitý čas studentskou ubytovnu Ashdown, se rozplétá a vyjasňuje po dvanácti letech znovu na místě činu, proměněném nyní na léčebnou kliniku poruch spánku. Autor si dokáže se čtenářem pohrávat, vytvářet a zase bořit jeho představy o tom, jak to vlastně tehdy bylo a kam to vede, motivy různých spánkových poruch se podílí na osobité atmosféře snovosti, smutku i vzniklých komických situací... a v souladu s anotací nakonec všechno nepředvídatelně zapadne do sebe.
Velmi zajímavá knížka. Ukazuje jak člověk, který je posedlý svou prací a výzkumem, tragicky dopadne, když podlehne svému já.
Nápad je to vskutku zajímavý, ale příběh za mě bohužel nic moc. Chvilkama mě to nutilo číst pořád dál a chvilkama jsem až usínala, občas jsem něco přeskočila.. hold to nebyl zrovna můj šálek kávy.. :-)
Škoda, že nemám k dispozici šest hvězdiček. Tahle kniha, byla přesně pro mě. Myslím si totiž, že přesně takovéhle životy žijeme, jen kdybychom jim více rozuměli :-))) a nebo kdybychon se probudili? Fakt dobrý a vtipný a vůbec ....
Kniha od pro mě neznámého autora, o to větší překvapení to pro mě bylo. Moc se mi líbila, přečetla jsem ji celkem rychle. A časem se k ní jistě vrátím.
Napětí, hluboká psychologie a způsob psaní, který vás nutí přemýšlet. Vlastně neustále jste překvapováni a navíc téma spánku, tedy velice zajímavé vlastně pro každého. Všichni musíme spát a kdo z nás se někdy nebojí, že ze spánku něco prozradí, zvlášť když je tu ta nezvratná pravda, že ve spánku nikdo nelže. Psychologických témat je v knize tolik, že každý si najde něco, co jej zaujme. Třeba to, co všechno je člověk schopen udělat pro získání někoho, koho hluboce miluje. Obdivuji spisovatele, že dokázal do jedné nepříliš silné knihy dostat tolik tragédie, ale zároveň i komických situací. Nic však není odbyto a všechno jde do hloubky a nakonec logicky i skončí. Mistrovské dílo, kterému bych dala mnohem více hvězdiček, než je zde možné.
Knihou jsem se těžce prokousával ,mohlo za to prolínání časových rovin,které mi vůbec nesedli. Příběh nebyl ani tak špatný a bavil mě ale čtení této knihy bylo pro mě vyčerpávající a ke knize se určitě ,už nevrátím.
Zaujímavo rozohraný príbeh o spánku a všetkom s ním súviasiacom, s výbornou atmosférou prímorského sídla Ashdown. Celkovo hodnotím pozitívne, ale trochu mi prekážala prehnaná prepojenosť všetkých postáv v oboch časových rovinách a očakával som na záver zaujímavejšiu či originalnejšiu pointu.
*Čitateľská výzva 2017 - kniha, odohrávajúca sa na ostrove
Asi jsem na tuto knihu nedozrála. Prostě mě nebavila, postavy mě nezaujaly, do čtení jsem se nutila a pořád jsem doufala, že si mě podmaní. Je mi líto, ale nestalo se tak. Mé hodnocení je čistě subjektivní, chápu, že pro mnohé může být kniha přínosem.
Nepřijde vám vlastně fascinující třetinu života nehybně proležet sám, ve tmě, se zavřenýma očima, bez kontroly a vědomí?
Kniha je svou atmosférou sugestivní. Jejím dějem proplouváte jako ve snu, ale rozhodně ne snovým způsobem. Děj není vlastně v příběhu podstatný, i když mu jistě přidává na gradaci. Důležitá je právě ona mrazivá, intimní atmosféra, snění postavené do úplně jiného světla než známe z literatury běžně.
Trochu mi připomíná Mayrinkova Golema, i když ten byl přece jen mlhavější. Linie Domu spánku jsou překvapivě ostré, orientaci neztrácíte ani kvůli všudypřítomnému snění ani kvůli časovým rovinám. Kniha se čte velice dobře, jak graduje napětí, nechcete ji odložit. Je radost knihu otevřít, a zároveň zanechává v mysli melancholickou stopu. Nemyslím, že jsem jediná, kdo od přečtení přemýšlí o spánku jinak než dřív.
Dům spánku
Kniha svým způsobem zvláštní, ale přesto velmi kvalitní. Zajímavé bylo rozdělení příběhu podle kapitol na konkrétní léta. Celým příběhem se prolíná téma spánku, které se dotýká i samotných postav - Sara trpí narkolepsií, Terry nedostatkem spánku - ale také třeba psychických poruch a následného šílenství Grega. Velkým tématem je i láska a touha po tom, být milován - v tomto se mi velmi líbil Robertův příběh a bylo docela šokující, co vše byl ochoten udělat pro to, aby ho Sara milovala. Jak moc byl povolný se pro ni změnit a vlastně zbytečně. To mě zaujalo a stále nad tím přemýšlím i po dočtení knihy.
Tak do půlky knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji budu dočítat, ale ta magická, ponurá a tajuplná atmosféra, všechny ty vztahy a vzpomínky, které se začaly spojovat a zapadat do sebe mě nakonec přesvědčily a nelituji toho. Skvěle byla popsána psychologie postav i líčení prostředí Ashdownu.