Dům u hřbitova
Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Nadpřirozeno, ponurost a tajuplnost jsou základními prvky napínavého příběhu ze staré Anglie, ve kterém je mistrná zápletka doplněna i propracovanou psychologií postav.
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1999 , DialogOriginální název:
The House by the Churchyard, 1863
více info...
Přidat komentář
Autor mé milované Carmilly nezklamal. Je to samozřejmě poněkud rozvláčné, strašná spousta zbytečných postav, ale jinak nádhera!!! Mám jedinou připomínku, a to k překladu... jsme v 18. stol., páni nosí paruky, dámy krinolíny, a přesto chce pan Dangerfield odcestovat PARNÍKEM!!! Parníkem? Proč ne rovnou odletět letadlem? To vážně nakladatelští redaktoři vyhynuli???
Eeeh tohle rozhodně nebyl horor, ale spíš drama thriller.
Jinak hodně průměrná kniha.
Za mě:50%
Dlouho jsem se ztrácela v postavách, ale ke konci jsem se našla a docela se mi vyprávění zamlouvalo.
Nejprve jsem se ztrácela v množství jmen a v tom, kdo ke komu patří, takže jsem si udělala seznam postav. Pak jsem se ztratila v kvantu různých situaci. Poté jsem přestala chápat, proč se některé postavy v příběhu objevují. Ovšem když jsem dočetla, řekla jsem si, páni, tak to bylo něco! Jako by člověk procházel obrazárnou a ty obrazy před ním ožívaly...
Četlo se to dobře, i když to bylo takové zdlouhavé čtení, ale pravděpodobně se ke knize už nikdy nevrátím. Příběh zajímavý, ale opravdu zbytečně natahovaný...
Tohle jsem si užívala, je to jako pozvání do druhé poloviny 18. století na irský venkov, kde se v událostech prolínají současné osudy společensky vícevrstevného obyvatelstva s jejich hříchy z minulosti s příznačnými divnostmi a citovými vztahy.
Autorův styl je hezky výpravně popisný, malovaný starý obraz ožívá.
Citace:" K sídlu generála CH... vedla cesta lemovaná starými topoly. Přes most a pod rameny větví se vstupovalo na dvůr z bílého kamene. V předu před statkem se táhl vodní příkop s břečťanem, obrostlou kamennou balustrádou, končící až v zahradě, se spoustou kvetoucích keřů a velkých květináčů. Na dvoře si pyšně vykračovali pávi a na hladině vodního příkopu plavaly labutě. Mohutný irský pes s keltský nápisem na širokém obojku se vyhříval na schodech."
Idilka plná napětí ze sousedských pověr, předstírání, klamů, nepochopení, které jsou podhoubím pro neblahé zločiny.
Zfilmování díla by bylo i pastvou pro oko.
V mých F.
Hvězdičkami neplýtvám. A tato kniha má plný počet po zásluze. Ano, tato kniha je vzorovou ukázkou důvodů, proč tolik miluji starou literaturu!
V povídkách talent autora tolik nevynikl. Četla jsem je, jsou průměrné. A pak tu máme tento skvost. A tady už se ukazuje naprosto jasně, že spisovatel je opravdový mistr pera! Tohle byl koncert slova, vážení. A navíc plný úžasného humoru. Připomnělo mi to Haška kříženého s Jirotkou…
Množství osob je zcela přiměřené. Kdo se u čtení soustředí, ten problém mít nebude. Kdo je odchovaný na novodobém braku, ten má s koncentrací problém. Nesvádějte to ale na tuto knihu, ta za kvalitu vaší koncentrace opravdu nemůže.
Byla tu výtka, že prý se v knize nic neděje, že až tak v půlce knihy. Kdepak. Je pravda, že začátek je poněkud delší, seznamujeme se s prostředím a lidmi. Ale někde kolem 20 % už jsou na scéně všichni a důležité děje se už dávají do pohybu. Jen to chce opravdu vnímat, co nám autor předkládá, stará literatura nikomu nic zadarmo nedá…
Vcelku náročné čtení, ale dá se. Je tu opravdu spoustu postav, chvílemi jsem se i ztrácela. Příběh je ale zajímavý a pěkně vystihuje dobu, ve které se děj odehrává. Mě se to líbilo.
Nejvic me stvalo, ze nejaky milovnik cestiny, opravoval chyby v knize. No to bych ho bacila po hlave. Ja je sakra taky vidim, ale kdo vezme propisku do ruky a cmara v knizce je ....
Neurazí, ale ani nenadchne. S prvními dvěma třetinami jsem se prala a neorientovala jsem se v postavách, začetla jsem se až asi v poslední třetině, kdy se konečně začlo něco dít.
Štítky knihy
irská literatura horory duchové a přízraky strašidelné domy
Autorovy další knížky
1992 | Carmilla |
1970 | Zelený děs |
1999 | Dům u hřbitova |
1999 | Hodina smrti |
2011 | V temném zrcadle |
Mně se to líbilo. Přiznávám, že jsem se trochu ztrácela v postavách, ale nijak zvlášť mi to při čtení nepřekáželo. Bylo to zajímavé a správně napínavé. Lepší než některé "thrillery", co teď vychází jak na běžícím pásu.