Dům v nebi
Amanda Lindhout , Sara Corbett
Příběh Amandy Lindhoutové začíná jako úžasný cestopis inspirovaný magazínem National Geographic. Malá Amanda celé dětství vybírá z popelnic zálohované láhve, aby si mohla v charitativním obchodě koupit stará čísla časopisu, díky jehož reportážím uniká z neutěšených domácích poměrů do neznámého, vzrušujícího světa. Po střední škole začne pracovat jako servírka a veškeré našetřené peníze investuje do cestování. To je její školou života – zvědavost ji zavede na nejkrásnější a nejodlehlejší místa planety a touha stát se novinářkou na volné noze do nebezpečných zemí, jako je Afghánistán či Irák, a nakonec také do Somálska. Lindhoutová ví, že Somálsko je nejnebezpečnější země světa, přesto přemluví svého bývalého přítele, nezávislého australského fotožurnalistu Nigela Brennana, aby se tam s ní vydal. Do té doby spolu bez sebemenších problémů procestovali tolik neznámých míst, že možnost skutečného ohrožení je pro ně abstraktním pojmem. Druhý den pobytu v Somálsku jsou však uneseni ozbrojenými extremisty, kteří za ně požadují výkupné ve výši tří milionů amerických dolarů…... celý text
Přidat komentář
To je přesně ono ( chce se mi napsat)....když se cestování stane vášní, smyslem života, těžko se rozezná hranice, kam už není bezpečné zacházet....kousek po kousku vám ,,všude,, začne být těsno a budete se posouvat dál a dál...a tohle se prostě bohužel stává. Je to šílené a vůbec si neumím představit něco podobného zažít.
Je pro mne trochu obtížné dávat plný počet hvězdiček knize s tímhle tématem. Je to silný příběh, obdivuji Amandu za její odvahu, sílu a víru věřit, že jednou bude dobře. Po tom všem co prožila, klobouk dolů, jak to vše zvládla. Je to silná osobnost.
Tak tato kniha mne úplně dostala. Zpočátku jsem si myslela, že mne nebude bavit a nemohla jsem se tak nějak začíst. Ale s přibývajícími stránkami mne bavila víc a víc. Opravdu silný příběh , velice drsný .....Někdy jsem si až říkala, že to nemůžu dočíst, vadilo mi, jak se únosci chovali, v jakých podmínkách hrdiny drželi, zkrátka vše bylo opravdu šílené. Neumím si představit být v kůži hrdinů. Ani si to možná ani nechci představovat. Buďme vděční , za to v jakých podmínkách žijeme, za to, co máme. Takovýhle osud nepřeji fakt nikomu , i když Amanda si asi trošku za to mohla sama, ale obdivuji ji za to, jak dokázala přežít a vydržet to peklo, co prožívala a nezbláznit se......a hlavně se dostat ze zajetí a domů....dlouho ve mně bude příběh této knihy....
Kniha Amandy Lindhoutové rozhodně dokáže vzbudit emoce. Klobouk dolů před tím, že autorka dokázala sepsat svůj příběh i s rizikem, že se na její hlavu sesype od některých čtenářů kritika její lehkomyslnosti. Člověku se ani nechce věřit, že toto je současný svět. Víme to. A někdy před tím zavíráme oči. Přeji autorce, aby byla i nadále tak silná, jako dokázala být v zajetí.
Silná kniha. Ze začátku popisuje lehkomyslný život cestovatelský, která si po pár letech usmyslí,že bude reportérkou v Afghánistánu, Iráku a protože to není dost crazy, vydá se se svým přítelem do Somálska. Tam je unesou a 14 měsíců je vězní, mučí atd. Člověka ze začátku napadne: můžou si za to sami...mají ,co chtěli...ale tohle by člověk nikomu nepřál....
Úžasná kniha. Hrozny osud autorky knihy, ale příběh je to dech beroucí!! Člověk si říká, co by dělal na jejím místě.......
Amanda je velký dobrodruh a svou aktivitou se sama dokázala vypracovat na schopnou žurnalistku. Takové situace, které prožili, by civilizované lidi nikdy nenapadli, že by se mohly stát, tak bych jí neodsuzovala, že si za to mohla sama.
Chtěla bych vidět všechny kouty světa, ale vždy si vzpomenu na tento příběh. Nikdy bych se nechtěla dostat do kůže Amandy a hlavně si jsem jistá, že bych to nepřežila se zdravým rozumem. Ona to dala???? Jak "proboha"? Nesmírně statečná a silná žena, má můj obdiv.
Asi je nesmysl říct, že mám opravdu ráda tyhle typy knížek. Podle skutečné události a se “šťastným” koncem. Zas a znova si u takového příběhu připomenu, co mám a v jakem světě žiju a jsem opravdu vděčná. Všecky moje dosavadní starosti se “zmenší”. U téhle knihy jsem si kolikrát tak vážila jídla, které jsem zrovna jedla, jelikož mi její vyprávění navazovalo pocity, kterými zrovna trpěla. Rozhodne doporučuji!
Mám ráda skutečné příběhy - právě svou opravdovostí jsou děsivější. Přistihla jsem se, že si často při čtení knihy kladu otázku - co bych udělala na jejím místě teď já? Co bych řekla? Co bych teď asi cítila?...no jen ta představa byla tak šílená, že jsem kolikrát zavírala oči. A ten Nigel - sice neznám jeho verzi příběhu, a ani nechci soudit člověka, když se dostane do takových podmínek a má strach...no ale...to byl skutečný "charakter", chudák holka na to byla prakticky sama. A že cítí k únoscům soucit? Wau, tak to je pro mě trochu silný kafe. Další z otázek, které jsem si kladla - co bych cítila já? ...myslím, že soucit by to nebyl, takže Amando, klobouk dolů!
Kniha mě pohltila a četla jsem ji jedním dechem. Stále si trochu myslím, že do takových oblastí nemají ženy jezdit, ale na druhou stranu obdivuju někoho, kdo to všechno vydržel. Myslím, že dobré východisko pro autorku z toho všeho je její humanitární činnost po návratu.
Uf tak to byla síla. Téměř nelze odložit. I když člověk ví, že to "dobře" dopadne (jinak by knížka nevznikla) místy se tomu už nechce věřit. Nechápu, kde brala sílu, vždycky ji našla, někde ze dna...a islám...no hrůza, fakt si všechno odůvodní, jsou v právu...
Kniha mně bavila .Je dobře napsaná .Nechci hodnotit zda si autorka za to mohla či ne ,ale tohle by se dít nemělo.
To co prožila je jedním slovem hrůza .
Ti co ji věznili by si neměli říkat lidé .To nejsou lidé .A islám je hnus .
"ivakola" to vystihla naprosto přesně. Osobně bych dala přednost tomu, aby takovéto hrůzostrašné knihy nemusely vůbec vznikat. To by ovšem nesměly existovat zrůdy, co se ohánějí kalašnikovem a Alláhem...
Neskutečný příběh, autorka ukazuje boj o vlastní přežití...Příběh podle skutečné události.
Ano, kniha začíná dětstvím Amandy a pokračuje jako cestopis, škoda že to i takhle nepokračovalo. Nemohu se zbavit pocitu, že za situaci, do které se dostala si tak trochu může sama. Vůbec nezpochybňuji to, že si vytrpěla strašné muka, trpěla o to více, že je žena a dovolím si říci, že její konvertování k islámu ji asi zachránilo život. Sama autorka na závěru knihy přiznává, že s odstupem času si uvědomila jak bezohledná byla vůči svým blízkým a hlavně rodině. Naprosto s ní souhlasím.
Opravdu děsivý a srdcervoucí příběh, který při čtení vzbuzuje silné emoce. Kniha je skvěle napsaná, že se od ní lze jen těžko odtrhnout.