Božský imperátor Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38891/bmid_bozsky-imperator-duny-u12-38891.jpg
4
525
525
Čtvrtá kniha z cyklu kronik o planetě Duna, fenomenálního díla světové sci-fi. Čtvrtý díl Božský imperátor Duny nás zavádí až o 3500 let dál. Planeta již oplývá vodou, píseční červi vyhynuli, zmizelo i koření. Všechna dobrodružství se tentokrát točí zejména kolem „božského imperátora“ Leta… Šestisvazková sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světového science fiction. Vypráví o pouštní planetě Arrakis, na níž se nachází jediný zdroj koření prodlužujícího lidský život a propůjčujícího člověku mimořádné psychické schopnosti. Svému autoru získala nejen literární ceny, ale především miliony čtenářů na celém světě.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , BaronetOriginální název:
God Emperor of Dune, 1981
více info...
Přidat komentář
Jaké by to mohlo být se setkat s někým, kdo žije přes 3000 let? S někým, kdo zažil vše s čím se může člověk za svůj život setkat, ba co si dokáže představit. Možná i to, jenž si představit ani nedokáže, jelikož bytost o které budete číst, může čerpat z paměti a zkušeností všech svých předchůdců.
Takové je čtvrté pokračování knižní ságy o Duně. Nabízí vynikající dialogy a vnitřní monology, myšlenky o lidství, morálních hodnotách a zachování života (ne bez oběti). Příběhová linka jen poměrně přímá, ale kroky k jejímu cíli vedou různými zákoutími, oklikami a zatáčkami, však ani šaj-hulúd nebrázdí pískem pouště Arrakis geometricky přesnou přímkou. Možná jen tehdy, kdy je lákán rytmickým duněním tlouku, tak jako jsem byl lákán ke knize já, po celou dobu její četby.
Veľmi vydarená časť, ktorá nemusí všetkým sadnúť, čo úplne chápem. Ja mám ale kvalitné konverzačky rád a záver knihy sľubuje ďalšie zaujímavé pokračovanie.
U lékařů v čekárnách, na parkovištích v autě, v kavárnách při čekání na rodinu a občas doma na gauči jsem tuto knihu doslova hltal.
Že se to táhlo? No, trošku jo.
Že byl děj ve své podstatě velmi krátký? No a?
Sledovat myšlenkové pochody Leta II. bylo prostě úžasné a dialogy skvělé, napětí bylo správně dávkované. Knihu hodnotím jako jednu z nejlepších, jakou jsem četl.
Vzhůru do dalšího pokračování.
...měl na svých bedrech osud celého vesmíru.
Dík křiku sojky poznáš jednou i sebe.
Duna už nikdy nebude taková jako dřív.
A ted se vžijte do jeho výběžků pstruhů.Co takhle špetku melanže ?
Tady by ani lekce Bene Gesseru nepomohla.
Stále obsáhlý komlexně vymyšlený svět.Fungující do mikro-makro detailů.
Již několik desetiletí,čtyřkový díl,útočí na smysly čtenářstva.
Až komorně precizně minimalisticky.Tento díl má esence,které tak trochu chyběli v minulém.Přitom se až tolik od trojky neliší.Nadále drží pozornost a čtivě odsýpá.Napětí z mnoha dialogů to je kumšt.
Kdybys tak náhodou měl pocit,že jsi jako Imperátor sám.
V některých velkých pasážích i kapitol působí téměř meditativně.
Jakási strastiplná odysea.Divadelní sci-fi.Každý má svou pravdu.Všichni se mohou mýlit.
Nečernobílé,neprůhledné postavy.Důraz na kladase-záporáky neurčitý.V tom je to mistrovství a krása.Zavedená klišé,tak to aby se načekal.
Tou cestou pouští přijd rovnou k nám
Jak se chovat a reagovat ? Imperátor vídí budoucnost.Čte myšlenky.Žije minulostí předků.Nic ho zdánlivě nemůže překvapit.Téměř nic.
Když se člověk odprostí od epiky jedničky.Jde o takový,vlastně samostatný úvod.Složitost světa,zvyky,zákonitosti,charakteristika.Dostává v dalších dílech návdavek ze ságy rodu Atreidů.Takový obrovský mega bonus.
A jak to bylo dál ?
Vždyt fůru přátel máš v zeleném Síči.
Vítej Siháju.Pozdrav zářícího.Vstup do věčné blaženosti.
Rybí mluvčí už čekají.Ukradené deníky vše vyjeví.
Příliš moc se v knize ani nestane. Většina knihy jsou rozhovory s Božským imperatorem, které jsou místy tak podivné, že ani nevíte, co tím chce vlastně říct. Což mu říkají i postavy z knihy, takže si z nich někdy moc neodnesete.
Děj samotný je velmi krátký. Přesto se zde stanou další důležité věci pro pokračování příběhu Duny.
Kniha mi přijde, že je kvalitně napsána, ale prostě jsem nějak čekal mnohem více, když věku v potaz skvělé předchozí díly. Ale rozhodně to není špatná kniha.
Tenhle díl se mi moc líbil. Sice se to ze začátku trochu táhlo, než jsem se do toho dostala, ale potom se to rozjelo. Ne dějově, protože skoro celá kniha jsou dialogy s Letem, ale jde vidět, že se autor od prvního dílu posunul dál. Nečekejte velká dobrodružství, jako spíše spoustu věcí k zamyšlení, které si člověk musí dávkovat. Je pravda, že tady už není to drama jako v prvním díle. Myslím, že tam chtěl autor primárně představit svůj svět, kdežto v tomhle bodě už se dostáváme ke složitostem času, vládnutí, moci, motivací, obětí apod.
4. Díl Duny se mi moc líbil. Pokud bych měla srovnat, tak podobně kvalitní jako první díl. Opět zde hraje prim má oblíbená postava Duncan Idaho a obecně témata řešená v tomto díle se mi moc líbila, už se těším na dalši. :)
Velký posun v čase mohl vesmíru a příbehu Duny dát spousto nového, ale bohužel se to u Božského Imperátora né úplně podařilo.
Nechci čtvrtý díl házet do stejného pytle jako Spasitele, ale kvalitně je na tom asi jen o kapičku lepší. Těšil jsem se na dlouhověkého Leta II, ale bohužel musím říct, že mě postava nebavila tak jak tomu bylo v Dětech, aneb Paul je Paul a zůstává pro mě i nadále tím hlavním tahounem Duny, i když už je "pár let" po smrti.
Číst budu i dál a budu doufat, že Kacíři mě do zvláštního vesmíru Franka Herberta vtáhnou víc než jak to bylo u Imperátora..
Složitost Léta II byla občas odzbrojující. Krásně napsané, drsné a zároveň půvabné vedení čtenáře. Jen ten konec byl takový uspěchaný ...... Jdu na další díl
Musím říci, že mě kniha velice překvapila a hned po prvním dílu me opravdu nejvice bavila, skvělé napsané, dej ubíhá velice rychle. Jsem zvědavá, co se bude dít dal.
Tímto dílem končím se serií Duny. Po prvním dílu mi vydržela euforie až k Božskému imperátorovi, ač díl vypadal ze začátku slibně, překlopil se do stylu Spasitele Duny a já už věděl, že další knihu série čist nebudu. Za mě lepší děj něž u předchozích dvou, ale to neustálé prechytracké žvanění už bylo únavně nudné, že co dvě přečtené stránky, to zavřená víčka. Jen Duna se mi zapsala do srdce a doufám, že její pokračování dostanou ve filmové podobě lepší ráz.
Hloubavější, velmi silný díl. Postrádá objevnost a dramatičnost první Duny, ale zanechal ve mě asi nejhlubší dojem.
Jedním slovem "utrpení". Je hezké, že autor psal knihu sobě pro radost a patrně viděl něco, co je lidem zvenčí skryté, ale pak moc nevidím smysl to vydávat (a je jedno, že se jedná o klasiku). Dialogy nesmírně reader-unfriendly, děj se neskutečně táhne kolem neustálého Letova žvanění o věcech, kterým lidé kolem nerozumí a ošklíbání nad tím, že jim nerozumí (jaký div) a je předehrou k posledním deseti stranám, na kterých se odehraje pointa. Mám ráda knihy, které mi přinesou nějakou myšlenku, nad kterou se pozastavím a zamyslím, ale zase nemyslím, že tohle je Talmud nebo Bible, abych si musela pasáž číst pětkrát a hledat v tom smysl. Škoda, předchozí tři díly byly fajn, ale tohle bylo horší než melanžový trip.
Četla jsem ze začátku dost na sílu a 2x jsem odložila. Vlastně mi to pomohlo pochopit, jak geniální je první kniha.
Po letech jsme se odhodlala začít číst celou sérii a nevím, zda to bylo dobře. Proti jedničce je druhý díl slabší. Asi to ve své době bylo inovativní, ale v mezičase jsem četla spoustu knih, které pracují s podobnými motivy, nějak mě ten příběh nepřekvapil. Nadšení a okouzlení jako s jedničkou se nekonalo.
No, asi nejlepší díl po dokonalé jedničce. co k tomu říci? Vše už napsali diskutující pode mnou. Neboť kniha je tím vším... Pořás se k ní vracím. Možná pro pochopení autora a světa Duny tím základním.
Tenhle názor nikomu nevnucuji. Názor si každý musí udělat sám.
Kniha, kterou s původní trilogií Duna spojuje pouze dvojice hlavních protagonistů a o první písmenko ochuzená planeta Arrakis, jež je ovšem ve všech ostatních dějových i stylizačních rovinách naprosto odlišná. Herbert buduje na pevných základech předchozích knih zcela nový svět, který je ovšem poněkud méně komplexní a spíše než k politice tíhne k náboženství. Herbert si v postavě božského tyrana s tělem červa plní své spisovatelské sny a žene jej od jednoho brilantního dialogu k druhému. Napětí je hmatatelnější než ve všech předchozích knihách a i když jsem si občas posteskl po nějaké té větší akci, nakonec jsem byl vděčný za to, že se celý příběh obešel bez klišovitého bitevního patosu a vystačil si s pár stránkami, na kterých ještě více vynikne hrozivost jeho veličenstva Leta. Červ není nikdy daleko a kdykoliv se začne objevovat, čtenář se spolu s nebohým Moneem začne potit strachem.
Necítím potřebu (alespoň prozatím) kazit si skvělý dojem že série a pouštět se do Kapituly, proto také s jistým "uvidíme" určuji za jediný problém této knihy Sionu Atreidovou, oslí můstek k pokračováním.
Na moje prekvapenie celkom dobré. Kvalita bola konštantná, žiadne výkyvy v kvalite (ako pri trojke) som tam nezaznamenal. Bola tam aj akcia, aj intrigy, plánovanie, trochu Duny, dobré staré aj nové postavy a aj nejaké tie filozofické múdra. Dej bol možno viac komorný a viac sa zameriaval na Leta II, prípadne ešte na úzky okruh postáv, avšak tento diel mi vôbec nepripadal ako niečo písané nasilu a zaradil by som ho na druhé miesto po pôvodnej Dune.
Poslední kniha ze série „Duna“ kterou jsem četl. Opět má své kouzlo a moc přitáhnout ke čtení. Za mne opět 5*
Štítky knihy
space opera sci-fi americké romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Český Atreides hodnotí Dunu: Kdysi to byl můj nejoblíbenější příběh ze světa Duny a při opětovném čtení i chápu, co se mi tam líbilo, ale dnes jako již zkušený čtenář tomu maximální počet hvězdiček dát nemůžu. Božský imperátor je rozhodně naprosto fascinující postava a patří k těm nejlepším, které série nabízí, ale jak se člověk již zorientuje v jeho císařství a nový Duncan se konečně víceméně zorientuje s námi, přichází druhá polovina knihy, kde kvalita klesá a řeší se jenom vztahy, osud a Letovy velké plány. Dějové linky mimo Leta a Duncana mi navíc tak zajímavé nepřišly, byť zase dokreslovaly jiné úhly pohledu, které asi i byly třeba.