Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210169/bmid_duna-210169.jpg
4
3664
3664
Fenomenální dílo světové sci-fi literatury amerického spisovatele Franka Herberta popisující události na pouštní planetě Arrakis. Tato planeta trpí naprostým nedostatkem vody a zároveň je jediným nalezištěm zvláštního koření Melanž, které prodlužuje lidský život a dodává člověku mimořádné psychické schopnosti. Děj románu se odehrává v daleké budoucnosti, asi 21 000 let ode dneška, je však počítán ve zvláštním kalendáři. Na počátku tedy vstupujeme do roku 10 191, kdy lidé opustili planetu Zemi a vytvořili galaktické Impérium. Impériu vládne padišáh imperátor Shaddam Corrino IV. a spolu s ním ovládají vesmír vznešené velkorody. Koření Melanž se nachází výhradně na pouštní planetě Arrakis, kde je v drsných podmínkách nesmírně obtížně sbíráno v poušti. Jediný, kdo dokáže trvale přežít v hluboké poušti, jsou domorodí obyvatelé fremeni, náboženští poutníci, kteří na planetu uprchli před mnoha generacemi. Melanž je využívána navigátory Kosmické gildy, která má monopol na vesmírnou dopravu. Koření rovněž potřebuje mocné Sesterstvo Bene Gesserit, které kříží genové linie lidí za účelem vypěstování Kwisatze Haderacha, vesmírného nadčlověka, jehož pomocí by Sesterstvo mohlo ovládnout Impérium. Na koření jsou závislé i miliardy obyvatel Impéria, protože koření je vysoce návyková droga. Román vyšel poprvé v roce 1966, získal několik literárních ocenění a měl u čtenářů nebývalý ohlas. Podle knihy natočil v roce 1984 americký režisér David Lynch velmi úspěšný film. Frank Herbert po úspěchu prvního dílu napsal celkem pět pokračování zachycující následné osudy planety Arrakis a nelítostné boje o její ovládnutí.... celý text
Přidat komentář
Dunu a vlastne celú sériu Duny považujem za jedno zo základných diel SF. Jediným rovnocenným (a zároveň protikladným) dielom mu môže byť len cyklus Nadácie od Asimova. Obaja autori píšu o budúcnosti a galaktickej ríši v zhruba rovnakom časovom úseku jej rozvratu. Ale tam, kde Asimov verí technike a varuje pred ludskými mutáciami, Herbert vidí človeka a nebezpečenstvo strojov. Kde Asimov dospeje k veľkému zjednoteniu (Gaia), tam Harbert ponúka diverzifikáciu (Veľký rozptyl). Dve veľké vízie, dva veľké zážitky!
A tak isto dva rozdielne spisovateľské štýly...
Čteno už podruhé s odstupem asi čtyř let. Vůbec nevím, co nového k tomu ještě napsat, vše už bylo níže uvedeno. Spletitá kniha plná spletitých plánů v plánech plánů. Určitě patří do každé knihovny nadšence sci-fi, ale klidně by mohla být i v obyčejné, protože většina těch problémů, které tam jsou řešeny se krásně dá převést do normálního světa. Vím moc dobře, že se k ní, nejem k této jediné knize, ale k celému cyklu, určitě někdy ještě vrátím.
Co k této legendě dodat? Snad jen to, že pokud by F. Herbert už nikdy nic jiného nepsal, byl by stejně nesmrtelným. A stačila by k tomu tato jediná kniha, protože žádné další pokračování Duny už se jak po literární, tak po dějové stránce kvalitám první nevyrovnalo. Vlastně ani nevím, jestli je má smysl číst - snad ještě Spasitele Duny a Děti Duny - a bohatě jednou. Ovšem k Duně se zase rád vrátím stejně jako tisíce dalších a vím, že budu zase uchvácený tím písečným světem, kde se prohánějí obří červi.
Pokud by někoho zajímala i jiná Herbertova tvorba můžu doporučit sci-fi Santarožská bariéra.
Poprvé jsem ji četla tak v deváté třídě. Pamatuji si, že jsem ji přečetla jedním dechem a přišla hrozně moc složitá na čtení. Nedávno jsem se k ní po deseti letech vrátila a dojem byl znovu skvělý. Možná i pro to, že jsem tomu všemu daleko víc rozumněla. Je to pro děti asi opravdu náročná četba .
Poprvé jsem ji přečetl někdy ve dvanácti letech a naprosto mi učarovala! Vesmír Duny a postavy, které jej obývají nemohu k ničemu přirovnat. Toto je má geekovská bible. Od prvního okamžiku máte pocit, že jste vstoupili někam mimo tenhle svět. Kniha vás pohltí ať už je to krásným jazykem, skvěle vykreslenými hrdiny (ke kterým si okamžitě vytvoříte vztah) nebo pocitem neznáma a tajemna.
Ten pocit z objevování fungujícího propojeného vesmíru s propracovanou historií, podivnými prvky na hranici scifi a fantasy a těžkým důrazem na osudovost je pro mě naprosto jedinečný. Každé kapitole předchází úryvek nebo citát z jednoho z fiktivních děl, které v Herbertově vesmíru napsali historikové, šlechtici (ano, ve sci-fi), sestry Bene-Gesserit, fremenští stařešinové a další a další. Na konci knihy je mnohastránková encyklopedie výrazů (prezentovaná taktéž jako součást univerza) abyste se v knize plné vlastních pojmů orientovali. PECKA!
Dodatek: Zdatným angličtinářům doporučuji v originále. Český překlad je celkem pěkný (není to takový průšvih jako TO od Kinga nebo Mievillovo Perdido. které překladem hooodně utrpělo, ale stejně.. :) )
Dodatek 2: O filmech nemá cenu mluvit. Že Pán Prstenů je nesfilmovatelný? Na Duně si zatím vylámali zuby všichni do jednoho..filmy prosím nebrat :)
Moje setkání s legendou dopadlo víc než dobře. Očekávání bylo nadočekávání splněno. Můžu každému kdo ještě neokusil chuť písku Arakénského vřele doporučit!
„Ale cena, kterou jsme zaplatili, byla cenou, jakou lidé vždy platí za dosažení ráje v tomto životě – stali jsme se měkcí, ztratili jsme říz.“
Vždycky jsem tak trochu toužil vykašlat se na svoji školu, svoje město, svoji zemi, ale i na svoji rodinu kamarády a odjet někam, kde bude život drsnější, ale poctivější, kde budu štípat dříví, rozdělávat oheň, mýt se ve studené řece( a nebo vůbec), líčit pasti, dřít jako kůň, hladovět, ale pak s úlevou odpočívat a krmit se při sledování noční hvězdné oblohy. Na planetě Arrakis zvané Duna bych asi příliš dříví nenaštípal a rozdělávání ohně na zahřátí by asi také ztratilo smysl, ale ten princip by byl stejný. Odjet do divočiny a tam něco budovat. Nevadilo by mi být zaměnitelným fremenem, jen kdybych mohl vypadnout z našeho změkčilého světa kompromisů. Jen kdybych si na to troufnul, lépe řečeno.
No už zase blábolím, většinu lidí asi spíše zaujaly jiné vlastnosti této obsáhlé knihy. Já jsem z některých byl malinko zklamaný, například postava Paula – vyvoleného mě příliš nenadchla, ani samotný příběh mě nějak nešokoval, ale svět okolo(Gilda, fremeni, píseční červi, důmyslná ekologie a filozofie) přehlušil spolehlivě všechny nezajímavé a neoriginální pasáže. Duna je vynikající, promyšlená, propracovaná kniha, která v mé mysli bude ještě nějakou dobu působit, ale Hyperion je lepší.
Když jsem se vrhla na Dunu, věděla jsem, že těch dílů je více, ale tak nějak jsem si myslela, že si přečtu jindy a dám si na čas od sci-fi oraz. Ale situace se po přečtení prvního dílu změnila a mě je jasné, že "oraz" bude muset počkat.
Duna je výjimečné sci-fi, chvílemi náročnější čtení a zpočátku jsem se potýkala s horší orientací mezi všemi těmi postavami, skupinami a rody, které se mezi perou o moc a každou chvíli proti sobě kují pikle. Stačilo ale několik prvních stran a do příběhu jsem se rychle vžila. Na rozdíl od jiných sci-fi románů nenarazíme v Duně na jiné tvory nebo stroje. Naopak zde hlavní roli hraje neovladatelná příroda na planetě Arrakis, s níž nemá smysl bojovat, ale naopak je důležité se s ní naučit žít.
Psychologie všech hlavních postav je výborně propracovaná. Dost se líbily jejich vnitřní myšlenkové pochody. To vše z nich dělá skutečné postavy. Duna je promyšlena do nejmenších detailů, příběh má hlavu a patu. Náboženství, filozofie, mýty, společnost a politika. Vše spolu souvisí, vše do sebe zapadá. Nejedná se o klasické sci-fi čtení, ale kdo si potrpí na silný příběh a detaily, tak si určitě přijde na své. Stejně jako já.
Lepší než film... ve kterém není zdaleka vše a jsou tam i některé věci trochu jinak. Zajímavé čtení i přesto, že kniha má 600 stránek.
Je mystická...,psána pronikavou,do hloubky jdoucí,jasnozřivou a inspirovanou myslí.Málo takových knih.
Propracované sci-fi! Dokonalé! Už je to celkem kupa let, co jsem ji četla ... o to víc se těším, až se k ní znovu dostanu.
Výborne spracovaná kniha, ktorá v sebe zahŕňa viacero prvkov žánru SF a Fantasy. Svet vytvorený Frankom Herbertom by vydal na niekoľko sérií. Postavy sú vykreslené precíznejšie ako v Predlohách k Dune, ktoré som čítal ako prvé a nie sú také čiernobiele. Nepresnosti v Predohrách pôsobia dosť mätúco vzhľadom na dej k tomuto kľúčovému dielu. Teraz by som ich už asi nečítal ako prvé, čitateľ tak stráca pomyselnú auru mystickosti, ktorá sa nesie v tomto pôvodnom diele. Odporučil by som však najskôr prečítať Dodatky k Dune, ktoré osvetlia vzťahy v Herbertovom svete. Knižka patrí k tomu najlepšiemu v žánre, čo som doposiaľ čítal. Hodnotenie je preto absolútne.
Rod Atreidů v čele s Paulem, jeho otcem Letem a matkou Jessicou, se musí přestěhovat ze své nádherné rodné planety Caladan na nehostinou planetu Arrakis, které se říká Duna, podle toho, že je celá tvořena nekonečnou pouští. Na planetě, která má obrovský význam, protože je to jediné místo ve vesmíru, kde se dá těžit záhadné koření melanž, má ale už své plány rod Harkonnenů. A tak Atreidy a jejich mladého vůdce Paula, čeká mnoho nástrah a strádání, aby se mu podařilo ubránit se před baronem Harkonnenem, imperátorovými nelítostnými Sardaukary z vězeňské planety Salusa Secundus a vypočítavou Gildou. Narazí také na drsný národ Fremenů, kteří jako jediní jsou schopní přežívat ve volné přírodě strašných podmínek Arrakisu. Pozná mocné učení Bene Gesseritu, čarovné schopnosti boje i moc Missionarie Protectivy, k čemu jsou filtršaty, uctívání vody, písečné červy, atd. atd.
Kniha je pro mě nejsilnější atmosférou písečné planety, kde je příroda natolik mocná, že selhává většina supermoderních technologií a naopak získávají převahu Fremeni a jejich dokonale prostý život uzpůsobený podmínkám na planetě. Román má obrovskou propracovanost a Herbert je schopen opravdu velmi přesvědčivě a do hloubky rozebírat cokoliv, ať se věnuje jakési arabskou kulturou inspirované aristokracii, kde je děj plný různých intrik a tradic, nebo když popisuje zvyky Fremenů, nebo sci-fi techniku, biologii a klimatologii na planetě, psychologii, výcvik mentatů, prostě hýří nápady a vše při tom zapadá do sebe, jako kdyby vytvářel nějaký dokonalý stroj.
Duna rozhodně není klasická odpočinková sci-fi kniha, každý si tam najde svoje, a řekl bych, že ta propracovanost nabádá taky k více přečtením, je možné, že vám potom dojdou další nitky a propletence, které na první čtení nebyly úplně postřehnutelné. Tím kniha právě připomíná Pána Prstenů. Stejně, tak i se zápornou stránkou, protože tou detailností a propleteností potom zákonitě musí ztrácet na tempu.
Herbert napsal dalších 5 dílů, a existuje docela velké množství přídavků a sérií, takže kdo má rád propracovaný pouštní svět, tak má myslím o zábavu na další rok postaráno.
Jinak David Lynch natočil o Duně docela dobrý film a existují ještě dva třídilné televizní seriály.
Taky existuje mnoho her na motivy knihy, první je asi adventure/strategie z roku 1992 a hlavně nejznámější je její pokračování Dune II, které přejalo spoustu nápadů z knihy, a tak vlastně Frank Herbert už v roce 1966 založil herní žánr RTS. :-)
Kniha se nedala číst, hned jsem se jí zbavil a prodal kamarádovi, který také nadával, co je to za kravinu. Nechápu ten humbuk okolo této knihy a ještě hloupějšího filmu.
Když čtete Dunu, všude kolem vás je písek. Déšť, řeky a oceány se stanou jen neuvěřitelnou legendou a každá vaše slza se změní v poklad nedozírné ceny. Vše, na čem záleží, je voda.
Frank Herbert dokázal napsal dílo s jedinečnou atmosférou, která vás pohltí a pustí jen nerada, tak jak to má ve zvyku i sama poušť. Přiletíte na Arrakis, začnete ho poznávat a pak se na něm postupně budete učit žít, abyste ho nakonec přijali za domov. Kniha však není úspěšná jen kvůli prostředí, do něhož je zasazena, ale i kvůli postavám, kterým autor dokázal vdechnout život, propracovanému systému náboženství, společnosti a politiky, přičemž v tom všem jde o jediné - budovat plány v plánech v plánech a doufat, že vaše úskoky budou lepší než ty vašich nepřátel.
(A jen jediná připomínka: Minimálně u starého vydání nedoporučuji číst doslov pana Neffa, pokud ihned po dočtení prvního dílu ságy nechcete vědět, co všechno se stane v příštích knihách. Opravdu řada nepříjemně zásadních spoilerů.)
Duna je asi nejslavnější sci-fi všech dob, která prošla zajímavým vývojem. V roce 1966 získala nejprestižnější ocenění Hugo a Nebula, a přesto musela čekat téměř dvacet let, než se proslavila. Důvodem bylo to, že v šedesátých letech sci-fi prostě nebylo v kurzu, a mimo uzavřený okruh fanoušků se nedostala. Ovzduší je změnilo v 70. letech. Možnosti audiovizuálního zobrazení pokročily rychle dopředu, George Lucas natočil Hvězdné války, pak v roce 82 Spielberg E.T. mimozemšťana, a najednou se sci-fi stalo hitem. Pyšní američané hledali ekvivalent geniálního Pána prstenů, který se k jejich nelibosti zrodil v Británii - a tímto ekvivalentem se stala Duna. Kniha, která stejně jako Pán prstenů je natolik komplexní, že vytváří uvěřitelný bohatý svět s vlastním pozadím mýtů, filozofií, společenských struktur, ekologií ale i jazyků a nejjemnějších psychologických profilů.
Pokud se ptáte, proč by Duna měla být neslavnější sci-fi, tak je to právě tento důvod. Naprostá poctivost z pera Franka Herberta, jenž domyslel Dunu do nejmenších podrobností, které nemusejí být všechny popsány v knize, ale vy cítíte, že jsou tam někde v pozadí, a proto jeho příběhu věříte. To je přece to, co dělá z příběhu DOBRÝ příběh - to, že postavy nevnímáte jako postavy, ale jako skutečné lidi, že s některými souhlasíte, některé nemáte rádi, a že po dočetění knížky si vyklepete boty od písku, který se do nich během čtení musel dostat - a pak se jen dívíte, jakto že v nich žádný písek není.
Úžasně propracovaný, působivý, strhující a myšlenkově bohatý sci-fi román o pouštní planetě, jehož hloubku doceníte až s uvědoměním si, že celý ten geniálně promyšlený imaginární svět je pouhou alternativou světa našeho a lidských dějin obecně.
Mistrovské dílo.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Strhující atmosféra této knihy mě pohltila již od prvních stránek. Jen těžko jsem se od této velkometrážní sci-fi odtrhl. Dokonale promyšlené universum, planeta Arakis, skvěle vykreslené postavy - to člověka prostě chytne. Samozřejmě obří pouštní červi vedou. Nejvíc se mi asi vryla do paměti scéna, kdy vůdce obyvatel Arakis plive na zem přímo před Leta, aby mu tím vyjádřil svoji úctu.