Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297486/bmid_duna-ilustrovane-vydani-gPE-297486.jpg
4
3581
3581
Nové vydání obsahuje dvanáct originálních ilustrací. Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář
Tak jsem se tím prokousala. Mou motivací bylo přečíst si legendární sci-fi. Začala jsem knihou a nevím, zda-li to bylo starým vydáním, ale četlo se to velmi těžko, nakonec jsem přesedlala na audioknihu a to už se celkem dalo. Přesto mám pocit, že ten nejzajímavější děj v knize chyběl, byl shrnutý jednou, dvěma větami, zatímco dialogů bylo až příliš. Vlastně se zde hlavně mluví. Další díly číst nebudu, když jsem nahlédla do wikipedie, nestačila jsem se divit, co za slátaninu autor vymyslel jako pokračování.
"Tlustej červ dělá, co tlustí červi dělají." - Princezna Irulán, osobní deníček
Z Duny jsem měla z počátku trochu strach, ale nakonec se ukázalo, že zbytečně. Bavila jsem se a místy mi až mráz běhal po zádech z reálnosti příběhu. Autor nám představuje svou verzi budoucnosti, tedy kam až by jednou lidstvo mohlo dospět. Pokud vám nevadí komplikovanější děj a rozsáhlejší množství postav, určitě bych s Dunou neváhala. Je to skvělý čtenářský zážitek.
4,25/5*
Na Dunu jsem měla políčeno už opravdu dlouho a ani jsem od ní nečekala nic jiného, než že mě nadchne. Asi nejatraktivnější je zde prostředí planety Arrakis, které mě opravdu velmi bavilo. Všechny ty promyšlené detaily, červi, způsoby, jakým se s drsnou planetou lidé měří, to všechno bylo perfektní. Dalším pilířem Duny a důvodem proč ji tak vysoko hodnotím, jsou zábavné intriky probíhající mezi všemi aktéry. Zajímavá, avšak ne nepříjemná je pro mě skutečnost, že děj se odvíjí velmi nerovnoměrně. První dvě třetiny knihy plyne opravdu pomalu, zatímco v té poslední třetině se úplně změní dynamika a všechno se "semele" naráz. Jako nešvar ovšem vidím všudypřítomné úvahy, "omáčku" popisující různé stavy postav a jejich vidění a způsob, jakým jsou tyto části napsané. Na začátku ani na konci knihy jsem to nijak moc nevnímala, ovšem ve druhé části už mě takové pasáže chvílemi začínaly nudit. Přesto dávám plné hodnocení, protože všechny ty kladné stránky daleko převáží.
Mela jsem strach, ze kniha bude na mne prilis tezka a ze si ji tolik neuziju. Zacetla jsem se ale prakticky hned, i kdyz se popisovaly veci, kterym jsem zatim nerozumela a nevedela jsem oc jde. Styl, jakym byla kniha napsana se mi zamlouval.
Na to, ze sci-fi az tolik nemusim, musim dat palec hore
Daleká budoucnost kdesi ve vesmíru. I když by společnost měla být přetechnizovaná, úplně tomu tak není. Lidé sice využívají výdobytky vědy a techniky, umí cestovat vesmírem, ale v mnoha ohledech žijí primitivně. Dodržují krevní msty, pořádají souboje v arénách, cvičí se v boji s nožem muže proti muži. Vypadá to jako feudální společnost s jejími rody a panovníky, kde na pozadí operuje záhadný náboženksý řád. Každý sleduje své vlastní pohnutky a na pouštní planetě Arrakis se plány několika skupin kříží a dochází k jejich střetu.
Sledujeme plány v plánech jiných plánů a úskoky v úskocích jiných úskoků. Vyspělejší společnost se snaží držet v šachu domorodce pouštní planety, kteří pro ně představují ideální pracovní sílu. Imperátor a jeho spojenci jsou kvůli vlastním ziskům ochotni udělat téměř cokoliv, ale jako společnost se stávají změkčilými a domorodci zocelení drsnými podmínkami a zaštítění dávnými proroctvími nemají co ztratit.
Analogie z naším světem je nabíledni. Napomáhá tomu jak prostředí, tak použitá terminologie, která vykrádá arabský svět. Náboženství a ekologie. Dvě hlavní nitky příběhu. Občas zamotané trochu neuměle, občas se na nich tvoří příliš zašmodrchané uzlíky, ale sledovat jejich plynutí je zajímavé.
Tato kniha mi přišla nevyvážená. Prostě několik desítek (až stovek) stránek se nic neděje a pak během pár se toho uděje strašně moc a změní se pravidla hry. Jako ano chápu, že začátek každé knihy je k tomu, aby nám vysvětlil rozložení sil a pravidla podle kterých se děje, ale opravdu je potřeba to okecávat na 100 stránkách, když by k tomu stačila zhruba polovina? A opravdu je potřeba dvoudenní pochod pouští rozepisovat na zhruba 150 stran, když se tam vlastně nic moc neděje a navíc na vyvraždění 90% postav předtím stačilo asi 20 stránek? Ne vážně, byly desítky stran, kdy jsem se strašně nudila a poté přišlo pár stran, které byly zábavné a na kterých se toho událo tolik, že člověk pomalu nestíhal a to jen pro to, aby zase přišli desítky stran nudy.
Co mě ale mrzelo nejvíce, tak konec. Protože ten mi přišel, stejně jako všechny části, kde se něco dělo, oproti zbytku knihy strašně uspěchaný... prostě nic nic a pak najednou během chvilky velké bum, kdy se prostě vše hned vyřeší i když i zde nám autor stihne naservírovat dost rozvleklý souboj oproti tomu, jak zbytek závěru vezme šupem).
Omlouvám se všem fanouškům, ale toto není můj šálek čaje a dost pochybuji o tom, že sáhnu po ostatních dílech :/. Na druhou stranu na film si asi zajdu :D.
Roky se modlím, že vyjde nové vydání s pořádným provedením obálek a následně bude takto dovydána celá série. Snad se s filmem blýská na lepší časy, protože se jedná o absolutní literární klenot. DUNA je více než knihou. Duna je proroctvím a náboženstvím.
(SPOILER)
Další z těch knih u nichž je mi jejich popularita záhadou. Snažil jsem se ji přečíst několikrát, pokaždé jsem ji znuděně odložil, až letos konečně jsem se zapřel a dopracoval se aspoň ke konci prvního dílu. Dál to prostě nedám.
Největším problémem této knihy je její strašlivá nevyváženost. Úvod knihy je zbytečně zdlouhavý, nezajímavý a to co by se dalo shrnout svižnějším způsobem na mnohem menším prostoru je tady nemístně natahované zbytečnými škrobenými dialogy.
Naopak když dojde k dějovému zvratu (napadení Harkonneny a následný útěk) tak to je odbyto jenom jako taková podružná záležitost na pár stránkách. Na krátkou chvíli jsem si myslel, že jsem Duně dlouho křivdil, a že jenom potřebovala se trochu rozjet, bohužel jsem byl trpce zklamán, když se po pár stránkách relativně zajímavé akce vrátila k zdlouhavým nudným dialogům, popisování praštěných domorodých mystérií a zvyků, a sledování proměny hlavního hrdiny na jakéhosi supermana co všechno ví a všechno zná a nikdo ho nemá šanci přeprat.
Po takovýchto úmorných pasážích se opět na chvilinku děj rozjel, ale to co by správně mělo být vyvrcholením děje celé knihy (konfrontace s baronem Harkonnenem a Imperátorem) bylo opět jen tak zkratkovitě odhrkané na snad ještě menším prostoru než předchozí dějový zvrat.
Scifi to není ani omylem, navzdory tomu, že se to odehrává na jiné planetě. Vědeckého v tom není skoro nic, celý děj se opírá a mystično a náboženství.
"Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel strach, nic nezůstane. Zůstanu pouze já."
No, musím přiznat, že fanoušek Duny ze mě nebude. První část se mi docela líbila - taková malá Hra o trůny v jiném prostředí. Ovšem druhá a třetí část už se mi četla hůř, na můj vkus moc naboženství, vizí z omamných látek, to není můj šálek čaje. Taky je to na můj vkus moc dlouhé a to je teprve první díl. Třeba u Paoliniho to nevadí, tam to má spád a pořád se něco děje, zatímco tady se děj dost vleče. Ale usíná se u toho dobře, to se někdy hodí.
Duna je Duna - buď ju milujete, alebo nemusíte. Je to legendárna kniha, ktorá má naozaj všetko, od politiky a histórie po lásku a nenávisť. Toto všetko perfektne zasadené v ďalekej budúcnosti, kde naozaj nič nie je isté. Dunu mám osobne veľmi rád, vnímam ju stále akoby sci-fi opozitum ku mojej top fantasy srdcovke - Malazskej knihe padlých. Obe majú mnoho spoločného (spletitý svet so zaujímavým systémom mágie, generačné dejové štruktúry, výborné dialógy plné ostrovtipu a veľkých právd, osudové zvrady ako v Rosamunde Pilcherovej alebo Selme Lagerlöfovej, ktoré ale dávajú prirodzený zmysel) a obe jednoznačne odporúčam zaradiť do každej knižnice.
Da se tahle legenda vubec hodnotit? :) Precetla jsem si knihu na doporuceni manzela a byla jsem opravdu nadsena dokonale propracovanym univerzem. Takhle si predstavuju dobre sci-fi. Jedine "minus" pro me byl trochu kostrbaty styl psani, mohlo to byt starsim prekladem, ale to je naprosto zanedbatelny detail, ktery nijak nesnizoval prozitek z pribehu.
Duna
Oblíbená kniha mé přítelkyně, která se mě snažila téměř dva roky přesvědčit, abych si ji přečetl, kniha, díky které možná přehodnotím svůj názor na Star Wars a zjistím, že SW Dunu v jistých směrech kopíruje.
S Dunou jsem bojoval téměř 3 týdny a vlastně nevím ani proč tak dlouho, protože se jedná o skvost, který by v žánru sci-fi opravdu neměl být opomíjen a po přečtení chápu, proč je Duna často spojována s již zmíněným SW, skoro bych řekl, že George Lucas se místy i inspiroval a pokud ano, vím proč.
Je to nadčasová paráda.
I když byla originálně vydaná v roce 1965, což už nějaký ten rok je, při čtení "stáří" knihy nebylo vůbec poznat, ať už jde o obsah, nebo jazyk. Samozřejmě jsem měl místy problémy a knihu odkládal, hlavně ze začátku druhé části, která se točila kolem Paulovy proměny a putování po pouštích Arrakisu.
Pak si říkáte, proč dávám při hodnocení plný počet? Protože když jsem se začetl, tak jsem ztrácel pojem o čase a stránky jsem doslova hltal a velmi nerad jsem od čtení odcházel, protože jsem věděl, že se blíží ten moment, kdy si zase řeknu: "Wow.."
Tímto se považuji, za připraveného na film, který si snad letos po ročním přesunu užijeme v kině a zároveň chci poděkovat své úžasné přítelkyni, že mě k tomu čtení dokopala a snášela, když jsem si chtěl o tom co se v knize zrovna dělo zase a zase povídat - Děkuji Ali, tvoje oblíbená kniha, stála sakra za to:)
Duna je nepochybne originálnym sci-fi, ktoré ovplyvnilo generácie spisovateľov od Jodorowského až po Jordana. Z dnešnej perspektívy sa ale rozbieha možno až príliš pomaly, navyše je plná zbytočných vnútorných monológov a pateticko-melodramatických dialógov. Našťastie kvalita knihy prudko stúpa po prvej tretine. Zaujímavý mix mystiky, sci-fi, ekológie, sociológie a religionistiky.
Dunu už s nadšením přijaly tisíce čtenářů napříč kontinenty, bez ohledu na věk.
Je to kniha skvělá, přelomová, vizionářská. Frank Herbert v ní vytvořil něco, co vedle Tolkienova Pána prstenů patří ke stěžejním sloupům světové sci-fi a fantasy literatury. Chválit Dunu, říkat jak výborná ta kniha je, to je jako vozit písek na Arrakis. Myslím, že pro příznivce tohoto literárního žánru je stejně neuvěřitelné nevědět, co byli píseční červi, jako netušit, komu sloužil Jeden prsten.
A ještě dodatek po shlédnutí nového filmu Duna:
1) Takhle, přesně takto jsem si vždy představovala Paula Atreida!
2) Na film rozhodně běžte do kina! Žádná obrazovka vám nenahradí naprosté vizuální orgie velkého plátna!
Výborná kniha.
Bez průběžných poznámek se ale neobejdete bez toho, aniž byste se zhruba v půlce knihy neztratili. Postav a informací je opravdu nepřeberné množství. Nejedná se o oddychovou četbu - rozhodně si na to vyhraňte čas, abyste se mohli soustředit, kniha je totiž poměrně složitá a komplexní.
Tohle je jedna z nejtěžších recenzí, jaké jsem kdy psala.
Duna je svým způsobem visionářskou knihou. Přináší s sebou velké množství budování, a řekněme si na rovinu, vybudovat post-apokalyptický scifi svět s vlastní kulturou není vůbec jednoduché. Ze začátku může mít člověk trochu problém zorientovat se, přeci jenom je na něj házena spousta slov, jejichž význam není známý, postavy se hned zkraje baví o záležitostech, o kterých čtenář nemá ani tušení. Přesunem na Dunu se věci nemění, ale poznávat místní svět a kulturu je přeci jen zábavné.
Aneb vítejte ve světě, kde voda je to nejcennější, co máte. Kultura vytvořená kolem vody a pouště, kolem skrývajících se fremenů a obrovských červů je zábavné sledovat a odkrývat. Zvyky můžou být podivné, ale mají svůj skrytý význam.
Nicméně... Duna je bohužel dle mého názoru daleko od literární dokonalosti, počínaje začátky kapitol a schopnostmi postav konče. Příběh samotný jsme viděli a slyšeli mnohokrát, i v té době už byl dávno omýlaný. Což o to, i tuctový příběh může být zajímavý, kultura Duny rozhodně přidává na zajímavosti. Bohužel v průběhu celého příběhu mi nepřišlo, že bych měla nějakou postavu ráda, že bych se s někým dokázala ztotožnit.
Jsou knihy, které jsou typickým slow-burn příběhem - a já je miluji. Duna je však opakem těchto příběhů. V podstatě všechno, co se má stát, se dozvíme dřív, než se to opravdu stane. Kdo je zrádce? Víme dopředu. Co se stane s Paulem? Víme dopředu. Ani džihád visící nad celou fremenskou společností a nejspíš všech žijích bytostí ve vesmíru není dostatečným tahounem. Autor jako by se ani nesnažil o napětí nebo moment překvapení. Kniha postrádá gradaci, za celou dobu čtení jsem málokdy měla problém knihu odložit.
Fascinuje mě, jak se všichni autoři vždycky snaží své hlavní postavy omlazovat. Paulovi je na začátku příběhu patnáct, ale chová se jako dospělý, z ničeho není poznat jeho věk, pouze když je to explicitně zmíněno jinou postavou, že je Paul "pořád tak mladý". Bylo by opravdu tak těžké udělat ho aspoň osmnáctiletého, aby se člověk nezarazil, když si hned někdy v šestnácti udělá dítě? Ale jo, kultura Duny, že...
Mrzí mě, že nedočtu celou sérii, protože by mě zajímalo, jak bude příběh pokračovat a jak to celé dopadne. Nemám ale chuť ani energii prokousávat se dalšími díly.
Štítky knihy
zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Věnujme tichou vzpomínku mému čtrnáctiletému Já, které si Dunu v deváté třídě půjčilo z knihovny a ostudně brzy knihu odložilo s tím, že by se měla jmenovat spíš Nuda. Máme štěstí, že už není mezi námi - hlavně tedy já mám, protože jsem se k Duně teď vrátil a velmi si ji užil. Frank Herbert patří k těm spisovatelům. jejichž fantazii člověk prostě musí obdivovat. Vytvořil takřka úplně nový a neznámý svět a čtenáře jím provází bez nějakého velkého seznamování, prostě z něj udělá pozorovatele příběhu, v němž nejde o nic menšího než o osud jednoho vesmírného impéria a který se neobejde bez kvanta postav, jež ten osud tak či onak ovlivňují. Děj připomíná intrikánskou olympiádu a těch několik pasáží, kdy se seznamujete s vychytralým plánem jedné postavy, abyste se vzápětí dozvěděli, že ten plán je vlastně k ničemu, protože druhá strana o něm ví a má dávno svůj vlastní plán, kterým ho překoná, pokud ovšem právě s tím ta první strana nepočítá... To je prostě skvělé. Chce to stoprocentní pozornost a trpělivost, ale vyplatí se. Pro Herberta a vykreslení jeho postav jsou stěžejní dialogy a popisy prostředí. Samozřejmě, na Arrakis se také dost bojuje a ty bitvy by musely být opravdu epické, kdyby... Kdyby se Herbert rozhodl s nimi ztrácet čas a popsat je, což ovšem nedělá. Dozvídáme se o nich z druhé ruky, většinou když nějaká postava podává jiné postavě hlášení, a naprosto budu chápat, pokud to někoho zklame stejně jako třeba odchody jednotlivých postav nebo to, že jejich příběhy nekončí tak, jak bychom si představovali. Mě ale to trochu zlomyslné nakládání s Atreidy, Harkonneny, fremeny a spol. naopak bavilo, protože na něm bylo něco až shakespearovského, případně wagnerovského. Zkrátka klasický divadelní / operní postup, v němž není možné ukázat vše, ale nelze popřít, že se to stalo a že to mělo vliv na to, co ukázáno je. Pouštní reparát mám tedy zdárně za sebou a seznam nejlepších knih, které jsem kdy četl, se zase o jednu rozrostl.