Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297486/bmid_duna-ilustrovane-vydani-gPE-297486.jpg
4
3581
3581
Nové vydání obsahuje dvanáct originálních ilustrací. Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář
Příběh z planety Arrakis nebo-li Duny se mi líbil. Pan Herbert vytvořil velmi zajímavý svět, nejen na této pouštní planetě, ale i v rámci celého impéria. Vykreslení souboje o moc mezi jednotlivými aktéry příběhu a politikaření mi přišlo uvěřitelné. Super byla i myšlenka proměnit Dunu na jinou "zelenou" planetu. Jenom těch náboženských úvah tam na mne bylo až příliš.
První třetina pro mě byla neskutečná nuda. Knihu jsem díky tomu dočetl až na 3. pokus. Místy velmi zdařilé, ale vždy, když příběh začne nabírat tempo, zpomalí se nudnou kapitolou, kde se jen vysvětlují plány, intriky a vnitřní úvahy postav. Vidinami budoucnosti a úryvky z knih od princezny Irulan navíc dost ztrácí na napínavosti. Nejcitelnější je to právě na začátku, kdy se ví přesně, co se stane. Dál už je to o něco nejasnější, ale stejně čtenář tuší, jak se bude příběh vyvíjet dál a do konce ho nic nepřekvapí. Postavy většinou nejsou moc do hloubky rozebrané. Nebo aspoň po jejich osobnostní stránce. Většinou se popis zaměřuje jen na jejich logické uvažování, díky čemuž působí chladně a v interakcích s ostaními křečovitě. Nejemotivnější jsou nakonec záporné postavy, které se umí nejméně ovládat. Takže jsem si žádného z hrdinů nijak zvlášť neoblíbil. Co se mi na knížce líbilo byl nakonec směr, kterým se příběh vydal, a výborně rozebraný zrod fanatismu.
Přečteno už kdysi za studentských let, nyní jsem si chtěl připomenout i kvůli nově chystanému filmu. Naprostá klasika žánru, která ani po více než půlstoletí neztratila nic ze své působivosti a síly.
Silná kniha na kterou jsem se dlouho těšil. Úžasný svět, kde všechny postavy mají své místo a děj dává smysl do posledního slova. To jak se autor dotýká témat jako jsou politika a náboženství, jsem v takovém rozměru ve sci-fi díle nečekal. Klidně by se ani nemuselo jednat o příběh v daleké budoucnosti nekonečného vesmíru, ale stačila by planeta podobná té naší, kde různé frakce a ideologie soupeří o nadvládu nad přírodou a lidem.
Politika byla v podstatě všudypřítomná a s postupujícím příběhem se zvyšoval i vliv náboženství, snad ještě do větší míry. Hodně jsem cítil nádech Islámu a ideologie jeho lidu. Něco, co je člověku vychovanému v Evropě zcela cizí, až nepřátelské by se dalo říct, zde bylo popsáno z naprosto nového úhlu. Z úhlu, který udělal hrdiny ze svého lidu, jejichž smyslem je zachování kmene a šíření svého myšlení, zatímco se vetřelci snaží vytěžit bohatství jejich země.
Kniha na mě opravdu zapůsobila a dostává se k tomu nejlepšímu co jsem četl. Jsem zvědavý jestli sága pokračuje na stejné úrovni epičnosti. No nezbývá než to zjistit.
3,5*
Chápu a vidím důvody, proč je to oblíbená sci-fi klasika, ale co mi nesedlo, byly postavy a jejich sociální interakce.
Veškeré mezilidské vztahy působí tak nějak osekaně, stroze, bez emocí, dialogy jsou křečovité.
Postavy jsou charakterem nepolíbeny..
Jinak zbytek je super.
Úplně mě nepotěšil start knihy. Chybělo mi uvedení, které by mi pomohlo pochopit dějové souvislosti, vztahy postav a neznámé pojmy, které na nás autor pálil jeden za druhým. Mnoho vice mi seděl úvod knih jako Naslouchac nebo Nyxia. {Plus y} Pozitivem je jednoznačně příběh, jeho silná poselstvi, která v sobě nese, dialogy, které před námi rozehrává, a pestrost postav, kterých se nebál autor zbavit ve velkém, když spolu rozehráli hry o galaktické trůny. {Mínusy} Mrzí mě však, že jsem si nedokázal vytvořit užší pouto s postavami. To třeba R.R.Martin umí postavy vykreslit charismatičtěji. Kdežto v Duně na mě působí více sterilně. Poselstvi, myšlenky knihy jsou silná, ale někdy se jde do hloubky, která už mi nepřišla tolik poutavá. Takže omlouvám se všem příznivcům této ságy, ale vidím to na poctivých 75 %
Tohle sci-fi jsem si chtěla přečíst už dávno ... taky proto, že mě lákala ta zajímavá obálka knihy ... bohužel pro mě, nejspíš jsem knihu četla dost dlouho a odbíhala jsem od děje ... až jsem se moc do knihy nezačetla ... a to je podle mě škoda ... nespíš jsem se s touto sci-fi nějak úplně minula ...
Klasika na poli žánru sci-fi, o ktorej som počul dlhé roky zo sveta videohier a filmu, no až prednedávnom sa dostala ku mne kniha, a tá ma instantne pohltila. Už prvý diel predznačuje, že status literárnej klasiky alebo snáď aj kultu si Duna a jej svet právom zaslúži.
Sice jsem ještě nedokončil, ale už mi zbývá jen kousek, tak snad mám právo ohodnotit.
Nepochybuji, že to dokončím (už jen proto, že jako audioknížka je to podstatně snazší - uvědomuji si, že pro čtení by to bylo náročnější). Je to úchvatná kniha plná bohatých myšlenek a nápadů, plná zajímavých stylů, fantazie, fiktivních kultur. Nesmírná psychologická propracovanost mě pohlcuje.
Jedna z mých oblíbených částí je hned po začátku: Hostina s místními ,,papaláši". Na pohled luxusní hostina, pod povrchem vnímáme, že tady jde o hodně, o jejich pozici, o život, že je to nesmírně napjatá situace, která se kdykoli může strašlivě zvrhnut, a přece je to ,,jen" hostina.
Vrátil jsem se taky k tomu seriálu, na nějž už jsem zapomněl, protože jsem ho viděl před mnoha lety. Musím říct, že mě překvapilo, jak moc změnili charakter Paula, skoro si to nedovedu vysvětlit. Jako by knihu o Hitlerovi zfilmovali tak, že by Hitler byl nadšeným čtenářem svatého Františka z Assisi.
Jedno z najlepsich sci-fi, ake som kedy citala. Bolo tam vela omacky, ale to sa da pri rozsiahlych sagach ocakavat, takze som bola na to pripravena.
S Dunou jsem zažil něco nečekaného. Nejdřív jsem se ke knize stavěl rezervovaně, pak jsem nadával protože jsem se ztratil, pak jsem nadával ještě víc, a čím víc jsem nadával, tím víc jsem si knihu zamilovával. Není to jednoduché čtení, ale je to extrémně odměňující čtení. A není to jen další obyčejné sci-fi. Kniha má hloubku, kterou bych u tohohle žánru nečekal. Tím nechci urážet žádná jiná díla. Sci-fi zbožňuju, jen většinou dostanu něco jiného. Dunu nelze hodnotit pouze podle měřítek žánru.
Velmi těžko se to četlo. Do žádné z postav jsem se nedokázala vžít, připadala jsem si spíše okrajovým divákem, který to celé zpovzdálí sleduje. Děj mě vůbec nevtáhl. Druhá polovina byla o něco lepší. Zpětně dokážu ocenit, že kniha má určité kvality, ale moc nechápu, odkud se ve vztahu k ní bere fascinace některých lidí. Nebyla špatná, rozhodně patří mezi klasiky. Ale četla jsem už mnohem hlubší knihy.
Musím sa priznať, že mi trvalo niekoľko mesiacov, kým som sa cez túto knihu prelúskala a to najmä preto, že som ju počúvala ako audioknihu v angličine pred spaním, respektíve som ju používala ako uspávanku :) Okrem toho som si musela mená postáv aj načítať, lebo ma to pri počúvaní dosť miatlo niekedy. Je to pár dní, čo som dopočúvala Dunu a musím povedať, že Frank Herbert vytvoril naozaj skvost v sci-fi literatúre. Dúfam, že sa mi podarí dostať sa ďalej, či už vo forme kníh alebo audiokníh. Odporúčam, aj keď si myslím, že väčšina milovníkov sci-fi už má Dunu dávno za sebou :) AJ
Duna je fantastická sama o sobě. Ale furt jsem překvapenej tím, jak autor dokázal udržet tu mystiku i v dalších dílech. Když se třeba podíváte na to, jak si s mystikou vlastní knihy nevěděl rady Glukhovski v pokračování Metra...
Duna. To je dílo, které v rámci sci-fi žánru znamená velký milník. A není náhodou, že se jedná o dílo zásadní. Mé první setkání s tímto univerzem proběhlo dokonce už v mládí, když jsem docházel na první stupeň základní školy. Vzhledem k "pařanskému" období se samozřejmě jednalo o druhý stejnojmenný díl, který má pro herní svět také zásadní místo. Být ověnčen titulem jako první realtimeová strategie je role vskutku významná. Ale teď už k samotné knize. Duna v první řadě není jednoduché čtení na odreagování v této uspěchané době. Je opravdu spletitá, plná myšlenek, nemalou paletou různých postav a dějových linií, které tvoří ucelenou skládačku. Ze svého úhlu perspektivy jsem nebyl pokaždé v obraze, protože se nejedná o román, který poberete a plně vstřebáte na první dobrou. Kupodivu to ale vůbec nevadí a čtivosti ani za mák neubírá. Myslím, že si každý vyfiltruje, co je potřeba a v ději se bude, při pozorném čtení, dobře orientovat. Což je rozhodně plus. Nicméně Frank Herbert v Duně znamenitě vykreslil atmosféru písečné planety Arrakis (to jest Duny), která je zdrojem oné nejcennější látky ve vesmíru. Ta látka má název "melanž" a jedná se o speciální koření, jež prodlužuje život a poskytuje uživateli mimořádné psychické schopnosti. Je smyslem a základním kamenem všeho, co se v Duně děje. Příběh je plný intrik, zvratů a napětí, což z knihy činí jedinečné dílo. Svojí rozsáhlostí si doslova říká o opakované přečtení, protože opravdu není možné pochytit vše, jak jsem zmínil výše. I tak jsem byl na konci ohromen a jsem zvědav, kam se děj bude ubírat dále!
Rovnou jsem si mohl odškrtnout ze čtenářské výzvy knihu z prostředí, ve kterém bych se nechtěl ocitnout. Žánru sci-fi se většinou vyhýbám. Tohle ale utíkalo rychle jako voda, rozhodně ne jako voda z filtršatů.:)
Taky to nebyla žádná oddechovka, opravdu jsem nečekal tolik nových pojmů a myšlenek.
Základní rysy a prostředí příběhu jsem znal již z hraní počítačových her Duna 1, Duna 2 a z Lynchova filmu a byl jsem proto velmi potěšen, že mi kniha i tak dala mnohé. Propracovaný "vesmír" a filozofii (hezky popsaný v dodatcích), rafinovanou politiku a zejména detaily v každém slově věty.
Četl jsem se zaujetím na dovolené ve Španělsku, kde mi místní vyschlá krajina bojující o vodu atmosféru Arrakis jen umocňovala.
Líbily se mi úvodníky každé kapitoly, které zajímavě doplňovaly a rozšiřovaly příběh. Připadne mi, že Erikson se jimi/formou při psaní Malazu, inspiroval.
Jsem rád, že jsem si konečně doplnil jedno ze stěžejních děl sci-fi.
Dílo mi bylo doporučeno asi dvěma čtenářskými přáteli, přečetl jsem a moc se líbilo. Stejně, jak u ostatních dílů, dobře se mi četlo v zimních měsících, kde mě sucho a teplo Duny pomyslně prohřívalo…:-)
Legendární dílo Franka Herberta je opravdu famózní počin. Vypravíme se na pouštní planetu Arrakis, neboli Dunu. Kniha nás seznámí s fungováním světa, s různými frakcemi. Samozřejmě postupně vypraví příběh, který se točí kolem Paula, syna vévody Leta, který měl dostat Arrakis pod své vedení.
Věci samozřejmě nejdou jak by si člověk přál. Tak se Paul setkává s domorodci této planety, fremeny. Zjistíme také jak drahocenná je zde voda. Obyvatelé používají speciální filtršaty, aby neztratili ani kapku své tělesné vlhkosti.
A hlavně se dozvíme proč je planeta Arrakis tak důležitá. Jedná se o jediné místo, kde se dá těžit speciální koření melanž, které prodlužuje život a dává i další schopnosti.
A také samozřejmě o červech!!
Knihu určitě doporučuji i když musím říct není to klasické sci-fi, je to takový mix s fantasy by se dalo říct.
Hodnotím 90%
Štítky knihy
zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
tuto knihu som nevedel odlozit.