Kapitula: Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15839/bmid_kapitula-duna-ooS-15839.jpg
4
327
327
Šestý díl je barvitým obrazem konfliktu dvou řádů na ústřední planetě Bene Gesseritu Kapitule s bohatým dějem a hlubokým filozofickým podtextem. V konečném střetu mezi řády přichází Matka představená Sesterstva o svou fyzickou existenci a novou vůdkyní sjednoceného společenství se stává její bývalá zajatkyně Murbella. Část Sesterstva však prchá, rozhodnuta začít nový život. Vydání druhé.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , BaronetOriginální název:
Chapterhouse: Dune, 1985
více info...
Přidat komentář
Po prečítaní tohto dielu nastal veľký WTF moment. Ani nie kvôli koncu, ten som už len nasilu dobojovala s tým, že mi je úplne jedno ako táto kniha a vlastne už aj celá séria dopadne.
Tak veľmi to Herbert pochoval.
Prvé tri diely boli super a potom to príjemné ezoterično prekladané akciou a zaujímavými postavami a dejovými zvratmi nahradili žvásty v ďalších dieloch.
Akože dôležité dejové zvraty sa preskakovali a autor mi predklad len rozsiahle (rozumej nudné) dialógy postáv, kde nie každý povedal to, čo si myslel, dookola sa tam budoval viacvrstvový dialóg či čo a absolútne to neposúvalo dej dopredu.
A nakoniec keď sa dej posunul, tak z ničoho nič a ja som nechápala, či mi niečo ušlo alebo čo sa to deje?!
Už keď to tak bolo od tretieho alebo asi štvrtého dielu, tak som sa na to vykašľala a pochopila, že Herbertov svet nemá logiku, on sa len deje a je jedno čo sa dovtedy budovalo.
Som rada, že to pre mňa týmto dielom skončilo a nejdem už pokračovať ďalej.
Nechávam priestor tým, ktorý toto dielo dokážu náležite oceniť.
Ja musím uznať, že to vôbec nie je moja šálka kávy a fantasy (pre mňa stále fantasy a nie sci-fi) nechávam istý čas teraz na pokoji.
(SPOILER)
(6.5/10) "Shodují se slova s činy? To je tvé měřítko spolehlivosti. Nikdy nesmí zůstat u slov."
"Postav se strachu čelem, jinak se ti vyšplhá po zádech."
No konečně. Kniha celkem netradičně navazuje na předchozí, ale opět se mi četla hůře. Konec mi na závěr přišel až trochu nijaký, což bude dost možná i tím, že autor měl v plánu ještě pokračování, které už nestihl. Bohužel moje motivace do čtení v druhé polovině série (snad krom pátého dílu) byla ta, abych to už měl za sebou a moje pořád relativně vysoké hodnocení vychází z toho, že tam bývají zajímavé myšlenky. Ale i tak, ač to nerad přiznávám, jsou pro mě pokračování Duny tak trochu zklamáním, protože jsem přecejen čekal něco trochu jiného. Zatímco původní Duna byla ještě celkem klasický příběh okořeněný filozofií a měl kouzlo objevování kultury Fremenů, později se to zvrhlo především ve směsici deprese a podivností a velké skoky mezi jednotlivými událostmi tomu také nepřidaly. Možná by se mi více líbilo, kdyby pokračování navázaly přímo na původní Dunu a popisovaly průběh džihádu, pocity Paula a Chani, Irulán mi také připadala trestuhodně nevyužitá... zkrátka jsem byl vždycky vhozen do nějakého děje s velkým odstupem od posledních událostí a měl problém se na to nějak pořádně "napojit" a k tomu možná nejsem takový filozof, jak jsem si myslel, protože mám dojem, že mi asi hlavní myšlenka někam unikla. Doteď nevím, co si vlastně přesně představit pod tou "Zlatou stezkou" a nechápu, jak je možné, že při tolika postavách, co mají schopnosti vidět budoucnost vždycky vše dopadne tak tragicky (Paul, Alia, Leto II...). Zkrátka z toho mám takový pocit marnosti a zmaru. I proto se asi bude zdát divné, že stále přemýšlím, zda nezkusit alespoň dva další díly v sérii a je to právě kvůli tomu, že jsou od syna, na kterého zarytí Herbertovci nadávají, takže si říkám, že by se mi možná mohly i docela líbit. Jsem sice rád, že jsem tuhle sérii přečetl, protože to byla trochu výzva, ale tento styl pro mě úplně není a chápu i ty, co to vzdali, protože se jedná opravdu o netypickou tvorbu a ten, kdo hledá hlavně sci-fi, by asi možná měl hledat jinde. A já si za odměnu, že jsem se tím prokousal, teď složím tu ornitoptéru z Lega...
Mám dočteno. Odpusťte, tentokrát začnu velice obšírně. Mám rád seriál Twin Peaks od Davida Lynche. Vždy označuji ten seriál za velice lyrický, neboť spousta z něj nelze chápat logikou, lze jej vnímat pocity. Co z toho cítíme, co nám to chtěl pocity sdělit. Pochopitelně je to jen tak napůl, protože seriál má i normální části, kdy lze klasicky vnímat pochopitelný děj. Proč Twin Peaks? Protože právě David Lynche natočil kdysi dávno nepopulární film Duna. David Lynche je obecně vzato podivín, jehož filmy jsou… divné. Duna nevyjímaje. Nicméně Lynche a Duna se k sobě hodí, promiňte mi to přirovnání, jako moucha k hovnu. Prostě hovno mouchu přitahuje.
Duna není lehká četba, ale měl jsem pocit, že díl od dílu kolísá “normálno s “podivnem které je nutné vnímat za hranicí logiky. Ptát se, jak “ta slova na vás působí. A smířit se s mnohým nevysvětlitelným. Například v tomto posledním dílu to nenormálno už opravdu narostlo, přesto mě kniha bavila číst. Nevím co ta poslední dvoustrana znamenala. Nevadí. Nicméně nejlepší díl toto nebyl.
Jdu do posledních dvou dílů, a pak si na 100% dám od Duny dlouhou pauzu, i kdyby se mi díly od syna líbily. Ale popravdě se na ně těším, protože věřím, že se stanou “normální, pochopitelný pouhým čtením, ale vystaveny na dobrých nápadech otce.
Asi to nerozporuplnější na závěr. Kapitula je kniha o dvou výrazných tvářích. Ta první je, bohužel, první půle knihy, kde se doslova stane jediná věc hodná zaznamenání, jinak se odbyde v záplavě standardních introspektiv a úvah - až člověku přijde, že se chtěl Herbert tak trochu vykecat a vybral si na to prostor a čas. Židovská linka byl asi črt myšlenek pro jiné zpracování, nicméně nějak nefungovala.. na druhou stranu dostala jen minimum prostoru.
Druhá půle knihy je naopak epesní závěr originální série, byť musím dát za pravdu oboum postojům - konec se může zdát velmi otevřený. Ale zároveň není. Duna přeci nemá skončit jednoznačně, celý epos ukazuje několikrát, že skutečná historie se rozprostře ve velmi dlouhých pláních, ať už se některé rozhodující cesty protly v časově krátkých křižovatkách. Duna nemůže mít konec, nemá mít žádnou myšlenku na závěr. Beru konec Herbertových knih zde a takto a nemám s tím problém.
Poslední Duna série od Franka Herberta do puntíku dodržela kolísavou kvalitu série, kdy "sudé" díly jsou výrazně slabší, než liché. Doufal jsem, že po Kacířích, kteří nebyli špatní se povede úroveň alespoň udržet. Bohužel Kapitula byla pro mne jednoznačně nejhorší knihou série a to s velkým odstupem.
Hlavní problém je fakt, že kniha prostě nebaví. Spousta nudných rozhovorů, spousta inteospekce do myšlenek postav. Až komická snaha o hloubku. Proč postavy přemýšlejí v metaforách? Kdo tohle dělá? Bylo cílem čtenáře zmást nebo unudit k smrti. Některé myšlenky a rozhovory dávaly asi tolik smyslu jako texty Kryštofa.
Naprosto tragická světotvorba. Rozhodně jsem neměl pocit, že čtu sci fi odehrávající se ve vesmíru. Planety vykreslené optikou, že se tam nenachází nic kromě par budov a zahrad. Jako by neexistovali lidé, jen dvě znesvářená sesterstva žijící v izolované láhvy.
Ano, jsou tu stále myšlenky a témata, která mají co nabídnout a dokážou zaujmout. Jsou tu i poměrně sympatické a dobře napsané postavy (ale také některé zcela zbytečné). Ale celková prezentace příběhu je otřesná a kvůli těm několika perlám se nevyplatí prohrabat tu obří hromadu hnoje.
Za mě tato kniha byla naprosté zklamání. Dočetl jsem silou vůle a dávám slabé 2/5. Jsem rád, že mám sérii od původního autora za sebou. Určitě z universa Duny ještě něco zkusím, abych viděl, jestli se po převzetí Brianem Herbertem změnilo něco k lepšímu. Hrozná škoda zakončit sérii zdaleka nejhorším dílem.
Závěr série ještě od starého dobrého Franka je perfektní. Opět spousta filozofických a politických hlášek (až možná mouder), které mě zaujaly a které mi občas vytanou na mysli... Škoda, že když vás zajímá, jak to bylo s Duncanem dál, čeká na vás už dílo někoho jiného. Jasně, je to Frankův syn. A pomáhá mu profi spisovatel. Ale Frank to už nikdy nebude... No jsem na to pokračování zvědavý.
Tohle se mi každopádně líbilo.
Český Atreides hodnotí Dunu: Nerad to říkám, ale ze všech knih Duny, které jsem nyní četl v chronologickém pořadí, byla Kapitula rozhodně nejslabší. A vzhledem k tomu, že jsem neměl absolutní vůli knihu číst a po kouskách jsem se do ní nutil několik dní, musím jí dát o hvězdičku méně než jsem dal Kacířům. Jak jsem zmiňoval již u předešlé knihy, nové postavy mne ale vůbec nebaví a oproti jiným dílům mi přijde, že je to až zbytečně sexuální, kdy se místy ani nic jiného neřeší. Zakomponování Židů také neberu jako nejlepší krok a krom toho mi přijde, že čím víc v budoucnosti se knihy odehrávají, tím více odkazů na pozemské autory apod. se objevuje, byť by to mělo být právě naopak... a autor by si měl hrát třeba i s fiktivními malíři nebo autory. Velké zklamání.
Frank Hebrert byl opravdový génius. V této knize skvěle skloubil filozofii a akci, které je zejména na konci opravdu dost. Polovina knihy by byla skvěle zfilmovatelná, filozofování ale bohužel ne. Přesto tuto knihu hodnotím jako jednu z nejlepších, právě kvůli tomu "otravnému" filozofování, které mě donutilo si dva citáty zapsat. A to se podaří málokteré knize! Kecám, ještě se to nestalo, tohle je první případ. Po pravdě se bojím, co na mě pánové Brian Herbert a Kevin J. Anderson v dalším pokračování "vybalí", protože dílo Brianova otce hodnotím jako vynikající a tato kniha to jen potvrdila.
Konec vypadá jako velmi otevřený, ale dost logický a Duncan Idaho se zachoval velmi odvážně. Jsem zvědavý, jak si v pokračování povede Murbella, protože její přerod ze Ctihodné matre na Sestru z Bene Gesseritu byl skvěle popsán a mnou nenáviděné Sesterstvo tu v posledních dvou knihách dostalo úplně nový rozměr a oblíbenost. Nakonec jsem těm čarodějnicím vážně začal fandit. Mrzí mě, stejně jako komentujícího Praleva, že Miles Teg zůstal relativně nevyužit. Alespoň, že v "Kacíři Duny" dostal hodně prostoru.
S trochou obav vzhůru za "Lovci Duny".
Už jsem si zvykla, že tato série není o akci a dějí, ale politice a filozofii.
Z druhé trilogie bych řekla na stejné úrovni jako Kacíři duny.
Postavy jsou zajímavé, hluboké, ale akce je až na konec.
Líbí se mi filozofický závěr o opakování historie...
Kdyby tam nebylo tolik filozofických keců, dám celé sérii čtyři hvězdy. Takhle jen tři s odřenýma ušima. Některé pasáže byly k nepřežití...
No, tak jsem se po poměrně dlouhém čtení a čekání na dotisk dostal i k finále originální série Duny..
A Kapitula je za mě rozhodně nejslabší, téměř první půlku knihy jsem se musel nutit do čtení, protože číst pouze filozofické myšlenkové pochody postav, které zaberou skoro celou první polovinu knihy není moc zábavné, zvlášť když se příběh moc neposouvá a když už Herbert přepnul do vypravěčského módu tak mi to přišlo najednou moc uspěchané a jednoduché.. takže nebýt respektu, který chovám k originální a geniální Duně, hodnotím hůře, ale takhle zůstaneme u průměru
Vtáhlo mě to a s chutí jsem četla dál. Ještě s o trošku větší chutí, než předchozí díl. Nadšení jako u jedničky to nebylo, ale bylo to fajn. Ten otevřený konec se zvratem, moc nedává šanci vyhnout se dalšímu dílu. Tak uvidíme.
Ze začátku mi chvilku trvalo se začíst, ale později jsem ocenila pomalejší začátek, intriky, politiku. Skvěle vystavěný příběh.
Musím dát za dva, jakožto jediné knize z původní 6-ti dílné série. Knihu jsem měla problém dočíst. Nemá smysl více komentovat, odkazuji na Richie1.
Priame pokračovanie piateho dielu. Tieto posledné dve knihy mi však pripadajú dosť vzdialené od pôvodnej Duny, a keby tam nebol Duncan, tak nemajú už takmer nič spoločné. Kapitula: Duna navyše obsahuje dosť málo príbehu Duncana, takže je to viac o postavách z päťky. Nie je to zlé a záver bol veľmi dobrý, avšak pre mňa to už nie je tá pravá Duna.
Možná jsem k ní ještě nedospěla, neb jsem se o ni pokoušela několikrát a nikdy jsem ji nedočetla. Pro mne zcela ztratila kouzlo, které mají první čtyři díly.
Od herbertovy první Duny se jeho styl velmi prohloubil. Nikdy jeho knihy až na první nebyli velice akční, ale v knize Kapitula Duny Herbert ukazuje mistrnost v slovních přích a filozofiských úvahách mezi ctěnými matre, ctihodnými matkami, mentatem Idaho a posledním Tleilaxkým pánem. Kniha si plyne svým záživným tempem (s nekterými usměvnými momenty) a pak se dostane do vrcholného závěru, kde se každý čtenář musí zamyslet. Co se to vlastně stalo? Všem těm, kteří milují Dunu a líbil se jim předchozí díl, doporučuji přecíst si i tento.
Pokud jste si oblíbili Herbertovy filosofické a náboženské disputace v jeho předchozích knihách, tak si užijete i tuto knihu. Pokud jste spíše akčně založení, tak budete muset přetrpět 350 stran, kde se téměř nic neděje, abyste si trochu užili posledních 100 stran, které jsou akčnější. O něco lepší než předchozí kniha. Kdo však četl předchozí knihu, tak ví, že původní Duna (Arrakis) byla na konci předchozí knihy zničena, takže Herbert s touto planetou v poslední knize své hexalogie již nijak nepracuje.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Také to čakanie na búrku, ktorá vlastne ani nepríde (žeby to znovu na Meteorologickom pokazili...?).
Prvá tretina ešte ubieha celkom svižne, potom však príde tak ťaživá stagnácia, že v závere knihy mi je už úplne ukradnuté, ako to celé dopadne.
Chápem, že Herbert pravdepodobne ešte plánoval pokračovať a dôstojne túto ságu uzavrieť (Kapitula bola vydaná v roku 1985, rok nato nás autor opustil), no pravdou je, že táto kniha samostatne neobstojí a je len o šigafilové vlákno lepšie, než nezáživný Spasiteľ Duny.
Tak trochu sklamanie a na dojnú kravu z dielne Herbertovho syna v spolupráci s autorom prevažne fanfikcie momentálne nie som veľmi zvedavý...