Kapitula: Duna přehled

předevčírem

Po zkušenostech z předchozích dílů jsem se do toho posledního musel doslova dokopat a moje očekávání byla slušně řečeno mírná.

Dostáváme pokračování příběhů postav představených v Kacířích duny a ano, příběh by sám o sobě šlo vydat v brožuře o sto stránkách - zbytek jsou Herbertovi filozofické úvahy. Nad některými jsem se zamyslel, ale většina se mi bohužel nedostala dál než kousek za rohovky. Kdo je fanoušek tohoto obsahu, určitě si knihu užije víc než já.

Přesto to nebylo takové utrpení, jaké jsem čekal a četba dokonce místy (hlavně ke konci) i odsýpala. Zásadní problém, který s tímto a vlastně i předchozím dílem mám, je že u mě nekonečné filozofování několika málo postav, které občas hraničí až z grafomanií, vůbec nenavozuje pocit monstrózního galaktického konfliktu několika frakcí, který by se měl na pozadí odehrávat.

Konec mě po obsahové stránce nakonec docela překvapil a dostavil se i pocit radosti, který ale spíše přičítám tomu, že již mám tuto těžkopádnou původní sérii za sebou.

29.12.2024

Také to čakanie na búrku, ktorá vlastne ani nepríde (žeby to znovu na Meteorologickom pokazili...?).

Prvá tretina ešte ubieha celkom svižne, potom však príde tak ťaživá stagnácia, že v závere knihy mi je už úplne ukradnuté, ako to celé dopadne.

Chápem, že Herbert pravdepodobne ešte plánoval pokračovať a dôstojne túto ságu uzavrieť (Kapitula bola vydaná v roku 1985, rok nato nás autor opustil), no pravdou je, že táto kniha samostatne neobstojí a je len o šigafilové vlákno lepšie, než nezáživný Spasiteľ Duny.

Tak trochu sklamanie a na dojnú kravu z dielne Herbertovho syna v spolupráci s autorom prevažne fanfikcie momentálne nie som veľmi zvedavý...