Spasitel Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15785/bmid_spasitel-duny-Qh2-15785.jpg
4
1156
1156
Druhý díl ságy Spasitel Duny nás zavádí do světa, jehož po tisíciletí zaběhaný systém se hroutí. Paul Atreides, zvaný teď převážně Muad´dib, je absolutním pánem světa – a zároveň obětí své vlastní předzvěstné schopnosti, která z něj v očích jeho poddaných udělala boha. Na Arrakis přijíždějí tisíce poutníků, aby se poklonili novému spasiteli a jeho sestře Alii. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti, dnes do značné míry zbavené své moci, se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci – a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti: Paulovu manželku Irulán, dceru bývalého vládce Shaddama, která svému manželovi trpce vyčítá, že s ní nechce mít děti. Na scénu vstupuje tajná zbraň – ghola Hayt, Tleilaxany znovuoživený Duncan Idaho, který přináší svému staronovému vládci zkázu…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , Svoboda-LibertasOriginální název:
Dune Messiah, 1969
více info...
Přidat komentář
Ještě méně akční, než první kniha, ovšem s větším důrazem na komplexnost fungování a propojení fungování tohoto světa s příběhem. Výhodou je, že je tato kniha fakt krátká, protože, kdyby podobně jako jednička měla 500 stran, hodnocení bych výrazně srazil. Takto ale příběh utíkal celkem svižně. Dvě akční scény jsem si užil a oproti závěru předchozí knihy, mi zde Paul přišel daleko více lidský. Se sérií rozhodně nekončím, rád se dozvím, jak to bylo dál s dvojčaty Paula a jeho ženy Chani.
Epilog Duny, čili zpráva o konci Muad'Diba. Ze začátku matoucí, potom hodně nejasného naznačování a filosofování, až ke konci začne trochu dávat smysl. O způsobu ovládnutí vesmírného impéria a realitě vlády se téměř nic nedozvíme. Probírá se Paulův duševní stav a řeší se jeden z pokusů o jeho sesazení. Vadilo mi náhlé objevení nové zlé síly. Myslím Tleilaxany, ty zvrhlé náboženské fanatiky. Připadalo mi, jako by spisovateli došel materiál, tak prostě přimíchal něco nového a tím porušil 1. Knoxův zákon. S takovými požadavky by se ovšem celá sága musela předem pořádně naplánovat a to se moc často nestává.
První díl byl lepší. Tohle je sice kratší, ale zato pro mě bylo těžší držet pozornost a ani příběh není tak strhující. Aspoň to po prvnim dílu Duny neni tak náročný, protože člověk se v tom světě už celkem orientuje. Jako volnočasovka do tramvaje ok.
Taková jednohubka, v podstatě závěr první knihy. Čtivě napsané a plné zvratů.
První díl Duny jsem četl docela nedávno a docela se mi líbila. I když je to velká sci-fi klasika, tak podle mě skoro vůbec nezestárla a i po téměř šedesáti letech má stále skvělou atmosféru. S chutí jsem tedy sáhl po druhém dílu.
Bohužel, čekalo mě docela velké zklamání. Ačkoli je Spasitel Duny docela krátká knížka, nemá ani polovinu stran co první díl, nemohl jsem se jí vůbec prokousat. Jako bych stále nemohl pobrat, o co tam vlastně jde. Na konci naštěstí jednotlivé části příběhu trochu zapadly do sebe a mohl bych vám vyprávět základní zápletku, ale příběhy a motivace mnoha postav mi asi zůstanou už navždy skryty. Možná to bylo i tím, že zatímco první díl jsem poslouchal jako docela kvalitně zpracovanou audioknihu, Spasitele Duny jsem četl jako amatérský ebook, kterému se díky špatnému formátování rozpadaly odstavce. To mému porozumění textu taky moc nepřidalo.
Samozřejmě je to pořád Duna, jsou tady červi, koření, fremeni a téměř všechny postavy z prvního dílu, takže kdo tohle universum miluje si asi přijde na své. Já však asi u druhého dílu na dlouho zůstanu a do Dětí Duny se opravdu jen tak nepustím.
Oscilujem medzi 3 a 4 *. Pozitívom tejto časti bol pre mňa menší rozsah (to platí tak pre kapitoly ako aj celú knihu) a z toho plynúca ľahšia "čtivosť", vďaka znalosti motívov z Duny ani orientácia v reáliách nie je tak náročná a za plus považujem aj zjednocujúci motív zrady, ktorý je pomerne prehľadný a držal ma pri knihe od začiatku do konca. Zvyšok, ako to tu už viacerí spomínajú, je oproti Dune slabší, počnúc príbehom, končiac vrstevnatosťou.
Kniha, která se celá tváří jako zasedání Podvýboru Evropského parlamentu pro regulaci střednědobých koncepčních otázek strategického charakteru. A také jako mix různorodého náboženského blouznění i pragmatismu, kde si hlavní spasitel není jistý svou ne/jistotou i pozicí v rámci celé hierarchie Impéria. A do toho nekonečné množství zamyšlení, vizí, vymyšlených a nevysvětlených slov (vršených ve větách nepěkně na sebe), přemýšlení nad ne/spravedlností a ne/smrtelností červa. Ne, nepotřebuju akci, ale u Spasitele Duny jsem se opravdu nebavil a pomýšlel, že nemám dost sil na dokončení. Že si radši pointu přečtu v nějakém shrnutí na Wikipedii... Naštěstí je to kniha krátká, ale nějaké uspokojení z dosažení poslední stránky nemám.
První Duna také nebyla rychlým akčňákem, ale měla spoustu úrovní, do kterých se čtenář mohl začíst – od individuálních charakterů a jejich vývoje přes rodiny, rody a síče po planetární ekonomiky/ekologie a imperiální/vesmírné intrikování. A do toho množství nápadů, včetně samotné vesmírné ekonomiky založené na melanži a nezapomenutelných šaj-hulúdech... Co mi však v mysli zbude po Spasitelích Duny?
Na pokračovanie som sa tešil, ako asi väčšina ľudí. A takisto som sklamaný ako väčšina... Jediné pozitívum bolo, že to nieje dlhé
Kouzlo Duny bylo především ve vykreslení specifického pouštního prostředí, což ve Spasiteli skoro úplně chybí a jedná se o vesměs sáhodlouhé, překombinované a paranoidní rozhovory několika hlavních postav; to ale není výtka, vzhledem k ději je to pochopitelné, jen mě to už po nějaké době nebavilo. Působí to skoro jako divadlo. Postavy vchází na scénu, řeknou si to svý, odejdou, pak se objeví někdo další... vše je strašně statické. Skoro jako by to byl původně jen epilog k prvnímu dílu a Herbert z toho udělal až dodatečně samostatný díl. Děj je dost mdlý a takový nijaký. Ale hlavně tomu chybí ta atmosféra.
Tak tenhle díl jsem si konečně užila. Je asi nejvíce podobný jedničce a hodně věcí vysvětluje. Rozhodla jsem se ale s četbou celé série tímhle dílem taky skončit. Zatím žádný díl nebyl tak úžasný jako jednička a nechce se mi dál kazit ten fajn zážitek. Jak se říká v nejlepším přestat, ze všech těch pokračování, které jsem přečetla, bylo tohle nejlepší.
Prozatím svého rozhodnutí, pustit se do této série, nelituji. I když druhý díl ztratil trochu na rychlosti děje i na akčních scénách, rozhodně je plný zajímavých dějových linek, filozofických otázek i úvah. Čtenáři, kteří hledají v knihách něco poetického nebo filozofického si rozhodně přijdou na své.
I tak považuji druhý díl této velice nadčasové série, za hodně povedení a doporučuji všem, kteří se rozhodli do série pustit.
Dlouho jsem tomu odolával, ale nakonec jsem podlehl... A vůbec nelituji. První díl sice částečně přichází o určité kouzlo ( navigátory Gildy jsem si nepředstavoval tak mimozemsky, jsou tu tvaroví tanečníci, oživení mrtví - zkrátka to nepůsobí tak zemitě), přesto je kniha i nadále plná spousty podnětných a skvělých myšlenek a postav, které mě baví. Slabší než první Duna, ale pořád skvělé. Tak trochu se hodí přirovnání ze světa filmu - první Matrix vs. druhý...
Až přes míru filosofující, blábolivé s minimem děje. Já bych to nenazval Spasitelem Duny, ale epilogem knihy první (rozuměj, ne epilogem Duny jako takové). Po přeměně Paula v prvním díle tady ještě víc budí smutek nad jeho osudem. Osud samotáře, který nemá jak vysvětlit, proč jedná jak jedná, a pro zastavení násilí je ochoten obětovat doslova všechno. Je mi smutno.
Napsat 240 stránkový román bez děje, to je celkem umění. Musím říct, že něco takového jsem po prvním díle opravdu nečekala. Děj (pardon, chci říct: nekonečné rozhovory, popisy a myšlenkové pochody) se odehrává o dvanáct let později a Paul tak řeší úplně jiné problémy než v prvním díle. Řeší, tím myslím, že o nich přemýšlí a mluví, ne že by často něco aktivně podnikal. Mě to ale vlastně bavilo, přemýšlet a filosofovat společně s postavami. Rozhodně se Herbertovi musí přiznat, že je velmi originální...
Nejvíce akce a zvratů tu bylo v rozhovorech a líčením vizí, ale překvapivě mi to tolik nevadilo.
Spasitele jsem začal číst hned další den po přečtení pětihvězdičkové Duny, a četl jsem úplně jiný druh knihy. Knihy nezáživné, celkem náročné na pozornost a vcelku i zmatečné, což mohlo být způsobeno překladem. Je to pohled do smyslu řádu světa Duny, do jeho existenciální polemiky. Není to mnou očekávané hodnotné pokračování, tak skvělé napsaného prvního dílu. Je to mišmaš schopností různých postav, které jsou užity skrze dlouhé chytrácké spirituální dialogy a monology postav, u kterých se jejich řeči zdají sebechytřejší, ale na Paula stejně nikdo nemá.
Musím vyzvednout poslední dvoustránku, na kterou jsem čekal 50 posledních stran, a bál jsem se, že se jí nedočkám. Na ní se mi dostalo alespoň krásného, leč krátkého, uzavření příběhu několika postav a příjemné slasti ze čtení.
Nuda, knížka plná žvatlání o ničem a skoro bez děje. Také odpověď na to, proč se toto dílo tak dlouho vyhýbalo kvalitnímu filmovému zpracování a otázka jak s s tímto tvůrci dál poradí. Dočetl jsem to jen proto, že mám zatím v plánu číst i další, snad lepší, díly.
Příběh se posouvá o 12 let dopředu, než nějaké velké akce, tak se kniha spíše zaobírá Paulovými vidinami. Opravdu musím říci, že mě to bavilo, vnitřní boj a pocit bezmocnosti vůči budoucnosti. Fakt skvele napsané.
Nechápu, proč se v anotacích u knih nepíše, jakou formou byla ta která kniha napsána. Knihy které nemají děj musí mít hlubokou myšlenku a být napsány opravdu mistrovským způsobem, jako je například 1. díl Nadace, aby mě mohla plně zaujmout. To se o této knize v žádném případě říci nedá. Některé myšlenky jsou sice zajímavé, ale tam kde příběh mohl rozvíjet děj a vytvářet nějakou atmosféru je pauza. Co se jak odehrálo se dozvíme pouze z dalšího rozhovoru. Proto knihu považuji za velmi špatně napsanou. Audiokniha je oproti tomu mistrovským dílem a mohu je všem vřele doporučit. Načetl jí pan Marek Holý. Z kroniky čte pan Jan Vlasák.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Spasitel Duny navazuje na události slavné Duny, ovšem o dlouhých 12 let později. Předem upozorňuji, že po knize nesahejte v případě, že jste viděli poslední filmovou Dunu (2021), jelikož ta zobrazuje pouze část předchozího dílu. V takovém případě prvně sáhněte nejprve po samotné knize Duna.
Spasitel Duny není až tak dobrodružství, jakožto tentokrát doslova intrikaření, které žene celý příběh kupředu. Jednotlivé postavy a společenství se chtějí dostat k moci a nikdo to neřekne napřímo. Vždyť je potřeba respektovat imperátora a podstrojovat mu dvojsečnými dárky.
Kniha je taková poklidnější, spíše na úrovni filozofování a hloubání. Světu se dostává nových prvků, které jej obohacují a dokáží příběh patřičně ozvláštnit, protože nic se neděje náhodně.
Zpracováno také jako audiokniha, na které se podíleli interpreti Marek Holý a Jan Vlasák. Druhý jmenovaný se věnoval úryvkům a citacím postav, které uvozují jednotlivé kapitoly a doplňují děj. Marek Holý si pak příjemně vyhrál s kompletním odvyprávěním celého příběhu, který už jen podtrhávají především mezikapitolové hudební předěly.