Dunaj
Claudio Magris
Dunaj má mnoho jmen, než se po 2850 kilometrech vlije do Černého moře: Donau, Dunaj, Duna, Dunar, Dunai. Kdo chce literárně zachytit proměnlivost oblastí, kterými řeka protéká, musí objevit nový literární žánr. Jedině tak se mohou prolnout dějiny a příběhy, pestrost krajů, zemí, lidí a jazyků. Magrisovi se podařilo napsat text na pomezí románu a eseje, deníku a autobiografie, kulturních dějin a cestopisu. ústředním tématem je stará habsburská říše a ohromující kulturní bohatství mizející střední Evropy.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
Danubio, 1986
více info...
Přidat komentář
Letos jsem toho moc neprecetl, asi rok plny zmen, takovy turbulentni, mozna proto letos ctu pomalu a Dunaj k tomu primo vybizel. Cetl jsem ho asi dva mesice, tak jak plynul, mezi tim umrela mi mama a ja ctl Dunaj dal, chvilemi mi to pripominalo Martina C. Putnu, s literarnim presahem a aluzemi. V podstate tok Dunaje kopiruje mista, ktera bych chtel navstivit a zrouna letos jsem se podival do Bratislavy, prave k Dunaji. Nevim co bych vypichl, libilo se mi to moc a zaver, to lehke zklamani a pritom nakonec ctnost z toho vseho a uvedomeni si, ze prave tak, jak je psano, ucineno, bylo mame dano zemrit.
Kniha představuje něco jako "cestopis v esejích". Autor spolu se svými přáteli putuje po proudu Dunaje, přičemž tato cesta pro něj představuje příležitost k zamyšlení nad dějinami a kulturou, zejm. literaturou, zemí a oblastí rozkládajících se na jeho březích. Na základě těchto úvah se C. Magris snaží vysvětlit příčiny některých dějinných událostí a stavu, v němž se region nachází v době jeho cesty (polovina 80. let 20. století). Řada Magrisových úvah má přesah do současnosti, jsou aktuální i dnes.
Dunaj svým tokem představuje jednotící prvek zemí, jimiž protéká a které autor vnímá jako střední Evropu v geografickém i v kulturním slova smyslu. C. Magris nezapře, že je germanista: nejsilnějším prvkem, který region formuje, je pro něj německý vliv, a to jak na území dnešního Německa či Rakouska, tak v částech Maďarska a Balkánu, v nichž žijí německé menšiny. Kniha však nepředstavuje pouze oslavu německého kulturního přínosu pro střední Evropu, autor nezamlčuje ani stinné stránky německých dějin a snaží se najít jejich kořeny v mentalitě a historii. Lahůdka pro germanisty, ale i pro ty, kteří jimi nejsou.
Kniha esejů kolem veletoku Dunaj C. Magrise není v některých kapitolách až tak čtivá, ale zvláštně a silně působivá. S přibývající valící se vodou řeky (od Vídně dál po proudu, Slovensko, Maďarsko a zvláště Balkán) na mne kniha víc a více působila.
Knihu jsem měl půjčenou od velmi dobrého známého, kterému jsem jí každodenním čtením při chůzi a dopravních prostředcích zničil, za což mne nepochválil. Tak k pod stromeček dostane ode mne nový výtisk...
...dosud jsem ji nesehnal...:-(
Magris je starším bratrem Sebalda... Výsostné čtení o kulturních, politických, vojenských, lidových, geografických dějinách každodennosti, lidské velikosti i nízkosti, ojedinělosti... v níž hravní roli hraje řeka Dunaj. Stoprocentní čtivo!
Kniha, kterou je těžké číst najednou, ale jakmile jednou začnete, nečíst ji už nelze. Fragmenty a útržky dějin a literatury středoevropkého prostoru vytváří proud řeky, který odhaluje skrytá zákoutí naší kultury. Pohled člověka zvnějšku, ač zasvěcence, dovoluje i nám prozkoumat postoje a pocity, tak typické pro lidi žijící ve střední Evropě, že ani nejsme schopni je pojmenovat, docenit či pochopit...právě Magrisův cestopis nám v tom může pomoct. Čtení nezařaditelné, ne úplně lehké, přesto rozhodně doporučeníhodné!
Je to knížka, kterou celkem často otvírám namátkou někde, když nemám co zrovna do vany. Jistě doporučuji.
Autorovy další knížky
2010 | Dunaj |
2019 | Pro nedostatek důkazů |
2011 | Poslepu |
2000 | Mikrokosmy |
2001 | Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře |
Po dočtení Magrisova nerománu, košaté sbírce fejetonů, miniesejů, úvah a noticek, mám o čem přemýšlet. Já vím, že Dunaj na rozdíl od ostatních zemí svého povodí neprotéká Slovenskem nikterak dlouho, ovšem přezíravý způsob, jakým Magris Slovensko osmdesátých let popsal, považuji za nejslabší část knihy. Naopak literární návštěvy ostatních zemí se mi velice líbily.