Důvod k naději: Moje cesta životem
Jane Goodall , Phillip Berman
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550579/bmid_duvod-k-nadeji-moje-cesta-zivotem.png
4
83
83
Světově uznávaná bioložka a ochránkyně přírody Jane Goodallová změnila svým výzkumem v šedesátých letých letech 20. století pohled na chování šimpanzů a významně se zasloužila o jejich ochranu. Zjistila například, že tito primáti používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce, ale i to, že se mezi sebou zabíjejí. Šimpanze v africkém Gombe studovala přes 45 let a právě jí vděčíme za mnoho poznatků o nich. Celý svůj život zasvětila přírodě a její ochraně a její působení už dávno přesáhlo oblast vědy. Stala se poslem míru OSN, cestuje po světě se svým projektem pro mladé Roots & Shoots (několikrát navštívila také Českou republiku), přednáší a věnuje se i dalším humanitárním projektům. Za celoživotní přínos v oblasti výzkumu myšlení zvířat a rozvoje lidstva obdržela v roce 2021 prestižní Templetonovu cenu, která se uděluje žijícímu člověku, jenž se zasloužil o přínos na poli „pokroku ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností“. V této knize Jane Goodallová odhaluje své rodinné zázemí a nastiňuje své působení v Africe. Předkládá tak inspirativní poselství, stejně hluboké jako poznání, ke kterému došla na své cestě za hledáním naděje nejen uprostřed nedotčené přírody. „Příroda je v podání Jane Goodallové provázána s duchovním a politickým uvažováním. Jedno nejde oddělit od druhého, teprve pak bude život kompletní. Ten její je dlouhý a naplněný, svědectví o něm je dojemné i burcující.“ - ALEŠ PALÁN, AKTUÁLNE.CZ... celý text
Biografie a memoáry Příroda, zvířata Ekologie, živ. prostředí
Vydáno:
2022
,
Kazda
Originální název:
Reason for Hope: A Spiritual Journey, 1998
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, bohužel ne pro mé ucho dobře načtená. Jane Goodall je velmi zajímavá žena, milovnice zvířat, přírody, planety. Uchovává v sobě víru především v mladé lidi, kteří mají největší potenciál změnit systematické ničení planety lidmi. Věřím v poselství na konci knihy, poslouchala ji a přemýšlela nad ní jsem několikrát.
V každém případě udělala J.G. v životě hodně užitečného, ale tahle kniha k tomu určitě nepatří. Pro mě to je snůška mnoha témat. Ano, podtitul je „Moje cesta životem“, tedy je to asi její životopis. V tom případě by si mohla odpustit nejrůznější agitace, které mi zaváněly stylem „moje pravda je ta jediná správná“. Naprosto nezpochybňuji její přínos ve výzkumu a ochraně zvířat, za to si určitě zaslouží obrovské uznání. Ale za tento svůj životopis ne. Vadilo mi, že se v jednom odstavci věnuje lidoopům, své rodině, aktuální společenské situaci nejen v Africe, historickým souvislostem i následkům kolonialismu, vizím do budoucnosti i filosofuje o své práci. Méně je někdy více a škoda, že autorka asi nezná české přísloví "Ševče, drž se svého kopyta".
Posloucháno na ČR. Obdivuji práci všech těch lidí jako je Jane Goodallová. Úplně mě na konci mrazilo, co všechno vědci v rámci výzkumu dělají zvířatům a jak my svým jednáním přispíváme k ničení naší krásné planety. Knihu by si měli přečíst všichni, jde o to, jestli by si z ní vzali poučení.
Jane Goodall si vybaví snad každý, kdo se jen trošku zajímá o ochranu přírody, ve spojitosti s primáty, zejména tedy se šimpanzi. Její práce ale není jen o šimpanzích. Díky nim objevila svůj dar šířit naději v to, že dokážeme napravit své chyby a zanecháme planetu budoucím generacím takovou, že se tu bude dobře žít všem živým tvorům a tím pádem i lidem. Podle Jane jsme ji „zdědili od rodičů a máme ji půjčenou od svých dětí“.
Víc ode mne v recenzích.
Obdivuhodná, inspirativní, neskutečná žena Jane Goodall.
Vypráví nám svůj životní příběh od raného dětství, ve kterém se začala formovat její láska ke zvířatům, přírodě a duchovnu. Už od mládí si šla za svým snem, odvážila se podniknout vysněnou cestu do Afriky a s přispěním těch správných lidí a okolností začala objevovat život šimpanzů. Její život nebyl vždy lehký, ale ona vždy dokázala najít důvod k naději v lepší zítřky a tuto naději se snaží šířit dál.
Chtěla bych vyjádřit vděčnost za její práci, kéž by mezi námi bylo víc takových lidí, jako je Jane Goodall.
Velice čtivé dílo s plno zajímavými a inspirativními myšlenkami unitř. Důvodů k naději je v knize nespočet, doporučuji každému, komu není život lhostejný.
Nepíše se mi to snadno, ale čekala jsem od knihy trochu víc.
Na druhou stranu je obdivuhodné, jaké myšlení Jane prosazovala už v roce 1999, kdy ekologie, vegetariánství apod ještě nebylo tak proklamovane téma.
Musí se také nechat, ze její prace, které zasvětila život, je speciální a vytrvani, s jakým obhajuje práva zvířat hodné následovaní. Obdivuhodná žena !
Když se ke mě tato kniha dostala, říkala jsem si,že to bude určitě zajímavé čtení a bylo. Autorka vypráví o svém životě, o její cestě do Afriky, výzkumech a o založení projektu, velice velice krásně napsaná kniha, jen bych si daleko více ráda přečetla něco o šimpanzích,ale to budu muset vzít autorky jinou knihu:) Za mě ale velice přínosná kniha jak o šimpanzích, tak o ekologii
Opravdové díky, čtenářské výzvě, díky níž se mi dostala do rukou tato kniha. Tak citlivě napsané, místy smutné ale i velmi optimistické dílo si rozhodně zaslouží 5 hvězd. Jane měla velmi bohatý život a dokázala do něj vnést tolik dobra. Kéž je na světě více takových lidí, jako ona. I když jak sama v knize píše, každý zde máme nějaké poslání a je jen na nás jak s ním naložíme..
Jane Goodallová je něco jako David Attenborough v sukni. Její životní cesta je neskutečná, a za mě je strašně dobře, že jsou knihy o jejím životě přeloženy i do češtiny! Už je to nějaká doba, kdy jsem Vám představila Knihu o naději, která byla plná zajímavých myšlenek.
.
Důvod k naději je o trochu osobnější. Jane Goodallová je inspirativní dámou, která za svůj život dokázala strašně moc. Velké, neskutečné věci, které předává v úctihodném věku dalším generacím, které jsou ochotny poslouchat.
.
V knize Důvod k naději popisuje svůj život. Začíná od dětství a dostává se přes ty nejvýraznější milníky až k momentu, kde sedí ve svém domě U bříz a vzpomíná na dětství. Opakuje si své vzpomínky a spojuje je se vzpomínkami rodiny.
.
V rámci rekapitulace svého života se vyjadřuje k různým tématům, které za svůj život řešila. Ochrana divoké přírody, zkoumání šimpanzů, ekologie, změna lidské povahy, vegetariánství... A zda mají na této planetě šanci naše děti a jejich potomstvo.
.
Povím Vám, nebylo to rychlé a veselé čtení. Uznávám, že nějakou naději mi kniha přinesla, ale hlavně mě donutila se zamyslet nad tím, jak žijeme. Jak můžeme pomoci, jak moc jsme se změnili... A byla místa v knize, kdy mi bylo vyloženě úzko.
.
Příjemným bonusem jsou fotografie. U kapitol černobílé, uprostřed knihy je příloha na lesklém papíře, obsahující barevné fotky. Samozřejmostí jsou popisky!
.
Ale i tak musím knihu hodnotit pěti hvězdami, protože věřím, že může někomu otevřít oči. Donutit přemýšlet o světě kolem sebe. Bylo to zajímavé a silné čtení, na které jsem netlačila a proto mi trvalo dlouho. Ale myslím si, že je to jedna z knih, u které můžete klidně strávit týdny... Zaslouží si čas!
Není náhodou, že se mi tato kniha dostala do rukou dostala v době, kdy hodně přemýšlím o společnosti a vyrovnání se s vším tím hnusem, který přináší. A ani není náhodou, když jsem zjistila, že v Bournemouth, kde Jane žije (střídavě od svých 7mi let), jsem letos už 2x byla a čeká mě tam další cesta. (Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že ji zná málokdo z místních).
Je to kniha, ve které autorka popisuje své dětství, život, názory na mnohé události a především životní filozofii a důvod nejen k naději, ale i důvod k životu po mnohém násilí, kterého byla svědkem.
Neuvěřitelně moudrá žena.
A dobrá spisovatelka.
V dětství jsem přečetla nepřeberně knih od Geralda Durrella, mám ráda popularizační knihy od německého lesníka Petera Wohllebena, tak není divu, že jsem sáhla i po této knize od Jane Goodallové. Co mě osobně bylo blízké, byl vztah Jane Goodallové k lesu, téměř spirituální vnímání krásy přírody, momenty mystického uvědomění, kdy píše, že prales či les je pro ni tím nejduchovnějším místem. Jane Goodallová oplývala nejen neuvěřitelnou houževnatostí a zaujetím jít si svou cestou (a pěkně velkou dávkou štěstí), v čemž může být inspirací pro mnohé, ale i vysokou emocionální inteligencí, což využila při pozorování přírody či života šimpanzů. Myslím, že právě vysoká emocionální inteligence spolu s pocitem odpovědnosti poté, co si Goodallová udělala již dostatečně známé jméno ve světě vědy, vyústila v to, že se začala plně angažovat v ochraně přírody. Poněkud stylizovaný životopis tak volně přechází v jakousi agitaci za záchranu přírody a této planety, kdy každý může svým málem přispět. Zajímavých momentů se v knize ale nachází více např. popis tzv. kulturní speciace (str. 141 a násl.), úvahy Jane Godallové o vědě a náboženství (str. 183 a násl.), o etické stránce pokusů na zvířatech (str. 224 a násl.) či vůbec morální stránce našeho zacházení se zvířaty (str. 228 a násl.) atd. Za ta léta, která strávila Jane Goodallová v Gombe, byla očitým svědkem mizejících pralesů, přesto se podle mého názoru vědomě rozhodla dát přednost naději před zoufalstvím, svým čtyřem důvodům pro naději (viz str. 237 a násl.) a bojovat ze všech sil za záchranu toho, co od dětství miluje, tj. divoké přírody a v ní žijících živočichů.
Paní Jane Goodall je jednou z nejvýraznějších osobností zabývajících se ochranou divoké přírody. Přečtením knihy na mne spíše spadl smutek než nějaká naděje. Člověk se sám sobě vymlouvá, že něco pro přírodu děla, ale vím, že málo. Přispět peníze na pralesy, na záchranu některého zvířete, do záchranného centra, do domova pro seniory je už samozřejmostí, ale co víc? Nepořídit si víc jak dvě děti, třídit odpad, zbytečně nesvítit, pořídit si solární panely, nekoupila bych si elektromobil, protože ho nedokážu nabít ekologickou energií (v Evropě se zvyšuje výroba energie z uhlí a plynu což je velký krok zpět a těžba litia ničí krajiny např. poušť Atakama, ekologická likvidace baterií je obrovský problém). Ale stačí to? Po přečtení jsem rozhodnutá pro další kroky, podpořím a pokud možno se zúčastním sázení stromů v Česku a sbírání odpadků v přírodě. Často když se jdu projít po lese, vidím povalovat se odpad v trávě, stačí mít s sebou nějakou tašku a rukavici, jen jsem se k tomu nikdy nedokopla, ale začnu hned dnes. Když jsem navštívila Peru, zděsilo mě množství odpadků, převážně plastů, které se válí v okolí Limy, na plážích, v písečných dunách atd. Nechápala jsem to a ani proč s tím nic nedělají, bylo mi vysvětleno, že je to práce převážně Američanů, kteří vyhazují odpadky úmyslně, protože jsou přesvědčeni, že tím dávají práci chudým lidem, aby to po nich uklízeli, tohle vysvětlení mě zděsilo ještě víc. Nebuďme jak Američani a hoďme zpátečku odpadkům, ukliďme si svoji Zem a jak říká můj syn: je lepší snížit množství plastových obalů, než pak přemýšlet jak je zlikvidovat.
Jane Goodall je ikonou v boji za naději pro všechny živé tvory na planetě. Zrovna tuto knihu mám moc ráda. Popisuje hodně emotivně vývoj osobnosti od malé Jane přes dívku s hlavou v oblacích až po legendární ochránkyni všeho života. Nejvíce se mi líbí to její odhodlání. Ta radost ze života je nakažlivá. Její nadšení a aktivity v rámci boje s násilím a brutalitou a netoleranci je nenapodobitelné.
Krásné příběhy z dětství, kdy zjišťovala, kde se bere vejce...jak si vlezla jako čtyřletá do kurníku a čekala, jak to slepice provede...zatímco ji rodina zděšeně všude hledala.
Zážitky z Afriky jsou nabité spoustou zážitků s divokou přírodou, se šimpanzím společenstvím ne nepodobným lidskému... a obrazy nádhery volné přírody..to vše je doplněno dozráváním Jane v silnou ženu a ikonu světových ekologických hnutí.
Její příběh je i příběhem dějin dvacátého století, včetně válek, apartheidu i nenávisti rasové a nacionální, nerovnosti pohlaví, útisku slabších. Přesto je ro hlavně příběh o tom, jak pěstovat naději.
Dáma, která žije svůj vysněný život. Téměř pohádkový příběh o ženě, která milovala a miluje vše živé kolem sebe tak, že tomu zasvětila svůj život a díky vlivu, který nesporně má, se jí daří burcovat pozornost v souvislosti s ochranou přírody. Na pozadí příběhu probíhají dějiny 20. století a proto nechybí žádná důležitá témata: druhá světová válka, nerovné postavení žen ve společnosti, neutěšená situace afrických zemí, seriózní vědecká práce na neprobádaném poli, silná ekologická linka. Místy je trochu poznat, že kniha byla v originále vydána před čtvrt stoletím. Občas je téměř patetická. Přesto bych ji doporučila. Asi nejsilnější je pro mne popis rodinných vztahů. Ty jsou natolik pevné a pozitivní, že jsou autorce bezpečným přístavem v jejím jinak kočovném a zdánlivě neukotveném životě. To je pro mne to nejvíce inspirativní.
Kniha o obyčejné ženě s obrovským srdem. Ani jsem nečekala, že ve mě nechá takový silný dojem...
Občas se mi udělal knedlík v krku a měla jsem na krajíčku, protože týrání a pokusy na zvířatech jsou strašně těžké téma, stejně jako kácení pralesů, drancování přírody, pytláctví a tohle všechno.
Ale ke konci jsem si říkala, že i přes to všechno, co Jane Goodall viděla, cítila a zažila, má pořád nějakou naději v tomhle světě.
Doporučuji všemi deseti.
Za mě skvělá a inspirativní kniha stejně jako autorka. Obdivuji její názory myšlenky i praci libi se mi ta nezištná laska k přírodě i celkové otevření jejího životního příběhu svetu.
Velice doporučuji
"Kdyby byl Bůh dovolil by tohle všechno?"
"Sobectví máme v genech, všechno co činíme děláme v zájmu přežití svých genů. Neměli bychom tedy očekávat žádnou pomoc od Boha neboť žijeme ve vesmíru řízením ničím jiným než slepou a nemilosrdnou netečnosti"
Tak čteno podruhé, tentokrát v češtině
A pořád dobrý. Jane mě padla do oka již před léty v Simpsonech v Africe, kdy se divák dověděl, že patří mezi deset nejbohatších šimpanzologů na světě – bodejď by ne, když zotročila šimpanzi, aby jí tahali diamanty z dolu. :D A navíc se i sama dabovala. :D Nicméně, v epizodě se také ukáže, jak se nosorožčí mládě klove z vejce…
Její cesta životem je příjemná. Není zbytečně dlouhá. Je odležená věkem a správně citlivá v těch správných místech, ale nepůsobí naivně, až hloupě, jako některé dnešní 26+ ženy ostřílené životem. :D Toto je prostě stará škola a příběh ženy, která si šla za svým, občas udělala botu, občas se musela porvat s chlapským světem, ale nakonec si vydobyla popřední místo na světě.
Bavil mě její život. Bavili mě i její odkazy na knížku Tiché jaro od Carsonové, která stála za tím, že se přestalo práškovat s DDT a ze které mi zůstává ještě 50 stran – Shame on me! :D
Hezky popsala i to, jak se její život změnil, když se stala – dnešním jazykem influenserkou – a spíš nežli výzkumu, se věnuje osvětě a své organizaci, se kterou se pokouší spasit svět. Tak uvidíme. Její mamka i stará mamka se dožili takřka 100ky, tak snad tady ještě nějakou dobu bude. :)
Jestli knížka dává důvod k naději, co je asi stěžejní otázka, tak úplně nevím. Jane tvrdí, že ještě jsme v okně, kdy to zvládneme – zrovna to dnes povídala ve filmu Civilizace v kině :D – ale těžko říct. Zrovna ten film na mě hodil takovou trochu chandru, že i když to dopadne dobře, tak to bude spíš docela dobře, nežli opravdu dobře.
Nebylo to veselé čtení. Poslední kapitoly by měly být povinnou četbou pro všechny lidi.
Jane Goodall má za svou celoživotní práci můj neskonalý obdiv.