• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pangolina - Jane Goodall

„Cokoli děláš, přináší změnu a ty se musíš rozhodnout, jaký druh změny chceš způsobit.“ – Jane Goodall Přátelská a zvědavá Pangolina z rodu jediných savců n... detail knihy

Nové komentáře u knih Jane Goodall

Důvod k naději: Moje cesta životem

„Nebylo to veselé čtení. Poslední kapitoly by měly být povinnou četbou pro všechny lidi. Jane Goodall má za svou celoživotní práci můj neskonalý obdiv.“
— kob

---

Důvod k naději: Moje cesta životem

„Krásná kniha, bohužel ne pro mé ucho dobře načtená. Jane Goodall je velmi zajímavá žena, milovnice zvířat, přírody, planety. Uchovává v sobě víru především v mladé lidi, kteří mají největší potenciál změnit systematické ničení planety lidmi. Věřím v poselství na konci knihy, poslouchala ji a přemýšlela nad ní jsem několikrát.“... celý text
— maja2712

---

Důvod k naději: Moje cesta životem

„V každém případě udělala J.G. v životě hodně užitečného, ale tahle kniha k tomu určitě nepatří. Pro mě to je snůška mnoha témat. Ano, podtitul je „Moje cesta životem“, tedy je to asi její životopis. V tom případě by si mohla odpustit nejrůznější agitace, které mi zaváněly stylem „moje pravda je ta jediná správná“. Naprosto nezpochybňuji její přínos ve výzkumu a ochraně zvířat, za to si určitě zaslouží obrovské uznání. Ale za tento svůj životopis ne. Vadilo mi, že se v jednom odstavci věnuje lidoopům, své rodině, aktuální společenské situaci nejen v Africe, historickým souvislostem i následkům kolonialismu, vizím do budoucnosti i filosofuje o své práci. Méně je někdy více a škoda, že autorka asi nezná české přísloví "Ševče, drž se svého kopyta".“... celý text
— MartaPear

---

---

Důvod k naději: Moje cesta životem

„Posloucháno na ČR. Obdivuji práci všech těch lidí jako je Jane Goodallová. Úplně mě na konci mrazilo, co všechno vědci v rámci výzkumu dělají zvířatům a jak my svým jednáním přispíváme k ničení naší krásné planety. Knihu by si měli přečíst všichni, jde o to, jestli by si z ní vzali poučení.“... celý text
— Kaja1

---

Nevinné bestie

„Jane Goodallová s manželem Hugo Lawickem se na dva roky přesunuli z Gombe, aby v kráteru Ngorongoro a na planinách Serengeti studovali život démonizovaných šelem: psů hyenových, šakalů obecných a hyen skvrnitých. Na práci je bohužel znát tlak nakladatele a asi i donátorů, kvůli kterému manželé věnovali třem živočišným druhům mnohem méně času, než by si zasloužily. Noční zvířata, která se pohybují na obrovských rozlohách (psi hyenoví skoro 4 000 km²), také kladou jiné nároky na pozorovatele než Janini gombští šimpanzi. Tím spíš, že badatelé neměli k dispozici letadlo ani vysílačku (kterou v té době na Serengeti už používal George Schaller při výzkumu lvů a v Maňaře Douglas-Hamilton při výzkumu slonů) a svá zvířata hledali prostě tak, že pročesávali savanu – nezřídka ovšem marně. A přesto knížka přináší úžasná pozorování ze sociálního života tvorů obecně oblíbených a pochopených asi tak jako náš vlk, čili vůbec. O divokých psech Hugo Lawick vypráví – pomocí textu i svělých fotografií –, jak dospělí vítají štěňata, vyvrhují jim potravu (třeba i po smrti matky) a poté, co skolí kořist, jim dávají při krmení přednost. Líčí také soudržnost smečky a rituální zdravení lovců, jež starší pozorovatele vedlo k nesprávnému závěru, že tito psovití vůbec nemají hierarchii. Také šakaly obecné Hugo sleduje při péči o mláďata, s nimiž se rodiče před jednou ze starých nor stýkají i poté, co potomci dospějí. Z této části je nezapomenutelný okamžik, kdy se orel, odnášející ve spárech šakalí štěně Cindu, sedm metrů nad zemí srazí se supem... Jane pak líčí „večerní návštěvy“ mezi hyeními doupaty, osobitý hyení přístup k hygieně, války klanů nebo srážky se lvy. Všechny tři druhy šelem byly donedávna pokládány za striktní mrchožrouty, manželé je však (ve stopách Hanse Kruuka, jenž hyeny studoval před nimi) ukazují jako aktivní lovce. Rozvinutý společenský život chlupáčů, v něčem tak připomínajících psy (u hyen je to celkem s podivem), má jistě potenciál naklonit jim veřejnost – čehož si jejich ochrana naléhavě žádá. Jane i Hugo jsou brilantní pozorovatelé a vypravěči, konkrétní čin zvířat dovedou interpretovat v širokém kontextu jejich individuálního i druhového chování. Množství zajímavostí se čtenář dozví o i stvořeních, která nebyla přímo objektem výzkumu: manželům se podařilo zdokumentovat supa používajícího kámen při rozbíjení pštrosího vejce, což byl tak jedinečný objev, že nám fotku od Huga Lawicka tento týden ukazoval vyučující na ornitologii. ;) Jane je navíc, stejně jako v knížce o šimpanzích, úžasně vtipná a zvysoka kašle na nesmyslné zásady vědeckého výzkumu, jako že by zvířatům neměla dávat jména nebo s nimi soucítit. A na okraj: studium hyen s batoletem Grublinem u ruky je nesporně husarský kousek. Pardon, ale já tohle prostě musím citovat: „Je škoda, že si Grublin nebude pamatovat ty noci, které strávil u doupěte Zlaté trávy. Často usnul, když se díval na vycházející měsíc nebo na hvězdy, a jestliže se probudil, slyšel kolem sebe bučivé, hýkavé hlasy pakoní nebo podivné volání vyjících šakalů nebo třeba „úúúú-hap“ nějaké hyeny běžící kolem. Dělala jsem ovšem, co jsem mohla, aby se neprobudil, protože to rušilo moje pozorování. Jestliže se tedy začal vrtět, snažila jsem ho ukolébat znovu k spánku písničkou. Když se přitom někdy mezi hyenami něco dělo, prostě jsem své pozorování na magnetofon nazpívala. Když jsem si pak druhý den pásek přehrávala, bylo to někdy k popukání. Představte si například něžnou melodii Brahmsovy Ukolébavky: „Bloody Mary jde, obličej a krk rudý od krve, v tlamě nese nohu“, nebo nápěv písně „Rock-a-bye Baby“ s textem: „Nelson se hystericky hihňá, dvojčata mu olizují penis.““... celý text
— JulianaH.