Kaja1 komentáře u knih
Zase starý případ, který odhaluje všechno zlo skryté za jednou zbytečnou smrtí. Zajímavé, že vše začíná velkou vodou, což je v dnešní době aktuální. Ten konec mě dostal. To by neodhalil ani Hercule Poirot:)))
Tak nevím, na člověka z toho padá taková beznaděj. Kdyby aspoň v tom jak žije byla šťastná, když už si zvolila takový způsob života. No něco tomu chybělo, kousek štěstí, nějaké světlo na obzoru... Posloucháno na rádiu Wave
Všechno jednou končí, a tak jsem dočetla poslední řádky knihy, jíž se uzavřely osudy Vianne a jejich dcer. Čokoládou to začalo a čokoládou to končí. Jako vždy tu byla trocha kouzel a pár osudů obyvatel malého města na břehu řeky Tanny. Strávila jsem s nimi mnoho večerů a budou mi chybět.
Tak tento díl se četl mnoho lépe než ten minulý. Bylo tu krásně popsáno soužití a střet různých komunit na malém městě. Člověk se hodně dozví o životě a hierarchii v arabské rodině. Už se těším na poslední díl.
Je to jako pohádka, kde se dobro snaží vyhrát nad zlem. Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím, vůbec jsem nechápala, kdo je kdo, až jsem si uvědomila, že kapitoly jsou psány z pohledu tří osob. Myslím, že by to mohlo být na začátku každé kapitoly uvedeno. Jakmile jsem se začetla, příběh začal nabírat na tajemnosti. Jen jsem měla pocit, že příběh s jeho kouzly se neodehrává v současnosti, ale tak někde v 15. stol. No nic jdu na další díl. Tak se musím spisovatelce omluvit, vždy má začátku každé kapitoly je symbol, který nám napoví, kdo zrovna vypráví svůj příběh, já si toho , bohužel, všimla až u čtení dalšího dílu.
Na město se valí mlha a v ní čeká vrah. Dávná vražda čeká na své vyřešení. Kniha byla nabitá událostmi a nenechala vás vydechnout. Mám tuto sérii a místo, kde se odehrává ráda. Celou dobu tušíte, kde je zakopaný pes, ale až závěr vám odhalí všechny souvislosti. Přeju Marii, aby konečně byla šťastná.
Poslouchalo se to ČR moc dobře. Anetě jsem přála, aby její příběh měl šťastný konec, ale kdo ví. Je to holka, která od života nic nečeká a vše , co se jí stane přijímá s pokorou, až do určité doby, potom se z ní stává mladá, sebevědomá žena. I zde se ukazuje, že dobrý kamarád je nad všechno.
Ze začátku jsem se nemohla začíst. Taky mě rozčiloval výraz bambino. Ještě, že tu romantiku občas naruší nějaký ten případ z nemocnice. No skončilo to, tak jak to skončilo a teď zase dlouho čekat na další díl.
Ráda jsem se vrátila to Wiesbadenu do cukrárny rodiny Kochových. Děj krásné ubíhal a najednou byl konec. Kniha se uzavřela vánoční pohádkou, a jak to v pohádkách bývá kniha má šťastný konec.
Taková oddechová, nikdy by mě nenapadlo, že by se z týdenní dovolené dala napsat kniha. Některé situace mi připomněly naše dovolené, když byly děti malé.
Kniha se moc dobře četla, jak se dovídáme z doslovu, při psaní autorka vycházela z vlastních zkušeností. Je opravdu s podivem jak opakujeme chyby svých rodičů. Ale jak je známo láska je slepá. Těším se na další díl.
Posloucháno na ČR. Obdivuji práci všech těch lidí jako je Jane Goodallová. Úplně mě na konci mrazilo, co všechno vědci v rámci výzkumu dělají zvířatům a jak my svým jednáním přispíváme k ničení naší krásné planety. Knihu by si měli přečíst všichni, jde o to, jestli by si z ní vzali poučení.
Bylo to tajemné, do podzemí by mě teda nedostali. Člověk od začátku tuší, kdo je skleněný muž, ale všechno se to spojí až na konci. Je hrozné, co všechno dokáže člověk obětovat pro vlastní prospěch, moc a slávu.
Moc pěkné poslouchání na ČR. Neměly to holky lehké, ale pěkně pestré. Je zde vidět, jaký vliv mají na výchovu dětí, když žijí se svými prarodiči. Knížka je napsána s laskavým humorem.
Na povrch se dostávají dávno zapomenuté oběti o to překvapivější je pachatel, i když jsem ho ke konci nějak tušila. Knížka má spád pořád mě to nutilo podívat se na konec knihy, ale vydržela jsem. Jen ten Ken a Barbie mi připadali zbyteční.
Tak tentokrát jsem se nemohla začíst, příliš mnoho postav, příliš mnoho míst, kde se příběh odehrává a zejména příliš technických informací, které jsem nestačila vstřebat. Konec byl hrůzný a zase se na scénu vrací Čaroděj...
Kniha se odehrává v městě a horách, kde žiju, a proto mi byly reálie blízké. Mnohé jsem o životě za války od svých rodičů v Beskydech slyšela, i tak to bylo drsné čtení, tolik smutku a beznaděje. Osudy Živy a Slávka, ke kterým se přidávají další osoby, jsou hodně barvité. Tu se potvrdilo, že příbuzné si člověk nevybírá. Na konci knihy se však kruh uzavřel.
Tentokrát místo Francie La Palma. Co se musí stát, aby člověk poznal, že práce není všechno, když se pořád za něčím ženete a život vám protéká mezi prsty. Škoda, že taková restaurace na ostrově neexistuje, ale určitě se tam nějaká podobná najde. Květy soli, jsem ve Španělsku viděla a jsem ráda, že vím jak se sbírá. Příběh Julie a Álvara si zaslouží pokračování:))
Tak ráda jsem se vrátila na Aljašku k příběhu Jonaha a Cally. Život tam jistě není jednoduchý, ale ta soudržnost mezi lidmi, to je něco, co v civilizaci nezažijete. Lidé tam nejsou tak "sluníčkoví" , mají své problémy, alkohol, deprese z dlouhých zim, ale přesto jsem si čtení moc užila.
To bylo tak pěkné čtení. Život jedné mladé ženy a její dcery se odvíjí jako na filmovém plátně. Bohatství života je v tom, když najdete místo, kde vás mají rádi a nezištně vám pomáhají. Chtěla bych v životě potkat takového pana Saita, Oonu,Maggie, Zvěrolékaře a vůbec všechny ty lidičky z Upper Puffinu. Krásný je závěr knihy.