Kaja1
komentáře u knih

Člověk už přečetl hodně knih z války a vždy ho něco překvapí. Tentokrát jsou hrdinové z Podkarpatské Rusi, nyní zmítané válkou, lidé tam neměli nikdy lehký život a osud je zkouší i nyní. Naši tři hrdinové své místo v životě našli, ale minulost jim už nikdy nedala spát. Snad se Jan dopátral osudů svých blízkých.


Kniha se četla sama. Přála jsem Mathilde štěstí, a snad se ho i dočkala. Myslím, si že tam bylo rozehráno příliš mnoho osudů, někdy méně znamená více. Ale námět knihy je zajímavý.


Ráda jsem se vrátila na ostrov St.Kilda a znovu obdivovala popis drsného života na tomto odlehlém ostrově. Nelehký osud lásky Mhairi nebyl tak romantický jako předchozí příběh Effie, ale nemohou být všechny stejné. Oč to měla Mhairi těžší, snad i ona najde štěstí, i když to její je draze vykoupené.


Byl to pěkný příběh, postupně se před námi odkrývá tajemství starého domu a jeho obyvatelek někde v Cornwallu. Na konci se všechno uzavře.


Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím, styl psaní mi připadal těžkopádný. Připadalo mi, že se potkali dva naprosto odlišní lidé, a přece tak nějak od začátku věděli, že jsou pro sebe ti praví. Byly tu
krásně, tak nějak nenápadně,
popsány všechny druhy lásky, dětí
k rodičům, mezi sourozenci a nakonec i láska partnerská.


To bylo tak zamotané a neuvěřitelné. Ze začátku to vypadalo na pěkný příběh, jenže někdy méně je více.... Člověk tomu zkrátka nevěří, nakonec je vše zalité sluncem....


To bylo tak zamotané až to bylo neuvěřitelné. Mohl to být pěkný příběh.....stačilo ubrat některou zápletku. Nakonec bylo vše zalité sluncem.


Kniha se četla dobře, střídaly se dvě časové roviny. Musím poctivě říct, že Cheska byla na zabití, nechápu její kariéru u filmu s její diagnózou. Vždyť to není snad ani možné, aby to nikdo nepoznal. Je zde ukázáno jak je svět showbyznysu a sláva vrtkavá, a kdo s tím neumí zacházet, ne vždy dobře skončí. A taky hezká tvář a trocha lichocení dokáže s muži divy.....


Z toho čtení na mě padala naprostá beznaděj. Obdivuji spisovatelku, že se dokázala vžít do těch, promiňte mi ten výraz, "bezmozků". A co vyroste z těch dětí....radši nemyslet


Z toho čtení na mě padala taková beznaděj. Obdivuji spisovatelku, že se dokázala vžít do takových , promiňte mi ten výraz, "bezmozků". Ale, co vyroste z těch dětí....opravdu nevím, co dál k tomu říct.


Bylo to milé čtení. Život může být pěkný i po sedmdesátce, jen mít tu odvahu ho změnit. Myslím, že v našich krajích to ještě dlouho nebude zvykem. Už jen to jak jsou děti "přivázané" k rodičům. Když se denně neslyšíte už je něco špatně. Aspoň někteří to tak mají. Připadá mi, že v zahraničí to moc neřeší, jsi dospělý, starej se.


Bylo to smutně čtení o odcházení a odchodu milovaného člověka okořeněného trochou sexu. Jednou, aspoň pro mě, stačilo.


Bylo to smutně čtení, ale vždy je světlo na konci tunelu. Když zklame rodič ještě že jsou kamarádi, kteří vás berou takové jací jste a najít takové přátele je velký dar, který je třeba si hýčkat.


Možná je něco mezi nebem a zemí a jestli ano, tak v Kosí kavárně se to potkalo. Nevím, ale vše se dělo až moc prvoplánovaně, bylo by to hezké, kdyby vždy, když se potřebujeme rozhodnout, nás někdo shůry nasměroval na správnou cestu.


Nevím, četla se mi pomalu. Novější knihy paní Klevisové se mi líbí více. Bylo zajímavé číst jak se Bergman s každou další knihou posunul.


Tak to bylo zvláštni čtení, netušíte, kam to všechno směřuje. Rozhovory mezi obyvateli Oppitzova penzionu vás někdy doslova uzemní. Názory na ženy, na svět kolem nich, do toho smutná postava Tilla. No není to lehké čtení, a ne pro každého. Některé výrazy jsem musela hledat.


Čeká mě cesta do Bretaně, tak jsem začala číst tuto sérii a už se opravdu začínám na cestu těšit. Vyšetřování bylo takové pozvolné, Dupin má zvláštní chování, ale to není na škodu, spíš, že to bylo všechno takové rozvláčné. A ty chyby ve jménech, jméno nesouhlasilo s příjmením,překlepy, nevím, dám šanci pokračování. Četla jsem totiž jiný díl a tam chyby nebyly.


Při její naivitě teda dopadla dobře. Příroda a zvířata, když si to člověk představí, musela být nádhera. Ale jinak, mě to neoslovilo.


Já si nemůžu pomoct, mě knížky z Hamburku moc baví. Jsou to takové oddechovky, kde se řeší , co si počít se životem, když vám absolutně nic nevychází. Pro mě byla Lena taková Bridget Jones, i ty situace do kterých se dostávala, no prostě, když si chce člověk vyčistit hlavu je to to pravé.


Bylo mi z toho poslechu smutno, ten život v Mongolsku je tu podán tak depresivně, žádné světlo na konci tunelu. Nechápu, měly pěkné povolání, rodinu a šly někam, kde jen živořily a ten vztah k sexu. Zajímavé čtení, ale ten konec, to nám paní spisovatelka udělala schválně.
