Kaja1
komentáře u knih

Kniha se moc dobře četla, jak se dovídáme z doslovu, při psaní autorka vycházela z vlastních zkušeností. Je opravdu s podivem jak opakujeme chyby svých rodičů. Ale jak je známo láska je slepá. Těším se na další díl.


Posloucháno na ČR. Obdivuji práci všech těch lidí jako je Jane Goodallová. Úplně mě na konci mrazilo, co všechno vědci v rámci výzkumu dělají zvířatům a jak my svým jednáním přispíváme k ničení naší krásné planety. Knihu by si měli přečíst všichni, jde o to, jestli by si z ní vzali poučení.


Bylo to tajemné, do podzemí by mě teda nedostali. Člověk od začátku tuší, kdo je skleněný muž, ale všechno se to spojí až na konci. Je hrozné, co všechno dokáže člověk obětovat pro vlastní prospěch, moc a slávu.


Moc pěkné poslouchání na ČR. Neměly to holky lehké, ale pěkně pestré. Je zde vidět, jaký vliv mají na výchovu dětí, když žijí se svými prarodiči. Knížka je napsána s laskavým humorem.


Na povrch se dostávají dávno zapomenuté oběti o to překvapivější je pachatel, i když jsem ho ke konci nějak tušila. Knížka má spád pořád mě to nutilo podívat se na konec knihy, ale vydržela jsem. Jen ten Ken a Barbie mi připadali zbyteční.


Tak tentokrát jsem se nemohla začíst, příliš mnoho postav, příliš mnoho míst, kde se příběh odehrává a zejména příliš technických informací, které jsem nestačila vstřebat. Konec byl hrůzný a zase se na scénu vrací Čaroděj...


Kniha se odehrává v městě a horách, kde žiju, a proto mi byly reálie blízké. Mnohé jsem o životě za války od svých rodičů v Beskydech slyšela, i tak to bylo drsné čtení, tolik smutku a beznaděje. Osudy Živy a Slávka, ke kterým se přidávají další osoby, jsou hodně barvité. Tu se potvrdilo, že příbuzné si člověk nevybírá. Na konci knihy se však kruh uzavřel.


Tentokrát místo Francie La Palma. Co se musí stát, aby člověk poznal, že práce není všechno, když se pořád za něčím ženete a život vám protéká mezi prsty. Škoda, že taková restaurace na ostrově neexistuje, ale určitě se tam nějaká podobná najde. Květy soli, jsem ve Španělsku viděla a jsem ráda, že vím jak se sbírá. Příběh Julie a Álvara si zaslouží pokračování:))


Tak ráda jsem se vrátila na Aljašku k příběhu Jonaha a Cally. Život tam jistě není jednoduchý, ale ta soudržnost mezi lidmi, to je něco, co v civilizaci nezažijete. Lidé tam nejsou tak "sluníčkoví" , mají své problémy, alkohol, deprese z dlouhých zim, ale přesto jsem si čtení moc užila.


To bylo tak pěkné čtení. Život jedné mladé ženy a její dcery se odvíjí jako na filmovém plátně. Bohatství života je v tom, když najdete místo, kde vás mají rádi a nezištně vám pomáhají. Chtěla bych v životě potkat takového pana Saita, Oonu,Maggie, Zvěrolékaře a vůbec všechny ty lidičky z Upper Puffinu. Krásný je závěr knihy.


Kniha je o tom, že lásce se neubráníš. Měli v zivotě jasno, ale přesto jim okolnosti nebyly nakloněny. Když si ke knize pustíte v ní zmiňované písně je to pravé čtení na pošmourné odpoledne.


Tak tato kniha se povedla. Krása Itálie, dobré jídlo, pláže, láska nic tu nechybí. Když potřebujete vypnout je to, to pravé. Jen škoda, že jsem ji nečetla na nějaké pláži v Amalfi. Už se těším na Lea v Praze.


Která matka tohle dopustí? Myslela jsem, že to nedočtu. Pořád jsem si říkala, je to jenom kniha, ale musím říct, že ke konci se mi v jednu chvíli udělalo špatně. Bylo to napsáno dobře, pořád jste byli v napětí kdo? Rozuzlení bylo překvapivé....


Tato série mě bavila, ráda jsem se vrátila do městečka Halleholm a sledovala osudy Lovisy a lidí kolem ní. Jsem ráda, že to všichni zvládli a konec dobrý, všechno dobré.


Kniha nás zavedla do roku 1920 do Ameriky, kde navzdory prohibici vzkvétá obchod s pálenkou. Na pozadí nelítostného boje mezi různými gangy se odehrává romantická linka mezi Thatcherem a Laurel. Zase kousek americké historie, která stojí za přečtení.


Žádný velký krvák, taková detektivka plná podezřelých žen, které spojoval jeden zavražděný muž. Děj rychle ubíhal, jen nevím zda by, třeba i kamarád mohl vyzradit tolik věcí z vyšetřování a dokonce vzít soukromého detektiva na místo činu...


Útlá knížečka, kterou slupnete jako malinu mi připomněla naše letní putování po Bretani. Pri čtení o Paříži, jsem ráda, že jsem ji navštívila před 20 lety a v květnu, v létě to musí být fakt peklo a k tomu ty fronty a s malými dětmi, opravdu autorku i manžela obdivuji a držím palce na další putování.


Moc pěkná, ale moc smutná kniha. Převede nás na příběhu žen jedné rodiny přes tři generace, přes všechny režimy, které se u nás vystřídaly. Bylo mi moc líto Emilky a toho všeho, co se stalo potom. Připadalo mi, že ta jediná měla své sny jen za nimi nedokázala jít, snad se to povedlo její vnučce Johaně.


Kniha měla od prvních stránek spád. Nemohla jsem přestat číst, chtěla jsem se dozvědět, kdo mohl spáchat takovou zrůdnost. Jestli se tohle děje ve jménu peněz, těmto lidem není nic svaté. Myslím si, že děti Amišů nejsou na tyto hrůzy světa připraveny, Mary byla tak mladá a naivní a kvůli tomu byla vyvražděna celá rodina. Kate a John si snad dokáží k sobě najít cestu.


Po dočtení knihy mám zlost, na ty promarněné roky, na to kam uvrhli komunisté naši zemi na 40 let, na ty, kdo nám celý život lhali a my museli vyrůstat v nesvobodné zemi. Hedvika si vybírala nesprávné muže, i když je to fiktivní postava, jak píše autorka mohlo se to stát. Líbilo se mi začlenění skutečných postav do příběhu. O mnohých a jejich roli v poválečném Československu jsem četla poprvé.
