Dva bratři

12.11.2019

Prostředí vzdálené, odlišné, plné exotických vůní, pralesa, ryb a vodních cest, a přesto tak stejné v příběhu, kde nehraje hlavní roli místo, ale spletité lidské osudy. Zřejmě již v děloze dochází k boji mezi dvěma jedinci, bratry Yaqubem a Omarem, v důsledku čeho se jeden z nich narodí slabší, neduživý, přímo si říkající o více lásky, více péče, více pozornosti a na druhé straně jako do sebe zapadající ozubená kolečka matka schopná odezvy. Odezvy tak silné a destruktivní, že je zničující nejenom pro oba syny, ale pro celou rodinu. Ani hluboká bolest, žít s vědomím, že to, co pro rodiče má být smyslem života, se stalo zdrojem největšího zklamání, nepřivedla Zanu k rozklíčování své role matky. Smutný příběh.

27.09.2017

Když srovnám Bratry se Saramágem, kterej mi s Kainem vytřel mozek levou zadní, Milton Hatoum a jeho převyprávění Kaina a Ábela pokulhává úplně všude - a to knihy ani nemají nohy!!!

Hatoum totiž valí stejně jako v Sirotcích ráje valby všude možně okolo, ale co je jednou fajn, podruhý už začně otravovat. Hlavně, když je toho ještě víc než poprvý. Na stejným principu funguje de facto i kadění, že ano.

Bráchové jsou fajn, to zase že ne, ale vlastně jen když Hatoum sleduje jejich linku. Jenže to on ne, to pořád musí být kapitoly o tom, jak jejich taťka potkal mamku, jak se támhle někdo pohádal támhle s někým a tak dále pana krále. Někdy to psychologii postav prospívá, někdy je to vyloženě jen balast, jako v tomto případě. V Smrtonosný pasti taky řešíme, jak Bruce Willis zabije všechny ty němčoury s kulometama, a nikoho nezajímá, jak se mu letělo do Los Angeles a jestli jel z letiště do mrakodrapu autobusem nebo taxi. O tom už je přeci Smrtonosná past 2.

Hatoum píše hezky a umí vykouzlit kouzelnou větu, ale po dvou knihách se nemůžu zbavit dojmu, že je to fušér zakletý ve svém dospívání, pořád dokola popisující Amazonku, chudobu a pět archetypů, který vymodeloval podle svých sousedů.

13.03.2015

Sice mi tahle knížka utkví v paměti, díky spoustě krásného, co nabízí; avšak nedůvěryhodný vypravěč, který říká o postavě to a po chvíli zase ono, je pro mě nedůvěryhodný až moc. Jako by si autor nepamatoval, co napsal v předchozí části (že by tím věčným přepisováním?), schválně jsem listovala nazpátek, abych se přesvědčila, že se má paměť nemýlí; ale autor mě bohužel nepřesvědčil, že matoucí indicie jsou záměrné.

Některá místa mi přišla řemeslně nezvládnutá / ale těžko říct, zda je to záležitost překladu či původního textu. Ke konci už jsem se znatelně nudila: nepotřebuji stručné texty, ale tahle rozvolněnost je spíš k utahání a místy text znatelně nastavovaný. Rozuzlení jsem čekala profesionálnější. Včetně výstavby textu.

Mám ráda Hatoumův barvitý svět i atmosféru, jeho postavy, oceňuji intertextovost a hru se symboly a významy, celkový záměr, ale na víc jak dvě hvěždičky to ode mne bohužel tentokrát nebude. Když jsem zjistila, že si víc vychutnávám doslov knížky, než samotnou četbu, padlo konečné rozhodnutí.

01.07.2013

Příběh dvou bratrů, které rozdělila řevnivost a rivalita , tolik připomíná příběh o Kainu a Ábelovi, ale jejich povahové rysy a osudy mohou také symbolicky připomínat rozdílnost Brazílie jako takové, bouřlivě se rozvíjející hlavní město na straně jedné a Manaus, město uprostřed pralesa na straně druhé. Je to taky o nádherné, celoživotní neutuchající lásce manželské, mezi Zanou a Halimem , tato část příběhu mne zcela dostala, přiznávám. Zajímavá je i postava vypravěče, která vám zůstane dlouho utajena, osoby pátrající po svých kořenech a skládající celý tento příběh ze střípků vyprávění jiných.
Taková zvláštní kniha , když jsem ji četla neoslovila mne tolik, až postupně s odstupem času v ní opětovně hledám a po kouscích skládám tu mozaiku a nacházím ono poselství, které mi pan Hatoum chtěl předat.