Dva krůčky po mokrém písku
Anne-Dauphine Julliand

Až do dvou let byla Thais úplně normální. Alespoň nic nesvědčilo o tom, že by tomu bylo jinak. Jednoho dne si však její matka na pláži všimla, že Thais chodí nejistě a vytáčí nožičku směrem ven. Zašla s ní tedy k lékaři, který jí po sérii vyšetření sdělil šokující zprávu. Její dcera trpí vzácnou genetickou nemocí, na kterou není lék, a zbývá jí jen několik měsíců života. Tehdy matka své dceři slíbí: „Budeš mít krásný život. Jiný než ostatní holčičky, ale život, na který budeš moct být pyšná.“... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2012 , MottoOriginální název:
Deux petits pas sur le sable mouillé, 2010
více info...
Přidat komentář


Přečteno jedním dechem. Opravdu neskutečná kniha, ze které je cítit síla rodiny, která se nechce vzdát, ale bohužel osud je zákeřný a porazí je v jejich snažení.


Skutečně neskutečný vykreslený náhled do života a niterních pocitů jedné rodiny, která se musí rvát se smrtelnou nemocí svých dětí.


Přečteno za pár hodin.
Rodičovská láska je nekonečná, víc, než děti nemáme, víc prostě není....četlo se to dobře, ale už se ke knížce nikdy nevrátim.
Škoda že takovou péči nemohou mít všichni nemocní..........opět a zase,nevíme co máme,když žijeme zdraví se svojí rodinou:o)když máme pocit že je vše špatně, což mají skoro všichni,tak pak si člověk přečte tuto knížku, a opět se musí utvrdit v tom, že zdraví naše ,dětí a našich nejbližích je jedinné bohatství které máme.


Dočteno. Není co říct. Slova jsou zbytečná. Bylo mi úzko a obdivuji celou rodinu, já bych to asi nezvládla.


Ach, to bylo smutné, dojemné a přesto krásné čtení. Neuvěřitelné, co všechno je člověk schopen zvládnout. A obdivuji spisovatelku, že to dokázala napsat.


Četla jsem a dočetla jsem. Nedalo se přestat, i když to bylo opravdu hodně těžké čtení. Hodně těžko se hodnotí - těžko se hledají ta pravá slova. Řekla bych, že v předchozích hodnocení už bylo napsáno prakticky vše. Ponaučení? Važme si každého klidného a pěkného dne a děkujme denně "Bohu", když je vše v rodině jakžtakž v pořádku.


Zrovna jsem knihu dočetla. Tohle už bylo na mě docela moc, i když se kniha četla lehce a dala jsem jí 5 hvězd, vracet se k ní nebudu. Člověk pak moc přemýšlí, jak by takovou situaci zvládal on sám, udělal-li by něco jinak apod. Z tohoto tématu už skutečně bolí srdce.


Knížka se čte rychle. Ale musím se přiznat, že se mi styl psaní nelíbil. Byly i okamžiky, které mě překvapily. Třeba když autorka slibuje dceři, že si s ní vychutná každou chvilku jejího života při situaci, kdy život dcerky visí na vlásku, zpomaluje se jí dech i tep... a za dvě stránky jede celá rodinka na týden do Itálie a dcerku nechají hlídat rodinou. Jasně, nedokážu si to vůbec představit, asi museli být vyčerpaní, ale stejně.. tohle mi hlava nebrala.
Co říct na konec, přečtěte si to a buďme rádi, že máme zdravé děti.


Obdivuji všechny tyto rodiče co se dokáží vyrovnat s těmito těžkými životními situacemi. . Ptám se sama sebe, zda bych i já dokázala v sobě najít takovou sílu bojovat a nevzdávat se?!! Možná!?? Snad!??? Važme si zdraví!!!


V době, kdy jsem tuto knížku četla jsem byla dlouhodobě bez pořádného přijmu, auto v servisu, konto prázdné, zato septik přeplněný ale moje zlatíčka byly zdravé a živé a já pochopila, že mám víc , že zdraví si nekoupíš a štěstí nepochází z toho co mám ale z toho s kým jsem.


Moc smutné o to víc, že se jedná o skutečný příběh. Velice dojemný příběh plný lásky a naděje. Velmi emotivní a bolestné. Je až neuvěřitelné, jak je přes to všechno neštěstí krásný. Oba rodiče i ostatní velice obdivuji. Slzám s nelze vyhnout. Za mě zcela úžasná knížka.


Kniha která není pro slabé povahy. Většinu knihy jsem probrečela, až jsem přes slzy na text neviděla. Je to dech beroucí příběh, který vás dojme a pomůže vám vcítit se do role rodiče, kterému umírá jeho milované dítě. Opět ale opakuji, není to pro slabé povahy. Já to nedočetla, protože to na mě bylo moc, ale ani to mi nabrání dát knize 5/5 hvězdiček. Pokud máte odvahu, doporučuji!


Příběh o neskonale velké LÁSCE k rodině, dítěti, péči o umírající dcerušku, nádherné vztahy v tak těžkém období...
Zatímco u předchozí knížky jsme nebyla tzv. cílovkou, tady tomu bylo naopak. Tady jsem byla zacílena přesně...Knížka mě absolutně dostala a rozervala mě doslova na kusy. Za mě je napsaná výborně, tak stroze a jasně, není potřeba "okecávání", vše je jasné, přímé a bohužel i realistické (i reálné), takové až reportážní. Knížka je takovou jednohubkou a jelikož se jedná o skutečný příběh, tak jsem ji opravdu doslova zhltla a určitě si z této edice ještě něco přečtu. Knížku určitě doporučuji.