Dva krůčky po mokrém písku
Anne-Dauphine Julliand
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135892/bmid_dva-krucky-po-mokrem-pisku-erV-135892.jpg
5
261
261
Až do dvou let byla Thais úplně normální. Alespoň nic nesvědčilo o tom, že by tomu bylo jinak. Jednoho dne si však její matka na pláži všimla, že Thais chodí nejistě a vytáčí nožičku směrem ven. Zašla s ní tedy k lékaři, který jí po sérii vyšetření sdělil šokující zprávu. Její dcera trpí vzácnou genetickou nemocí, na kterou není lék, a zbývá jí jen několik měsíců života. Tehdy matka své dceři slíbí: „Budeš mít krásný život. Jiný než ostatní holčičky, ale život, na který budeš moct být pyšná.“... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2012 , MottoOriginální název:
Deux petits pas sur le sable mouillé, 2010
více info...
Přidat komentář
Tohle je emočně velice náročná, až vyčerpávající kniha. Nešlo mi číst ji najednou, odkládala jsem ji a zase se k ní vracela, hledala sílu a naději, prožívala bolest a smutek... Skláním se před rodinami, kterým osud nadělil takovýto úděl.
Obdivuji rodinu, která se tak starala o své nemocné děti, nevím, jestli bych to vše zvládla..moc silná kniha.
Anne-Marie Julliandová je ve své rodné zemi jedna z nejlepších spisovatelek a jelikož jsem ve Francii žila 7 let, tak jsem si knihu přečetla. Kniha byla úžasná a téměř dokonalá. Jen mi děj připadal občas trochu zmatený. Jinak jestli vás to zajímá, Azylis to zvládla je sice těžce postižená, ale letos oslavila své osmé narozeniny :-) Autorka si dokonce pořídila další děťátko! Je to chlapeček a jmenuje se Arthur :-)
Knížka s něžným názvem, ale velmi závažným dějem. Obdivuji klid a rozvahu, s jakou se rodina potýkala s nemocí své dcerky, jak se snažili, aby se její poslední dny staly životem a nebyly jen umíráním. Upřímně doufám, že boj Thaisiny sestry byl nakonec doveden do vítězného konce!
Velmi silný příběh. Toto téma je pro mě velmi bolestné a musela jsem se k otevření knihy přemlouvat, ale nakonec jsem ráda, že jsem jí přečetla. Nicméně vzhledem k osobní zkušenosti se k ní vracet už nebudu.
Páni, tahle kniha byla úžasná. Jen stěží jsem u konce nebrečela. Knihu si určitě znovu přečtu.
Tuto knihu jsem dostala...obdivovala jsem odvahu, jak se k tomu celá rodina postavila, asi nebudu mít odvahu si tuto knihu znovu přečíst, běhal mi mráz po zádech, jakoby ze smutku a tak...
Když jsem si knihu kupovala, dělala jsem to proto, abych zjistila, jak je vůbec napsaná. Nečekala jsem, že se autorka dokáže takhle krásně rozepsat. Kniha je napsaná s láskou k malé Thais. V knize je zapsán celý její život. Je smutné, že některé rodiny toto prožívají. Proto spisovatelku obdivuji, že vůbec dokázala vše sepsat. Muselo ji to dát mnoho úsilí. Někteří píšou, ze si knihu už nikdy nepřečtou. Já se ptám ale proč?? Tady nejde až tak o ten příběh, ale o lásku co sdílela matka se svou dcerou...
Měla jsem strach se do téhle knížky pustit, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Neuvěřitelný příběh. Tu rodinu bezmezně obdivuji. Tragický příběh plný lásky a naděje. Uchvátilo mne motto knihy: "Musíme dodat život dnům, když už nemůžeme přidat dny k životu" Děkuji, že jsou mé děti zdravé...
Dojemná kniha, kterou vypráví sama matka o dceři, která onemocněla genetickou chorobou.
Detailně zachyceny poslední Thaisiny měsíce, zachycena naděje i bolest. ..Silná kniha, silný příběh. Doporučuju! :)
Kniha je vážně úžasná, sice jsem se rozhodovala, jestli mám dát čtyři hvězdičky nebo pět, ale dám pět. Je čtivě napsaná. Neměla jsem už od začátku naději že to skončí dobře, tudíž jsem počítala s její smrtí. Obdivuji všechny tyto lidi, kteří zažili něco podobného a jsou schopni pokračovat dále ve svým životě. Já bych to nedokázala. Opravdu doporučuji přečíst si a pak někteří poznají, že jejich utrpění (s láskou, zaměstnáním) není až tak velký jako přicházet o své nejbližší.
Krásný příběh, díky kterému jsem poprvé u knihy brečela... Člověk si uvědomí co má a jak si má vážit svého zdraví a svých dětí a rodiny a přátel.
Silný příběh u jeho čtení jsem si říkala to snad není možné tolik trápení na jednom místě.Dát život do svých dnů.Věta k zamyšlení.
Tuhle knihu by si měl přečíst každý z nás,kdo si stěžujeme na život,jak je nespravedlivý a věčně je nespokojený,protože u tohoto příběhu si uvědomíme jak jsme na tom vlastně dobře, neříkám ,že všichni,ale většina.
Čekala jsem´,že celou knihu probrečím,ale je opravdu moc dobře napsaná. Nevím,jestli bych dokázala být tak silná...
Pro zdravé lidi, rodiny se jedná o nepředstavitelný příběh. Klobouk dolů! I slza ukápla a hodně jsem se zamyslela.
Kniha plná lásky a opravdové statečnosti. Jak vůbec dokázala vypsat do knihy něco tak intimního? Mně došla slova.
Tato kniha ve mně zanechala pocit, že někteří lidé by si zasloužili žít, ale osud jim nepřeje. Mám sestru skoro v jejich letech a nedokážu si ani představit, jak těžké by to bylo. Kniha má můj obdiv a velmi zapůsobila na mé city.
Knížka doslova protkaná láskou a důvěrou. Ze všech stran. Za všech okolností. Bez výjimky.
A silou, odvahou a nadějí. Přes to všechno.
Strašně obdivuhodný příběh. A obdivuhodní lidé - Thaïs, která se za všech okolností dokáže radovat, Anne-Dauphine s Loïcem, kteří bez ustání bojují, dělají všechno proto, aby jejich děti měly krásný život a vzájemně jsou si strašně velkou oporou. Gaspard s dětskou nevinností a upřímností a přitom na svůj věk tak vyspělý, který má tak rád svou sestru a dělá pro ní všechno, co je v jeho silách a leckdy sám musí projevit na svůj věk strašnou odvahu v tak těžkém období. A všichni, kteří dělají všechno proto, aby život celé rodině co nejvíc ulehčili.
Všichni mají můj velký obdiv a všem jim strašně držím palce!
Cituji z knihy: "Musíme dodat život dnům, když už nemůžeme přidat dny k životu". Velmi emotivní kniha.
Dva krůčky po mokrém písku
Tahle knížka byla moc smutná. Kolikrát jsem se neubránila slzám. Moc obdivuji hlavně mámu, ale můj velký obdiv má i táta, Gaspard a zbytek rodiny. Byli silní a zvládli to jak nejlíp uměli. Kdybych prožila to, co oni, nevím, jestli bych se z toho někdy dostala. Ale ano, dostala, kvůli dětem.