Dva krůčky po mokrém písku
Anne-Dauphine Julliand
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135892/bmid_dva-krucky-po-mokrem-pisku-erV-135892.jpg
5
261
261
Až do dvou let byla Thais úplně normální. Alespoň nic nesvědčilo o tom, že by tomu bylo jinak. Jednoho dne si však její matka na pláži všimla, že Thais chodí nejistě a vytáčí nožičku směrem ven. Zašla s ní tedy k lékaři, který jí po sérii vyšetření sdělil šokující zprávu. Její dcera trpí vzácnou genetickou nemocí, na kterou není lék, a zbývá jí jen několik měsíců života. Tehdy matka své dceři slíbí: „Budeš mít krásný život. Jiný než ostatní holčičky, ale život, na který budeš moct být pyšná.“... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2012 , MottoOriginální název:
Deux petits pas sur le sable mouillé, 2010
více info...
Přidat komentář
Tuto knížku jsem četla jedním dechem a nemohla jsem se od ní odtrhnout.Moc smutný příběh,ale hezky napsaný.Autorka je velmi silná osobnost a já doufám že s Azalis to nakonec dopadne dobře
Moc smutná knížka, několikrát jsem musela knížku odložit, protože jsem prostě nemohla číst dál.
Krásné, smutné, plné emocí... Taky jsem přišla o mimčo, tak jsem byla svým způsobem ráda, že si můžu přečíst o zkušenosti jiné matky.. Ikdyž si tu knížku asi víckrát nepřečtu, přesto byla skvělá, úžasné, jak se s tím rodina poprala..
Neuvěřitelná kniha, neuvěřitelný příběh! Smutné, krásné, nepředstavitelné a úžasné!
Velmi smutna kniha , tažka . Ale nie vzdy sa mi pacil pristup mamičky k umieraniu svojej dcery . ....
Nádherně napsaná knížka o jedné z nejtěžších ran osudu - smiřování se s umíráním svého dítěte. Doporučuju hodně kapesníků, přestože knížka přináší i ohromnou sílu.
Jak dokázat přežít umírání svého dítěte? Bolestný příběh ze skutečného života. Ukazuje, jaká je skutečná hodnota života a co je pravá láska. Knihu jsem přečetla jedním dechem a ač jsem pro slzy často skoro neviděla, rozhodně si jí chci přečíst znovu.
Něco tak bolestného a smutného jsem ještě nikdy nečetla. Doporučuji mít u sebe hromadu kapesníků
Dva krůčky po mokrém písku
(SPOILER) Překrásná kniha. Vyvolala ve mně mnoho pocitů - obrovský smutek a beznaděj, přání, aby se nemoci u dětí vyskytovaly co nejméně, ale především nekonečný obdiv k autorce a její rodině a ke všem matkám bojujícím s nemocí jejich dětí. Myslím si, že v tomto momentu, kdy ještě svoje děti nemám, si ani nedokážu plně uvědomit tu tragédii, i tak ale cítím, že celé srdce, duše, tělo a mysl musí být v neskutečné bolesti a napětí... Už od začátku knihy mi bylo jasné, že malá Thaïs zemře, a vědomí, že toto ví i matka, že s tím nemůže bojovat, mě nutilo občas přestat se čtením a přemýšlet. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Oceňuji především upřímnost a pasáže, ve kterých Anne-Dauphine vyznává lásku svým dětem.
"Ne, tohle ne, všechno, jenom ne tohle.
Zůstaň ještě, princezno moje, moje zlatá, krásná Thaïs! Nemůžu tě nechat jen tak odejít. Nemám odvahu doprovodit tě, nemám sílu žít bez tebe. Zavěsím se na tvé paže, na tvůj krk, na celé tvé unavené tělo, abych tě zadržela. Ještě chvíli. Ještě chviličku.
Neopouštěj mě. Ne teď. Ne tak brzy. Chci si tě nechat. Navždycky. Pečovat o tebe, ošetřovat tě, hýčkat tě, milovat tě. Nenechávej mě tu, nezbavuj mé svého bohatého mlčení, své dětské vůně, své jemné pleti, svých medových vlasů, svých pootevřených dlaní; všech drobných věcí, zvuků, pohybů, které tvoří tvoji osobnost. A které tolik miluju.
Zapřísahám tě, holčičko moje. Vydrž, bojuj. Bez tebe nejsem ničím. Jsi moje sluníčko, můj celý svět, moje něha, moje síla i moje slabost. Jsi moje skála i moje propast. Moje láska.
Zůstaň aspoň dneska. A zítra. A ještě další den."