Dva měsíce v Lisabonu
Adam Gebrian
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482042/bmid_dva-mesice-v-lisabonu-3KT-482042.jpg
4
60
60
69 kapitol o stovkách míst, pro jejichž návštěvu nejspíš neexistuje žádný vážný důvod, což ale neznamená, že se na nich nebudete cítit skvěle V dubnu 2019 se architekt Adam Gebrian vydal se svou ženou Markétou a tříletým synem Filipem do Lisabonu. Podobně jako z Barcelony, vznikl i z této cesty textový a obrazový záznam. Ani od této knihy ale nečekejte komplexního průvodce městem, jeho architekturou či historií, a už vůbec ne přehledný soupis míst, která byste neměli minout. Dva měsíce v Lisabonu jsou o zážitcích otce a syna, o toulání se městem a pobytu v něm. Adam Gebrian zprostředkovává čtenáři své zkušenosti i dojmy a sdílí s ním schopnost dívat se a pozorovat. Především ale vyzývá čtenáře, aby známá i neznámá místa objevili po svém a právě pro sebe.... celý text
Přidat komentář
Všechny knihy o architektuře, které jsem četla mají stejný problém... málo vizuálna. To prostě nejde, když autor chrlí jedno toponymum za druhým. Člověk pak má chuť víc googlit než číst. O to víc bylo fajn, když tu věc, kterou zrovna autor popisuje, můžeme najít na fotce, ideálně hned vedle textu. V návaznosti na to mě lehce namíchlo, že qr kód odkazující na mapu míst je v knize umístěm jako ta úplně poslední věc..
Teď na pozitivní notu: moc mě baví pohled jakým se A. Gebrian dívá na městské prostředí. Považuji ho za extrémně inspirativní. Líbily se mi popisy všedních okamžiků a prožitků s jeho malým synem, z kterého čiší jak hezký mají spolu vztah.
To se mi četlo skvěle. Krátké svižné kapitoly, popis městeské architektury, nalézání a komentování míst, která jsou jím někdy přímo vyhledáná, někdy náhodně nalezená. Dobré i pro rodiče malých dětí, kteří si mohou potvrdit, že dětem kolikrát stačí schody, voda a autíčko v ruce a nebudou se nudit. Bavilo mě procházet se spolu s Adamem Gebrianem a jeho blízkými lisabonskými zákoutími (ač jsem tam ještě nebyla, ale nejspíš se tak vbrzku stane) a úplně v duchu lecčemu přitakávat. Zjistila jsem tak, že v mnohém máme velmi podobný náhled na věc.
Lisabon jsem prožívala velmi podobně, pobavilo mě, když jsme oba natrefili na stejná místa náhodou :) Nebyla jsem si jistá, jestli mi nebude vadit, že se tolik postřehů soustředilo na cestování nebo prožívání města s malým dítětem, nakonec mě to ale moc nerušilo. Beru to jako městskou architekturu - je fajn vědět nějaká objektivní fakta, ale důležité je i jak se dá prožívat v běžném životě :)
Nakonec jsem se začetla a našla v knize mnoho zajímavého. Hlavně ty odlišné pohledy, ty mě fakt bavily.
Skvělá knížka, úplně jiný pohled na město. Lisabon znám "z rychlíku". Pár hlavních památek, pár hospod, letiště, nádraží.... Po přečtení téhle knížky mám obrovskou chuť se tam zase vrátit a projít si všechna ta místa, která jsem tehdy neviděla a dát si znovu bolas de berlim:-). Určitě si přečtu i knížku o Barceloně. Líbí se mi navíc přístup k veřejnému prostoru, stromům a vize města jako místa setkávání a žití a ne jen průjezdné noclehárny. Doufám, že se koncepty, o kterých pan Gebrian píše, začnou časem promítat i do mého města.
Knihu jsem cíleně četla před svou v pořadí již druhou cestou do Lisabonu. A právě díky ní a postřehům autora jsem se najednou na město, které už trochu znám, dívala úplně jinak. Sledovala jsem víc uspořadání domů, jejich průčelí, nároží a nacházela krásu v obyčejnosti a detailech. A to mě baví. A ještě víc mě bavilo, když jsem si při čtení vybavila, že jsem na daném místě taky byla, nebo když jsem teď v listopadu při svých toulkách městem na nějaké náhodně narazila. Oceňuji doprovodné fotky a další zajímavé informace nejen o Lisabonu, které jsem se z knihy dozvěděla. Doporučuji nejen těm, kteří se tam chystají, ale i těm, kdo už tam byli.
Dávám tomu rok, maximálně dva ... a Lisabon určitě navštívím. Příjemné, nenáročné čtení a přitom tolik informací! Kniha poskytuje velmi zajímavý a obohacující pohled na vnímání městské architektury. A vlastně je úplně jedno, kam se vypravíte. Bavila mne i ponaučení na konci každé kapitoly. Je to dar nebýt turistou v místě, kde se lidé jezdí z dálky kochat na pár chvil.
Já jsem bohužel během čtení ani po přečtení neměl nijak nabitou hlavu inspirací a neměl jsem chuť se do Lisabonu rozjet. Samozřejmě chápu, že pokud člověk píše knihu o tom, jak byl 2 měsíce s rodinou v cizím městě, nemůže se vyhnout popisu chování syna a ženy a jejich konfrontaci s městem a vůbec novým prostředím. Měl jsem ale pocit, že čtu spíš příběhy o tom, jak je skvělé, že jsou v Lisabonu rampy a šikmé plochy, protože na nich může Filip skotačit, že vodní prvky mají za účel hlavně umývání autíček a že je důležité dbát na bezpečnostní prvky kvůli dětem. Samozřejmě, život ve městě znamená (zahrnuje) i život dětí. Ale na mě byl asi tenhle věčný Filip na každé druhé stránce příliš vysaturovaný prvek a dojem z knihy mi po počátečním entusiasmu spíše kazil a bylo to pro mě spíš únavné, číst pořád dokola o hrách s míčem, běhání do kopce a autíčkách ve fontáně. Od Gebriana jsem do té doby nic nečetl, ale pořady a videa s ním patřily vždy mezi mé oblíbené. Tahle kniha ale mezi oblíbence patřit nebude a ani ji nebudu zvlášť doporučovat. Pro mě zklamání a vlastně škoda z promarněného potenciálu (nebo nedostatečné revize textu).
(osobně si myslím, že je hrozně důležité se na svět občas dívat dětskýma očima, takže zprostředkovaná Filipova svědectví a dojmy jsou v knize hodnotným prvkem, jenom je s ním zacházeno podle mě s přemírou a tak se z užitečného nebo osvěžujícího nebo jinak zpestřujícího komentáře stávala v mých očích už rutinní poznámka, která vlastně pozbývala na efektu, totiž vžít se do dítěte a dívat se na město jako malý chlapec, který vnímá město jako velké hřiště)
Po přečtení knihy mám chuť sednout na letadlo a odletět do Lisabonu. :)) Takže kniha účel splnila.
Miluju postřehy Adama Gebriana, které přímo vybízí k tomu dívat se na naprosto obyčejná místa neobyčejným pohledem.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Tři měsíce v Barceloně |
| 2021 | Dva měsíce v Lisabonu |
| 2022 | Sedm měsíců v Raleigh, New Yorku a Chicagu |
| 2011 | Mestské zásahy = Urban Interventions |
| 2005 |  29 + 3 : sborník přednášek o architektuře |
Lisabon je moje srdcovka, kdykoliv uvažuji, že je čas někam si zajet nabít baterky, napadne mě tohle město a tahám tam i všechny svoje blízké. Proto mne kniha představující méně známá zákoutí velmi zaujala a beru ji jako dobrou inspiraci pro nějaký další výlet. Jen občas bych fotky řadila přehledněji a někdy by asi stálo zato text ještě zestručnit, ale rozhodně vidím knihu jako užitečný cestovatelský bonus.