Dva romány o lásce: Za měsíc, za rok / Dobrý den, smutku

26.08.2021

Zdá se mi, že titul knihy Dva romány o lásce je vlastně velmi nepravdivý. Jednak žánrově: oba začleněné příběhy se pro svůj počet stran i dějovou šíří za romány považovat nemohou. Ale hlavně jde o to, že té lásky v ní není mnoho. Alespoň pokud si budu lásku, společně s jedním ze starověkých církevních Otců (konkrétně to byl Pseudo-Dionysios Areopagita), definovat jako sílu, „která nedovoluje milujícímu zůstat v sobě, ale nutí ho, aby se sjednotil s milovaným“. Ale vzhledem k tomu, že lásku často vnímáme jako milenecký poměr dvou lidí, nebo touhu po něm, tak zřejmě u široké čtenářské obce pocit rozporu mezi titulem a obsahem nenastane. A taky chápu, že název „Dvě novely o očekávatelně marné snaze o zaplnění vnitřní prázdnoty“ by prodejnosti knihy příliš nepomohl. :-)

Novelu Za měsíc, za rok zaplnila paní Sagan zajímavými lidmi, sice chybujícími a tápajícími, ale sympatickými. Nadbíhají si, dobývají se a odmítají, využívají se a zneužívají, občas se i potěší. To vše čtivě a svěže popsáno, s plynule ubíhajícími dialogy, takže jsem se při čtení nenudil. Jen ta láska ... chyběla.
Setkání s Cécile (vypravěčkou příběhu Dobrý den, smutku) pro mě bylo literárně nejzajímavější, její hledání sebe samotné v nových životních situacích, její sympatická otevřenost i trvalý boj s vlastní sebe-manipulací byl podnětný i pro mě, jakožto čtenáře již generačně vzdáleného. Novela už dnes nemá potenciál šokovat (jako v době svého napsání), ale stále má čím zaujmout.

23.06.2017

Romány Saganové nutně musí být někdy prázdné, protože popisují nevyslovitelnou prázdnotu plynoucí z osobnosti postav. Nepochybně Saganová uměla popsat hraniční poruchu osobnosti, narcistní i závislou poruchu, jakoby je znala zevnitř. A vše se obvykle točí kolem partnerských vztahů, milostných rošád a duševních a vztahových pastí. Některé romány nesou podobné rysy a příliš nepřekvapí. Ale v každém najdete postavu s poruchou osobnosti a to je moc zajímavé i jímavé. Nejde dle mého o červenou knihovnu, jde o syrovou ukázku svízelného vnitřního fungování, depresivních prožitků, nestálosti a touhy.

11.02.2015

Z knihy dva romány o lásce jsem si vybrala jen jeden a to "Dobrý den smutku", jelikož mě zajímal jen tento román. Vůbec jsem nevěděla, co od toho očekávat, takže nemůžu říct, že bych byla sklamaná. Ale řekla bych, že se ničím neliší od jiných milostných románů. Patří do červené knihovny se zajímavým až nečekaným koncem, který tomuto románu dodá trochu pestrosti. Na čtení do vlaku se hodí...