Dvaačtyřicátá rovnoběžka
John Dos Passos
Americký život v prvních dvou desetiletích 20. století až po 1. světovou válku. Román se skládá ze 4 nezávislých, navzájem se prostupujících pásem - příběhy fiktivních hrdinů, jejichž osudy sledované od dětství, dokumentují společenský vývoj USA od konce 19.stol. do r. 1917 - dalším pásmem jsou krátké biografie osobností americké historie, politiky, dělnických vůdců, vynálezců - 3. pásmo tvoří vnitřní monolog vypravěče - 4. pásmo je montáží dobových titulů novin, krátkých zpráv, úryvků šlágrů Jednotlivá pásma se navzájem vrství, prostupují a doplňují, čímž vytvářejí panoramatický obraz vývoje společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
The 42nd Parallel, 1930
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka mě celkem překvapila. Dobře se čtě a je zajímavě zpracovaná, ale ty socialistycký kecy mě štvaly. :/ Jinak by to bylo za 4*
Poněkud levicově založený autor. Tato kniha patří mezi kolektivní romány, takže je zde několik příběhů různých lidí, kteří pochází z nižších vrstev a každý z nich nějak jinak a rozdílně vysoko vystoupal po společenském žebříčku. Jednotlivé příběhy se tu více, tu méně nakonec protnou. Napsané to není vůbec špatně, ale autor používá vsuvky, které nazývá Kinožurnály a Záběry. Kinožurnály by ještě šly. Těmi autor jakoby ilustruje dobu, i když nám to dnes už moc neřekne, protože je to přeci jen dávno, co se to vše odehrálo (počátek 20. století). Ale Záběry, to jsou často jakési podivné literární výtvory beze smyslu a nijak nesouvisející s ostatním dějem. Já tam alespoň žádnou souvislost nenacházel a dost mě to otravovalo.
Autorovy další knížky
1974 | Svět je krásné místo |
1964 | Dvaačtyřicátá rovnoběžka |
1970 | Manhattanské križovatky |
1962 | USA |
1962 | USA, Haldy peněz |
...tak, já ti, Karle, nevím...(*viz poznámka v závěru) – Dvaačtyřicátá rovnoběžka - první díl z trilogie nazvané USA– mne tedy příliš neuchvátila. Román zasazený do Spojených států z počátku 20. století - až do 1. světové války - nemá v podstatě žádný románový příběh. Je to dílčí popis životních příběhů několika postav, rozdělený pro každou z nich do jednotlivých kapitol v první polovině knihy. V závěru se jejich osudy částečně spojují, ale trochu jsem potom , právě díky tomu členění, ztrácel v postavách orientaci (ale to možná není chyba knihy, respektive autora :-) ). K tomu přistupuje zvláštní stylizace románu – před každou kapitolou vkládaný tzv Kinožurnál – zřejmě útržky ze současného tisku a jiných médií, jako heslovitý obraz doby a společnosti. Těžko posoudit, nakolik dokumentární a nakolik fabulovaný. A další „předkapitola“ – Záběr – útržkovité vyprávění další osoby, podle mne nijak přímo nesouvisující s postavami románu. Také sama stylistická stavba těchto dvou vkládaných částí mne trochu iritovala a přiznám, že v závěru jsem je četl "ob řádek". Z románu je rovněž patrné, že autor byl v dané době sympatizantem levicového hnutí a socialismu.
*Poznámka: Kdysi dávno jsme měli s jedním mým kamarádem takový zvyk: Když jsme byli v čemkoliv na velkých rozpacích, používali jsme k hodnocení situace vyjádření: „Tak, já ti, Karle, nevím, jestli nám to uhlí přivezou...“ Tolik slíbené vysvětlení k úvodu.