Dvacet šest krásných let
Ludmila Vančurová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394510/bmid_dvacet-sest-krasnych-let-gmn-394510.jpg
4
20
20
Vzpomínky na Vladislava Vančuru a na Zbraslav.
Přidat komentář
Velmi roztomilé vzpomínání. Už samotný název, zejména slovo "krásných" vymezuje úhel pohledu, jak jinak by mohla na svoji celoživotní lásku, na svůj idol, na svého manžela a otce jejich dítěte vzpomínat milující žena? Ono by to mohlo být sladkobolné a sentimentální vzpomínání. Ale není. A v tom je právě síla této knížky. Paní Ludmila píše osobitě, s určitou dávkou humoru, ale zároveň i pochopení, empatie - myslím, že dnešním feministkám by se to ale nelíbilo. Ta bezvýhradnost a jistá podřízenost muži (i když měla svoji lékařskou praxi) je přeci jen něco, co dnešní gender nemá rád. Tady je to ozvěna časů, kdy to bylo jinak, a přitom to bylo důstojné. Mimochodem ona sama k tomu píše, když vzpomíná na své mládí na začátku 20. století: "Ženská emancipace tenkrát chodila ve slušivě naškrobené zástěrce a bylo dokonce žádoucí, aby byla ozdobena i vlastnoruční výšivkou".
Je až paradoxní, že právě vzpomínky této ženy jsou jedním z mála pramenů k osobnímu životu Vladislava Vančury. Ten toho o osobě mnoho nikdy neřekl ani nenapsal. Díky tomuto vyprávění absolvujeme návštěvy K. Teigeho, rozverné silvestry u Ivana Olbrachta v Krči nebo návštěvu u téhož Olbrachta v Koločavě, dozvíme se nejrůznější historky z jejich společného života i společenského ovzduší na Zbraslavi (včetně legendární "rozmarné" plovárny), a velmi intenzivně prožijeme strach z "návštěv" Gestapa, které jsou již předzvěstí tragického konce.
Zkrátka, díky Vám, paní Ludmilo. Za všechno.
I pro čtenáře Vančurových knih může být překvapivé, že tento autor považoval film od počátku za plnohodnotné médium, které je třeba sledovat a dokonce se sám snažil filmy tvořit - jako režisér a libretista. Román Konec starých časů byl prý původně napsaný jako filmový námět s hlavní rolí pro Jindřicha Plachtu. Je asi docela škoda, že se tento film Vančurovi nepodařilo realizovat.
Krásné vyprávění manželky Vladislava Vančury o jejich společném životě na Zbraslavi, o Vltavě, o lásce jejího manžela ke psům, knihám a lidem. Zajímavé je "potkávat" během čtení známé osobnosti, spisovatele a vidět je očima člověka, který je znal osobně.
Prosté a upřímné. Vzpomínky manželky Vladislava Vančury - lékařky Ludmily Vančurové. Kniha byla vydána v roce 1967, a proto je v knize hodně kladen důraz na to, že Vančura byl komunista, ale manželka zřejmě nemohla dodat, že v roce 1929 z této strany vystoupil na protest proti Gottwaldovi. Vypráví o jejich životě a dceři Aleně (později spisovatelka Alena Santarová, mj. Káťa, Katrin, Katynka). Moc hezké vyprávění.
Milé vzpomínání na žití s Vladislavem Vančurou odkrývá i zdroje inspirace ke spisovatelovým dílům. Pouť časem, který přinášel radosti, těžkosti i podnětná seznámení, žel končí jeho smrtí.