Dvacet snů
Jan Křesadlo (p)
Snové minipříběhy z pera osobitého exilového autora. Soubor obsahuje dvacet již vydaných minipovídek a navíc nově jednadvacátou z literární pozůstalosti autora. Texty spojují snové náměty s fantaskními až bizarními, zahrnujícími pohádkové proměny, dobrodružné motivy i transcendentální témata. Uplatňuje se tu Křesadlův typický poetický styl i smysl pro propojování vysokého s nízkým.... celý text
Přidat komentář
Oddechovka, ale vtipná a zajímavá zároveň. Takové sny v menším mám také, jen si je nejsem schopen zapsat. Teda ten poslední, ani nevím, zda pod vlivem knihy nebo ne, si ještě pamatuji - jel jsem s nějakou grupou přes poušť, ale teď už přes bláto posypané malými zelenými lístky a kdosi se na nás pověsil. Shodil jsem ho z auta a došlo i na nože, jeho parťáka jsem škrábl na břiše, když jsem mu obrátil nůž namířený proti mně, a on si jej vrazil do srdce a divil se, že umřel.
Tak děkuji, pane Křesadlo, budu hledat další Vaše práce.
(SPOILER)
Taková jednohubka pro odlehčení od náročnější četby. Autor měl dost epické sny, žádné primitivní. Možná není na škodu mít na nočním stolku zápisník a tužku pro zachování takových nočních perliček. U čtení jsem si často vybavila útržky mých vlastních snů a pousmála se nad tím, jak bývají sny nelogické a přitom, když je právě prožíváte, vám přijdou naprosto v pořádku, viz Sen VI. o dudákovi:
,,Ale já vás tam takhle pustit nemůžu... Vždyť vy, pane, nemáte hlavu... Ale jak můžete foukat, když nemáte hlavu?" ,,Jednoduše, osobo nevzdělaná..." Dmuchadlo pod ramenem a místo vyřezávané kozí hlavy na píšťale byla hlava moje. ,,Tak vidíte, člověče... že jsem si hlavu nezapomněl..."
Groteskní a poetické. Humorné i k zamyšlení.
Čtení mi bylo velkým potěšením.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Rozsahem sice menší, ale přesto jedna z nejlepších knih Jana Křesadla. Popis dvaceti snů obsahuje nejrůznější bizarní témata, ať už se jedná o lehčí záležitosti na způsob Jana Weisse nebo téměř mrazivé sny s metafyzickou pointou a všechno mezi tím - větší sny, zvířecí inkarnace, bizarní teologické zápletky, gangsterské únosy spojené s vandalismem muzejních exponátů, transcendence, marxismus - věrno křesadlovu popisu vlastního psaní: obsahuje vše (stejně jako svět sám o sobě), čili "od Boha až po hnůj" (tzv. integrální realismus). Jedinečná možnost nahlédnout hlouběji do auktorova podvědomí ;-). Navíc psané nádherným hravě-poetickým stylem, který je ovšem pro Křesadla typický.
Autorovy další knížky
1999 | Mrchopěvci / GraveLarks |
1984 | Mrchopěvci |
1990 | Fuga trium |
1995 | Hvězdoplavba / Astronautilía |
1994 | Obětina |
Hodnocení mě zaráží. Totiž, zaráží mě, že tahle... publikace, řekněme, vůbec nějaké hodnocení má. Jak chcete známkovat sny? Tady se toho dělo málo, to bude dvojka, tady jsme ve snu stáli moc dlouho na mostě a pořádně jsme neviděli dolů, to je nanejvýš za tři, a tuhle jsme se proudili vlastním smíchem, to je jednička s hvězdičkou podtržená?
Dvacet snů je totiž to, co říká titul: dvacet snů. Totiž ne, jednadvacet. Ale snů. Nic víc, nic míň, fascinující je leda to, jak výpravné sny se Křesadlovy zdály, do jaké hloubi podvědomí měl zvnitřněné znalosti historie a jak byl prostoupen vírou a náboženstvím (což není totéž). Několik snů jasnozřivě transcendentních, dva jasnovidné, pár nábožensky konzervativních a několik typických surreálných, které jsou oproti vlastním zajímavé v tom, že Křesadlo měl evidentně schopnost a vůli si je hned po probuzení zapsat. Jestli mě něco udivuje, tak to, nakolik si je podobný Křesadlo snící a Křesadlo uměle tvořící, hleďte spisovatele, který je ve shodě se svým podvědomím! A pak ten jednadvacátý sen - protože svět se odehrává v paralelách, den poté, co jsem četla o "lidové" koledě, která se mu uzdála, narazila jsem ve zcela jiné komunitě lidí značně nenáboženských na diskusi o akusi - pseudohalucinaci hudby, prý někdy opravdu dobré a originální, jen si ji pak většinou hned nezapíšou a zapomenou ji. No, nebyl by to Křesadlo, aby uprostřed noci krom tužky a obyčejného papíru neměl na dosah taky notový sešit. Mimochodem, v e-vydání pražské knihovny je odkaz na youtube a stojí za slyšení.