Dvanáct zastavení
Jan Anastáz Opasek
Paměti břevnovského opata Anastáze Opaska (1913–1999), kněze, básníka, duchovního průvodce mnoha osobností česká kultury (mj. Josefa Topola, Karla Kryla a mnoha dalších), jedné z nejvýznamnějších osobností české katolické církve druhé poloviny 20. století, vycházejí pro velký zájem čtenářů ve čtvrtém vydání s novými fotografiemi a v nové grafické úpravě. Kniha je zásadním příspěvkem k poznání českých dějin, kultury a společnosti 20. století. Vychází ke stému výročí narození Anastáze Opaska.... celý text
Přidat komentář
Doporučuji všem, kdo se zajímá o historii našeho národa. K pochopení je dobré vyznat se v křesťanství, co je katolická církev, co je židovství, co je evangelická církev.... Obávám se, že vysokoškolští studenti, kteří se připravují např.na dráhu pedagogickou se v této oblasti neorientují. Tak také je těžké pochopit první třetinu této skvělé knihy. Přesto Dvanáct zastavení doporučuji všem studentům. Výborně je zde znázorněna doba totalit.
Pro mě hodně zajímavá kniha. Máme tady od přímého účastníka některé události v Československu před válkou, za války a hlavně po válce. Trochu to může dát představu, jak komunisti po válce postupně přebírali moc, zpočátku vlastně s všelidovým souhlasem a snad jediná politická síla, která jim mohla překážet, byla katolická církev. Tím je dán základní rámec knihy. Silnější partaj zničila tu slabší a katoličtí kněží na to doplatili, někteří hodně těžce, chudáci.
Za Stalina a Gottwalda to bylo vyloženě o kejhák. Zápotocký možná už jel jenom setrvačností a skoro bych věřil, že Chruščov mu do toho moc nemluvil, měl jistě zpočátku dost jiných starostí. Novotný pak už po krátkém čase vyhlásil socialismus, to bylo spojeno s novou ústavou, a s amnestií, na niž byli zavření kněží omilostněni. Zůstal jim zákaz výkonu povolání, což pan opat hodnotí jako jakousi změnu trestu na podmínečný. Metodicky a trochu suchopárně tohle všechno popisuje až do podrobností osobních příběhů. Popisuje to a současně morálně hodnotí z pozic katolické církve, na nichž stojí "pevně a neochvějně", jak se tenkrát říkalo. Vážím si jeho osobního hrdinství. Jen na doplnění pana opata přidám něco ze středověkého kazatele Chelčického:
"Jsú prospěšni zlí lidé dobrým, trápiece je bezprávím, haněním, nepokojem i jiným protivenstvíím, aby tak spravedliví zkúšeni byli skrze skrze ně v své dobrotě, pravě-li se Boha bojí a jej milují."
/Traktáty Petra Chelčického, Melantrich 1940, str. 24/
Životní příběhy opata Anastáze Opaska (1913 - 1999) benediktinského opatství, které se nachází v Praze - Břevnově. Vzpomínky tu má od narození, přes klášterní život a následné věznění komunisty až po současnost, tedy dobu, kdy byla kniha sepsána ( a to bylo dva roky před jeho smrtí). Ze vzpomínek čiší pokora, hodně se věnuje duchovnímu životu, věřícím bližním a hodně prostoru také zabírá jeho věznění v komunistických lágrech.
Množství mně částečně neznámých jmen mi dalo zabrat, ale příběh opata Břevnovského kláštera je jednoznačně jeden z nejsilnějších, o kterých jsem četla. Doporučuji všem, které zajímá historie a především mají růžové brýle o tom, jaké to bylo za komunistů super.
V první třetině knihy jsem se vůbec nevyznal,popisuje hodně své působení v církevních strukturách ,které jsem nepochopil.Ale další části knihy jsou velmi poučné svědectví o řádění komunistů po únoru 1948,následné likvidaci klášterů a kostelů,zmanipulovaných soudních procesů,zážitků z věznění až po podmíněné propuštění v šedesátých letech.Čtení pro ty,kteří si stále myslí,že za komunistů nebylo tak zle.
Neuvěřitelná osobnost tento Opat chuligán, známý od Karla Kryla například:))
Zaplať Bůh, že jsme takové osobnosti v novodobých dějinách měli!!
Autorovy další knížky
1992 | Dvanáct zastavení |
1995 | Život upřen do Středu |
1993 | Obrazy |
1992 | Svatý Benedikt |
1980 | Vypráhlá krajina |
Náročné čtení. Věcná, zaujatá zpráva nejen o jednom životě mezi narozením a exilem - ale také o tři čtvrtě století v katolické církvi, o společnosti, kde se primitivové stávají elitou a intelektuálové škodnou, a zejména o českém národě jako takovém. Pro mne portrét člověka, který se zajímá o lidi, atmosféru doby, je schopen je zhodnotit a zároveň chápat. Cesta od nejmladšího opata z roku 1934, schopného kněze a správce majetku, odsouzeného za vlastizradu a odpykajícího si 11 let v komunistických arestech, plnitele zednických profesí, zároveň zakladatele Opus Bonum 1972, oddaného syna a emigranta z donucení. Na většině fotek se směje... Také důležité informace o vnitřním chodu církve včetně zachycení změn přes reformy či zákony. O řádovém životě a jeho praktické stránce. Lásce k literatuře a umění vůbec. Životě v arestech. A návratu na svobodu. Díky.