Dvě sestry
Åsne Seierstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379370/bmid_dve-sestry-0xW-379370.jpg
5
225
225
Uvěřily. A rozhodly se. Opustily rodinu i domov a odešly do Sýrie, aby bojovaly na straně ISIS za svého Boha a svou víru. Dvě sestry, Norky somálského původu – devatenáctiletá Ayan a šestnáctiletá Leila – žijí se svou rodinou v Oslu až do momentu, kdy zmizí v síti teroristické organizace. Norská reportérka a spisovatelka Åsne Seierstad přichází se strhující knihou, ve které se snaží zjistit, proč se dívky zradikalizovaly, jaký to mělo vliv na jejich rodinu a jak vypadala snaha jejich otce přivést své dcery zpět. Dokumentárně-reportážní dílo Dvě sestry je hlubokou sondou pod povrch života dvojice dívek, která v pohodlí domova v jedné z ekonomicky a sociálně nejvyspělejší zemi světa podlehla fanatickému vlivu ISIS. Prostřednictvím rozhovorů s rodiči, přáteli a jejich okolím se autorka snaží porozumět, co vedlo dívky k tak zásadnímu rozhodnutí, jež obrátilo naruby hned několik životů.... celý text
Literatura faktu Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2018 , AbsyntOriginální název:
To søstre, 2016
více info...
Přidat komentář
Za prvé je to hluboce vzdělávací kniha o konfliktu v Sýrii, o životě somálské komunity v Norsku a o malé části islamistů v Norsku. Ale ono je to především skvěle napsané. Autorka ve fakty nabitém příběhu plném různých postav spojuje dohromady reportážní části s popisy a vysvětlením, stejně jako s citacemi online komunikací plné emotikonů a komunikačních zkratek. Z toho všeho vystupuje plastický obraz jedné rodiny; příběh pokusu o integraci; příběh radikalizace; příběh, ve kterém si rodiče nebo okolí včas nevšimli důležitých změn v životě hlavních hrdinek. A na konci zůstává otázka, jestli vůbec byla šance udělat něco jinak a jestli vůbec máme šanci udržet naši otevřenou tolerantní společnost tváří v tvář podobným výzvám. Skvělé čtení!
Dvě sestry jsem louskala dlouho a pracně, ale stálo to za to. Velmi detailní a komplexní pohled na somálské imigranty v Norsku, na jejich pocity, názory, stesky, ztráty a zisky. Možnosti vzdělá(vá)ní, zaměstnání. Přiznám se, že mi příběh obou sester připadá jako ta lepší možnost: pokud je pro ně islám a příslušnost ke komunitě tak zásadní, a pokud se chtějí radikalizovat, ať tak učiní mimo území (původně) hostitelské země. Tady je navíc jasně patrná vyšinutost (?) „domorodého“ norského obyvatelstva: asi žádný islamista nezpůsobil Norsku tolik ztrát jako jeho vlastní pomýlený občan Breivik.
Moc by mě zajímalo, jak nakonec dopadly obě sestry a jejich rodiny.
„Bolesti hlavy. Myšlenky beze smyslu. Vyprahlá ústa. Ochablé tělo. Ramadán si žádal vlastní rytmus. Měsíc měl člověk cítit bolest chudých. Měsíc měl cítit čiré utrpení. Měsíc se měl víc přibližovat Bohu.“
Kniha je ještě lepší než: Knihkupec z Kábulu. Možná bych ji dokonce zařadila mezi povinou četbu. Tato kniha je opět důkazem toho, že víra je dobrá věc, ale náboženství špatný rádce. Kniha je živím důkazem tzv. ,,vymývání mozku" a vštěpování nových názorů, které probíhá pomalu a nenápadně. Problematika kulturních menšin napříč Evropou je dlouhodobě podceňována a nahrává tak různým spolkům, kteří využívají mladistvé naivity k dotažení vlastních ideologiích. Autorka toto téma otevřela s neobyčejnou lehkostí a oproštěním od vlastních pocitů či názorů.
Fanatismus není víra.
Je třeba bojovat, protože všichni chtějí islám zničit. Současně ovšem v rámci džihádu mám právo zničit věřící v jiné náboženství či nevěřící.
Norsko je přeci svobodná a tolerantní země, tak jeho obyvatelé musí respektovat naše právo na to, že je v rámci svého svatého boje chci všechny zabít.
Nikdo nemá právo nás jakkoliv omezovat, ale každý musí respektovat omezení vyplývající z požadavků naší víry.
Vaše svoboda je zde proto, abychom mohli zavést naši nesvobodu.
Smutné. A je to o to smutnější, že toto není islám. Toto je jen a jen nenávist, které se hodí jakýkoliv kabát pro získávání svých deprivovaných bojovníků.
Moja druhá kniha od Åsne Seierstad. Dobrý reportérsky faktografický štýl. Nosnou osou príbehu sú dve sestry (z druhej generácie migrantov), ktoré sa dobrovoľne rozhodli „bojovať“ - byť manželkami bojovníkov a rodiť im ďalších bojovníkov, odhodlaných položiť život za Aláha a osud ich rodičov a súrodencov, všemožne sa snažiacich o ich návrat do Dánska.
V knihe je chronologicky opísaný neprehľadný vývoj vojny v Sýrii, ktorá začala obyčajnými občianskymi protestami v rolku 2011 v dovtedy sekulárnom štáte.
To, že sa kniha číta rýchlo, pri hodnotení nad 90%, ani netreba spomínať.
Neodporúčam čítať ako e-knihu. Veľa arabských slov v texte a slovník na konci knižky.
Těžko hledat slova, už dlouho jsem z nějaké knihy neměla prožitek tolik emocí, hlavně tedy negativních, o to smutnější je, že je to literatura faktu a ne můj klasický žánr fikce. Já bych se i rozepsala, ale to bych se zas jen naštvala. Těžko se hledalo nějaké pochopení, i s tou nejotevřenější myslí se mi to nedaří, zejména pro to, že tady ani nefiguruje nějaký pochopitelný sestupný propad k fanatismu, kdy by si člověk řekl Aha! Ale bohužel.
Kniha je, za mě, naprosto jedinečná. Pro mě to nebylo jednoduché čtení, ale doporučuji tuto literaturu faktu přečíst. Nečetla jsem jí jedním dechem, neboť mě nutila se rozčilovat, zamýšlet, zkoušet pochopit, pro mě nepochopitelné, postoje. Odcházet a znovu se vracet a pokládat si několikrát otázku: fakt to ta holka myslí vážně?
Zaujalo mě, jak byla ve vzdělané společnosti s volným přístupem k informacím změna v chování dívek rychlá, a k jakému fanatismu je dovedla.
(SPOILER) Åsne Seierstad je sázka na jistotu, že dostanete kvalitní čtení. V mém případě poslech. Trochu mne překvapilo, že rodiče nebyli informováni ze školy, kde jejich proměnu zaregistrovali učitelé. Vlastně i doma dávaly najevo postupující radikalizaci. Trochu zklamaná jsem byla z konce, kde se vlastně nedozvíme, zda přežily, mají se stále dobře jak informovaly rodinu apod. Chudák otec, který ztratil léta života bojem za jejich návrat. Ale kdo chce kam, pomožme mu tam ... Holky zachránit nechtěly. Za mě výborně zpracovaná kniha.
Nejzajímavější kniha za poslední dobu. Asi jsem nikdy nečetla knihu napsanou z takového nadhledu nad situací, kdy autorka nikomu nestraní. Fakt mě bavilo, jak dokázala zároveň ukázat, že islám není třeba demonizovat jako celek, a většina muslimů žijí naprosto normální, spořádané životy, a zároveň nebagatelizuje terorismus a fanatismus, který se v určitých komunitách objevuje - a často ho odsuzují i samotní muslimové. Po přečtení téhle knihy jsem taky konečně líp porozuměla, co se to dělo ve válce v Sýrii. Jen jsem se opravdu nedokázala vcítit do těch holek, a jejich argumentů, že islám se chová k ženám dobře. Což ale není chyba autorky, která měla možnost mluvit se členy jejich rodiny, ne s dcerami samotnými. To mě mrzelo, že tyto v podstatě hlavní postavy se v příběhu nakonec neobjevily. Ikdyž je to samozřejmě pochopitelné.
Absyntovky se zařadí k mým oblíbeným. Poctivá novinářská práce, důkladná, podložená, nestranná, bez patosu podané citlivé téma. Přitom příběh rodiny, která se následkem ztráty dvou dcer téměř rozpadla, by bylo snadné pojmout emotivně, a téma extremizace mladých imigrantů je těžké popsat bez soudů. Seierstad si dala práci, aby nehodnotila, negeneralizovala, jen popisovala. Všechno, včetně skutečnosti, že dívky byly v Islámském státu podle všeho šťastné a zaopatřené (byť měly samozřejmě protekční postavení), včetně otcovy spolupráce s televizí, která byla z poloviny postavená na výmyslech a účelových tvrzeních. Kolegové novináři z toho vycházejí jako naivové a letmý pohled do zákulisí bulvárního deníku taky není nijak lichotivý.
Příběh samotný je zajímavý příspěvek ke zkoumání situace imigrantů - otec většinou bez práce, matka se nikdy nenaučila norsky, žijí z dávek, ale spořádaně a nijak přehnaně nábožensky, rodina je soudržná a láskyplná. Další generace už se zdála zapadat a z případu dvou sester se nedá říct, proč se dva ze tří mladistvých potomků nadchli pro extrémní islám, zatímco třetí se jejich vlivem stal ateistou. Vědět jak neznamená vědět proč - nějaké problémy, posměšky, nepochopení si zažili všichni tři, přesto byl výsledek právě opačný. Cením si knih, které pokládají víc otázek, než nabízejí odpovědí.
Kniha nabízí cenný pohled do života dvou dívek, kde postupně sledujeme jak je jejich chování a vystupování stále více zfanatizované až dosáhne vrcholu - odjezdu do Sýrie. Ani menší náznaky - zhoršení prospěchu ve škole, ani ty do očí bijící - kompletní zahalování, konflikty ve škole, touha po sňatku v ranné věku... však netrkly rodiče, že by to s jejich dcerami nemuselo dopadnout dobře, smutné. Kapitoly o otci, který se je vydal zachránit, byly plné napětí, hltala jsem každé slovo. Kapitoly o rodině přiživující se na norském sociálním systému byly trpké (odkudpak asi dcery vzaly, že je v pořádku brát věci zadarmo, hm?). Kapitoly o islámu byly depresivní, že na to v dnešní době tolik lidí tak snadno skočí. Kapitoly o válce v Sýrii byly nudné, otravné, nepřehledné a autorka si je měla raději odpustit. Při kapitolách o škole se mi otevírala kudla v kapse, kdybych si za svých studijních let dovolila jen zlomek toho, co si dovolily sestry, poslali by mě učitelé do pr**, v Norsku vás v tom pomalu ještě podporují nebo se prostě bojí cokoliv říct. Alespoň, že kapitoly o synu Ismaelovi byly pozitivní - pro některé ještě existuje naděje. Jo a dost mi vadil ten otevřený konec.
Překvapivě poctivý vhled do uvažování teenagerů s muslimskými kořeny.
Není to o Alláhovi, ale o pocitu ztráty identity.
Tyhle děti si dobře uvědomují, že vždycky budou , byť i hmotně zaopatřeni , občany druhé kategorie. Že se na ně majorita nikdy nepřestane dívat přes prsty.
A tak je pro ně návrat ke kořenům a ostentativní odmítání západní kultury dobrým řešením.
Současně hraje velkou roli i momentální okopávání kotníků některých zemí ze strany Západu.
I když, okopávání kotníků, je poněkud eufemistický výraz!
Rozvrácení Iráku, Sýrie, Libye, zplanýrování Afghánistánu , strašlivá genocida právě probíhající v Jemenu... a samozřejmě nešťastná Palestina.
Nechtěla bych vidět ty fotky zamordovaných dětiček, které kolují na muslimském internetu.
Z mého pohledu jde o národněosvobozenecký boj, vymanění z nadvlády “ křižáků” , Alláha bych viděla spíš jako prapor , pod kterým se tenhle střet odehrává.
“ Jenom omezená a fanatická víra motivuje lidi k činům, ne osvícená moudrost. “
( Mika Waltari)
BACHA NA TO!
dokumentární román o ztrátě dcer a lidskosti. kniha plná náročných otázek, jejichž zodpovězení autorka nechává na nás. hrůzná v mnoha ohledech: asi nejsmutnější mi přišla naprostá bezcitnost a krutost dívek vůči brutálním popravám i masakrům Kurdek a Jezídek a mučení jejich táty, která v jejich případě opravdu nešla svést na nízkou inteligenci. při čtení arogantní komunikace starší sestry s bratrem mě opakovaně sakra svědila ruka. chudák kluk.
úchylně působí celá ta kultura kolem radikalizace a přesunu teenagerek do Sýrie včetně na sociálních sítích sdílených návodů na to, jakou si vzít s sebou kosmetiku a šaty, výrobu palačinek a pečení Oreo dortů. svědectví v Sýrii usazených holek jsou naivně idealizovaná, libují si, jak dostávají zadarmo domy s elektřinou a vodou (po vyhnaných či zavražděných rodinách), peníze a vůbec je to tam celkově bezva. jako vějička na další dívky to bohužel dobře funguje.
taky mi nešlo nemyslet na to, jak často se dospívající holky zblázní i v západní kultuře - do cvičení, veganství, zpěváků a influencerů a podobných neškodností. u somálských sester se nejspíš nešťastně potkal tenhle vnějším vlivům otevřený věk, dospívání v jiné kultuře, hledání identity a podivně laxní přístup Norska.
symbolicky velmi výmluvné jsou už výjevy ze školy, kde se mnozí učitelé nechají starší sestrou v podstatě terorizovat a ruce jim svazuje civilizovaný respekt k odlišným kulturám.
ps: jednu otázku ale kniha přece jen zodpovídá: jak zachránit někoho, kdo o to nestojí? nijak!
Moc se mi líbil seriál Chalífát, volně inspirovaný osudem obou dívek, proto jsem si knihu stáhla. Bohužel mě nudila, moc popisná a nezáživná.
Dokumentární kniha o dvou somálsko-norských sestrách, které se postupně radikalizovaly a odjely do Sýrie s vidinou budování pravého Islámského státu. Autorka v napínavém příběhu patrajícího otce postupně rozplétá, co stalo za radikalizací sester, jak se to podepsalo na rodině samotné, ale také nenásilně popisuje, jak probíhal začátek občanské války v Sýrii. Obsáhlý a poctivý dokument.
Velmi zajímavá reportážní kniha z edice Prokletých reportérů - kterou čtu již pravidelně. Poutavý vhled do radikalizace muslimů v západních zemích.
(SPOILER)
Bylo to zajímavé, ale nevím vlastně, co mi tam chybělo. Asi konec. Chyběl mi špatný konec děvčat a jejich prozření a zjištění, že bez práce nejsou peníze, že nemají nic. Nebo jsou dosud šťastné jako v době, kdy žily v blahobytu ukradených domů, za cenu války a obrovského exodu Syřanů ze svých domovů??? Teď bych jim řekla, tak vidíte, takhle jste dopadly. Ale možná už nežijí... Vlastně jsem z knihy nepochopila, co na tom islámu mají...
Pozitivní je to úžasné co udělal jejich otec, obrovské úsilí, neutuchající aktivita a osvětová činnost. Hezké je, jak se společnost v Norsku opravdu snaží vycházet přistěhovalcům vstříc. A mladá generace už opouští fanatismus a slepou víru, viz bratr sester Ismael.
Dokument o útěku dvou původem somálských dívek z Norska do Sýrie, zoufalé snaze otce o jejich záchranu, která vede téměř k rozpadu rodiny. Jejich příběh zasazený do širšího rámce dění v oblasti Blízkého Východu i podhoubí získávání islámských radikálů v Evropě.
Reportáž, pátrající po příčinách, proč mladé emigrantské generaci s muslimskými kořeny někdy nestačí bezpečí a dostatek západní civilizace a hledá smysl života ve víře a sebeobětování ve válce ... Autorka nenabízí odpovědi, jen své (eufemisticky řečeno) zneklidňující otázky - kde se děje chyba, co nabídnout, je vůbec asimilace muslimů v Evropě možná? Slovy jedné ze sester ... islám není pokojné náboženství. Ale to není samo o sobě jedinou příčinou fanatismu. Tady není jednoduchých řešení.
Co přiměje dvě dospívající dívky z rodiny somálských přistěhovalců na předměstí Osla, aby zahodily veškerý svůj dosavadní život a odjely do války v Sýrii, provdaly se tam za džihádisty a rodily jim děti, protože Islámský stát bude potřebovat nové bojovníky? Autorka v této knize dovedla žánr dokumentární prózy k dokonalosti, nashromáždila obrovské množství informací, na základě nichž vypráví strhující příběh jedné rodiny, který zároveň ukazuje na hlubší problémy norské společnosti i světové politiky. Autorka předkládá informace čtenáři, ale nechává jej udělat si vlastní názor. Není to však úplně snadné, protože není zřejmé, kde přesně se stala chyba a zda se dalo zabránit tomu, aby byly mladé dívky smeteny vlnou radikalizace, která je dovedla až do Islámského státu. Jedním z důvodů byl jistě pocit vykořenění druhé generace přistěhovalců, kteří si říkají: „Proč být druhořadým Norem, když můžeš být prvořadým muslimem?“ Na rozdíl od svých rodičů neutíkali před válkou nebo bídou, naopak vyrostli v relativním blahobytu (až neuvěřitelně) štědrého sociálního státu a islám je pro ně jednak „návratem ke kořenům“, jednak určitou pubertální revoltou proti rodičům a norské společnosti. Najednou tak nejsou cool legíny s flitry a Justin Bieber, ale nikáb a videa s vousáči kázajícími o „halal datingu“ (spoiler: nic takového neexistuje) a džihádisty, co řežou hlavy zajatcům. Tato pubertální revolta by však pravděpodobně za pár měsíců či let vyšuměla do ztracena, pokud by přímo v Norsku neexistovalo podhoubí radikálních islamistů. A toto je právě nejcitlivější bod, kterak norský liberální stát zcela přehlížel šíření extrémního islamismu a nijak nezasáhl proti skupinám, které radikalizovaly mladé lidi a verbovaly je do řad Islámského státu. Pozoruhodný je pak pohled do „chlapáckého“ světa mladých džihádistů, pro které je islám jen zástěrkou pro ukájení svých choutek, ať už sexuálních nebo násilnických. Výsledkem centrálního příběhu pak jsou naprosto vymyté mozky obou dívek, z nichž jedna schvaluje zabití vlastního otce, pokud je „vyzvědač“, a druhá hájí znásilňování kurdských a jezídských žen slovy, že „to nejsou ženy, ale válečná kořist“. Asi nejsmutnější jsou pasáže o zoufalé snaze jejich otce je „zachránit“, čemuž obětuje peníze, psychické zdraví i vlastní důstojnost, o vlas unikne smrti na popravišti Islámského státu, aby zjistil, že dívky ve skutečnosti opravdu chtějí v Islámském státu zůstat. Velmi podobnou zápletku má výborný švédský seriál Chalífát (2020) na Netflixu, díky kterému jsem se k této knize dostal. (10/10)
Štítky knihy
Norsko islám norská literatura náboženský fanatismus reportáže Sýrie hnutí Islámský státAutorovy další knížky
| 2018 |  Dvě sestry |
| 2005 | Knihkupec v Kábulu |
| 2019 | Jeden z nás: Příběh o Norsku |
| 2024 | Afghánci: Tři příběhy z jedné země |
Není to jednoduché čtení a četla jsem to dost dlouho. Docela by mě zajímalo i pokračování a jestli vůbec ještě žijí, ale i jak dneska žije ta rodina v Norsku.