Dvojí život
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552609/bmid_dvoji-zivot.jpg
5
240
240
Nadaná houslistka Julie nenávidí sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci – komunistickému funkcionáři. Je druhá polovina sedmdesátých let a šestnáctiletá Julie miluje džíny a rock – a kytaristu Romana. Poté, co ji přizve jako zpěvačku do undergroundové kapely, začne Julie rozplétat lež, která se odehrává v jejím domově i na veřejnosti. Na prahu dospělosti odhaluje zradu nejbližších a musí se rozhodnout, jestli bude dál žít dvojí život. Co je ochotná obětovat pro svoji svobodu, pro lásku a pravdu?... celý text
Přidat komentář
Od Jany Poncarové moje první knížka. A líbila se mi. Právě pro to postupné pronikání dospívající holky do mizerie tehdejší reality "na vlastní kůži". Myslím, že pro lidi, co tuhle dobu nezažili a zajímají se o ni, je to hodně uchopitelný obrázek.
(SPOILER) Moc krásný příběh. Sice jsem tu dobu nezažila, ale dokázala jsem se do Julie vcítit a porozumět ji. Zároveň jsem ráda, že žiju ve svobodné době. Trochu mě mrzí, že jsem zápletku o Juliině pravé matce tak nějak odhalila už na začátku. Za mě plný počet a směle doporučuji ke čtení.
Výborně napsaný příběh se silnou výpovědí, moc ve mně rezonoval, kéž by si ho přečetlo co jak nejvíce čtenářů. Těch starších, kteří už trochu nostalgicky pozapomněli jak a v čem jsme vyrůstali, ale hlavně těch, kteří si tu dobu nepamatují, protože byli malé děti anebo ještě nebyli na světě. Je to tak nutné, zejména v této složité době, nezapomínat. Jana Poncarová se tímto románem bezpečně řadí mezi oblíbené autory, minulý rok jsem četla její Cyklistku a ta se mi také moc líbila. Dvojí život, jak příznačný název. Hrdince jsem rozuměla, znovu na mě dýchla doba mého mládí a dospívání, prožitého v této době. Ano, žít se dalo, ale bez snů, nadějí a možností, že bude záležet jen a pouze na nás a našich schopnostech, jaký život povedeme a jestli budeme umět být šťastní a spokojení. Skvěle vystavěný reálný příběh, o kterém budete přemýšlet. A konec se mi velmi líbil, jiný by mu neslušel ač bych si ho přála. Velké doporučení, já se od první do poslední stránky nemohla odtrhnout.
Moje druhá kniha Jany Poncarové a opět moc pěkná.Někteří autoři píší tak nějak pořád stejně, tady mám pocit,jak kdyby Cyklistku a Dvojí život psaly dvě různé osoby, což je dobře.Jsem ráda, když po přečtení knihy o ní ještě přemýšlím a něco ve mě zůstane,tady v obou případech to tak bylo.
Tohle byla velmi silná kniha, která mě bavila od začátku do konce a tak se stalo, že odpoledne jsem ji začala číst a večer měla přečteno. Jednak byla ohromně čtivá a pak mě také zajímalo, jak to celé dopadne.
Příběh, který se odehrává od roku 1975 do roku 1978, se postupně střídá s rokem 1990. Minulosti je tam více, což je za mě dobře.
Hlavní hrdinkou je Julie, která je nadějnou houslistkou, ale hlavně dcerou komunistického funkcionáře, postupně začíná zjišťovat, že ne vše, čím ji doma krmí, je tak úplně pravda.
Potkává se s Romanem a jeho rodinou, kterým komunisti zabavili pole a zavřeli jim hlavu a živitele rodiny. Julie se do Romana zamiluje a oba hrají v undergroundové kapele. Což se doma nesetká s nadšením, hlavně ze strany matky, ale otec jí to z nějakého důvodu, který se časem dozvíme, trpí.
V příběhu se postupně otevírají různá témata a pohnutky hlavních hrdinů a my se tak dozvídáme pravdu a ucelený obraz, jak to doopravdy bylo nejenom v rodině Julie a jejich známých, ale i jaká byla nálada a situace v celé společnosti.
Závěr byl, neřekla bych úplně nečekaný, z jistých indicií jsem jej čekala, ale určitě silný a z jedné strany smutný, z té druhé šťastný.
Pokud máte rádi příběhy z této doby, kniha Vás určitě nesmí minout.
Novinka od mé oblíbené spisovatelky, na kterou jsem se těšila a opět jsem byla nadšená! Autorka píše velice čtivě a téma ze 70. let z hudební oblasti mi také bylo blízké.
Mladá a talentovaná houslistka Julie to doma nemá lehké. Otec, komunistický funkcionář, rodině vládne až příliš pevnou rukou a Julii drží velmi zkrátka. U matky Julie nemá absolutně žádného zastání. I proto ráda utíká od nudného hraní sovětských skladeb k rockové kapele, kde s kamarády začíná zpívat a zjišťuje, jak moc ji to baví.
V Juliině rodině se však vyskytuje jedna velká lež, která ovlivňuje celý její život. Postupně začne Julie rozplétat rodinné tajemství a hledá pravdu, která jí může pomoci najít pevný bod v jejím dosavadním dvojím životě.
Silný a emotivní příběh o odvaze a touze. Moc pěkně napsáno, atmosféra komunistického režimu i skvěle vykreslené charaktery postav - to autorka velice dobře umí, zrovna tak jako krásně vládne stylem i češtinou. Za mě velké doporučení a rozhodně si přečtu i autorčiny předchozí knihy!
Dum spiro spero
Opět skvělý počin paní Poncarové. Tento rok jsem si dala za cíl přečíst vše, co napsala. Ač je toto téma něco, čemu se věnují čeští autoři hodně, je to zas jiný úhel pohledu a to mladé dospívající dívky. Rodina ji tají minulost a to jak její vlastní tak i tu naší českou. Četlo se hezky, svižně, rychle.
Můj bookstagram: booklover_mili
"Člověk je člověku největším nepřítelem."
Mládí, muzika, sny, touhy a hlavně svoboda. I v kontextu posledních dní se nečetlo lehce.
"I tyhle holubice zneužili, znásilnili, stejně jako slovo mír, který - jak jsem venku poznala - nemůže existovat bez svobody."
Kniha byla čtivá, příběh z nedávné historie zajímavý. Doba to byla dost těžká, přišlo mi ale, že největší problém Julie byla hlavně její nefunkční rodina.
Nádherný, silný, velice emotivní příběh. Od první až do poslední stránky to bylo skvělé.
Tak to bylo skvělé od začátku do konce.. kdybych mohla přečetla bych celé najednou i tak jak se četlo dobře mi bylo líto, že to už bude končit.. já se narodila až v roce 1979, ale i tak jsem tuto dobu ještě zažila, i když už jen jako dítě naštěstí. Nicméně se nesmělo plno věcí jak bylo krásně napsáno v knize, neumím si představit v tomhle žít, to muselo být příšerné..obdivuji ty, kteří neměli možnost nebo odvahu odejit..
Naděje není přesvědčení,že něco dopadne dobře,nýbrž jistota,že něco má smysl- bez ohledu na to,jak to dopadne....Krásná kniha ....
Spolu s Podbrdskými ženami jsou tohle za mě top knihy, které autorka napsala. V této skvěle a velmi reálně vystihla atmosféru doby, náladu a postoje lidí. Chápu, že obzvlášť pro mladé ve věku Julie to bylo velmi náročné období. Celá kniha byla pro mě ohromně čtivá a tak mi nezbývá, než dát palec nahoru.
Od této knihy jsem měl opravdu velké očekávání. V době, kdy se příběh odehrává jsem vyrůstal a za minulého režimu prožil i své mládí. Pohyboval jsem se v podobném prostředí jako Julie, miloval rockovou hudbu a občas se setkával i s osobnostmi undergroundu. Proto jsem se velmi těšil, že mě příběh přenese aspoň na chvíli zpět do této doby a připomene mi i její atmosféru. Bohužel se tak úplně nestalo. Zpracování příběhu je bezesporu velmi kvalitní, vyvolává emoce, nepostrádá spád ani napětí. Ve vykreslení událostí z doby 70-80.let, ať skutečných či fiktivních, stejně tak i u autentických postav, jsem však občas narážel na pasáže, které působily na mně, jako pamětníka, dost nevěrohodně a určitě nemohly proběhnout tak, jak je autorkou popsáno. Tento fakt je z mého pohledu to jediné, co můžu knize vytknout.
Každopádně autorce patří velký dík a uznání za zpracování tohoto tématu. Novodobé "období temna" je třeba si neustále připomínat. Paní Poncarová neobyčejně čtivou a atraktivní formou svého románu, určitě osloví a zaujme nejen čtenáře ve věku 40+, ale především mladou generaci, která má o popisované době velice málo vypovídajících a věrohodných informací. Toto je bezesporu největším přínosem i posláním románu Dvojí život.
Autorce děkuji za mimořádný zážitek nad stránkami její knihy, kterou rozhodně doporučuji všem čtenářům.
Taky mi, stejně jako Julii, bylo 17 když vyšla Charta 77, každou sobotu odpoledne jsme s uchem nalepeným na rádiu poslouchali komunistickými rušičkami ničené,ale přesto tak krásně znějící písničky Karla Kryla ze Svobodné Evropy, obdivovali těch pár odvážnějších, kteří navzdory všemu nežili onen dvojí život, o kterém je tato kniha.
Přečetla jsem ji na dva zátahy, překvapil mě závěr, a moc bych si přála, aby po ní sáhli mladí, kteří tuto dobu, plnou lží a charakterové schizofrenie,nezažili
Zajímavý příběh. Je s podivem, jak zdatně autorka popsala detaily i vystihla atmosféru té doby. Líbilo.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Při čtení se mi vybavily vzpomínky na besídky v pionýrském kroji, dokonce si pamatuji ještě báseň, kterou jsem musela recitovat. Tato kniha je pro mnohé z nás takové okénko do minulosti, které vyvolává radost, že ty doby jsou už pryč.