Dvojité dno
J. H. Krchovský (p)
Problémem velké části mimořádně talentovaných básníků je kromě ranních piv také past seberecyklace, která často sklapne hned poté, co ze sebe dotyčný vydá první vyzrálá díla. Zdá se, že moderní dekadent J. H. Krchovský (*1960) se ve svém životě i literární práci úspěšně vypořádal s obojím. V jeho nové sbírce opět slyšíme jeho známý nezaměnitelný, skřípavý a zároveň vycizelovaný hlas. Přesto si čtenář brzy všimne, že autor se jaksi záhadně dokáže neopakovat. Zřejmě proto, že ani v životním poločase neztratil nadhled (A tak už přece jen přišla i chvíle má… / zkopat v řiť Jarmilu, Hynka i Viléma! / To be, or not to be?… Jaképak dilema?! / vždyť je to nestoudné - básně psát s brýlema!). Ubylo undergroundové rozedranosti, přibylo humoru. K nejlepším místům ve sbírce patří například verše, ve kterých si Krchovský ironicky pohrává s textovými výpůjčkami (Už málo mi zbývá, jen píseň má tklivá… / tak málo mi zbývá, dál budu však mlčet, just! / ach málo mi zbývá, tak málo mám piva / tak málo mám piva, a ještě mi teče z úst). Teď nejsme přizváni jen ke známým delirantním sceneriím, ke hře přeludů a stínů, k líčení milostných eskapád (které při vší své peprnosti nikdy nejsou samoúčelnými vulgaritami, ale často spíše fáčem přikládaným na rány nezhojitelného toužení), ale nalezneme zde i osvobodivě prosté "zápisky veršem", které zdánlivě nezjevují nic podstatného. Přesto, nebo právě proto je jejich univerzální pádnost ještě patrnější a nadto krytá originální a sebejistou básnickou dikcí. Opět je to pravá ražba s puncem JHK (Dnes jsem si koupil květináč / a zasadil si pažitku / Děkuji, Bože! "Není zač…" / dnešek byl plný zážitků). Sdělit, že není co sdělit, pokynout na pozdrav a opustit scénu, jako to v poslední básni sbírky učinil autor Dvojitého dna, si nemůže dovolit hned tak někdo (Už troubějí… Už troubějí! / to asi nebudou na horách jeleni… / už troubějí, o půltón hlouběji / a já furt nemám to zásadní sdělení). Pořiďte si novou sbírku J. H. Krchovského. Je dobrá!... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Závišovy knížky, co šly sehnat, už mi došly a já stanul před tím, čím důstojně pokračovat. A tak jsem přišel ke Krchovskému...
Toto bylo první seznámení s jeho tvorbou. A nástupce je to řádný, ba možná i o třídu vyšší. Knížka sice outloučká, ale úžasná. Surové lidství a přechod mezi láskou a smrtí v té nejčistší podobě. Brzy musím pořídit další kousek.
**
V zrcadle stojí, co je psáno
zhlížím se, v ruce s penisem
sám vypadám jak čurák, ano!
to asi proto že jím jsem
**
90% 5/5 Po delší době zase kniha, kterou mohu doporučit!
Není to zrovna velkolepé dílo, ale úděl stárnoucího záletníka je tu zobrazen nemilosrdně.
Moje první setkání s autorem. Přímé a prodchnuté nesporným talentem. Tíživost a křehkost, hospodská primitivnost i hluboký smutek. Taky humor. Dobře okořeněná poezie.
Krchovský je vždy za pět! Když sahám po knihách tohoto autora, vždy vím, že to bude stát za to! Nejinak to bylo i v tomto případě. Krátké básně plné životních paradoxů s lehce sexuálním či morbidním nádechem jsou přesně to, co člověk občas potřebuje. Musí však hledat vyjádření taková, která mají úroveň. A tu Krchovský má!
Doporučuji.
Opět mistr Krchovský. Moje oblíbený záchodový čtení. Což nemyslím nějak pejorativně. Prostě mám jeho sbírky na stolku u záchodu a při vykonání potřeby se velmi rád bavím jeho slovy. Někdy se bavím tak královsky, že úplně zapomenu, kvůli čemu jsem na onu místnost vlastně přišel, proč tu vůbec tak dlouze trůním. Navíc je to stokrát lepší, než zbůhdarma projíždět reelsy na instáči od lidí, který vůbec neznám a ani mě nezajímají. Raději si budu číst Krchovského opilecká moudra psaná ve verších. Hned si připadám trochu chytřejší. A opilejší. Taky deprimovanější. Život stejně stojí za hovno. Na záchodě především.
Kniha je to krátká, básně úderné. A protože básničky normálně nemám rád, nemusím se k tomu příliš rozepisovat. Krchovského Dvojité dno vás pohltí a tak nezapomeňte spláchnout.
Krcháč mě zase zabil. To se jen tak někomu nepodaří. Možná na tom měla podíl i jistá bylina. A tady něco:
(...) Sbohem a obojek, líbá tvůj kastrát,
měl jsem tě příliš rád... Sbohem a nasrat!
tak se měj, lásko má, navěky zatím...
teď už se nemusím bát, že tě ztratím
Sbohem a náhubek, když tedy košem
poprvé v životě... Sbohem je po všem
moc jsem tě miloval! Právě až příliš
že samou láskou nic... Tak si ji vyliž!
(...) Prohráb jsem ve sklepě krosničku s nářadím
ještě si v úplňku před spánkem zařádím
na dvorku pod schody ve vánku chladivém
hlavu si provětrám... Napadrť kladivem
(...)...Taky seš smutnej? Hej, dva rumy!
když piju za dva, přidám mu
i číšňice nějak blbě čumí
snad že tu sedím v pyžamu..."
(...) Až zbavím duši obtížného těla
vzlétne jak anděl, čistá, odhmotnělá...
až zbavím tělo obtížného ducha
jediná kunda nezůstane suchá
(...) Přijdu hned! - Schoval jsem v kapse jed na krysy
a cestu z hajzlu pak kradmo tě vočíh...
- bůh se mnou ještě má úmysli jakýsi!
a pěkně ďábelský, jak čtu v tvejch očích...
(...) Umírat pro lásku, nebo žít pro zradu...
zkusme to naopak - potmě a odzadu!
Nesmíš se ohlížet (viz žena Lotova)
kdybys mě viděla, byla bys hotová
(...) Poslední valčík... vlá tvá hříva
a svíce plá a dohořívá
až dohoří, pak oba zhynem
poslední válčík, já s tvým stínem
Pojď, dead can dance, vždyť je to snadné!
list taky tančí, až když spadne...
tříští se sklo a padá kredenc,
poslední valčík, první breakdance
Moc se mi líbí básně J.H.Krchovského - často mám pocit, jako by mi mluvil z duše...
Krchovského zbožňuji! Z jeho textů na jednu stranu cítíte smutek, ale na druhou do nich dokázal vnést i kapku ironie, nadsázky a humoru! Nechápu jak se mu to povedlo, ale jeho styl mě naprosto nadchnul a já toho chci od něho číst mnohem víc! :) Ve svých krátkých a úderných verších ve mně dokázal vzbudit silné emoce. Cenim a doporučuji!
Krchovského styl je mi blízký, zamilovala jsem se...
"Máš mě rád?" šeptá a blbě se chichotá
Víc než rád! - Lekla se: "Ty ale studíš..."
Budu tě milovat do konce života!
asi tak ještě čtvrt hodiny tudíž
Kdykoli se mi do rukou dostane mnou ještě nepřečtená sbírka J.H.K., vždy se těším, čím mě autor překvapí, paralyzuje, šokuje. A kolikrát jsem udivena, že mu k tomu stačí jediné slovo, které pointu v mých očích posune k dokonalosti skoro geniální. Nechápu, kde ten chlap bere inspiraci? Že by jeho sklenice neměla dvojité dno, ale bezedné?
Některé verše však mohu číst jen potichu :-)
Z druhého břehu přívoz není
zdvojené ticho zdvojí tmu...
křídlem si laskám přirození
kopýtkem dupám do rytmu
A tak hezky to začalo...... :-))
Nerad tak činím, ale Krchovský ode mne poprvé nedostává nejvyšší hodnocení.
Jakoby v této sbírce nechtěl šokovat, měl málo napnutý luk...
O to větší zklamání je to po prvním verši, který sbírku básní otevírá - to je vskutku zásah do srdce!!!
Nicméně, schází tomu zběsilost, obscénnosti, živelnost a více života. Možná jsem příliš přísným kritikem, ale pokud chci zachovat správnou míru, nemohu jinak než takto.
Přesto na pana Krchovského nezanevřu, ono to ostatně není možné... Jeho osobitý styl nikým jiným nahradit nejde. Zatím jsem na nikoho podobného nenarazil... :-)
Po autorově vrcholném období v devadesátkách mu vychází už jen "sebrané spisy" snažící se těžit z dávno zašlé slávy či sbírky jako je tato - tenké a rozpačité knížečky, z kterých doslova trčí autorova tvůrčí krize. Jak píše Annihilation - je zde snaha navázat na někdejší identitu, ta už ale není (a nebude). Sbírka tak působí jako potřetí vylouhovaný čaj.
Přečteno v knihkupectví (na stojáka za 20 minut).
Pro mě nejlepší sbírka od Krchovského.. Trochu bojuji s jeho až přílišnou vulgaritou v básních ( v Nocích asi nejvíce), přece jen jsou pro mě básně stále něco povznášejícího a čistšího než próza, ale Baudelaire i Krchovský včetně Lydie Lunch mě učí vidět poezii i jinak :)..
Nejvíce zaujala v současné době:
Chybíš mi..Ano, ty
dům plný prázdnoty
plný mých povzdechů
od sklepa po střechu
Dům plný neklidu
z něhož už nevyjdu
až napřed nohama
a se mnou touha má
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Moje první setkání s autorem a musím říci , že mě to hodně bavilo, přesně takovou poezii mám rád. Určitě se poohlídnu i po dalších knihách.
Chci jít ven - koukám se: na schodech strašidlo!
zajelo do domu, jen jak mě zahlídlo
předčasně skončila pozdní má sexmise...
schoval jsem zrcátko, půjdu, až se setmí se