Dvojité sklo

20.06.2023

Knížka pro pomalé čtení. I když má tahle krásná islandská novela jen 91 stran (včetně prázdných), četla jsem ji více než týden a doslova si šetřila stránky.

Velmi poetický text o osmdesátileté ženě, žijící v Reykjavíku, která rekapituluje svůj život. V dnešní době se cítí jako "dinosaurus ve vesmírné lodi" a bojí se, že bude senilní. Zároveň dumá nad tím, zda se v tomto věku ještě otevřít nové lásce a vztahu.

"Jakmile dosáhneme dokonalého rozhledu, růžici na vyhlídce někdo přesune. Čas protéká mezi prsty, chce, aby stejné věci byly neustále nové."

"Ačkoliv má spojení s celým širým světem, potřebuje klid, aby se dokázala soustředit, aby zachytila podstatu."

"Svět se kdysi zasmál její nevinnosti a podal jí úlomek zrcadla."

04.05.2023

Novela islandské autorky popisuje poslední životní fázi téměř osmdesátileté ženy. Ta se stále snaží prožívat svůj život tak, aby jí tolik neutíkal mezi prsty, aby úplně nerezignovala, i když je to těžké, protože zdraví už jí neslouží tak jako kdysi, její vrstevníci postupně umírají a ona sama moc nerozumí světu, v němž žije a na nějž se stále častěji dívá z okna svého bytu přes dvojité sklo. Přes pokročilý věk se seznámí s mužem, s nímž se chystá přestěhovat do společného bytu v pečovatelském domě, ale osud rozhodne jinak.

Dvojité sklo zpracovává téma, které se mě osobně v posledních letech dotýká stále více a více téma stáří. Bohužel, bilance není příliš optimistická: ačkoli se snažíte sebevíc, na některé věci už zkrátka nestačíte a nakonec stejně zůstáváte se svými problémy a neduhy hlavně sami. A v tom pro mě tkví důležité sdělení připravme se na to, že stáří nebude lehké, že budeme osamělí, často i někomu na obtíž, a snažme se to pak všechno snášet s co největší grácií.

Hodnocení: 4* z 5*

17.11.2022

Autorka nás nechá nahlížet do stavu duše, mysli a pocitů téměř osmdesátileté ženy. Jsem trapná svými myšlenkami (na muže, na sex, na domácnost, na současný svět)? Mají to tak i ostatní v mém věku? Nejsem divná? Zdánlivě stručné, přesto výstižné, pravdivé, až smutné. Mladé možná tato knížka moc neosloví, ale čím je člověk starší, tím více chápe, vnímá a vše přijímá. ("... stanu se vším zároveň")

25.07.2022

Dvojité sklo je příběh vyprávěný ovdovělou ženou, která prožívá své stáří v Reykjavíku a přihlíží tomu, jak její přátelé a známí postupně umírají. Jednoho dne potká sympatického sedmdesátníka Sverrira...

Kniha se skládá z krátkých odstavců: útržků vzpomínek, zamyšlení, vjemů okolního světa a také pozorování života, který se odehrává za oknem.

Autorce bylo 66 let, když napsala tuto krásnou a otevřenou knihu o stáří, o lásce, o lásce ve stáří a také o osamělosti, která některé z nás provází celým životem.

Je dobré se čtením nespěchat a nechat pěkně vyznít krásný jazyk a hluboké myšlenky této originální love story.

„Vsichni tam venku mění svět. Ona sedí u okna a přihlíží. (...) Existuje bezpočet vzrušujících zážitků, které má v podstatě na dosah ruky, ale nejspíš si je nechá ujít. Rozptýlení. Nezní to vůbec radostně, nechat se rozptýlit.“

Na knihu jsem se těšila,nemám sice ještě tak vysoký věk jako hlavní postava,ale život seniorů mě zajímá. Bohužel způsob vyprávění mne nezaujal,nedočetla jsem...

24.06.2022

Myslím, že je to velice výstižný popis stavu mysli a vnímání starého člověka. Je to krásné, dojemné a pravdivé a smutné.

Novela je pro mě představitelkou jakéhosi hodně abstraktního umění.
Je psaná “er” formou a děj se posouvá přískoky pomocí náhodných krátkých myšlenkových pochodů: od kocoura k horám, od hor k rodičům potom k drinku, dál k popisu osob v klubu…
Zkoušela jsem audioknihu.
Neoslovilo mě to.