Dylan a já: Padesát let dobrodružství
Kinky Friedman , Louie Kemp
Poprvé jsem Bobbyho Zimmermana z Hibbingu potkal v roce 1953 na prázdninovém táboře v severním Wisconsinu. Bylo mu dvanáct a měl vlastní kytaru. Všem na potkání vykládal, že z něj jednou bude rokenrolová hvězda. Bylo mi jedenáct a věřil jsem mu to. Tak začíná svou knihu Louie Kemp. Z Bobbyho Zimmermana se stal Bob Dylan a z Louieho velkoobchodník s rybami. Zůstali přátelé po celý život. Oba úspěšní, každý v tom svém. Na společné příhody, dobrodružství a cesty nyní Louie Kemp poprvé vzpomíná. V knize vystupuje Marlon Brando, Allen Ginsberg, Joni Mitchellová, Joan Baezová, Dennis Hopper a mnoho dalších známých i neznámých osob a osobností. Louie Kemp, producent Rolling Thunder Revue, živě popisuje, jak tato nezapomenutelná koncertní šňůra valícího se hromu vznikala a jak byla zakončena lyžařskými radovánkami. Dozvíme se také, jak proběhlo turné v Japonsku, proč Warholova Dvojitého Elvise vyměnil Bob Dylan za pohovku, co zahrál na sederové večeři o největším židovském svátku a s kolika rabíny se postupně on a Louie Kemp vlastně setkali. Knížka není zbytečně dlouhá, skvěle se čte a vtáhne nás do děje hned na prvních stránkách. Je to příběh pravého přátelství rámovaný dobře zvolenou muzikou.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2022 , GalénOriginální název:
Dylan & Me: 50 Years Of Adventures, 2019
více info...
Přidat komentář
Při četbě této knihy mi na mysl přicházelo adjektivum "milá". Milá je atmosféra, kterou Louie Kemp svým vyprávěním navozuje, milé (a zábavné) jsou anekdoty o Rolling Thunder Revue, milé je líčení Dylanových obav i radostí.
Kupříkladu na začátku je historka, jak parta kluků včetně Bobbyho a Louieho zkouší první cigaretu. Na scénu se přižene jako bohyně pomsty matka jednoho z nich a donutí chlapce zhluboka šlukovat. Netřeba dodávat, že devítileté děti se brzy svíjí na podlaze s kašlem a slzami v očích. Tato metoda, jak předcházet kouření mladistvých, je však přinejmenším sporná - fungovala snad u Louieho, ale u Boba rozhodně ne (a u mě taky ne).
Kniha se od ostatních podobých memoárů z pera Dylanových přátel odlišuje zvlášním důrazem na židovství a duchovní vývoj obou hlavních aktérů. Nechci zpochybňovat autorův pohled na Dylanovo náboženské přesvědčení, ale na základě několika Dylanových vyjádření v rozhovorech si nemyslím, že byl nebo je nějak zvlášť zapáleným židem. Kupříkladu ve svých Kronikách se k tomuto tématu dostává snad jen jednou, když s despektem píše o tom, jak ho tisk nazval po návštěve Izraele, kde se nechal vyfotografovat s jarmulkou na hlavě, sionistou. Autor také taktně přechází mlčením Dylanův rozvod a následný sňatek se zpěvačkou gospelové skupiny černé pleti, která, pokud je mi známo, rozhodně židovka nebyla.
Každopádně kniha jistě potěší všechny milovníky Dylanovy tvorby a poskytne zajímavé útržky ze zákulisí jeho života.