Dům v plamenech

11.02.2023

Nevím, kdy se mi podaří sérii dočíst, ale nepřestávám :-). Jinak jsem vzdala snahu o to, mít přehled o příbuzenských vztazích. A dušičce se ulevilo. Charaktery, které v tomto období v knize máme mě baví. Příběh plyne hezky. Tak jsem zvědavá co bude dál.

29.12.2022

Opět skvěle zpracovaný díl. Děj se posouvá ke konci 19. století a ženy se snaží pro sebe prosadit volební právo, což se jim ale opět zatím nepodaří. Sídlo Morlandů částečně vyhoří díky lidské neopatrnosti a Henrietta se svou rodinou dostává možnost se na Morland vrátit a opět mu vrátit lesk a jeho zašlou slávu, neboť Teddy, její bratr nechce nechat sídlo upadat a je rád, že se na Morland vrací potomci Morlandů, než kdyby musel hledat cizí nájemníky. To a mnoho dalšího se odehrávalo i v tomto dalším pokračování a jsem zvědavá co dalšího ještě autorka nachystala do zbývajících 11 dílů.

26.10.2020

Staré sídlo Morlandů, postavené v roce 1450, po necitlivé přestavbě, požáru a vymření jeho obyvatel chátrá a pustne. Vždycky jsem si představovala, jak se předchozí generace o toto sídlo, pozemky i služebnictvo pečlivě staraly a jak by se jim to velmi nelíbilo. Leč ne každý potomek, na kterého Morland přešel, ho byl hoden.
A musela jsem se smát, jak byla Venetia moudře poučena, proč ženy nemohou získat volební právo : Kdyby měly ženy volební právo, využily by je k zákazu alkoholu a tabáku, hazardu a fotbalu. A bez těchto příjemností by mužský život za nic nestál !!
Skvělé počteníčko, opět plný počet, jdu na Sbohem Viktorie.

30.12.2018

Nějakým způsobem jsem se do příběhu nějak nedokázala pořádně začíst. Děj knihy není nijak extrémně nabitý, spíše se upravují a uzavírají rodinné osudy, aby se mohly zase naplno rozvinout v dalším díle.
Kniha má překrásné zakončení.

17.06.2018

Katastrofický název tohoto dílu mi zježil chlupy všude možně a připravil mě na ohnivé peklo uprostřed noci, pelášející hospodářská zviřátka a labutě, škvařící se ve vodním příkopu.
Ale prd, vážení, nic takového. Dům hořel, ale po ohni způsobeném chybou lidského faktoru - pod vlivem, se zdá, že je zase obyvatelný, byť tedy začouzený.

Společnost žije nejrůznějšími politickými peripetiemi. Ženy furt touží po volebním právu a autorka krásně zpodobnila společenské poměry té doby. Říkáte si, v jakém blaženém nevědomí si žije ruský car a jeho žena (vnučka královny Viktorie), když víte, že je čeká kulka. A počítáte roky a přemýšlíte, které z dětí současných hrdinů zemře na Španělskou chřipku, protože čas se blíží.

Jediný žijící Benedictův syn Edward na Morlandu nežije. Dům je sem tam někým spravován a část příběhu je věnována životu Alice a jejího syna - parchanta Edwardova bratra.
A část popisuje úděl Henrietty a jejích, už pěti dětí - mazec.
No a Venetie - doktorka, se ukáže jako fakt dobrá kámoška v časech nouze.
A víc neprásknu, protože bych zase vše vyžvanila, jaká jsem to drbna. Haha, klepy, to je moje.

Trochu mě zarazila zmínka o staré dubové posteli, na které se od začátku příběhu všichni rodili a umírali.
Po nějakých událostech, které si prostě přečtěte sami, se postýlka zase začala používat. Kdo by nestál o poctivé dubové dřevo, byť přes čtyři sta let staré (tady si fakt zoufám, mně ta moje laminátova mrcha vrže už po devíti letech používání).
No a je tam zmínka o matraci na té posteli a o jejích možných nedostatcích. To ji jako za tu celou dobu nikdo nevyměnil? Nebojte, vím že asi jo. Ony tělní tekutiny po porodech a umírání hned tak vyvětrat nejdou, ale stejně... Hmmm, v matraci musí být dost živo.

Genealogické okénko:
Zmíněná Henrietta je dcerou Benedicta, ten zase synem Jamese, (což byl brácha Lucy).
A Venetia je zase dcerou Charlotte a ta je zase dcerou Rosamund a ta byla pro změnu dcerou Lucy.
Drobný nepoměr v počtu generací neřešte, protože Benedict byl o dost mladším bráchou Sophie, což byla Rosamundina současnice, takže se to vyrovná.
No a holky jsou vlastně sestřenice z x tého kolena a furt jsou v kontaktu, což je hrozně super.

Americká větev rodiny - od Benedictovy dcery Mary, se také ukáže, ale tam to byli stejně všechno levobočci, tak se nemá smysl tím trápit. Ona Mary vlastně ani Benedictova nebyla. Původní Morlandovi, kteří odjeli do Ameriky v sedmnáctém století, vymřeli nějak po meči, tuším.

Také by mě celkem zajímala velikost krypty. Jelikož se tam pohřbívá prostě od patnáctého století, nebo ještě déle - a těch lidí už je tam hrozně moc, představuji si už něco velikosti katakomb na Zimohradě a ta představa se mi vážně zamlouvá :).
To nic, to já jen tak.

05.02.2018

Autorka vykouzlila krásný obrázek Anglie konce 19.století , kdy " téměř nebylo možné otevřít noviny, aby zde nebyl nějaký socialista", odbory nabývaly čím dál větší sílu a společnost ničila Oskara Wilda kvůli jeho sexuální preferenci. Doba stále ještě královny Viktorie, ale už také Mikuláše II. v Rusku a militaristického keisera Viléma v Německu připravujících další dramata v budoucnu. Dramatické chvíle zažívají i Morlandovi a tak hned všeho nechám a vrhnu se na další díl.

01.11.2016

Další skvělý díl Morlandovské ságy. Bohužel jsem se dlouho nemohla začíst. Potom jsem se ale nemohla od knihy odtrhnout a měla jsem ji dočtenou rychle. Konec byl takový zvláštní a už se nemůžu dočkat pokračování.
PS. konečně se zase objevila americká větev rodiny, i když trochu jinak než jsem čekala....

Tento díl byl takový oddechový, nic moc se tam nedělo, žádné velké zvraty.