Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Waltariho nejslavnější román nám dává nahlédnout do složité a bouřlivé doby panování osmnácté dynastie egyptských faraónů, kdy došlo k neobvyklému pokusu o sociální a politickou reformu společnosti, jenž se v náboženské oblasti projevil jako zápas dvou bohů: boha starého pořádku Amona a boha lásky a míru Atona. Obraz těchto událostí je nanejvýš spolehlivý, historicky přesný, přitom však Egypťan Sinuhet rámec historického románu značně překračuje, takže v něm najdeme řadu paralel s naší současností (sám autor v jednom z rozhovorů prohlásil "psal jsem v historickém převleku"). V příběhu o životních osudech lékaře Sinuheta, plných zvratů, vítězství i proher, reagoval ve skutečnosti Waltari na vlastní prožitek válečného běsnění (kniha poprvé vyšla těsně po skončení druhé světové války) a vyjádřil v něm svůj humanismus a víru v nesmrtelnost základních lidských hodnot, jako je svoboda a tolerance. Vydání šesté, v Odeonu první.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je tak krásné vyprávění v tom pravém slova smyslu ! Nikam zbytečně nezabíhá, nikde se nezdržuje, jen nás (čtenáře) vede příběhem ze starého Egypta. Někdy kniha znamená opravdu jen to, co je v ní napsáno.
Četla jsem již v pubertě, takže nedokážu říci, jak náročná kniha ve skutečnosti je. Zařadila bych ji mezi náročnější čtení, ale rozhodně stojí za to přečíst. Především pak pro milovníky historie Egypta je to jedno ze základních literárních děl, která by neměla chybět ve vaší sbírce přečtených knih.
Před přečtením mě starověký Egypt absolutně nezajímal... Jeden z formujících čtenářských zážitků.
Kniha byla rozhodně zajímavá, bohužel už si úplně detailně nevybavuji, co konkrétně se mi líbilo nebo nelíbilo. Mám v plánu přečíst znovu, protože jsem dílo četla v době, kdy jsem na něj ještě nebyla dostatečně čtenářsky ani životně zkušená.
Kniha jsem četla na pokračování, protože to je fakt špalek. Ale moc zajímavé čtení, načerpala jsem z něj i spoustu zajímavých informací.
Ta věcička co mám pod bederní rouškou plesala a radovala se. Stála v pozoru celou tu dobu a slast se nedala měřit ničím. Narodil jsem se s lejnem mezi prsty u nohou, ale díky tomuto dílu jsou pro mě připomínky této skutečnosti jenom bzučením mouchy v mých uších. Nevím jak lépe popsat ten orgasmus, který jsem zažíval při obveselování se s tímto skvostem, sic mne původně jeho monstrózní břich odrazoval, a také jeho počátek mě odrazoval jen do chvíle, kdy se mé počáteční rozpaky staly jenom prachem u mých nohou.
Sinuhet i já jsme měli štěstí, že knihu jsem poslouchala. Myslim, že bych se daleko ve čtení knihy nedostala. Takhoe jsem měla "pohádku"před spanim.
Egypťana Sinuheta jsem si vždycky chtěla přečíst, protože starověký Egypt a lékařství - je třeba dodávat něco víc? Jenže po pár stranách jsem jej odkládala. Na trhu se objevila audiokniha, která, světe div se, zhustila 800 stránkový příběh do pěti hodin??? Proto jsem byla překvapená, když jsem nalezla verzi z roku 1968 načtenou hercem Jiřím Hurtou. Ta už byla kompletní a jednalo se o 40 hodinový počin.
Když opominu pomalé tempo vyprávění, které odpovídá vzpomínání starce, a občasnému opakování myšlenek, tak mi na románu vadila hlavní postava a to je pro mě průšvih. Štvala mě jeho naivita, sebestřednost maskovaná řečmi o tom, že to dělá pro druhé. Nakonec jsem zjistila, že mě tam ke konci štvaly postavy téměř všechny - nebyl to nakonec autorův úmysl? Doposlechla jsem to celé, ale určitě to nebudu znovu poslouchat ani číst. Jednou stačilo. Možná by stálo za to pouvažovat i nad novým, současnějším překladem. Překlad Marty Hellmuthové je skvělý, ale přeci jen 50 let starý a začíná se míjet se současnou češtinou.
Mrzí mě to, vážně mě to mrzí, ale s touto knihou jsem se prala skoro 3/4 roku. Čtu i náročnější knihy, nevím co mi nesedělo, možná mi prostě nesedí Egypt, možná vážně moc nahuštěný text s minimem přímé řeči, těžko se mi to četlo, četla jsem mezi tím i spoustu jiných knih. Byly pasáže, které mě i zajímaly a bavily, ale více bylo těch popisných a pro mě útrpných. Připadám si vážně jako barbar ale mě toto dílo nesedělo.
Po delší době jsem chtěl začít číst knihu, jenž by mne upoutala na delší čas. Až babička mi tuto knihu doporučila a proto jsem se do ní pustil. Vůbec mi nevadila obsáhlost knihy, ba právě naopak nějaký ten čas jsem se s ní i sžil. Hned jsem si zamiloval dlouhé a únavné monology Kaptaha a argument proti lidem jejichž mluva je jako bzučení mouchy kolem uší. :D Určitě mi však dokázala bezkonkurenčně nahlédnout do minulosti starých egypťanů a proto splnila svůj účel. :)
Poprvé mne kniha vůbec neoslovila, neseděl mi autorův styl a celkově jsem byla zklamaná. Nyní už vím, že jsem ke knize musela nejdříve dozrát. Na druhý pokus mne kniha doslova chytila a už nepustila... Úžasný historický román, plný zajímavých myšlenek.
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské rományAutorovy další knížky
2013 | Egypťan Sinuhet |
2005 | Jeho království |
2004 | Tajemný Etrusk |
2002 | Krvavá lázeň |
2004 | Nepřátelé lidstva |
Velmi, velmi dlouhá kniha. Nejen z hlediska počtu stran, ale i velmi dlouhými a mnohdy vláčnými pasážemi. Každopádně miluji Egypt z hlediska historie, kultury, jazyka i náboženství. Z tohoto hlediska jsem velmi ráda za zkušenost s knihou.