Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365423/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-WRn-365423.png
4
1540
1540
„Když na mě dolehne samota a ticho, když mě obemknou, začnou mě drtit a zařezávají se do mě jako nůž, musím promluvit nahlas, i kdyby jen proto, abych dokázala, že žiju.“ Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní a je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí. S kolegy se snaží příliš nekomunikovat, nikoho blízkého nemá. Jizvy na obličeji a na rukou jsou vzpomínkou na otřesný zážitek z dětství, se kterým se nikdy nedokázala vypořádat, a raději se proto utápí v alkoholu. Když se seznámí s Raymondem z IT oddělení, nejprve jej považuje za stejně obtížnou existenci jako zbytek lidí kolem sebe, postupem času jí však dochází, že možná našla skutečného přítele. Mnohem víc ji ale zajímá její nově objevená láska – místní zpěvák Johnnie Lomond. Ten o existenci své obdivovatelky zatím nemá ani tušení, ovšem Eleanor začne spřádat rafinovaný plán, jak jej získat… Eleanor, hlavní postava a vypravěčka románu, není hrdinkou v pravém slova smyslu. Její neschopnost navázat kontakt s ostatními lidmi a dodržovat sociální konvence či běžné společenské rituály z ní činí napůl komickou, napůl tragickou postavu. Autorce se daří s pozoruhodnou věrností vystihnout vnitřní svět bytostného introverta a misantropa, který se vnímáním okolního světa diametrálně odlišuje od „normálních“ lidí. Díky nespornému vypravěčskému talentu a vnímavosti vůči tomu, co bývá na první pohled skryté, sklízí románová prvotina Gail Honeymannové jednu pochvalnou recenzi za druhou, drží se vysoko v žebříčcích prodejnosti, a obsadila dokonce první místo mezi debuty roku 2017 na čtenářskému serveru Goodreads.... celý text
Přidat komentář
Za mě hodně dobrý! Autorka vystihla vnitřní svět naprostého introverta. Postupně se čtenář dozvídá víc a víc, proč je Eleanor taková. Kniha je psaná ich-formou, což vždycky lépe vtáhne do děje. Sama jsem Eleanor fandila, aby to dotáhla do zdárného konce. Čtenáře kniha nutí číst dál a dál, aby se konečně dozvěděl, jak to s ní dopadne. Při čtení jsem se zasmála i zamračila, kulila oči i bylo mi do breku. Eleanořiny myšlenkové pochody byly občas na zabití, ale postupem času se jí naučíte mít rádi ;) Kniha hodně podobná Muži jménem Ove od Fredrika Backmana. Opravdu můžu doporučit! Knihou sledujeme Eleanořiny pochody, jak se vyvíjí, mění, její povaha, názory i vzhled. Naprosto mě fascinovaly odhodlání a kuráž, které Eleanor měla. ;)
Další "pecka" za kterou jsem ráda, že jsem ji četla. A mám s Eleanor hodně společného, což mě docela pobavilo a také jsem našla svou literární kamarádku, která mě ve skutečnosti chybí.
Veľmi pekné, ľudské...trochu do toho "bolo vidieť" a tiež sa to trochu nevyhlo čierno- bielym schémam, ale inak beriem - zvláštny mix bridget-jonesoidnej a lisbeth-salanderoidnej hrdinky, ktorý funguje.
Preklad, žiaľ, nič moc, asi by som lepšie spravila, keby som si to prečítala v češtine (odkiaľ zjavne slovenská prekladateľka odkukávala...)
Skvělý příběh, konec mě překvapil a to jsem si myslela, že je to průhledné a jasné. A vlastně o to vůbec nešlo. Šlo o to, aby se Eleanor fakt měla skvěle... knížka pro všechny mimoně a nejen pro ně! Dojalo mě to.
Ach, Eleanor. Na začátku mě tak příšerně štvala a měla jsem chuť do té knihy vstoupit, abych jí mohla dát pár facek. Byla mi tak protivná, že jsem knížku skoro odložila a nedočetla. Ještě, že jsem to neudělala! Nakonec mě totiž silně zasáhla a donutila mě zamyslet se nad problémem samoty. Eleanořin příběh je složitý, spousta věci není ani vyřčeno a víme, že si s sebou tahle mladá žena nese obrovské břímě traumatu, který všichni donedávna přecházeli a pomoci se jí dostalo až s hodně velkým časovým odstupem.
Jednu věc, kterou mi to znovu připomnělo je to, že se k cizím lidem vždycky chovejme tak, abychom jim nemohli nijak ublížit. Nikdy totiž nevíme, kde se v životě zrovna nacházejí, co mají za sebou, co si s sebou nesou a jestli zrovna to, jak se k nim my zachováme, nemůže být poslední osudová kapka.
Tahle kniha je hodnotná. A jako bonus - je napsána hezky čtivě.
Nenechte se odradit začátkem knihy... Je to krásný příběh, zahřál mě u srdce, rozesmál i rozesmutněl.
Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla..Zdánlivě jednoduchý příběh, který postupně nabývá na hloubce, Eleanořina postupná proměna je jako vylíhnutí motýla z kukly, nenásilná, přesto okouzlující..Jakoby teprve teď otevřela oči a viděla, o co v životě přicházela. Skvělé!
Kdybych mohla, dala bych hvězdiček šest.. Když přišel konec, bylo mi vyloženě líto, že nemohu s Eleanor strávit ještě více času. Poodkrývání jejího života bylo smutné, ale sledovat její proměnu mi dělalo upřímnou radost. Eleanor mi přirostla k srdci i s celou svoji sociální neohrabaností. Kniha se mi četla od začátku do konce skvěle a jedná se o jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy vůbec četla! ;)
Líbila se mi, miluju Amy Farrah Fowler ze seriálu Teorie třesku a Eleanor mi povahově přišla hodně podobná. Kniha byla čtivá, vtipná i smutná a mám z ní dobrý pocit.
Jak už je zde několikrát zmíněno, kniha má opravdu pomalý rozjezd. Jak se ale přehoupne prvních sto stran, vtáhne do děje - i když jsem se párkrát neubránila povytaženému obočí nad popisem pubertálního chování třicetileté ženy. Naštěstí očekávání, že je za tím něco víc, se potvrdí a poté co hlavní hrdinka dojde k sebereflexi, má příběh už švih a nitky příběhu se rozplétají sice trošku předvídatelně, ale poutavě. Situace jsou popsány často velmi originálně, s nadhledem a ironií.
Svěží, vtipné, napsané s ironickým nadhledem...
Eleanor je mladá dívka, která žije v sociální izolaci - a jak se během čtení dozvíme, má tomu své důvody...
"Kromě sociálky a pracovníků energetických služeb u mě občas zazvoní zástupci nějaké církve s dotazem, zda už jsem ve svém srdci našla místo pro Ježíše..."
Její vztah s mužem má také své problémy:
"
k jedenadvacátým narozeninám jsem od něj dostala kopanec do ledvin.."
" na rozloučenou mi zlomil ruku a dvě žebra..."
Tato fakta by mne jinde překvapila - ale Eleanor o nich píše s přehledem dítěte, které je zvyklé být trestáno...
Až po setkání s novým kolegou Raymondem dívka pomalu směřuje do světa lidí....
Doporučím - tento debut se vydařil.
... Ráda čtu, ale nikdy nevím, jakou literaturu si vybrat. Na světě je tolik knih - jak má člověk poznat, které jsu dobré? Jak má vědět, které budou vyhovovat jeho vkusu a zájmům? Proto vždycky sáhnu po knížce, kterou vidím, ...
No já jsem tentokrát taky chytla po knížce jenom tak, protože mě zaujal ten název. A i když mi zpočátku Eleanor nebyla nějak moc sympatická, tak postupem času se to změnilo a po dočtení poslední kapitoly jsem se taky cítila vážně skvěle.
Pro mne je tohle zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Těžko uvěřit, že se jedná o debut autorky a doufám , že to není její kniha poslední.Četla jsem rozhovor s ní a na otázku, jak vlastně přišla na tento typ hrdinky vysvětlila, že před lety četla o mladé úspěšné ženě, která přiznala, že od pátku do pondělí často vůbec s nikým nepromluví. To ji překvapilo - samota a osamění bývají přece spojovány se stářím. A tak vznikla hrdinka Eleanor - mladá žena , která je velmi inteligentní a na povrchu "funguje" tak jak má: chodí do práce, nakupuje, nějak přežije víkend - a stačí pak jeden pohled a křehká rovnováha jejího světa je porušena a my najednou poznáváme tu pravou Eleanor a odkrýváme krůček po krůčku příčiny jejího osamění . Autorka nikdy nesklouzne k sentimentu, naopak, Eleanor je ironická a její poznámky k tzv. normálnímu životu jsou trefné a vtipné. Tohle je kniha o lidskosti a síle přátelství, o tom, jak důležitá je laskavost v běžném životě. Tolik potřebná kniha v dnešní době, která holduje hrubosti a agresivitě.
Nenechte se zmást pomalým rozjezdem. Než jsem se do toho dostala, chvíli to trvalo. Měla jsem pocit, že to vůbec není vtipné (podle recenzí jsem čekala, že bude) a hlavní hrdinka mi dlouho připadala trochu otravná. A pak se najednou něco zlomilo a celé se to rozjelo tím správným směrem. Jakmile do sebe začala zapadat kolečka a čtenář si začínal dělat obrázek o tom, čím si Eleanor prošla a prochází, nešlo ji nemít rád. A neobdivovat za to, jak se s osudem vypořádává. Moc příjemná knížka, u které si člověk uvědomí, že se má vlastně skvěle :-)
Od románu jsem čekala neskutečně mnoho. Nevím, jestli to bylo názvem nebo tím, co jsem si o něm přečetla na internetu. Po zdolání první stránky jsem byla doslova nadšená, nadšení ale na první stránce také zůstalo. Vlastně netuším, co se stalo. Možná mé představě o Eleanor odpovídala právě jen ta první strana sršící lehkou ironií, vtipem a lehkostí. Kupodivu mi to ale nezabránilo v tom, abych četla dál. A tak jsem se naučila přijmout Eleanor takovou jaká je, i když se poněkud rozcházela s očekáváním, které jsem od románu měla.
Hořkosladký příběh hlavní svérázné hrdinky Eleonor je kniha nejen o důležitosti přátelství. Eleonor neměla lehké dětství ani dospívání, její snaha o „normálnost“ v dospělosti je psána lidsky, vtipně a skutečně. Krásně psaný příběh, který ve mně dokázal probudit téměř všechny emoce. Opravdu povedená kniha, pro mě velké překvapení.
Na knihu jsem narazila náhodou a rozhodně té náhody nelituji. Zajímal mě osud Eleanor, který mě nutil číst a číst. Velmi zajímavá kniha,ke které se určitě někdy vrátím.
Skvěle napsaná kniha, která mi velmi sedla. Úsměvná, vtipná, ale i smutná a bádavá, stejně jako hlavní představitelka Eleanor. Ta se z počátku jeví spíše jako mrzutý „pavouk“, co dost věcí vyřeší dobrou sklenkou, ovšem postupem času se mi tak silně dostala pod kůži, že jsem se s ní velmi nerada loučila.
Jak již bylo zmíněno - pro lidskost, šrámy na duši, vidinu lepších zítřků - i mně připomínala Backmanovo Oveho, takže já doporučuji všemi deseti.
Tohle bylo tak... divně krásně smutné. Když jsem přečetla prvních pár stránek, byla jsem trošku zmatená, protože jsem si myslela, že tohle bude pro mě jako pro hodně introvertního a stydlivého člověka to pravé ořechové, ale najednou se objevila dost svérázná (místy až otravná) hlavní hrdinka, o které jsem si myslela, že se s ní nikdy nemůžu skamarádit, ale čím víc se příběh rozvíjel a já se do něj dostávala hlouběji a hlouběji, Eleanor mi najednou začala přirůstat k srdci (a Raymond samozřejmě taky!) a nakonec se mi chtělo brečet a smát se současně. Neskutečně mile a citlivě napsáno, chce se to jen prokousat přes trošku utahanější konec a pak nebudete moct přestat.
Co se týče samotného hodnocení, byla jsem u Eleanor docela na vážkách a rozhodovala jsem se mezi čtyřmi a pěti hvězdami, jelikož jsem četla lepší knihy, které ode mě dostaly plný počet hvězd, ale na druhou stranu jsem četla i mnohem horší, které dostaly hvězdy čtyři. Dala bych takových 4.5* - nebylo to žádné wow, ze kterého bych si sedla na zadek, ale zároveň mě to poměrně dost zasáhlo a určitě mi to bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě.