Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533827/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-65e9d3fe92d5a.jpg
4
1501
1501
Svérázné Eleanor je jedno, co si o ní kdo myslí. Vystudovala literaturu, ale pracuje jako účetní. Miluje křížovky, po Glasgow chodí s taškou na kolečkách a víkendy tráví se svou jedinou kamarádkou – vodkou. Když pozná Raymonda, má ho jen za otravného kolegu. Mnohem víc ji zajímá místní zpěvák, se kterým si plánuje budoucnost. Co na tom, že on o její existenci nemá ani ponětí. Eleanořině cestě za štěstím se budete smát, i když k smíchu vlastně není.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2019
,
Plus
Originální název:
Eleanor Oliphant Is Completely Fine, 2017
více info...
Přidat komentář
Potrebovala jsem neco nenarocneho. A to mi Eleanor presne splnila! Bavila me. Jeji povaha, myslenkove pochody a sveraznost. Smutny ale krasny pribeh.
Zajímavá kniha, četla se celkem dobře. Závěr mi bohužel úplně nesedl, asi jsem vzhledem k hodnocení čekala více.
Věřím, že ne každému tato kniha sedne. Ale já musím dát pět hvězd. Líbilo se mi podivínství Eleanor, mrazilo mě, když jsem se dočetla, co za tímto podivínstvím vlastně je a dojalo, jak vše dobře dopadlo.
Čtení o životě podivínky Eleanor mě zaujalo, jen ten zvrat a rozuzlení na konci knihy mi úplně nesedlo. Jinak je kniha výborná.
Také jsem se k Eleanor dostala náhodou, v "dnes vrácených knihách". Královsky mě bavila svou svérázností, inteligencí, prostotou. A osamělost, braní věcí tak jak jsou, odevzdanost a nezvyklost na péči, něhu, starost, to bylo místy velmi dojemné. Ještě že se potkala s Raymondem. PATETICKÉ INTERMEZZO. Kolik věcí bereme jako samozřejmost a běžnost - své lidi, rodinu, kamarády, starostlivost rodičů a tak. Vděčnost je to slovo, které se snažím připomínat si každý den.. KONEC PATETICKÉHO INTERMEZZA. Tuhle čtivou, milou knihu můžu určitě doporučit. Pomohla mi se uklidnit po neskutečném dni blbci. Ráda bych znala víc takových "svých" a "praštěných" Eleanor (ale nikomu nepřeju její historii).
Knihu jsem si půjčila naslepo, netušila jsem, co od ní čekat. A dostalo se mi opravdu zvláštního příběhu o samotě, traumatu, ale i přátelství a osvobození ze spár bolestné minulosti. Moc pěkné čtení, veselé i smutné.
Zajímavá kniha, zvláštní příběh. Eleanor mě bavila od začátku do konce, ten její pohled na svět, cítila jsem s ní, chápala osamělost. Hezky popsáno kamarádství, i ty její situace, které ještě nezažila a byly pro ní novinkou.
Postava Eleanor mě vážně bavila. Nasmála jsem se s ní a taky jsem si pobrečela. Raymond byl taky správňák. Správná ukázka toho, že můžete mít desítky známých a stejně se cítit osaměle, ale stačí jeden opravdový přítel a změní se vám celý život.
Tuhle knihu jsem poslouchala jako audio a vůbec jsem nevěděla, o čem je. Zezačátku mě Eleanor trochu rozčilovala, ale během poslechu jsem ji čím dál víc začínala chápat a soucítit s ní. Moc se mi to líbilo, jen v poslední kapitole přišel zvrat, který mi přišel trochu přitažený za vlasy. Jinak super příběh, trochu dojemný a trochu smutný.
Dobře napsaná kniha, svižná, vtipná a občas mrazivá. Hlavní hrdinka je skvělá a opravdu baví. Ale... Je velká škoda, že kniha neskončila o pár stránek dřív, závěr ji celou rozbil a dobře vystavěný příběh ztratil logiku. Bez posledních stran by se kniha zařadila mezi jedny z nejlepších. Ale i tak stojí za přečtení
Velmi zvláštní kniha, pořád nevím, co si pořádně o knize myslet. Zajímavá hrdinka a zajímavý pohled na svět. Za přečtení určitě stojí, budete si ji pamatovat dlouho.
Ještě pár stránek (tím myslím fakticky dvě nebo tři) před koncem jsem knihu považovala za jednu z nejlepších vůbec. A pak přišlo "překvapení", které logiku většiny událostí postavilo na hlavu a já uvažuju, zda ty 4* nejsou i tak moc. Do té doby silný a emocionální příběh se naprosto rozpadl. Na konci se tudíž nemělo řešit "proč", ale hlavně "co" (se stalo v tom hořícím domě) a především "jak". Postava Eleanor, která vykazovala mírnou, odpustitelnou nekonzistenci (vyčítá mužům, že nevidí klady skryté uvnitř, a sama nevnímá Raymondovu kvalitu, ani když ji praští po hlavě), se závěrečným obratem změní v trosku s přehledem všech psychiatrický diagnóz souběžně, což snad ani není technicky možné (opravdu by se tak chovala účelně a racionálně uvažující žena?).
Navíc je ono "překvapení" nelogické i vůči ději. E. upozadí důležitého člověka ze své minulosti (pochopila bych), ale pamatuje si, že matka pracovala jako krupiérka v Tangeru? A podobně.
Dštím síru, jenže to zklamání bylo tak obrovské. A bohužel na otázky, jak k celé tragédii došlo a jaké byly motivace padoucha a zda to vůbec byl padouch, už useknutý konec neodpověděl. Radši končím.
Z mého pohledu se jednalo o průměrný, ničím výjimečný příběh. Knížku jsem přečetla, odložila a následně na ni zapomněla. Jako nenáročné čtení na dovolenou asi vyhovuje, ale jsem ráda, že jsem knihu měla jen půjčenou v knihovně, utracených peněz by mi v tomto případě bylo líto.
S Eleanor jsme se na sebe dost načekaly. Těšila jsem se opatrně; k Jojo Moyesové, jejíž dobrozdání je na titulce, jsem si zatím cestu nenašla, romány pro ženy jsou podivná kategorie, pod kterou se může skrývat celá škála genderově necílené kvality, a popularita a věhlas? Však to znáte...
Po dočtení jsem se pohybovala někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, a ta půlhvězda převážila k vyššímu hodnocení proto, že jsem chtěla pár závěrečných stránek tak moc dočíst, až jsem přišla pozdě na dost důležitou schůzku. Taky hledisko :). Ale nějak jsem nevěděla, co vlastně napsat. Otevřela jsem si tedy stránku kvůli hodnocení a jak se tak zajiskřila těmi pětihvězdičkovými komentáři, i jsem jaksi do psaní ztratila chuť. Zatrhla jsem 4 hvězdy a zavřela to. Jenže... Jenže to by databáze byla asi dost "na pytel", kdyby se lidi schovávali z pohodlnosti za ty ostatní. Tak jsem znova zde a zkouším...
Když vypustím všechny pětihvězdičkové komentáře postavené čistě na emocích (a pozor! já je rozhodně respektuju, jen nejsou úplně vypovídající o knize) a oprostím se taky od úplně nejnižších hodnocení vč. odpad! (což skoro určitě knihu taky nevystihuje), zbudou mi standardně argumntačně kvalitní charakteristiky od mnohých, kterých si považuju. A mají pravdu. Je to (místy šokujícím způsobem) vtipné, až vám občas vyhrknou slzy. Není to patetické, laciné a povrchní. Děj vás překvapí a napětí zaskočí. Zápletka je skvělá a závěr věrohodný, ten úplný konec knihy vymyšlený super, to mi vyrazilo dech.
A pak jsou tu střídmější hodnocení. Táhlý začátek. Jistá kostrbatost. Marvarid píše ...Eleanor se chová spíš jako autista, než deprivant a petaSk si všímá, že...zvláštní je, čemu se i přes svůj handicap Eleanor diví: samoobsluha v McDonaldu, služby atd..(což by se dalo) omluvit, kdyby Eleanor strávila 20 let na pustém ostrově... Dávám za pravdu i Alma-Nacida, mmj. v tomhle... pokud někdo od mládí celé víkendy propije, myslím, že asi nepřestane chlastat tak lehko...Když někdo v práci nezapadá a kolegové o něm drbou takříkajíc jemu pod nosem, tak ho nezačnou milovat, ani kdyby se složil přímo na pracovišti... (Tak tady to vážně hodně skřípalo; dárkový koš a přejné přijetí Eleanořiny nově nabyté autority na pozici vedoucí.., no, nevím nevím). A ještě mě zaujalo, co píše ve svém komentáři murray, a taky s tím se ztotožňuju...Příběhu jsem nedokázala uvěřit. Hlavní hrdinka má být asociální a do sebe uzavřená podivínka, ale ve všech situacích se setkává jen se samými milými a chápajícími lidmi a vlastně ji všichni milují...měla jsem chvílemi pocit, že knihu psali dva různí lidé...
Tak tohle všechno v knížce je. Většinou, když mě čtení zaujme (a navrch jde třeba o mého oblíbeného autora), nemám sklon poukazovat na drobné rozpory. Ale s těmi o dva řádky výše citovanými "dvěma autory" mi to příjde výstižné. Tady byly občasné výkyvy víc než patrné.
Ale dočetla jsem. A přese všechna úskalí s chutí. Klady určitě převažují. Na závěr si dovolím ocitovat z komentáře GreenTee: ...Pokud se nebojíte podívat se pod slupku člověka, který se každý den znovu a znovu musí vyrovnávat s utrpením a vytvoří si během toho vlastní verzi života a světa, kniha vás nezklame...
CD, které jsem poslouchala, načetla, opět bravurně, Petra Špalková. Musím přiznat, že anotace ke knize je pro mě mírně zavádějící. Příběh mě místy opravdu šokoval, i když po těch pár zkušenostech s literaturou, které mám, ne úplně překvapil :-) Kdo by totiž nečekal od takové prazvláštní, uzavřené a podivínské osoby, velmi zajímavý, nebo spíše hrozivý příběh, pokud možno z dětství? Málo jsem čekala, spíše inťoušské plky, hodně jsem dostala: poutavý příběh o tom, že se úplně každý může kdykoliv rozhodnout, jaký bude, jak se bude chovat a jaký chce život. Držela jsem té podivínce palce a asi to pomohlo.
Dala jsem asi 30 stránek a říkala jsem si, že toto asi ne, to nebude můj šálek čaje a nemá smysl ztrácet čas knihou, která mě neoslovila. To bylo v pátek večer. V sobotu u ranní kávy jsem jí dala ještě jednu šanci a pak už jsem se neodtrhla. Ta Eleanora, která mi byla zpočátku nesympatická a nevěděla jsem, co si o ní mám myslet, si mě získala a já chtěla vědět, jak to s ní je, jak to s ní bude a hlavně, jak to s ní bylo...Přála jsem jí, ať se naučí žít v tom nehostinném světě, radovala jsem se z každého jejího nového kontaktu, setkání s lidmi, kteří přinesli něco dobrého do jejího osamělého života. A pak konečně živý tvor, který obohatil její osamělou domácnost, naděje, že je tak statečná a silná, že to tady zvládne, že jí ten život přinese konečně trochu radosti a něhy...Užila jsem si to...
Má se skvěle a má vše pod kontrolou. Její přístup i postoj k víkendům mě hodně nadchl. Stejně tak i brazilská depilace jako začátek proměny. Začala jsem jí hodně fandit... Další Elionořina vrstva o tom "hele ta holka není tak v poho, jak se tváří" mě trochu lekala a bála jsem se, že to sklouzne k tomu "ta holka to má fakt těžké", což se stalo. Ale smekám před autorčinou schopností popsat kontakt "nemocného" se zdravým a vřelým přijetím a před schopností popsat mechanismy změny v terapii. Okamžiky zvratů v práci a proměna kolegů mi přišla hodně pohádková a zbytečně nerealistická. Stejně jako závěrečná věta o tašce na kolečkách a staré vestě..možná ne tolik nereálná jako stylizovaná..Ale děkuji autorce za toto setkání.
Štítky knihy
psychologické romány izolace osamělost společenské romány potlačované vzpomínky
Skrýt reklamy
Od startovního bodu "Eleanor je fakt divná kráva" jsem se plynule přesunula k adorační fázi a následně do fáze takřka plačtivé. Co si budeme povídat, není to typ ušlechtilé krásné literatury, kde by se člověk kochal květnatou mluvou, či se ukájel nad filozofickými otázkami bytí, ale je to po čertech dobrá kniha.
Namíchejte si nějaký pořádný drink, zachumlejte se v pelechu a dejte Eleanor šanci. Vsadím se, že Vás nezklame. Nepřeberné množství hlášek, kvanta ironie, dostatečně podivínská hrdinka, ale hlavně báječný a velmi čtivý vypravěčský styl. Ale nečekejte jen zábavnou jízdu, tohle čtivo umí být i celkem hutný materiál, u kterého budete pofňukávat.