Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533827/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-65e9d3fe92d5a.jpg
4
1551
1551
Svérázné Eleanor je jedno, co si o ní kdo myslí. Vystudovala literaturu, ale pracuje jako účetní. Miluje křížovky, po Glasgow chodí s taškou na kolečkách a víkendy tráví se svou jedinou kamarádkou – vodkou. Když pozná Raymonda, má ho jen za otravného kolegu. Mnohem víc ji zajímá místní zpěvák, se kterým si plánuje budoucnost. Co na tom, že on o její existenci nemá ani ponětí. Eleanořině cestě za štěstím se budete smát, i když k smíchu vlastně není.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2019
,
Plus
Originální název:
Eleanor Oliphant Is Completely Fine, 2017
více info...
Přidat komentář
Vlastně ani nevím, co ke knize napsat.. Depresivní? Možná chvilkama. Vtipná? Trochu jo. Laskavá? Hodně. Že života? Určitě! I když takový osud, jako má Eleanor určitě není běžný, příběh je především o osamělosti a síle se s ní poprat. Ačkoliv je Eleanor podivinka, vlastně si ji zamilujete a chápete její pohnutky.. Je to miláček.
Tahle kniha se tváří poměrně předvídatelně a prokouknutelně. Šla jsem do ní s tím, že si přečtu něco celkem vtipného o ženě lehce vybočující ze společnosti s problémy se sociální interakcí. A “Eleanor” taková je – do určité chvíle. Popisuje hrdinčin osamělý život a než se knížka dostane k temnějším věcem a k odhalování něčeho hlubšího, chvíli to zabere. V jeden moment jsem měla problémy číst dál a udržet pozornost. Prosím, nevzdávejte to, ten příběh ze začátku jen pokládá základy, na kterých později staví.
Protože tenhle počin klame tělem, další vývoj mě překvapil a pak už bylo těžké se odtrhnout. Je fajn, že je příběh zakončen na pozitivní notě, nicméně se Eleanor ze všeho začala vyhrabávat trochu podezřele rychle, což mi nepřijde úplně realistické.
Celkem bych “Eleanor se má vážně skvěle” označila jako milou, vtipnou, hořkou, někdy fakt depresivní story, od které budete odcházet v hořkosladkém rozpoložení.
Asi nechci prozrazovat víc, zkuste ji, třeba vás překvapí jako mě.
4,5*/5*
Eleanor mě vážně nadchla. Tak zvláštní, komplikovaný člověk, s tolika nelogickými přesvědčeními… Velice smutná a zatrpklá povaha, která najednou získává důvod na sobě zapracovat, žít a zbavit se svých návyků a nedokonalostí. Moc mě zaujaly Eleanořiny myšlenky, chování a přístup k lidem, přátelství, a navíc hluboké city, se kterými se člověk někdy ztotožňuje, nebo je alespoň chápe. Opravdu silná kniha, u které se zasmějete, ale i zamáčknete slzu. Jen do ní!
Do knihy jsem se ze začátku nemohla začíst, dokonce jsem i zvažovala, že ji odložím. Nakonec jsem ale vytrvala a vyplatilo se.
Hlavní hrdinka je poměrně svérázná, chvílema mě až její chování iritovalo :-) S některými hrdinkami se dokážu ztotožnit, s Eleonorou mi to vůbec nešlo. Její reakce, jednání i chování mi bylo absolutně cizí. Postupem času jsem ji ale s rozkrýváním její minulosti částečně začala chápala a pomalu jsem si k ní nacházela cestu.
Příběh se vyvíjí vcelku předvídatelně, ke konci knihy přišel ale vcelku nečekaný zvrat. Za konec knihy dávám autorce o jednu hvězdičku víc, než jsem chtěla dát původně.
Abych byla upřímná, Eleanor mě nenadchla. Čekala jsem trošku něco jiného. Přišlo mi to povrchní a tak nějak vzdálené, bez hloubky. Nenutilo mě to číst dál, nic se mnou nezarezonovalo a nic mě ani nepřekvapilo. Nebylo to špatně napsané, jen prostě asi nic pro mě.
Je velice nepravděpodobné, aby se člověk s takovým dětstvím z ničeho nic začal uzdravovat skoro ze dne na den a dělal pokroky tak rychle. Co dělala do té doby? Velmi čtivá knížka, bylo zajímavé číst o myšlenkových pochodech psychicky labilní ženy, o jejím pohledu na svět a na život. Poučné, předvídatelné, příjemné čtení.
Když jsem se do čtení této knihy pouštěla, nic moc jsem o ní nevěděla. Možná jen to, že ji doporučovala Reese Witherspoon. A i když jsem neměla skoro žádná očekávání, byla jsem zklamaná.
.
Eleanor je asociální, nemá žádné přátele, je jí jedno, co si o ní kdo myslí a večery tráví popíjením vodky, aby zapomněla na příšerné dětství. Je to přesně ten typ člověka, kterého je vám líto. Tenhle pocit se mě držel do té doby, než na koncertě zpozorovala zpěváka, do kterého se šíleně zamilovala a v hlavě s ním plánovala budoucnost. Změnila kvůli němu svůj vzhled i šatník. Sledovala všechny jeho statusy a tweety na sociálních sítích. Měla jsem chuť s ní zatřást a zakřičet jí do obličeje, že ho zaprvé vůbec nezná a zadruhé on ani neví, že nějaká Eleanor Elephantová existuje.
.
Mou rozmrzelost mírnil Raymond, ajťák a Eleanořin spolupracovník. I když byl v mnoha ohledech zvláštní, byl skvělý kamarád. Přesně ten, který vás ani v tom nejhorším období neopustí. Naopak vás z něj dostane.
.
Raymond a jeho přátelství s Eleanor bylo asi to jediné, co se mi na knize líbilo. Nebavilo mě to, přišlo mi to utahané a zápletku jsem uhodla asi v druhé kapitole. Je pravda, že se na konci objevil zvrat, který jsem nečekala. Vlastně se mi líbil i Eleanořin vývoj, jen se mi nelíbil ten důvod, proč se sama snažila změnit.
(SPOILER)
Mám dceru. Tohle bylo sakra těžký čtivo. Mamku budu rozdýchávat ještě dost dlouho...
Dočetla jsem to jenom díky zdejším komentářům, které byly příslibem pozitivního konce.
Vendula Jindrová kritiky.cz:
"A teprve pak vám to dojde. To, že skrze román „Eleanor se má vážně skvěle“ pochopíte, že někteří kolem nás se mohou potýkat s podobnými problémy. A vy tedy místo toho, že byste onoho podivína ignorovali, mu třeba nabídnete pomoc. Protože v tom okamžiku už budete vědět, že vy nemáte ponětí o tom, čím vším si daný člověk prošel, co ho trápí, jaké má postižení či omezení a podobně. Možností je spousta. A proto ho nemůžete ihned odsoudit a zaškatulkovat. Jedno je proto zřejmé – měli bychom si pomáhat, a to za každých okolností a bez rozdílu."
Kniha mého života, opravdu. Příběh byl emociální. Smála jsem se, zlobila, ale i plakala. Eleanor jsem si hned oblíbila a do Raymonda přímo zamilovala, jak byl pro Eleanor oporou. ️
Že začátku jsem se nemohla začíst, ale potom se vyklubal velmi zajímavá kniha.
Že to bude pecka jsem tušila po pár stranách, ale bylo to ještě lepší. Eleanor jsem si zamilovala, správňácká mimoňka, nad jejími vnitřními komentáři jsem se opravdu bavila a těšila jsem se, až bude zase s někým mluvit. Dojemné, inspirativní, vtipné a opravdu čtivé. Skvělé!!!
Eleanor, určitě bych nechtěla být v tvojí kůži... hlavní hrdinka mi byla sympatická hned od začátku, ty její hlášky a přirovnání, to jak tráví večery atd., nicméně jsem ráda, že se posunula dopředu, to se vždycky hodí :-)
Jsem trochu na rozpacích. Čtena hlasem Petry Špalkové se poslouchala kniha výborně, poslechla jsem ji téměř v jednom zátahu a moc mě zajímalo, o co jde v životě Eleanor a jak to dopadne. Téma osamělosti a života Eleanor ve vlastním světě zpracováno výborně. Nebylo divu, že je taková, jaká je. Jen ta rychlá změna byla málo pravděpodobná. Všichni kolem byli tak strašně hodní, vstřícní a tak nápomocní změnit její poměr k nim samotným... Poněkud nereálné, trochu naivní. Nicméně pozitivní, a nejen soucit, ale i naději v lepší zítřek vzbuzující. A lze se i něčemu přiučit ohledně budování vztahů a vůle zbavit se předsudků a prvoplánové kritiky.
(SPOILER)
Knížku jsem přečetla během dvou odpolední, četla se opravdu dobře, líbilo se mi, že hlavní hrdinka je introvert a mimoň, téma je zajímavé i užitečné, postřehy jsou často vtipné i trefné, ale přesto mám strašlivé nutkání ji trošičku zkritizovat. Takže: přes všechny klady výše uvedené tato kniha prostě není propracované literární dílo a pět hvězdiček jí nemohu dát.
Poměrně brzy jsem přišla na to, k jaké tragédii došlo a kdo a proč zemřel (a to nejsem žádný šerlok, náznaků bylo poměrně dost). Ledasco je přitažené za vlasy, těžko uvěřit, že by vysokoškolsky vzdělaná mladá žena z kanceláře neznala například rozdíl mezi laptopem a tabletem, tomu prostě uniknout nejde. Občas jsem měla dojem, jako by přišla z pustého ostrova nebo se jednalo o puberťačku. Neuvěřitelný byl např. impuls se zpěvákem, který spolu s několika dalšími okolnostmi spustil zásadní zvrat v životě hlavní hrdinky. Eleanor vykazuje autistické projevy, ale autistka zcela jistě není, podle toho, jak poměrně rychle své staré návyky opustí. Z duševních problémů jejího typu se člověk fakt nevyhrabe během necelých dvou měsíců, za tak krátkou dobu se obvykle pacient nedostane ani z blbého zhroucení se z práce.
Taky mě u těchto knížek pro ženy, kdy se z ošklivého káčatka stane labuť, štve to, že ze začátku jsou popisovány a vnímají se jako ošklivé, ale postupně se dozvíme, že vlastně mají krásné husté vlasy do pasu (popsané jako fádní), jemný nos (kritizovaný za to, že je příliš malý), jemnou pleť a přiměřenou postavu. A dokonce i jizvy se poměrně snadno podaří zatřít make-upem. Uvítala bych raději postavu, co když už má být ošklivka, tak má třeba křivý nos, disharmonii dolní čelisti, zapadlá šilhající očička, hrb a jiné nenapravitelné vady, nebo alespoň ať vypadá jako většina běžných smrtelníků ve fázi, kdy o sebe nedbají. Protože když se ukáže, že ošklivka je téměř vždy vlastně krasavice a stačí si koupit nové oblečení, umýt vlasy a nalíčit se, je to prostě k naštvání!
S Eleanor jsem soucítila, přes poměrně velké množství vtipných situací ve mě kniha zanechala spíš smutek, vzhledem k traumatu, kterým si musela projít, a od kterého jsem se jako čtenářka nemohla oprostit a vtipné situace si náležitě užít. Nakonec dávám tři hvězdičky, je to knížka napsaná s dobrým úmyslem, ale naivní a ne příliš propracovaná.
Ze začátku jsem si musela trochu zvykat na Eleanořin pohled na svět. Po bližším seznámení už jsem s ní prožívala její pocity a přidávala k nim svou empatii tam, kde si Eleanor žádné city nechtěla dovolit. Vtipné poznámky i kritika dnešní společnosti (popis SpongeBoba bych sama lépe nenapsala :-D) alespoň trochu vyvažovaly dramatickou minulost a drásající přítomnost.
Ach, ta naše Eleanor. Když jsem začínala s knihou neměla jsem nejmenší tušení, jak to se mnou v průběhu zamává. Chvílemi jsem si přišla ještě křehčí, než Eleanor a v jednu chvíli jsem se i rozbrečela, ale štěstím, že se ji začalo konečně dostávat toho, co si zasloužila. Neuvěřitelný příběh, i přes to, že v sobě nese velké neštěstí, tak se zde najdou i vtipné momenty, a možná proto mi to přišlo i tak realistické. Ano, Eleanor byla poněkud divná, ale i tak jsem se s ní v některých věcech zcela ztotožnila, takže jsem asi taky možná trochu narušená, ale nestydím se za to. Všem doporučuji.
Jak se může mít člověk při čtení vážně skvěle, když mu čtení trhá srdce na kousky? S Eleanor a za Eleanor jsem takřka dýchala a každý její krůček, každý její pokrok byl pro mě úlevný.
A Raymonde, tisíceré díky, že jsi tam byl.
Kdyby mi ji mamka nepůjčila na dovolené, protože už jsem neměla co číst :D, tak bych si ji asi nikdy nepřečetla. A jsem ráda, že jsem jí dala šanci. Sice to nebylo žádné oddechové čtení, které jsem na léto chtěla, ale ani toho nelituji. Protože to ukazuje dost vážná a důležitá témata. Některé zápletky mě dost šokovaly. Hlavně konec. Některé části na začátku mě teda moc nebavily, ale potom se to rozjelo.
U knihy jsem si často říkala, jaké mám štěstí, že mám vlastně skvělý život. Protože jaké věci se dějí, to často člověk nechápe.
Hrozně se mi líbilo, jak kniha ukazuje přátelství. To bylo nádherné. Přátelství je jedna z nejdůležitějších věcí na světě! A každý, i Eleanor, si zaslouží skvělé kamarády. Každý si je může najít.
Myslím, že kniha je super. Řekla bych, že je docela důležitá. Za mě 4 ⭐
Byla jsem celkem zklamaná, bohužel mě Eleanor až tak nenadchla, příběh mi přišel místy dost o ničem. Pořád jsem čekala, kdy přijde nějaký velký zvrat, ale nestalo se a proto musím dát jen 3*.