Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533827/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-65e9d3fe92d5a.jpg
4
1551
1551
Svérázné Eleanor je jedno, co si o ní kdo myslí. Vystudovala literaturu, ale pracuje jako účetní. Miluje křížovky, po Glasgow chodí s taškou na kolečkách a víkendy tráví se svou jedinou kamarádkou – vodkou. Když pozná Raymonda, má ho jen za otravného kolegu. Mnohem víc ji zajímá místní zpěvák, se kterým si plánuje budoucnost. Co na tom, že on o její existenci nemá ani ponětí. Eleanořině cestě za štěstím se budete smát, i když k smíchu vlastně není.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2019
,
Plus
Originální název:
Eleanor Oliphant Is Completely Fine, 2017
více info...
Přidat komentář
Krásná a dojemná kniha. Je pravda, že začtení do příběhu mi chvilku trvalo, ale pak už vše plynulo hladce. Eleanor je opravdu zvláštní osůbka, ale když se v příběhu rozplétal šmodrchanec až k jejímu dětství, bylo snadno pochopitelné její asociální chování s absencí jakýchkoli emocí. Upřímně mě těšilo její přátelství s Raymondem a zároveň jsem často přemýšlela o tom, jak člověk často sklouzavá v reálném životě k unáhlenému hodnocení někoho, kdo se určitým způsobem odlišuje.
Jejda, hlavní hrdinka Eleanor mě v první části knihy hodně, ale hodně štvala. Ve třiceti letech tvrdohlavě odmítat pracovní a společenské zásady, vesta a taška na kolečkách do které se sková i lahvinka vodky, kalkulování, co kolik stojí, to je její obrana svého soukromí. Až po polovině knihy, autor odhalí její životní příběh a nám dojde, co hrdinku v životě potkalo v rodině a co se stalo s její sestrou. Až přátelství s Raymondem, jí pomáhá změnit svůj život. Jestli se tak stalo se mohu domýšlet.
Můj úplně první dojem z knížky byl, že: asi omyl, vrátím do knihovny. Ale pak jsem se začetla, pochopila, kdo Eleanor je, a rychle jsem změnila názor. Je to smutné a dojemné čtení. A moc zdařilé.
Co napsat k tomuto knižnímu příběhu? Začátek knihy mi dělal obrovské problémy se začíst. Nutno říct, že mi pár kapitol trvalo, než jsem si hlavní hrdinku oblíbila, poněvadž se uvedla jako šílená stalkerka, alkoholička,........no asociál na "průplesk". Knihu jsem fakt chtěla odložit. Jsem však ráda, že jsem vytrvala až dokonce, jelikož celý příběh se postupně otevírá čtenáři a není vše, tak jak to na první pohled vypadá. Eleanor je těžce emociálně zaostalá, duševně zakrnělá, ale vinou své "matky"......... cizí lidé jí však postupně ukazují cestu, jak žít, mít rád sám sebe a hlavně se dát do pohody a vytáhnout emoce napovrch a jednou provždy se vypořádat s potlačovanými vzpomínkami. Je na každém čtenáři, jak se k postavám postaví a co si z příběhu odnese. Doporučuji k přečtení.
Jsem moc ráda, že jsem hned ze začátku roku sáhla po takové výborné knize. Chvilku mi trvalo, ne z jsem si zvykla na Eleanorin pohled na svět. Přišlo mi totiž, že se chová jako nějaká stará babička a ne jako žena, které je teprve 30. Ovšem s postupem času a odkrývání minulosti se čtenář dozvídá, proč je taková. To co se jí dělo jako dítěti je strašné a nejhorší je, že je to vlastně úplně reálné a možné. Moc se mi líbilo rozvíjení přátelství mezi ní a Rayem. Krásně pozvolné a jejich konec si můžeme jen domyslet ;-).
Tento příběh se mi hodně líbil. Eleanor je svérázná mladá žena, která se chová hodně specificky, její myšlenkové pochody jsou často úsměvné, když se ale postupně dozvídáme o jejím dětství, začíná z toho spíše mrazit. No a úplné vysvětlení v závěru mě fakt dostalo. Jasných pět hvězdiček.
Opravdu moc krásná kniha, trochu jsem odbočila z mé komfortní zony a vůbec toho nelituji, kniha ve mě vyvolalo hodně emocí
Tohle bylo pořádné sousto, plné zoufalství, ale i naděje. Za mě velmi překvapivé a působivé! Ráda doporučuji!
Přečteno, ale mám z toho takové rozporuplné pocity. Jistě,je to těžké téma a životní trauma, ale nějak mi to vyprávění prostě nesedlo.
Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak těžce hodnotit. Anotací, obalem a začátkem totiž působí jako jako prvoplánová oddychovka pro ženy na dovolené, potom ale přijde smršť ambivalentních emocí. Co to vlastně vypovídá o mně, že je mi tak nepříjemné číst o osobě, jako je Eleanor? Vždyť je vlastně taková čistá. Tak proč je pro mě její jinakost tolik odpudivá? Její trauma mě zasáhlo tak, že bych jí chtěla přát, aby se jí život obrátil v něco lepšího, ale ta série dost trapných příhod, které asociální žena vlastní i nevlastní vinou prožívá, mi tak trhá žíly, že mám chuť s ní zatřepat a poslat ji k psychiatrovi. Aby se dala dohromady. Ale co to vlastně znamená, dát se dohromady? Opravdu stačí podívat se na svět z jiného úhlu pohledu, vyrovnat se s traumatem, obléct se mainstreemově a začlenit se? Musíme se všichni nutně tak nějak zařadit, abychom cítili štěstí? Konec mě úplně neuspokojil, ale spousta otázek mě při čtení napadala a dráždila, takže dávám nakonec docela silné 4 hvězdičky. Anotacím nevěřte, řachanda o podivínce se podle mě nekoná.
Audiokniha - Takhle zmatená jsem dlouho nebyla. Jak na mě celkově kniha působila depresivně, tak hlas načítatelky neskutečně příjemně.
Do teď nevím, která negativní emoce mě knihou doprovázela. Jestli mi byla hlavní postava, tak strašně nesympatická nebo mi jí bylo neskutečně líto... asi kombinace obojího.
Rozhodně těžké téma. Velmi komplikovaná povaha. Temná minulost jenž zanechala viditelné i neviditelné šrámy.
Ale humor, ten jsem tam opravdu nenašla... :o(
Eleanor má všechno na háku, je jí šumák, jestli zapadá, jak by se měla chovat v pracovním kolektivu i všechny ty další kraviny, na kterých by mělo lidem záležet. Jede si prostě podle svýho. Říká Raymond.
A navíc se nimrá ve svých pocitech, rozebírá si v duchu, proč se lidé chovají v určitých situacích zrovna tak a ne jinak, není dobrou hostitelkou, nechápe složitosti společenského života, nevyzná se v trendech, nepozná, že jí zrovna někdo balí, zjišťuje, že lidský dotyk i přítomnost druhého člověka mohou být i příjemné, což chápeme stránku za stránkou víc a víc.
Za mně moc pěkně napsaná knížka, na to, co má holka za sebou, měla ještě skvělý nadhled a byla nad věcí, byla prostě lidskou bytostí se vším všudy. Úplně jí vidím v té kožené vestě a s taškou na kolečkách bloumat po obchodě a kupovat vodku.
Protože každý, koho potkáte, bojuje v bitvě, o které nic nevíte. Buďte milí. Vždy.
" Když jsem nastoupila k Bobovi, pracovala v kanceláři jedna starší paní, měla jít za několik měsíců do důchodu. Často nepřišla, protože se starala o sestru, která měla rakovinu vaječníků. Ta paní se ovšem o rakovině ani jednou nezmínila, vůbec to slovo nevypustila z úst, mluvila o ní jen v matných náznacích. V té době to bylo docela obvyklé. Dnes je novou rakovinou právě osamělost - je to něco ostudného a trpného a člověk si za to může záhadně sám. Je to děsivá, nevyléčitelná nemoc, tak strašná, že se o ní neodvažujeme mluvit. Ostatní to slovo nechtějí ani slyšet, protože se bojí, aby nepostihla i je nebo aby na ně osud neseslal nějakou jinou hrůzu. "
Super! Zasmála jsem se, poplakala jsem si a na konci jsem byla pěkně překvapená, což se mi moc často nestává. Žádná nucená romantická pletka mezi hlavními postavami, což je vždycky plus. Každá z postav člověku přiroste k srdci.
Miluju, jedna z mých nezásadnějších knih! Kdyby nevyšla tak pozdě, tak se vsadím, že mě rodiče pojmenovali po hlavní postavě.
Knížku mi doporučila kamarádka se slovy, že je moc vtipná a oddechová. Asi mám úplně jiný vkus, ale já bych jí nazvala spíš smutnou a depresivní. Jediné pozitivum je Eleanořin optimistický psychologický posun, i když to mi vyznělo spíš jako klišé. Závěr s její matkou mě velice překvapil, nic jsem netušila celou tu dobu.
Kniha byla čtivá a zábavná, o tom žádná, ale znovu ji číst nepotřebuji.
Dojemný smutný i vtipný příběh, u kterého jsem měla úsměv na rtu a taky slzy v očích. Eleanor si získala moje srdce, byla trochu divná, ale všichni, kdo jsme knihu četli, víme proč. Měla štěstí, že potkala Raymonda, svého prvního opravdového kamaráda, moc bych jim přála, aby jim to spolu vyšlo.
Skvělá kniha, moc doporučuju přečíst.
Nádherný příběh. Zpočátku jsem měla problém se začíst, ale nakonec se mi kniha moc líbila. Eleanor je sice podivínská, ale sympatická a velmi osamělá žena, která má za sebou velké trauma z dětství. 4/5*
Buď jsem na knihu nenarazila ve správný čas a nebo jen nesdílím všeobecné nadšení.
Eleanor je podivínka, od začátku je dost jasné, co se za tím vším skrývá, proč se tak chová, její životní osud je vykonstruován dost prvoplánově, aby ve čtenářkách vzbudil emoce, ale současně tak nějak jen klouže po povrchu.
(SPOILER) Jak už to tak bývá, je neatraktivní, uzavřená ve svém světě, terčem posměchu kolegů, bez přátel, jako důsledek prožitého traumatu...a pak najednou jako mávnutí kouzelného proutku se vše změní.
Takových příběhů už bylo sepsáno...bohužel tento mi nějak nedal nic navíc, proč bych si Eleanor měla oblíbit a zamilovat. Miluji knihy F. Backmana, líbila se mi Fazona, Zázrak na nástupišti č. 5 a mnoho dalších, které jsou o obyčejných lidech, plné laskavosti, humoru, milých lidí, které taky idealizují svět kolem sebe, ale Eleanor mezi ně nezařadím, bohužel mi nějak nesedla.
Když nic nečekám, bývám překvapená. U této knížky to platí dvojnásobně.
Krásný příběh, plný emocí všeho druhu. Ty slzavé střídají nadlehčené situace a místy až černý humor, což v autorčině podání způsobí jedinečný čtenářský zážitek.
Eleanor jsem si oblíbila a vůbec mi nepřipadala "divná", jen zkrátka svoje.
Ze začátku jsem si říkala, co na té knížce všichni mají, rozjezd byl takový zvláštní. Po nějaké době jsem to nadšení začala velmi dobře chápat. Po dočtení zařazuji Eleanor mezi své srdcovky, tj. nejoblíbenější knížky.
Svérázná a samotářská hlavní hrdinka Eleanor (30) se postupně prokousává obrovským traumatem z dětství. Cesta je to trnitá, ale všechno jde snáz, když na to člověk není sám. Líbilo se mi, že i takto vážné téma bylo chvílemi odlehčeno jemným a takovým "eleanorským" humorem.
Já jsem celou dobu Eleanor držela pěsti, ať to dobře dopadne. Ke konci navíc přišel zajímavý zvrat.
"Sledovat lidské námluvy je neuvěřitelná nuda. V říši zvířat se aspoň dočkáte krátké přehlídky pestrobarevného peří nebo dramatického násilí. Kam se na to pohazování vlasy a rádoby bouchání hrabou."
"Oblíbení jedinci se někdy musí smát věcem, které jim nepřipadají moc vtipné, dělat něco, co se jim úplně nechce, a navíc s lidmi, jejichž společnost je dvakrát netěší. To já nemusím."
"Když člověk musí, snese téměř cokoliv. A to je dobře i špatně."