Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533827/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-65e9d3fe92d5a.jpg
4
1551
1551
Svérázné Eleanor je jedno, co si o ní kdo myslí. Vystudovala literaturu, ale pracuje jako účetní. Miluje křížovky, po Glasgow chodí s taškou na kolečkách a víkendy tráví se svou jedinou kamarádkou – vodkou. Když pozná Raymonda, má ho jen za otravného kolegu. Mnohem víc ji zajímá místní zpěvák, se kterým si plánuje budoucnost. Co na tom, že on o její existenci nemá ani ponětí. Eleanořině cestě za štěstím se budete smát, i když k smíchu vlastně není.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2019
,
Plus
Originální název:
Eleanor Oliphant Is Completely Fine, 2017
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem si trochu namátkově vybrala do Čtenářské výzvy, ale byla jsem překvapena, jak mne ve své jednoduchosti a schematičnosti baví. Na prvních stránkách jsem si říkala, ok, bude to místy trapně zábavná četba o jedné poruše autistického spektra, nicméně když se začínalo ukazovat nastiňované trauma, obrysy se posunuly. Bylo jasné, že všechno dobře dopadne, ale ocenila jsem některé pozitivní dialogy mezi postavami; kdybychom občas podobně uměli zakomunikovat všichni! Poslední část s psychoterapií byla zajímavá, ale jak už bylo zmíněno dříve, neskutečně časově nerealistická; sama bych takový výsledek tipovala spíše v řádu let než měsíců, natož potom dnů. Ale je to beletrie a bylo by to dlouhé... V souhrnu: zábavná a docela příjemná letní četba s maličkým přesahem plus ten bod do Čtenářské výzvy. Stojí za odpočinkové přečtení.
Tato kniha měla být skvělá, ale na mě bohužel nezafungovala. První třetinu knihy mi Eleanor lezla na nervy a vůbec jsem nechápala, proč bych o někom takovým vůbec měla číst knihu. Naštěstí se po první třetině pomalu začalo odhalovat proč se Eleanor chová tak podivně.
SPOILER: Ve 2/3 knihy když na scénu nastoupila psychoterapie jsem zaplesala, konečně něco zajímavého a říkala jsem si, že dosavadní poměrně podrobný popis Eleanořina života a chování byl nutný, abychom si teď mohli užít tu psychoterapeutickou práci s dětským traumatem. Pasáže s psychoterapeutkou byly dobré, ale bylo jich málo a byly hodně osekané. Celkově v poslední třetině knihy šlo všechno nerealisticky moc rychle. Eleanor mnoho let potlačovala obrovské trauma, které prožívala celé dětství, trauma které dokonce vytěsnila, došlo to až tak daleko, že plánovala svoji sebevraždu. Jenže pak se ze dne na den dostane na psychoterapii s klinickou depresí a hned první týden je jí mnohem líp (a to dokonce bez podpory jakýchkoliv léků, které kategoricky bez vysvětlení odmítne - pokud by chtěla autorka dělat osvětu v oblasti psychického zdraví, jsem si jistá, že toto by si zasloužilo přeci jen přidat pár poznámek), okamžitě přestane svět vidět černě, dokonce si začne uklízet a zvelebovat svůj byt... Při dalších sezeních u psychoterapeutky už se jen odhodlává si vzpomenout, co se jí stalo a ejhle jako mávnutím kouzelného proutku si během dvou měsíců Eleanor všechny traumata z dětství připustí a pochopí - ačkoliv do té doby byla prezentovaná (řekněme i celkem uvěřitelně) jako žena, kterou prožité trauma výrazně povahově a emočně ovlivnilo - až tak, že ze začátku knihy jsem si myslela, že má pravděpodobně snížené IQ, EQ nebo dokonce jistou formu autismu. V realitě by Eleanořino vyrovnávání s traumatem i s tím související depresí trvalo rozhodně podstatně déle a ani by nebylo tak jednoduché, jak je to prezentováno v knize.
Když to tedy shrnu, na knize byla pro mě tématicky zajímavá spíše až poslední třetina ovšem ta zase byla pro změnu strašně nereálně a povrchně vyobrazena. Celkově mi provedení knihy připomínalo Mlčící pacientku od Michaelidese, která mě taky zklamala. Od této knihy jsem čekala jiný žánr, ale bohužel jediné co kniha nabízí je také jen trocha napětí ve formě touhy odhalit, co se Eleanor stalo, že se chová tak, jak se chová. Hlubší psychologické zpracování tématu zde nečekejte. Jediné v čem může být kniha možná přínosná pro lidi, kteří se třeba potýkají s nějakými psychickými démony, je fakt, že vyznívá celkově velmi optimisticky a neváhala bych ji označit jako takovou instantní reklamu na psychoterapii. Bohužel to ale na druhé straně přebíjí fakt, že člověk, který by se na základě toho pro psychoterapii rozhodl, bude mít zkreslenou představu o tom, jaké výsledky, v jakém časovém horizontu očekávat. Navíc velkou pomoc v Eleanořině případu poskytuje také její okolí - to se chová sice až příliš idealizovaně, ale v podstatě chování Raymonda, jeho matky, nemocného milého stařečka a jeho příbuzných bylo to jediné, co se mi na knize líbilo a kéž by to takhle v reálném světě optavdu fungovalo.
Tato kniha je super! Nejen že pohladí na duši, ale je taky parádně napsaná. Velmi mě dojalo, jak jeden obyčejný člověk dokáže pomoct druhému, který neměl v životě žádné štěstí, a to bez okázalých gest - často stačí jen naslouchat a neodsuzovat za neobvyklé chování. Protože za nestandardním projevem často stojí dřívější nestandardní zkušenosti.
Hodně se mi líbil i styl, jakým je kniha napsaná. Eleanořino poněkud robotické vyjadřování velmi trefně odráželo její nitro zaplavené a zaplevelené dřívějšími zážitky. Prakticky celou knihu jsem si přála, aby začala chodit na terapii a poprala se s tím vším. Konec byl proto pro mě opravdu šťastný.
Moc pěkná kniha, jsem ráda, že jsem na ni narazila.
Skvělá kniha, bezvadně vystavěný příběh, brilantně napsaný text.
Na začátku jsem získala dojem, že budu číst vtipný román o životě holky, která je na trošku jiné stupnici autistické škály, než většina obyvatel. Ačkoliv jsem se během knihy mnohokrát od srdce zasmála a obdivně četla některé pasáže znova prostě jen proto, že se mi líbilo spojení slov nebo popis děje, tak to rozhodně jako humoristický román vnímat nelze.
Ano, možná se dalo od první třetiny knihy tušit kam se bude příběh vyvíjet, ale to mi vůbec nevadí. Nevadí to proto, že kniha je psaná tak dobře, čtivě a vtipně, že si k tomu rozuzlení rádi dojdete postupně stránku po stránce. Přitom se stále jedná o knihu o hluboké a niterné bolesti.
Eleanor si vás získá. Je to svérázná žena, se kterou bych chtěla sdílet kancelář a se kterou bych, být její kolegyní, ráda chodila na kafe.
Autorce se podařilo skvěle spojit humor a popis smutného osudu jedné ženy tak, že na výsledném koktejlu si pochutnáte. Bude vám líto, že se s Eleanor musíte rozloučit poté, co otočíte poslední stránku. A bude vám líto, že od této autorky tu máme zatím jen jednu knihu.
Skvěle napsaná kniha se zajímavým dějem. Líbilo se mi pasáže s Raymondem, ale to co mě zarazilo byl samotný konec knihy. Stojí za přečtení.
Za mne jedna s hvězdou, což určitě umocnila i Petra Špalková, která výtečně knihu namluvila. Bavil mne pohled Eleanory na svět, její přímost a vtipné komentáře, vývoj jejího okolí . A i přes její velmi pochmurné dětství v knize postupně odkrývané zůstává ve mne velmi pozitivni pocit a chuť se k této knížce znovu vrátit. Doporučuji.
Toto je jedna z těch knih, co ve vás po přečtení zůstane.
Výborná, nadčasová kniha, ze života.
Jsou knihy, které přečtěte, řekněte si "dobrý to bylo" a zase na ně zapomenete...a pak knihy, které ve Vás rezonují a ne a ne Vám odejít z mysli, stejně jako Eleanor, která Vás donutí se smát a zároveň brečet jako želva.
Hodnocení téhle knihy se podle mne odvíjí od toho, kolik osamělosti a podivínství máte společného s hlavní hrdinkou. Tudíž mě tahle kniha vtáhla od prvních stránek, semlela napadrť a na konci vyplivla s uslzeným úsměvem a tak trochu zděšenou, jak moc Eleanor rozumím a umím se vcítit do jejích pocitů - a to k tomu nepotřebuji zažít dětství jak z hororu. Zaplaťpánbu i já jsem nedávno do svého okruhu kamarádů získala nevalně oblékaného oplácaného milého ajťáka, takže v případě nouze vím, kdo mě zas poskládá dohromady. ;-) Těším se na další knihu téhle autorky!
Úžasně napsaná kniha. Žádná prvoplánová romance, naopak docela nevšední příběh holky, která je trochu jiná, a který má navíc lehce otevřený konec. Kniha přes velmi těžký osud hlavní hrdiny působí lehce až humorně. Čtenáře překvapí trochu jiný náhled na svět, kde pěkně polemizuje nad tím, kdo je tedy normálnější: ona, nebo většinová společnost? Člověk jí musí dát za pravdu, že v některých ohledech, věci, které nám přijdou normální, zase tak úplně normální nejsou.
Kniha by si každopádně zasloužila pokračování. Nejen že mě zajímá, jak se život Eleonor vyvíjel, ale také mě bavil její náhled na svět a na život.
Nádherná procítěná inteligentní kniha. Jsem nadšen. Eleanor je solitér sociopat s úžasnými sarkastickými vnitřními monology a myšlenkami. Humor je ale ve výrazné menšině, minulost hlavní hrdinky je krutá až běda. Hledání lidského kontaktu, pochopení, sdílení a laskavosti je myslím leitmotivem. A třešničkou na dortu je finální odkrytí tajemství, které jsem opravdu netušil. Bravo Gail Honeyman!
Knihu, i přes to, že jsem čekala 200 stránek, než příběh mě osloví, hodnotím kladně. Díky tomu, že jsem během čtení nacházela spoustu krásných citátů, které jsem si uchovala pro slabší chvíle. Ráda bych se podělila i o jeden, který se řádí mezi mé oblíbené.
„Krásných lidí je mi líto. Krása totiž člověku uniká už od chvíle, co je mu přisouzena. Je pomíjivá. To musí být těžké. Neustále dokazovat, že toho je ve vás víc, chtít, aby ostatní viděli pod povrch, aby vás měli rádi proto, jací jste, aby neměli rádi jen vaše úžasné tělo, třpytivé oči a husté lesklé vlasy. “
"ZLATO SE POZNÁ V OHNI, STATEČNÍ LIDÉ V NEŠTĚSTÍ."
Když se dostanete přes pomalý rozjezd, tak pak už nelze knihu odložit. Příběh o osamělosti, podivínství, těžké minulosti a vznikajícím přátelství. Moc povedené a dojemné. Doufám, že autorka vydá i další knihy.
ČV 2024 - Kniha s citátem na začátku. Citát z knihy Osamělé velkoměsto od Olivie Laing, který mě docela nalákal, abych si knihu přečetla.
Nic jsem neočekávala, dostala jsem mnoho. Vyskytují se mezi námi mimoni a náhled do myšlení jednoho z nich mě moc bavil.
Tohle bylo silné.. Oceňuji, že Raymond, který sehrál v životě E. takovou roli nebyl žádný hezounek, že měl své chyby a vlastnosti, které se E. nelíbily, nebylo to takové prvoplánové a bylo příjemné, že jsme se podrobnosti z života Eleanor dovídali postupně. Vlastně tam nic nebylo prvoplánového nebo povrchního.
Nesmíte dát na prvních pár stránek, kdy příběh vypadá jako nuda. Jak taky jinak hodnotit totálního introverta, který se v práci všech straní, nemá příbuzné ani kamarády a po večer si čte něco z charitativní knihovny nebo kouká na naučné pořady. A víkendy tráví s vodkou. A zase sama. Eleanor pracuje v grafické firmě jako účetní a jednoho dne se jí rozbije PC. A i když to tak nevypadá, je to odrazový můstek ke zlepšení jejího života. Hodně pomalu, jen tak jak nám Eleanor dovolí, odhalujeme, co se jí v dětství stalo a kdo ji zformoval. Na to, že je totální asociál, má velmi dobré postřehy a hlášky. Kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych, že je to vtipná knížka. Eleanořin přístup k životu je hodně svérázný, ale je to jen proto, že neví, že by se takhle neměla chovat. Za to má velmi dobrý pozorovací talent a já ji celou dobu fandila, ať to trauma zvládne. Ať ve své hlavě oddělí zrno od plev. Ať zjistí, že není nemilovaná, nechtěná, nenapravitelně poničená. Závěr je jednoduše prostý. Je fajn mít v životě někoho, kdo nám s tím životem pomůže.
Z knihy jsem nadšená, Eleanor mi od začátku přišla opravdu vtipná a ještě to nakonec celé dobře dopadlo :-) průběh/rychlost terapie je asi více než nereálný, ale hobiti taky neexistují a všichni s tím žijeme :-D