Elegie z Duina
Rainer Maria Rilke
Básnická skladba německého básníka z roku 1923 je publikována v dosud nezveřejněném překladu Jiřího Gruši. Skladbu tvoří deset elegií, plných složité symboliky a bohaté metaforiky. V básních pak Rilke opět zpracovává svá celoživotní témata - je zde obsažena láska, dětství a smrt, vztah rostlin, zvířat a věcí k lidskému vědomí, radost i omezenost pozemské existence. Elegie psal Rilke téměř deset let a dnes jsou pokládány za jedno z nejhodnotnějších děl jeho zralého tvůrčího období.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1999 , Mladá frontaOriginální název:
Duineser Elegien, 1922
více info...
Přidat komentář
Co k tomu psat? Formalne dokonale, obsahove jakbysmet. Utla knizka, ale nemuze se cist rychle. Tak max. 1 elegie denne. Zlom u me nastal u ctvrte elegie. Tato me oslovila nejvice. Hloubka a ma oblibena temata, smrti, zivota, vzpominek, ba lidskeho udelu. Rilkeho jsem objevil diky Demlovi, udelal nekolik prekladu (tyto se mi libi nejvice), ovsem preklad Jiriho Grusi je take skvely. Docela by me zajimalo, jak by Elegie prelozil Deml. Za me tedy jasnych 5*.
Žalozpěvy z Děvína (u Terstu) zůstávají nepochopeny. Zkusím ještě Sonety a Zápisky...
Autorovy další knížky
| 1967 |  Zápisky Malta Lauridse Brigga |
| 2007 | Dopisy mladému básníkovi |
| 1999 | Elegie z Duina |
| 1990 | ... a na ochozech smrt jsi viděl stát |
| 2003 | Sonety Orfeovi / Die Sonette an Orpheus |
Neuchopitelný mnohomluv za skleněnou stěnou neproniknutelnosti. Jedná se o emočně sterilní výplod básníkova ducha, nebo výsledek překladatelova pojetí?
Je divné nepřát si přání, je divné
uvidět náhle prostorem těkat,
co mívalo vazby. Ono být mrtev
je svízel a sháňka, než nakonec
přece jen cítíš kus věčna. – Jen živí
se mýlí, dokud tu dělají rozdíl.
Andělé (říká se) nevědí často,
jestli jsou u nich nebo již u mrtvých.
Bezčasý proud smílá oběma sférami
veškeré věky, aby je přehlušil v obou.