Symbol střetnutí
Jiří Dittrich
Abby je v pátém měsíci těhotenství, a díky sílící moci dítěte, které nosí, jí v žilách koluje obrovská síla. Síla, kterou chce mít Zek jen sám pro sebe. Rozhodl se tak tahat za nitky loutek svého nového plánu, který mu má pomoci získat nejen moc nad Říší, ale také Alexova nenarozeného potomka. Alex sám stále brouzdá ve vzpomínkách svých předků, které, jak doufá, mu poskytnou informaci potřebnou ke zlomení dávné sudby, která ho s bratrem pojí. Snaží se mít celou situaci pod kontrolou, ale aniž by to tušil, jeho vlastní lid se obrací proti němu. A pokud rychle něco neudělá, nemá šanci zachránit království, přátele a ani své vlastní dítě.... celý text
Přidat komentář
A jsme na konci... K téhle sérii jsem se vrátila po letech i přes to, že v tuto chvíli nemám na čtení skoro čas. Když jsem ji ale viděla na e-shopu, úplně mi svitlo, jak se mi tehdy příběh líbil. Mezi tímto a předešlým dílem byly 4 roky, což je u knížek celkem dost.
Kde začít.... Krom toho, že jsem cítila silnou nostalgii příběhu, který jsem začala číst v 18ti letech, mi přišlo, že čtu příběh, který sice na předešlé knihy navazoval, ale byl napsaný jako kdyby někým jiným - ovšem myslím to v dobrém. Autor dospěl a neskutečně se ve psaní posunul. Vše, co se v knize děje, má smysl, nechybí dynamika, napětí, tajemno... Zkrátka to celé neuvěřitelně šlapalo! Navíc až při tomto díle si čtenář uvědomí dokonalost celé série a to, že autor si všechno promýšlel! V předešlých dílech bylo spoustu otazníků, otevřených témat, nedotažených dějových linek, a tady se to všechno krásně dotáhlo. Dozvídáme se odpovědi na otázky, které vznikly už v prvním díle, vracíme se do historie, poznáváme všechno trochu jinak... Prostě bomba. Říše se definitivně propadla do války a i když se stále jednalo o young adult příběh, už jsme se dostali k tvrdému vyslýchání, lámání kostí, k prolévání krve a celé to bylo mnohem temnější a drsnější.
Co musím u autora jako chlapa pochválit, byla porodní scéna. Sama jsem si to prožila a ten popis byl fakt přesný :-D až se mi úplně vracely vzpomínky na porodní sál... Díky moc :-D
Kdo hledá dobré YA fantasy, Elementum určitě doporučuju. Ano, první díl byl slabší, protože to byla autorova prvotina, ale jako celek to na mě působí naprosto dokonale. Díky za skvělý prožitek, pane Dittrichu. :-)
Tak. Kde začít? Upřímně jsem tohle nečekala, celý díl jsem přečetla asi za 12 dní. Bylo to naprosto super!
Je vidět autorům posun jako spisovatele. Když si porovnám předešlé díly, je vidět větší jistota ve psaní a ve vypravování příběhu.
Zároveň je až neskutečné, jak závěrečný díl doplňuje vše v předešlých knížkách. Několikrát jsem během čtení měla "aha" moment, že jsem pochopila proč tomu tak v předešlé knížce bylo. No prostě naprostá bomba.
Celý svět Elementum mě vytáhnul do děje takovým způsobem, až jsem si přála být v knížce :D
Myslím si, že se od Jirky ještě máme na co těšit a už teď se upřímně nemůžu dočkat, co nás od něj ještě čeká.
Díky za skvělý příběh, ke kterému se budu velmi ráda pravidelně vracet.
Autorovy další knížky
2016 | Elementum |
2018 | Tajemství sudby |
2020 | Pokrevní poselství |
2024 | Symbol střetnutí |
Wow. Tohle jsem asi nečekal. A už vůbec ne od českého autora. Jsem fanouškem celé série, ale až ten poslední díl tomu dal korunu. Vlastně bych celou sérii rozdělil na první dva díly a zbylé dva. V první půlce se jedná o takový rozjezd, který je dobrý, neurazí, seznámí nás, vytvoří se zápletka, obdivoval jsem sílu nad elementy. Pak se to ale zlomí, vypukne válka a všechno to začne neuvěřitelně šlapat. Boje, výslechy, rady, slídění, magický trénink, zrada, ovlivňování lidí, velká bitva... A zde v posledním díle to vrcholí.
Spousta nedořešených věcí se krásně uzavře - padne to jak zadek do hrnce, dočkáme se poměrně hlubokých a nepěkných momentů, poznáme zase kus z historie říše, konečně se dozvídáme i víc o Zekovi!! Tohle jsem chtěl pochválit - pohledy z pohledu nepřítele, naprosto super a cenim!
Konec byl trochu jiný, než jsem myslel. Čekal jsem prostě bitvu, kdy Alex vezme Zeka bleskem a bude po něm a všechno dobrý. No tak nic. :D :D
Na samotném konci cením i ty malé otazníky, které vznikly, protože nad tím čtenář musí přemýšlet - bylo to tak tedy nebo nebylo?