Diamantový trůn
David Eddings
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31354/bmid_elenium-diamantovy-trun-hTC-31354.JPG
4
262
262
Rytíř Sparhawk, člen řádu Pandionských, se vrací do Elenie, která se ocitla na pokraji katastrofy. Mladá královna Ehlana se stala obětí intrik a magie, které zosnovaly síly, jež se chtějí zmocnit neomezené vlády nad zemí. Pandionským se sice podařilo zachránit královnin život, nikoli však vědomí. Princ Regent je slaboch a loutka v rukou intrikánů. Na hranicích se zatím šikují síly nevypočitatelných Zemochů. Podaří se Sparhawkovi, jen za pomocí meče, odvahy a čisté duše vrátit věcem řád? Podaří se mu to, i když nitky spiknutí sahají daleko, dál než běžné dvorské intriky. Ba sahají až k samým temným základům světa? Eddingsova klasická fantasy Elenium je psaná skvěle. Ne neprávem je přirovnávána k proslulému Pánu prstenů. Svět Elenia je však více podoben světu pozemskému. Menší roli hraje magie, větší síla a důmysl hrdinů. Věčný konflikt dobra a zla má přesně rozvržené hranice. Příběh je naprosto věrohodný a je tak napínavý, že jen málokomu dovolí odložit ságu před dočtením. Hrdinové jsou opravdu dobří, opravdu sebeobětaví rytíři, kteří ve jménu služby pohrdají vlastním životem. Zároveň to však nejsou kouzelníci ani divocí supermani jako Conan. Jsou to lidé, podléhající náhodě i smrti. Vládnou skvěle mečem, ale ne tak, aby bylo ihned čtenáři jasné, že z každé půtky vyjdou vítězně, takže se o nic nejedná. Eddings dokázal fantasticky vykreslit obraz svého světa, jehož středověké kulisy při čtení ožívají, podobně jako ponurý klášter v Ecově superrománu Jméno růže. A dodáme-li, že rychlé a obsažné dialogy oplývají humorem a vtipem, je jasné, že před námi leži jedna z nejlepších fantasy moderní doby.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1994 , Classic AndOriginální název:
The Diamond Throne, 1989
více info...
Přidat komentář
Taková pohádka pro dospělé. Žádné velké překvapení, klaďasové jsou kladní a záporáci veskrze záporní a za celým příběhem čuchám velké love story :)
Elénium na tretiu!!!!!
Využil som možnosť ponuky a zakúpil kompletnú sériu v jednom zväzku. Aby mi nič neušlo, prečítal som to v jednom slede...
Diamantový trón - Slušný štart do tejto fantasy trilógie. Celkom som sa vžil do deja a čakal, ako sa bude dariť Pandionskému rytierovi Sparhawkovi a jeho spoločníkom na ceste k záchrane kráľovnej Ehlany.
Rubínový rytier - Pokračovanie má, podľa môjho názoru, stúpajúcu kvalitu. Nevedel som sa dočkať kedy budem môcť chytiť bichľu opäť do rúk, aby som sa dozvedel, ako sa bude dariť hlavným hrdinom. A ako to nakoniec dopadne s korunou kráľa Saraka i najmocnejším drahokamom, modrou ružou Bhelliom.
Zafírová ruža - Záverečný, zároveň najdlhší, diel trilógie začal pekne zostra. Jedno prekvapenie za druhým, jednoznačne najlepšia časť, ale tým nechcem nijako znížiť kvalitu predošlých dielov. To nakoniec rozhodlo aj o mojom konečnom verdikte, že som sa priklonil k maximálnemu hodnoteniu.
Oceňujem priložené mapy, ktoré mi pomohli zorientovať sa vo fantasy svete Eósia, takže som vedel, kde sa Sparhawk a jeho spoločníci práve nachádzajú. Hoci je na mapách oproti textom niekoľko nezrovnalostí, preklepov(?); Ignak = Agnak, Varium = Larium, Paler = Pater; považujem to za skvelý nápad a výbornú pomôcku zároveň.
...a som veľmi spokojný. Vyše 800 strán v jednom, je to paráda a krásne sa to vyníma v domácej knihovničke spolu s bichľou Tamuli, na ktorú sa už chystám. Príma!!!!!
P. S.: Inak, obdivujem čitateľov, ktorí pri svojich recenziách a hodnoteniach uvedú, že zároveň majú rozčítané aj iné tituly. Tí musia mať v hlave kompjúter.
Moje první knížka kterou jsem přečetla na doporučení zde :-) A moc se mi líbila se vemi postavami, zápletkou a místem.
Nooo, přirovnávat tohle dílko k Pánovi prstenů chce hoooodně odvahy. Příběh je jednoduchý, přímočarý a jasný zhruba od třicáté stránky. Žádné odbočky a kudrlinky. Ale je to čtivé a odpočinkové. Mohlo by z toho být příjemné béčkové fantasy do televize.
celkom pútaví príbeh. jednoduché aj keď tváriac sa zložite celí príbeh ale pohoda. jediná malá vada je v názvoch miest kralovstiev a mien jednotlivích vedlajších postáv ktoré si nie a nie zapametať :)
Úvodní kniha trilogie Elenium rozehrává svou osudovou zápletku ve velkolepě navrhnutém fantasy světě jménem Eosie. David Eddings se při jeho vytváření sice držel u zdi a nezabydlel ho nepřebernou řadou ras, tvorů a nestvůr, nicméně i tak mu dal srdce a vdechl duši jak se sluší a patří. Jeho pojetí je poctivé a realistické, prostředí opravdové a uvěřitelné. Škoda, že stejnou péči nevěnoval i postavám, ale vystřihl je z bílého a černého papíru. Anniovi byste nejspíš nesvěřili ani vaření kávy, natož dceru, Sparhawka byste zase asi nevzali s sebou do hanbatého baru či pornokina. Tahle černobílá režie má za následek občas až iracionální chování některých hrdinů a čítankově ploché dialogy, hraničící téměř s proklamacemi státních institucí. Samotný příběh je lineární a prost vší záludnosti. Vlastně už hned zkraje tušíte, kam se to celé putovní dobrodružství (protože o nic jiného tu vlastně nejde) bude ubírat a za který roh zahne. Dá se dokonce říct, že Eddings v celé knize nenabídl jediný překvapivý moment. Je důsledný v naplňování všech fantasy postulátů, je přesný, vážný a dospělý v rozvíjení zápletky, ale celé je to chladné a bez jiskry. Má-li být tohle Eddingsovo opus magnum, pak jsem více než zklamaný.
Kniha byla fajn. O akci nebyla nouze a hlavní postavy mi byly sympatické. Četlo se to Dobre takže za mě rozhodne spokojenost.
Dlouho jsem nezažila fantasy knihu, která by byla temná a zároveň světlá. Delikátní a přitom ostrá. Umírněná a zároveň prudká. Napadají mě samá superlativa, ale kniha si to opravdu zaslouží. Čistokrevná fantasy, která je sice předvídatelná, ale v tom právě spočívá její kouzlo. Zní to bláhově, ale je tomu tak. Ze začátku maté pocit, že pokud kniha bude jen o cestování z bodu A do bodu B a pak do C a D, děj bude stát za starou belu, ale opak je pravdou. To, co jsem si myslela, že bude vycpávková vata, byla velmi smysluplná, vtipná a rozumná konverzace... A proto to neustále putování, které by Vas jindy unudilo k smrti, bylo výše zmíněným hezky učesáno a Vám naservírován vskutku zajímavý a chuťově vyvážený hlavní chod. Nemůžu se dočkat, až se ponořím do druhého dílu. Poněvadž, jelikož a protože, je to k**va dobré!
Rozhodně bych o někom, kdo prodává desetitisíce výtisků svých románů po celém světě, neřekl že je patlal. Já jsem v příběhu děj, akci, zvraty, napínavé situace, humor i charakter našel. Nejsem žádný mladík a moje knihovna obsahuje po značné redukci přes tisícovku knižních titulů. Přečtu v průměru nejméně stovku knih za rok a často i více. Dovoluji si proto tvrdit, že tato kniha svou kvalitu má. Celé trilogii ,,Elenium", dávám čtyři body. U trilogie ,,Tamuli", bych šel na dva a půl až tři body. Kvalita šla níž, přesto to dokáže pobavit.
David Eddings je, dle mého názoru, další z dlouhé řady nesmírně přeceňovaných, mizerných patlalů.
Děj knihy je lineární jako přímka narýsovaná pravítkem. Na začátku je nám nastíněna zápletka a činy nutné k jejímu rozuzlení. No - a přesně podle karet, které jsou na začátku rozdány, to jede až do konce. Není zde jediný překvapivý moment, jediný zvrat, jediná napínavá situace, jediné zamotání děje, jediné překvapení...není tu vůbec nic. Hrdinové v knize si na začátku vytyčí nějaký cíl a do něj dojedou úplně bez problémů a bez nejmenších zádrhelů jak po geometrické přímce.
A během této cesty hrdinové potkávají další hrdiny. V těchto situacích je nám naznačeno, že se navzájem znají z dřívějška a začnou se bavit o starých časech, které s nimi čtenář nezažil a sypat jednu narážku na jejich společné zážitky za druhou, u kterých čtenář taky nebyl. A když skončí, začnou úplně zbytečně a žoviálně tlachat o situaci v zemi, politice a dalších volovinách, které nemají na děj žádný vliv, stejně jako tyhle postavy samotné. Většinou se totiž po pár stránkách vytratí a už se s nimi nesetkáme. A tohle se od začátku až do konce knihy opakuje stále a stále dokola. Tohle působilo vážně otravně.
"Dějem" tedy postupně projede velká plejáda vedlejších postav, které jsou z 99% dokonale zbytečné, ale co hůř - ploché a bez charakteru. Postavy jsou jedna jako druhá. Autor vůbec nedovede svým hrdinům vtisknout charakter a duši. A když už se mu to párkrát povede, tak se očividně po pár desítkách stránek zapomene a nechá hrdinu jednat takzvaně "out of character" - viz samotný Sparhawk - na začátku knihy nesmlouvavý drsňák jdoucí si přímo za svým a postupem času laxní a úslužný žvanil, který se ze všeho jen vykecává.
Kapitola sama pro sebe je humor. Ten nepochopitelně idiotský humor a stupidní, rádoby-vtipné průpovídky na úrovni dítěte ze základky, naroubované na postavy, které mají působit hrdě a osudově je vážně síla jako prase.
Krátce se zmíním o akci - není tu žádná.
A krátce rovněž k budování dramatického oblouku - není tu. Kniha negraduje ani pár stránek před koncem. Jen umírá jak vlhký pšouk.
Jednu hvězdičku dávám za to, že děj byl velmi přehledný (možná proto, že tu žádný nebyl) a také za to, že Eddings svůj epos o nudě dokáže napsat vcelku čitelně a příjemně plynoucím stylem.
Knihu bohužel nemohu doporučit fanouškům dospělé a komplexní fantasy, ani fandům promyšlených, velkých příběhů. Co hůř - nemohu ji doporučit ani příznivcům levných, brakových fantasy, protože ty většinou mají aspoň švih a velkou míru zábavnosti. Tohle nemělo doslova nic.
Jestli je tohle vážně "vůbec nejlepší dílo Davida Eddingse", tak nechci vidět, jakým dalším odpadem tahle spisovatelská atrapa zaplavila svět.
Od Eddingse jsem přečetl skoro všechny ságy co vyšli. Mám je schované. Takže za mě je to super čtení co mě hodilo do víru knih. Snad to jednou předám synkovi nebo dceři.
Trvalo mi to dlouho, protože jsem mezitím přečetl spoustu jiného. Přesto na mě z románu čiší nostalgie 80. let. Skoro jako film Jestřábí žena. Krásný svět, skvělý příběh. Přesně dané strany dobra a zla.
johohou, Sparhawk je přesně ten typ hrdiny, kterého po první větě žeru :) jeho ironie a sarkasmus nemá chybu :) Diamantový trůn je milá pohádková fantasy oddechovka :) určitě se v budoucnu vrátím k dalším dílům
Pro začínající čtenáře fantasy jako ulité, pro pokročilé už je to moc jednoduchý příběh i plošší charaktery. Každopádně jedna z prvních fantasy tohoto typu, takže na ni ráda vzpomínám, i když dnes už bych asi nedočetla.
Jedna z mých prvních fantasy, které jsem četla - kromě Connana a Jestřába a Rybářky. Myslím, že na rozjezd není nic lepšího:-) Dobře, není to vysoká škola jako Malazská kniha padlých a Hra o trůny, ale co by na tom mělo být špatného? Logický děj, dobře napsané postavy, spád, humor... S úsměvem teď myslím na starší Eddingsovo dítko - Čaroděje Belgarata, který mi nyní přijde vyloženě roztomile napsaný. A mám jeho prvních 5 dílů dodnes v knihovně, jelikož se jich prostě nedokážu vzdát. Elenium a Tamuli zase ostřížím zrakem hlídá moje máma. jestli moje dítko bude chtít číst něco z fantasy, místo slabých adult rádobyrománů, velmi ráda zalovím ve svých zásobách:-)
Môj prvý Eddings. A celkom fajn. Vtipné, odsýpajúci dej, sympatickí hrdinovia. Len je cítiť, že je to 1.diel z trilógie. Ako oddychovečka to ide. 80%...
Diamantový trůn byla má první kniha od Edingse a nějak se nemohu ubránit dojmu, že žánru fantasy u mne jaksi odzvonilo. Postavy mi přišli nezajímavé, ploché a s výjimkou Sparhawka, jedna jak druhá. To samé příběh. V podstatě to bylo takové putování od nikud nikam. Možná, že kdybych tuto knihu četl tak před 15-20 lety, tak bych na ní měl zcela jiný názor.
Dávám dvě hvězdy, protože mi Diamantový trůn přišel velmi slabý a to i v rámci žánru fantasy.
Tak tohle nebyl úplně můj šálek čaje.
Autor si dal sice práci, aby vykreslil postavy a prostředí i dialogy jsou vtipné, ale bylo to moc roztahané. Co mi vadilo asi nejvíc, bylo, že si hrdinové naplánovali, co a jak provedou a pak to podle toho do puntíku udělali. Takže to čtenář čte hned dvakrát po sobě.
Někdy ve dvou třetinách prvního dílu mi začalo být jedno, jestli Sparhawk královnu zachrání nebo ne...
Štítky knihy
magie rytíři intriky meč a magie čest hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Elénium |
| 1994 | Diamantový trůn |
| 1995 | Strážci Západu |
| 1995 | Královna magie |
| 2018 | Tamuli |
Toto bola krásna rozprávka. Predvídateľná a naivná.
Iste, plná politikárčenia, mocenských hier, intríg a úkladov. Ale na druhej strane tu boli chrabrí rytieri, aby s eleganciou, šmrncom a hlavne dôvtipom (a občas aj vtipom) zloduchov porazili a oddialili pohromou aspoň o jeden deň.
Jasné, že som sa celý čas spokojne usmievala.