Elénium

29.07.2017

Dal jsem tomu 150 stran (takova ma osobni konvence, pokud me kniha nedokaze zaujmout) a prekvapive mi to nesedlo. Svet je vykresleny pekne, vse ma takovy prijemny, barvity fantasy hav - nejak jsem ale nenasel neco, co by me tahlo ke cteni a dokazalo k postavam pripoutat. Konverzace se proste deji a ja se absolutne necitim byt nijak svazan se ctenym a pasivne konzumuji radek po radku. Chybi tomu nejake zajimaveji vystavene podhoubi, nejaka chytlava pavucinka kolem postav a zapletky. Knihu odkladam na neurcito.

10.07.2017

Tím nejlepším na Eléniu je jeho svět. Jedná se o analogii ke středověkým státům, včetně církve a jejích řádů, vedle které souběžně existují původní pohanští obyvatelé a jejich bohové a kouzla. Z obranných důvodů mají právě příslušníci vojenských církevních řádů (podobní třeba templářům) dovoleno magii studovat a používat. Je to docela zvláštní náboženské schizma, ale do vyprávění to vnáší opravdu nepřeberné možnosti. Právě kouzla jsou tím nejzajímavějším hybatelem děje.
Děj celého příběhu je rozložen na intro, ve kterém se seznámíme s rozložením černých a bílých figurek, a na dvě mise: záchrana královny a likvidace bossů. První mise je přímočará a ještě docela snesitelná, ta druhá se pyšní spoustou opravdu pitomých dějových zvratů.
Rytíř Sparhawk na oba tyto úkoly není sám, provází ho celá skupina přátel a podporovatelů. Většinu času tedy sledujete, jak se jede z bodu A do bodu B, pak z bodu B do C, a tak dále, a přitom se soustavně plká. Občas se naskytne zajímavé kouzlo, občas zaútočí nepřítel a je naporcován jako maso v řeznictví, občas je to proloženo více či méně povedenou intrikou typu hra o trůny. Protože Eddings ví, že mladí nečtou popisy, jsou veškeré informace o tomto světě sdělovány právě v dialozích, ty jsou pak pro odlehčení prokládány pokusy o kamarádské vtipkování. Zpočátku to funguje, ale když už putujete z bodu X do Y a ta banda ze sebe souká pořád ty samé cool žvásty, protože jiný postoj nebo duševní stav než namachrované pózerství jim autor nedopřál, leze to už pěkně na nervy.
A tím se dostávám k největší slabině Elénia: k dokonale černobílým a nepříjemně jednorozměrným postavám. Jsou striktně rozděleny na ty, které Sparhawkovi pomáhají a ty, kteří jsou proti němu. Ti první (včetně Sparhawka samého) jsou dokonalí ve všech ohledech a bez jakékoliv chybičky, ti druzí jsou odporní slaboši, zbabělci nebo dokonce zrůdy. Myslím, že v žádné knize jsem se ještě nesetkala s tak důslednou dehonestací a dehumanizací nejen nepřátel určených k likvidaci, ale víceméně kohokoliv, kdo okamžitě Sparhavkovi a jeho partě neprokáže dost respektu. Zároveň chápu, že právě takto polarizované vidění světa může být pro mnohé velmi lákavé, zvláště, když je automaticky spojeno s povznášejícím pocitem nadřazenosti, se kterou je snadné se ztotožnit.
Zvláštní místo pak zaujímají postavy žen, které se rovněž dělí na dvě skupiny: na ty, které pomáhají Sparhawkovi kouzly, a na ty soustavně nadržené a/nebo svatbychtivé.
Shrnutí: celkem zajímavý fantasy svět, s dějem někdy vtahujícím, jindy otravně rozvleklým, do kterého se bohužel zásadním způsobem promítly všechny komplexy nedospělého chlapce. Pokud jste nedospělý chlapec, směle si přičtěte další tři hvězdy, bez ohledu na to, kolik je vám let.