Děti noci
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96963/bmid_deti-noci-Y05-96963.jpg
3
254
254
Další mrazivé dílo Dana Simmonse, prince hororového žánru. Rumunský komunistický diktátor je mrtvý, postavili ho ke zdi a zastřelili. Zanechal po sobě zemi, v níž se sta tisíce bezprizorných dětí posílají do zrůdných, neosobních sirotčinců, kde dostávají injekce s HIV pozitivní krví. Také Joshua, jedno z umírajících dětí dostane špatnou krevní transfuzi, ale překvapivě po ní prospívá... Pro americkou epidemioložku Kate Neumanovou je Joshua lékařským objevem století - v jeho imunitním systému se možná skrývá tajemství léčby rakoviny a AIDS - a zároveň darem lásky, po které tak dlouho prahla. Joshuovo drobné tělo však ukrývá i lékařské vysvětlení starobylé zhouby - vampyrismu - a je spojnicí s bájným vládcem upírů, který chce dítě získat nazpět...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
Children of the night, 1992
více info...
Přidat komentář
Tak trochu jiný Dracula. Retrospektivní návraty Vlada, s přihlédnutím k reálné historii Rumunska a k tomu moderní a vcelku realistické vysvětlení existence upírů s velkou dávkou akce. Pohodové čtení i když kvalit jiných děl Dana Simmonse tak úplně nedosahuje. Jako horor se mu mnohem více povedl Terror, nebo Černé léto.
kniha se mi četla celkem dobře. Měla celkem logicky rozvinutý děj, sice místy až moc pro neznalé medicíny ,ale to se autorovi promíjí :-). Celkový dojem dobrý a doporučuji jí k přečtení
Dosud jsem od Simmonse nic nečetl a anotace často vynechávám, takže jsem nevěděl, co čekat. Začalo to dobře obrazem Rumunska krátce po pádu Ceasucesca. Ale pak se najednou objevil Dracula a to jsem poněkud zbystřil a čekal jsem brzké odložení tohoto čtiva. Nicméně pořád to bylo celkem v pohodě, nenáročná, docela pohodová oddechovka a i ten Dracula tam byl tak jakoby uvěřitelný, i když jsem věděl, že je to jen autorova fantazie, nicméně nijak extrémně mimo mísu. A najednou se z toho stal až do samého konce stupidní béčkový akčňák, nad kterým mi zůstával rozum stát. Děsný, jak si někdo dokáže zmrvit knihu!
Děti noci jsou pro mě z těch "lepších simmonsů". Vědecká teorie vampyrismu mě zaujala hned zkraje knihy a tento pocit vydržel až do konce. I když bych uvítala mít vlastní hematologické znalosti, abych tuto teorii buď ještě více ocenila, případně naopak našla její slabá místa. Závěr je pravda trochu deus ex machina, ale epilog to docela vylepšil.
Začátek příběhu mě vůbec nebavil. Byla tam spousta maďarských slov, která se špatně četla, potom tam bylo zase spoustu odborných věcí, kterým jsem nerozumněla a taky trochu politiky, která mě nebaví už vůbec. Zhruba od poslední třetiny jsem se teprve začetla, ale zase mi vadila předvídatelnost. A co konec? Ten byl zase pro Kate moc jednoduchý.... Zkrátka, až moc proti a málo pro. Doufám, že při našem dalším setkání s mým dosud oblíbeným Danem Simmonsem, budu mít lepší zážitek ze čtení, než byl tento.
Převažuje zklamání, kniha mne nepohltila a četl jsem spíš z nutnosti. Nezáživné lékařské popisy v kterých jsem se ztrácel a na můj vkus málo akce a napětí.
Od Simmonse jsem zatím četla Black Hills, Terror a Děti noci. Poslední jmenovaná jakoby ani nebyla od stejného autora. Co to jako mělo být?? Motivace prakticky všech hlavních postav hodně podivná, styl někde na úrovni žáka sedmé třídy (tady určitě hraje roli i překladatel, který snad teprve začínal a moc se nesnažil...). Navíc je to všechno takové dost předvídatelné (pokud jde o Luciana, vzájemné vztahy apod.) Ve chvíli, kdy se citově nevyrovnaná, ale prvotřídní vědkyně promění ve Spidermana, jde skutečně do kytek úplně všechno (při tom jejím lezení se mi vybavily vzpomínky právě na jednu scénu z Terroru, jenže tam mezi lany a plachtami poskakoval zkušený námořník a dalo se tomu aspoň trošičku věřit).... A přitom ten nápad je skutečně úžasný! Téma zaujme takřka hned (pokud nemáte díky Stmívání a Vampire Diaries vypěstovanou těžkou alergii na upíry)! Autor ho možná měl nechat chviličku uzrát... Jako nejzajímavější pasáže bych nakonec označila kapitoly "Sny o krvi a železe" - ty jsou zvráceně atraktivní už svojí podstatou, ale zase to dost silně sráží závěr knihy...
Celkem mi to líbilo, začetla jsem se a najednou se to přetavilo ve variaci na Ramba a dojem se pokazil. Jako by autor nevěděl jak celkem originální příběh elegantně ukončit. :)
Když se člověk po začátku do poloviny knihy prokouše odbornýma lékařskýma pindama, tak se mu otevře dobře se rozvíjející a zajímavý příběh. Ještě že se tak stalo protože jsem už přemýšlela, že bych ji odložila.
Užasný námět a myšlenka ovšem dotažený od Simmonse do naprostého finálního fiaska,někdy až člověk žasne že někoho napadne taková ,,pecka" a pak jí dokáže takhle zmařit..
Pěkná postkomunistická atmosféra, napínavé, ale ten akční konec to značně sráží. Přesto příjmná konzumní záležitost.
Je pravda, že závěrem ve zhruba 20 stranách shazuje Simmons svůj jinak velmi zdařilý ponor do poCeausescova Rumunska o hvězdu dolů brakovým vyvrcholením, kdy z hlavní hrdinky dělá tak trochu nadčlověka a se střízlivým zbytkem knihy tato pasáž moc nekoresponduje, ale na druhou stranu do zmiňovaného závěru se román nese v krásně ponurém lehce thrillerovém střihu, kdy autor kouzelně vystihuje porevoluční atmosféru těžce zkoušené země, ve které chudoba, hnus, strach a jedna z historického hlediska velmi známá rodinná dynastie pokračují v šíření hnilobně nastaveného životního vzorce morálně i fyzicky decimujícího domorodé obyvatelstvo. Nejednou jsem během čtení přesedlal na youtube a jal se vyhledávat dostupná videa týkající se komunistické problematiky Ceasescovy éry. Dá se říct, že je to i takový literární road trip, kdy se dostanem i mimo balkán přes atlantik a zpět a neustále sledujeme hrdiny v pohybu. V neposlední řadě je příběh vystavěn na povedeném a zajímavém nápadu o původu vampyrismu a jeho vědeckém vysvětlení. S Terrorem a Hyperionem, kde měl Simmons jeden záchvat geniality za druhým nelze srovnávat. Kvality těchto knih román Děti noci sice nedosahuje, ale rozhodně předčil po přečtení nelichotivých recenzí má očekávání. Těším se na reedici románu Temné léto, který má nakl. Laser na tento rok ve svém hledáčku.
Rozhodně zajímavá knížka, kvality třeba Terroru ale nedosahuje. Hodnotím jako průměr, některé nápady se mi totiž líbily, některé dějové zvraty se dají předvídat. Více se o tom ale rozepisovat nebudu, ať neprozrazuji děj těm, kdo se na knihu teprve chystají.
Jistě, posledních pár stránek je hodně zvláštních, ale zas se dá zamyslet nad tím, co vše se dá dokázat, když člověk skutečně něco chce. Jinak krásná prohlídka života Vlada Napichovače a jeho doby. Nevím tedy jestli to bych to řadil přímo do hororů, ale pravdou je, že spíše než strach tak ze stránek na člověka dýchá hnus a zároveň i krása jedné krásné země...
Ano, ten konec je tak trochu jako z Lary Croft, ale celkově je to hodně dobrá knížka, líbilo se mi to moc.
Na jednu stranu zajímavý popis rumunských reálií těsně po revoluci a zajímavá vědecká hypotéza vysvětlující vampyrismus, na druhou stranu laciné americké thrillerové pojetí. Závěr, kdy hlavní hrdinka porazí prakticky celé rumunsko a přitom leze po skalách, jezdí na koni po draculovských lesích a lítá ve vrtulníku je doslova k smíchu.
Další upíří román? Podlehl snad Simmons fenoménu Meyerová? Och, ale kdeže. 'Děti noci' jsou příběhem z roku 1992, a přístup Simmonse je úplně jiný než meyerovští třpytiví upíři bojuící proti testosteronovým polonahým vlkodlakům. Simmons - jak ho známe z Terroru, Drooda neb Black Hills - je realistický, příběh je zasazen do skutečných reálií postkomunistického Rumunska, kde po konci Ceausescovy diktatury vládne chudoba a chaos. Stejně tak upíři jsou vysvětleni realisticky, jako lidé zasaženi určitým typem nemoci, kteří jsou 'tak trochu jiní než my.' Tím se ale neztrácí tajemnost a zajímavost. 'Děti noci' jsem četl již dávno, ale vím, že příběh byl napínavý, možná na mě trochu příliš thrillerovský, závěr mi přišel laciný, jak z hollywoodského filmu. Ale intermezza, ve kterých mluví Vlad Tepes o sobě a své minulosti, byla tak krásná, že už jen kvůli nim stojí za to knihu přečíst.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Ježkovy voči! Ještě, že jsem si tu knihu nepřečetl dříve... Do Rumunska jsem jezdil pár let celkem pravidelně, v devadesátých letech pracovně do Bukurešti a následně jsem rumunskou anabázi zakončil s kamarády s batohem na horách, v pohoří Făgăraş... Knížka Dana Simmonse se mi naštěstí dostala do ruky až těsně potom. Zároveň ale dostatečně včas, aby byly mé zážitky z Rumunska ještě čerstvé.
Já naiva si myslel, že největší nebezpečí v Bukurešti představují všudypřítomné smečky toulavých psů. Kdybych byl tušil, co že se tam všechno zrovna tou dobou odehrávalo, neprocházel bych se tak klidně a bezstarostně. Vždyť kolem americké ambasády a parku Cișmigiu jsem denně chodil. Tady jsou Amíci, tady se nemůže nic stát, říkal jsem si... uffff... POZOR - MOŽNÝ SPOILER !!! ... A Făgăraş - celou dobu naší hřebenovky jsme neomylně směřovali k hradu Bran a já si nějak myslel, že Vlad Napichovač je bezpečně mrtev... oops!... Z časových důvodů jsme tenkrát museli slézt z hor dřív... no, ještěže! Taky nám místo času mohla dojít krev... KONEC SPOILERU.
Simmonsovu knihu beru tedy jako dobrou radu nad zlato: bacha na Rumunsko, má tak temnou historii (dávnou i zcela nedávnou), že tam fakt nikdy nevíte... Anebo, když už tam musíte, tak probůh aspoň nečtěte tak zatraceně dobré vampýriády.