Ema a kouzelná kniha
Petra Braunová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396222/bmid_ema-a-kouzelna-kniha-5kD-396222.jpg
4
128
128
Ema si nepamatuje, že by někdy žila jinde než s ostatními dětmi bez rodičů v Sirotčinci. Moc mezi ně nezapadá. Dokáže totiž slyšet a vidět věci, které jiné děti nevidí a neslyší – třeba malé víly… Moc se těší, až bude mít desáté narozeniny. Čeká ji totiž výlet do úchvatného Města, které je schované za vysokou zdí. Nakonec se její čekání ještě o rok prodlouží, ale stojí to za to. Ema si z Města odnáší spoustu dobrodružných zážitků a zkušeností. Hlavně však kouzelnou knihu, která změní život nejen jí, ale i všem ostatním v Sirotčinci.... celý text
Přidat komentář
To byla teda blbost.. Nalákala nás obálka a anotace, ale dost jsme se s touto knížkou při večerním čtení natrápily.. Pořád jsme čekaly, kdy se konečně začne něco dít - dlouhé popisné části jsem zkracovala, jak jen to šlo, a stejně to byla nuda nuda nuda. Celou knihu čekáte na slibovaný děj a pointu celého příběhu - a to se všechno uděje až v poslední kapitole. Škoda, rozhodně nedoporučuju.
Shodnu se s mnoha komentáři, že na téhle knize - konkrétně na vydání z roku 2018 - jsou nejkouzelnější právě ilustrace Evy Chupíkové. Příběh samotný je poněkud zvláštní, místy malounko nelogický, místy tajemný a vlastně kouzelný, jak tomu v knihách Petry Braunové bývá. Pokud vím, tak dospěláci se dělí do dvou táborů: jedni na knihu nedají dopustit (k nim se řadím i já), druzí ji naopak zavrhují. Takže mě nezbývá než zjistit, jak se bude líbit dětem - třeba těm z našeho čtenářského kroužku . . .
Hodně oblíbená kniha naší dcery (prvňák). Po Tramvaji plné strašidel druhá knížka P.Braunové, která u nás hodně zabodovala, ačkoli ilustrace ani jedné z knih dceru neoslovily. Jako ilustrátor se o trochu víc líbil Řízek před Chupíkovou. A nejlepší byl pochopitelně konec.
Nádherné čtení a kouzelný příběh. Knihu jsem četla asi tak ve 2. třídě a to jsem z ní byla nadšená a nadšená pořád jsem. Moc pěkná kniha a můžu jen doporučit (hlavně malý čtenářkám). :D :) :D
Tak nějak nevím. Krásný, trochu melancholický příběh. Na začátku zvláštní holčička, která vidí to co nikdo jiný nevidí. A na konci kouzelná kniha, která plní přání. Zdá se mi, že to k sobě nějak neladí. Takový neskutečný konec jsem nečekala. Ale ilustrace jsou nádherné, celou knihu krásně propojují. Tím tohle vydání hodně získalo.
Dala bych tři*. Vím, že na příběh pohlížím jinak, než děti. Těm se bude určitě líbit. Mně se nejvíc libily ilustrace paní Chupíkové a proto přidám ještě čtvrtou*.
Zvláštní kniha, těžká kniha. Četly jsme ji s kolegyní ve školce dětem před spaním, chtělo to hodně pracovat s hlasem a emocemi, aby ji děti správně pochopily. Knihu vybrala kolegyně, ale nemyslím, si, že ji tato věková kategorie dokáže plně pochopit a ocenit. Nicméně mě zaujala a chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne. No, konec mi, k tomu celkovému ladění knihy, moc neseděl, ale v momentě, kdy jsem to četla, jsem měla slzy v očích. :-) Opravdu zvláštní kniha....
Příběh byl takový hořko-sladký, ve výsledku se nám opravdu líbil. Byla jsem ráda, že místy to víly trochu odlehčily. Poselství je pro děti podáno spíš v náznacích, ...dospělí se nad vším zamyslí, děti k sobě pustí zase tu svoji pohádkovou část... Doporučuji pro holčičky věku cca 8+.
Moc hezká knížka, která popisuje život v Sirotčinci plných děvčat. Ema si z Města přináší knihu, která změní život všem dětem v Sirotčinci. Konec knihy je nepředvídatelný s to se mi na knize moc líbí.
(SPOILER)
Na pohádku velmi melancholické, smutné a trochu temné. Asi jako holčička se sirkami od Andersona....i když s o poznání lepším, možná až přestřeleným koncem. Já sice chápu, že pohádka je pohádka, ale tohle už bylo opravdu hodně neuvěřitelné......každopádně příběh se mi líbil. Prostředí šedivého internátu s úzkoprsou Slečnou závislou na pořádku připomíná ostatní knižní sirotčince a internáty a svádí k tomu představovat si příběh v daleko dospělejším světle než v jakém byl možná původně zamýšlen.
Víly mi možná v příběhu přišly trochu nadbytečné, ale nápad s kouzelnou knihou se mi moc líbil a i celkově pojetí příběhu s Emou, která vidí, že Město taky není zas tak kouzelné jak si ho představovala. Podle mě je to velmi povedená pohádka nebo spíš příběh, pro jakoukoli věkovou kategorii, dokážu si představit, že by s menšími úpravami a zestaršením Emy mohla fungovat i jako fantasy kniha o neobyčejné dívce co má schopnost vidět věci co ostatní ne, bohužel ale vyrůstá ve velmi konzervativním internátu, chceteli sirotčinci, kde jí všichni považují za podivína........čeká na den svého života až bude v den svých 18 narozenin moct konečně na jeden den opustit chladné zdi internátu a poznat svět venku..........proč, se ale většina dívek co se vrátí do internátu chová jinak než předtím? A je opravdu svět tam venku tak skvělý jak si ho Ema představuje? ....................asi takhle si představuju základní kostru toho neexistujícího fantasy......ale to je stejně jenom v mé hlavě.
PS : akorát nechápu proč Ema byla celý ten rok nemocná? Moc nechápu jaký to v knize vlastně mělo smysl.
Poněkud zvláštní, melancholický příběh pro čtenářky +/- osmileté. Ema vyrůstá za zdmi sirotčince pro dívky, kde má vše svůj pevný řád a uniformní vzhled. V tom nedostatku barev a překvapení se může chovanec považovat za šťastlivce, když vidí víly a může s nimi komunikovat. Akorát působí jako bláznivý snílek, protože nikdo jiný poletující éterické postavičky nevnímá. Ema netrpělivě vyhlíží desáté narozeniny, tehdy oslavenkyně může na celý den opustit sirotčinec a zamířit do tajemného Města, zásobit se novými zážitky, třeba i něco koupit…
Příběh je divně neukotvený, občas je na něco opakovaně kladen zbytečně velký důraz, jindy děj skáče rychloposuvem, autorka nadhodí motiv a nechá ho bezprizorně plácat, místy jsem ani z pozice dospěláka nechápala, co p. Braunová některými scénami sleduje. Ale pár věcí bylo z výchovného hlediska jasných, například poznat kamarádku podle přístupu a činů, nikoliv krásného vzhledu.
Knížka vyniká atmosférou a vkusným výtvarným doprovodem, odpovídajícím té posmutnělé, znepokojivé náladě. Za sebe bych s přivřenýma očima dala čtyři hvězdy, ovšem cácorka při poslechu ani nedutala, jen chvílemi zajela pod peřinu „já to nechci slyšet“, aby v závěru jásala, smála se, kladla otázky a vůbec dávala průchod kapku zmateným emocím. Skřítě neochvějně trvá na pěti hvězdách, pro jednou jsem ochotná ustoupit. 85%
Četly jsme s dcerou (8 let). Je zřejmé, že kniha není pro každého. Úvodní kapitolu četl s dcerou děda a ten mi rovnou řekl, co jsem to koupila za blbost, že se tam nic neděje, jen tam celou dobu lítaly víly :-) Jenže dcera i já jsme docela vnímavé, empatické, fascinují nás obrazy, jak malované, tak ty životní obrazy kolem nás. A my jsme se těšily na každou novou kapitolu. Pro nás fascinující kniha, plná pocitů, byť někdy těžkých. Kniha se zdá smutná, ale má naději. Se synem (5 let, torpédo) bych ji nečetla, ten by se do toho nedokázal vcítit :-) Ale pro nás čtenářky byla vážně kouzelná :-) A jako bonus nádherné ilustrace!
Myslím, že kniha je určena až starším dětem, rozhodně ne těm od šesti let jak je uvedeno. Příběh nakonec končí šťastně a vesele, ale skrývá také spoustu smutku a strachu.
Musím přiznat,že jsem z knížky byla nadšená....závěr mi přišel opravdu kouzelný:o))
Kniha je velmi zvláštní. Ema žije v sirotčinci, jsou tam jenom holčičky, najednou se tam objeví miminko a je to kluk. Ema má zvláštní schopnosti - vidí víly. Za minci, kterou dostane od Slečny před návštěvou města, koupí knihu, ale kniha je zničená a Ema musí zůstat ve Městě, protože se nestihne včas vrátit. Seznámí se s Františkou, pracují obě v hostinci. Ema se nakonec vrátí, ale kniha je zničená. Co dětem přinese? I když příběh dobře skončí / jak jinak, je to přece kniha pro děti /, mám z něj divný pocit. Ani moje děti si ji neoblíbily. Něco tam prostě drhne.
Do příběhu jsem se pouštěla s přesvědčením, že mě bude stoprocentně bavit, ale bohužel.. Krásné ilustrace zastínily příběh, u kterého jsem místy úplně nechápala některé kroky hlavních postav, spoustu věcí nebylo dovysvětlených a děj nebyl zcela zajímavý a vlastně jsem se během čtení občas docela nudila. A tak by to u knih, zejména u těch pro děti, být nemělo. Za mě zklamání.
Vždycky když knížka obsahuje příběh o knížce, tak je skvělá :-) Tato knížka je v novém vydání i krásně ilustrovaná, text přiměřený dle mého pro holčičky ve věku tak 7-11 let ideálně, textu je tam už více a převažuje nad obrázky. Samotný příběh je moc hezky vystavěný a hlavně závěr je překvapující, myslím si, že to u dětských knížek není příliš typické, většinou jej lehce odhadneme. Za mě tedy moc povedené a doporučuji k přečtení.
Krásné ilustrace, ale jinak teda pro děti pěkná depka. Celkově není jasné, kam se pak dívky dostanou, když Sirotčinci odrostou, proč všechny viděly Město jako krásné - a jen Ema ho vidí takové, jaké skutečně je apod. Knížka je to nepochybně zajímavá a mezi dětskými knihami patří mezi ty kvalitní, ale příběh je to značně neutěšený a ani závěrečná jásavá scéna s happyendem (sen nebo skutečnost? ) to nezachrání.
Četly jsme s dcerkou na pokračování před spaním. Některé pasáže čtivější, některé trošku delší, ale při čtení poslední stránky jsme měly obě slzičku v oku.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Ztraceni v čase |
| 2010 |  Ema a kouzelná kniha |
| 2014 | 3333 km k Jakubovi |
| 2017 | Dům doktora Fišera |
| 2012 | Tramvaj plná strašidel |
Dojemný příběh o touze být jako ostatní. Ema žije spolu s dalšími dívkami v domě jménem Sirotčinec. Tam končí ti, co nemají to štěstí mít domov, rodinu. Dnes se tomu říká dětský domov. V jednom takovém, které řídí Slečna, jsou dívky ve stejnokroji, vlasy mají v copech pečlivě učesané. Ale každá má jinou povahu, jen žádná z nich není jako Ema. Ta má na svůj věk fantazie až moc. Stavět hrady z písku nebo hrát si "na něco" je klasický projev dětského vývoje, ale vidět vily už je trochu moc. Vidí je jen Ema, nikdo jiný. Ostatní, včetně Slečny, si myslí, že jejich kamarádka se trochu zbláznila, ale malá mluvící stvoření vyvedou Emu z omylu. V den svých narozenin smí každá dívka navštívit Město, odchází samostatně, večer se vrací s překvapením pro každého. Ema se rozhodne pro něco obyčejného a přece užitečného.
Za mě krásný příběh.