Emil Běžec
Pavel Kosatík
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407280/bmid_emil-bezec-o7k-407280.jpg
4
192
192
Chcete vědět, jak žil člověk, který objevil to, pro co byl stvořen, a dělal to? Pokud ano, pak je pro vás odpovědí první ucelený životopis legendárního běžce Emila Zátopka. Vypráví o jeho dětství v početné rodině, o mládí v baťovském Zlíně, o době, kdy se u nás rodil běžecký sport, o respektovaných soupeřích i přátelích, o armádě a disciplíně, o manželství a také o politice. Ale především a stále o běhání. Kniha je připomenutím osudu člověka, kterému se jako jedinému atletovi v historii světového běžeckého sportu podařil zlatý hattrick na olympijských hrách v roce 1952. Je potvrzením toho, že pokud děláte cokoliv na sto procent, není možné, abyste neuspěli, i když zrovna nezískáte olympijské zlato. A pod zátopkovským heslem Nemůžeš? Přidej! je také inspirací k amatérskému běhání nás všech.... celý text
Přidat komentář
Příjemně, klidně a mile odvyprávěný příběh (ne)obyčejného života velkého sportovce a člověka se kterým se osud nijak nemazlil. Něco málo jsem věděl z dřívějška, hodně zajímavostí, hlavně o jeho působení v roce 1968 a po něm jsem se dozvěděl až tady. V audio podobě je obrovským bonusem výborný přednes Ivana Trojana, který vyprávění dává neuvěřitelnou eleganci.
Audio
Viděla jsem film Zátopek, který se mi líbil, ale tohle je mnohem lepší biografie. Životní příběh našeho nejlepšího běžce je tu rozebrán podrobněji. Toto není jen výčet Zátopkových úspěchů, je to průřez celým jeho životem včetně vysvětlení jeho politických postojů. Některá jeho prohlášení jsou mu vyčítána, ale je třeba si uvědomit, jaká byla doba a že kdyby se choval jinak, žádný vynikající Zátopek by nás na mezinárodní úrovni nereprezentoval.
Životopis odhaluje příčiny úspěchů Emila Zátopka. Ve své době byl nejlepší běžec, protože měl charakter, jehož součástí byly důslednost a vůle k dřině větší než měli soupeři. Jeho vysoké tréninkové dávky jsou jen těžko představitelné. Tohle dokáže málokdo. Zátopek se navždy stal sportovní legendou.
Tady jsem zvolila audio, které je výborně doplněno o záznamy rozhovorů a úryvky z rozhlasových reportáží z průběhu závodů.
Doporučuji
Vytrvalostní běh byl vždycky moje noční můra, nohy by běžely, ale plíce nezvládaly. Ulevilo se mně, když na VŠ po mně už sportovní výkony podobného typu nikdo nechtěl, respektive dalo se tomu vyhnout, třeba zvedáním činek v posilovně :-). Ale kdoví, kdyby ta kniha existovala už tenkrát, možná bych běh vzala ještě na milost, abych prozkoumala, co na něm tolik lidí vidí... Vždyť je to jen "trochu rychlejší" pohyb než rychlá chůze – a tu jsem měla ráda vždycky a mám dosud.
Byl to takový neplánovaný nákup. Knížka ve slevě, hodila se do objednávky kvůli poštovnému zdarma. Na knížce mě přitáhla obálka – rozesmátý Emil v obleku – a v běhu, prostě Emil Běžec. Nakonec mě donutila přečíst knihu poměrně brzy po zakoupení, přestože "ve frontě" už dlouho čeká mnoho jiných knížek. A byla to šťastná volba. Poslední týdny přepracovaná, utahaná, bez možnosti odpočinku, dokud neodevzdám to a to, už včera bylo pozdě. I když se moje práce týká psaní, nikoli běhání, přesto mě kniha výkonostně tak nějak nabudila. Aspoň její první část, kdy se Emilovi daří a jeho výkony se zlepšují. Takže knížku můžu doporučit jako pozitivní motivaci k čemukoli. Ale musíte být rychlejší v tom, co děláte, než ve čtení. Protože alespoň já jsem pocítila, že jakmile se Emilovy výkony začaly zhoršovat, ani mně už moje psaní tolik nešlo. Náhoda? Nějaké podivné souznění? Zvláštní je, že ta poslední část moje pracovní nasazení až tolik neovlivnila. Zřejmě proto, že s životem jako na houpačce mám sama bohaté zkušenosti, ač se Emilem se rozhodně srovnávat nemohu. Někdy si připadám jako totální nemehlo (v původním i přeneseném slova smyslu) – a když si pak přečtu, že i velmi známý a slavný člověk měl v životě svoje slabé chvilky, můžu si říct, že to je lidské...
Po dlouhé době kniha, kterou bych si raději nechala k dalšímu přečtení, než poslala dál... nu, ještě uvidím... knihovna je přeplněná, ale... :-).
Emil Zátopek je a zůstane jedou z největších sportovních postav - nejen u nás, ale celosvětově! Ovlivnil přístup mé generace ke sportu - nejen k atletice. O jeho životě jsem si sám střádal informace. Osobně jsem se s ním bohužel nesetkal, jeho vyprávění jsem zažil pouze z rozhlasu anebo z televize a také z vyprávění mých kamarádů o setkání s ním - z let 1965 - ještě z dob jeho plné slávy v tehdejším režimu a z roku 1971, kdy byl "odklizen". Sám jsem byl v roce 1979 na stadionu v Helsinkách, kde získal tři zlaté medaile na OH v roce 1952 a vyslechl si poutavé vyprávění správce stadionu o tom, jaké to bylo při závodech na 5000m, 10000m a maratonu. Od mých přátel "šefců" ze Zlína jsem získal informace, jak to bylo se sportem za Protektorátu "U Bati". Mám za to, že autor se snažil více popisovat prostředí, ve kterém se Zátopek pohyboval, než samotné sportovní dění.
Skvěle napsaná a jako audio zpracovaná (a velmi ku prospěchu celkové atmosféry) knížka o osobnosti, o které už tak na 100% přesvědčená nejsem. Každopádně z pohledu sportovce - hoby běžce skvelá mitivace a úvahy o běhu.
Běžecký řeholník. Geniální shrnutí všeho, co Emila Zátopka představovalo. Toto lapidární označení povahy a osobnosti nejznámějšího československého běžce EZ se jeví přiléhavé nejen pro samotného EZ, ale i jeho život. Klobouk dolů před Pavlem Kosatíkem, že se pustil do tohoto životopisné úkolu. Protože život EZ není poutavý nebo příliš dobrodružný. Je především o síle ducha a vytrvalosti. O běhání. O běžci, který na běh trénuje tím, že běhá, běhá a běhá. Běžecký řeholník a v 50. letech nejlepší vytrvalostní běžec světa. Je ale jinak nesmírně zajímavé nahlédnout do duše takové osobnosti našich sportovních dějin. Nečekejte převratný životopis naplněný skandály nebo zvraty. Spíše jen samým odříkáním.
Doba, kdy začal naplno běhat, byla těžká. Nebylo maso ani většina dalších potravin. Ale EZ přece běhal. A dokonce i vystudoval s vyznamenáním. Baťa byla jeho značka. Než si EZ pod svou značku znárodnil režim. EZ sám však coby člověk z chudých poměrů novému uspořádání po válce věřil a proti tomu, že se stal Tváří režimu, štábním kapitánem Zátopkem, vlastně nic nenamítal. Pořád to ale byl duší i tělem sportovec, který po léta nenašel ve vytrvalostních bezích konkurenta. A který se, ve chvíli snah o očividnou nespravedlnost, dokázal režimu postavit. Protože on se nechtěl primárně zalíbit režimu, ale udělat radost svými úspěchy Čechoslovákům. I když v tomto svém posledním běhu nakonec nevytrval. S Danou Zátopkovou - oba narození ve stejný den - vytvořil EZ pozoruhodný pár, který pro Československo v 50. letech získal ve sportovním světě nebývalé renomé.
Knize jsem dal možná až příliš nízké hodnocení, přestože je velice čtivá a audiokniha povedená. Zároveň četba donutí k zamyšlení nad postavením Emila Zátopka coby skutečné celebrity v socialistickém Československu nebo tehdy rodících se metodách tréninku vrcholových sportovců.
Nicméně i přes tyto klady mě kniha zklamala, protože autor (ačkoliv není historik) nedokázal oddělit osobu Zátopka sportovce, kterou můžeme pouze a jedině obdivovat, a Zátopka člověka, jehož sportovní kariéru podporoval totalitní komunistický režim. Nelze dle mého názoru přejít Zátopkův článek o Miladě Horákové tvrzením, že se text neslučuje se Zátopkovou dobrosrdečnou povahou. Při četbě mi došlo, že Zátopek měl ve svém mimosportovním životě několik okamžiků, kdy projevil velikou odvahu a zároveň období, kdy své činy snaživě odvolával. Přijde mi, že se ve vypjatých chvílích pro něco nadchnul, ale postupně svoji odvahu ztratil.
Česká literatura i kinematografie má stále problém představit osoby, jejichž život nelze jednoznačně označit za negativní či pozitivní. Důkazem toho může být poslední film o Františku Kriegelovi. Lidově řečeno, velicí lidé bývají ve svém životě někdy padouchy a někdy zase hrdiny.
Poslechla jsem si jako audio, díky tomu měla knih příjemný spád a dobové nahrávky přidávaly šmrnc...Musím přiznat, že klasická knižní verze by nebyla takto záživnou.
Na radiotéce jsem slyšela již dvakrát, kniha se mi moc líbila..a ten Emilův zpěv
Posloucháno na ČRo a autentické nahrávky byly určitě přínos pro celé vyznění. Hlasy, atmosféra, všechno to posune příběh tohoto muže o kus dál. Povýší celé Kosatíkovo dílo. Jako i v jiných jeho knihách cítím snahu upozadit svůj obdiv k osobě, o kterou se zajímá a tím poukázat na skutečnou podstatu daného člověka s jeho nedostatky, bolestmi, pochybami, názory, výstřednostmi, příklady a touto celistvostí ukázat celou osobnost bádaného člověka, tedy plastického člověka žijícího a tedy tvořeného dobou, kterou sám pomáhá tvořit, ať už se mu to líbí, chce, umí ... a nebo ne.
Doplnění dalších úhlů pohledu na velmi osobitého sportovce. Pavel Kosatík je zárukou zajímavého a chytlavého zpracování...no a Ivan Trojan by mohl načíst telefonní seznam a poslouchala bych stejně fascinovaně :)
Výborné, i kniha, i rozhlasové zpracování. Jak už bylo zmíněno níže, oceňuji hlavně nečernobílý pohled na Emila.
Poslouchal jsem jako audio, resp. četbu na pokračování v podání Ivana Trojana, doplněnou autentickými nahrávkami největších závodů včetně několika pasáží vyprávění samotného Emila. Ale jak už bylo několikrát zmíněno, zhusta tyhle nahrávky nekorespondovaly časově s tím kdy se zrovna děj příběhu odehrával, několikrát jsem znejistěl jestli jsem náhodou neusnul a něco mi neuniklo :) Jinak sportovní část zná snad skoro každý a přesto si myslím, že znovu se vrátit do atmosféry zejména olympiády v Helsinkách má prostě svoje kouzlo a moc příjemně z toho mrazí i s takovým odstupem času....bohužel Emilova etapa života po r. 1968 na mě působí strašně smutně, stejně jako v knize Dnes trochu umřeme, je mi to líto jak s takovým člověkem a se spoustou dalších lidí režim zametl.
Skvěle napsaný průběh celého života Emila Z. Od puberty, poté hlavně jako vítěze běhů, jeho konec sportovní. Já sama jsem chodila na sportovní školu ( 2.stupeň ZŠ). Dříve jsme se pravidelně účastnili jako třída závodu Běh Vyšehradem. Když jsem tam vyhrála jako cenu knihu, nechala jsem si ji tam podepsat Emilem Z., který byl hostem. Nádherná vzpomínka ho vidět na vlastní oči. Bylo to cca v roce 1979-80.
Prakticky vše, co Kosatík napíše, má spád, je skvěle odzdrojované a zároveň čtivé. Z jeho knížky vystupuje Zátopek daleko plastičtěji než třeba z nejnovějšího filmu. Kosatík předkládá téměř psychologickou studii Zátopka, člověk vlastně až s jeho popisem tohoto výjimečného sportovce pořádně pochopí, v čem byl minulý režim tak odporný. Ohýbání páteří a mrzačení charakterů. Krásná kniha.
Životopis Emila Zátopka jsem si chtěla přečíst ještě před shlédnutím dlouho očekávaného filmu Davida Ondříčka.
Film jsem dosud neviděla, takže nemám srovnání, ale tahle knížka se mi líbila moc. Nejsem moc zběhnutá v memoárech a Emilu Zátopkovi jsem věděla jen to, co je obvykle všeobecně známo, plus jsem v minulosti četla několik rozhovorů s jeho ženou Danou.
K objektivitě a úplnosti zpracování životopisu se tedy vyjádřit nemůžu, ale co se týče čtivosti a zajímavosti pro čtenáře - laiky, hodnotím tuhle knihu Pavla Kosatíka jako velmi povedenou.
Kromě velmi zajímavých pasáží popisující běžecký trénink a závodní strategii, jsem obzvlášť ráda za vysvětlení celého Baťova systému vzdělávání a kariérního postupu - poslední roky na to často v knihách narážím a tohle přiblížení mi dost pomohlo. Body má kniha i za velmi důstojný a citlivý popis posledních let Zátopkova života, na kterých bylo asi těžké najít cokoli kladného.
Příběh života Emila Zátopka není tak jednoduchý a ideální. Neměli s ženou děti, dělal pořádnou práci a nežil si v luxusu, jako by dnes za své úspěchy mohl. Měl ale něco, co většině z nás chybí. Vášeň. Miloval běh.
Kniha popisuje Zátopka podobně jako nejnovější film jako lidskou osobu, která má mnoho, co vyprávět a může nás inspirovat. Byl doopravdy výjimečný a zatím nikdo nedokázal v běhu tolik, co Emil.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Věra Čáslavská – Život na Olympu |
| 2018 | Jiný T.G.M |
| 2009 | Jan Masaryk – pravdivý příběh |
| 2010 | České snění |
| 2009 | Manželky prezidentů: deset žen z Hradu |
Protože mám Kopřivnici, rodiště Emila Zátopka, kousek za humny, už jen proto (a nejen proto) jsem fanouškem Emila Zátopka. Takže jsem viděla film, poslouchala audioknihu a četla knihu od Pavla Kosatíka. Všechno mělo své výhody: u filmu jsem oceňovala perfektní ztvárnění Emila Zátopka hercem Václavem Neužilem. Audiokniha byla krásně namluvena Ivanem Trojanem, bonusem byly reportáže ze sportovních přenosů. A výborně napsaná kniha byla ještě doplněna o dobové fotografie.
Zátopek dostal do vínku obrovský talent, ale nebyl by mu k ničemu, kdyby jej svou silnou vůlí nerozvíjel. A protože byl vynikající, strana si jej přisvojila a prezentovala ho jako svou výkladní skříň. Z dnešního pohledu nebylo někdy jeho chování úplně v pořádku, ale pro něj bylo běhání to nejdůležitější na světě a proto někdy neuváženě něco řekl nebo komentoval, něco podepsal a pak odvolal... Určitě byly v jeho životě věci, na které nebyl hrdý, ale ať hodí kamenem, kdo je bez viny...