Germinal
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234851/bmid_germinal-4sK-234851.jpg
5
223
223
Štěpán Lantier musel opustit milovanou práci u železnice poté, co napadl svého nadřízeného. Při hledání zaměstnání dorazí na sever Francie do hornického regionu u městečka Montsou a nechá se zaměstnat v dole Le Voreux. S havíři pracuje i žije - dokonce se zamiluje do krásné Kateřiny, ale ta si nakonec vybírá krutého Chavala. Štěpán Lantier si uvědomuje, jak nelidské jsou pracovní podmínky pod zemí a jak mizivá je za tu dřinu odměna, umožňující sotva holé živobytí. Ve Štěpánovi pomalu začíná doutnat vztek... Velmi působivý a stále aktuální román o lásce a boji proti nespravedlnosti se na začátku devadesátých let dočkal i zdařilého filmového zpracování.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , OmegaOriginální název:
Germinal, 1885
více info...
Přidat komentář
Podle mě nejlepší Zolův román, i když většina ostatních je špičkový. Ale tady našel to nepřesnější rovnováhu mezi strhujícím příběhem, popisy dobových reálií a zachycením psychologie postav. Mohlo se to zvrnout v socialistickou agitaci, ale nezvrhlo. Zola není Steinbeck.
Možná byl Zola soucitný a spravedlivý člověk, ale tady to s vykreslením protikladů dost přehnal - výsledkem je žízeň po krvi a touha po zkáze.
Pokračování příběhu rodiny ze Zabijáka, mladý Étienne Lantier, který se zoufale snaží vymanit ze zhoubného vlivu alkoholu, svého původu a dědičnosti...
Jak víme už na samém počátku, nepodaří se mu to. A stejně to člověka zasáhne uvnitř.
Ten hnus, bída, dělnická kolonie, důl, kde každou chvíli chcípají dělníci a nikdo si toho nevšímá. Snad jen odevzdané rodiny.
A do toho přichází Étienne, trochu vzdělaný kluk, který poblouzní hlavu stádu nevzdělanců a přinutí je bojovat za vznešenou ideu komunismu, v případě Suvarinově, dovedenou do krajnosti anarchismu.
Dej vládu lidu, který byl zvyklý žít vždy jako poddaný. A způsobíš katastrofu.
To bylo tak, v kraji těžních věží, šachet a zimy. Ne v období zimy, ale v krajině zimy, protože takovým dojmem román působí - jako by tam navzdory názvu po celý rok na té nekonečné pláni byl provlhlý leden bez sněhu, jen asi na týden přišlo jaro.
Sem přijde nezaměstnaný strojník Štěpán/Étienne a nechá se spustit ''pětset metrů pod zem, v kleci do tmy důlních dnů'', seznámí se s Kateřinou a její chudou hornickou rodinou, zapojí se do revolučního hnutí, zúčastní se velmi scénicky popsaného důlního neštěstí...Ten důl, město a katastrofu nehledejte, neexistují. V této knize byl autor mistrem hororu - ne hororu obvyklého nebo dělaného lidmi (i když o ten se tam jeden manipulativní knírač-hnusák stará taky) , ale takového, kdy praská výdřeva, valí se voda a dochází vzduch a navíc někde bouchá metan, protože nějaký pitomec si rozšrouboval kahan.
Myslím že knížka může působit dost cize pro lidi, kteří se o hornictví jinak nezajímají a v dole se podívat nebyli - hodil by se slovníček pojmů nebo popsané rytiny a infografiky namísto těch hrubých dřevořezů v mém padesátkovém vydání. Nebo lépe si posloužit internetovým připojením při čtení. Je poznat že autorem byl akademik/klasik, protože kdo více nahlédl do hornického života, asi by tam vložil více jejich každodenních šachetních vtipů a sprosťáren - zde je vidět podobný odstup jako u Čapkovy První party, která podle mě ale zastarala trochu víc.
Jedna z mých oblíbených knih. Naturalisticky popisuje v neobvyklém prostředí dolů surový život chudiny tehdejší doby, které chybí jen málo, aby revoltovala proti svým pánům. Zola patří k mistrům realistické prózy, tato ve mně vyvolávala silný pocit beznaděje a sympatie s hlavními postavami. S tím jsem také pociťoval vděčnost, že nemusím žít v tak otřesných podmínkách. Ke konci však kniha dává lidem také naději na spravedlivější společnost.
Germinal mně i po čase zůstal v paměti, patří mezi Zolovy nejlepší knihy. Popisuje snahu dělníků zajistit si lepší život, když se na podmínky zaměstnanců ještě téměř nehledělo. Líbila se mi například pasáž, kdy majitelé dolů byli obklopeni tím největším luxusem, zatímco rodina Mahueuových se tísnila o hladu v malém příbýtku. Výborné byly i četné naturalistické scény, ve kterých si to postavy rozdávaly někdy i na život a na smrt.
Opět fantastické.Neuvěřitelne popisný a velmi depresivní příběh hornické osady.Zola umí mistrně popsat postavy,bídu a utrpení,až se vám chce křičet bezmocí.
Po čtvrté knize od Émila Zoly jsem počtvrté spokojen. Pan Zola nám opět předložil extrémně krutý příběh, který každého šokuje. Kniha má na hony daleko k tomu být líbivým čtením, přesto se jedná o nanejvýš pozoruhodné dílo. Přesto mě ve vydání z Omegy rozčilovaly velmi časté hrubky a překlepy. Určitě mohu knihu doporučit, byť u mě stále vede Člověk bestie
nečekaně rychle ubíhající děj z nezvyklého prostředí, od Zoly se nedalo čekat nic menšího
Docela drasťák... Téma knihy je docela zajímavé: mezi horníky, kteří po generace pracují v uhelných dolech bez téměř bez jakéhokoli odporu proti vedení, přijde nadšený socialista Étienne. Využije svého charismatu a přiměje horníky ke stávce.
Zola mistrně popisuje kontrast mezi hornickou chudinou a lidmi z vedení. Zatímco horníci žijí v chudobě bez školního vzdělání a lékařské péče a musí vyžít s mrzkou mzdou, výše postavení si sami o sobě mysleli, že mají málo (ačkoli toho měli opravdu dost) a že horníci si mohou žít stejně dobře, pokud budou šetřit.
Celou dobu jsem si myslela, že kniha je sice trochu rozvleklá, ale nicméně stála by za 4 hvězdičky. Byla sice hodně drastická, mrtvol tam bylo více než dost, ale kniha měla prostě něco do sebe. Názor jsem změnila až na samém konci, kdy Zola popisuje jedno nepěkné důlní neštěstí. To už na mě bylo opravdu moc...
Příběh o boji za důstojný život, který těžká práce v uhelných dolech spojená s nízkými platy prostě nenabízí. Zároveň také popis jedné z nejslabších společenských tříd ve Francii, jejíž ubohost pomohla roztočit kola nadcházející revoluce. To vše jako kulisa pro vzestup a pád Štěpána, alkoholem pokořeného ztroskotance a pseudointelektuála.
Ačkoliv Germinal nepatří mezi optimismem prodchnutá díla, jedná se o poměrně lehké čtení. Kromě děje zaujme nejen čtivostí, ale také velice zajímavým popisem rané kapitalistické společnosti. Člověku je pak jasnější, jaká atmosféra vedla k revolučním náladám, které v 19. a 20. století zachvátily celou Evropu.
Toto bylo moje první setkání s tímto klasikem a nutno říct, že dopadlo nad očekávání dobře. Jde o velice čtivě a realisticky napsaný román. Mnohdy až mrazí z popisu nelidských podmínek života tehdejších lidí. Věrné vykreslení psychologie postav a zajímavý děj vycházející ze skutečnosti sílu celé knihy jen podtrhují.
Zola je Zola, jeden z těch autorů u jehož díla jsem si jist že mě nezklame, naopak, že jeho čtení bude zážitek.
S tím jsem se tedy pustil do Germinala, prostředí uhelného dolu znělo lákavě a já se těšil na výživnou četbu.
Ovšem to co se postupem stránek odehrávalo, mnohonásobně předčilo mé očekávání.
Nebyl jsem připraven.
Nebyl jsem připraven na takovou míru brutality, u některých pasáží jsem nevěřil svým očí co že to vlastně čtu, byli tu odstavce které jsem četl několikrát za sebou.
Nepočítal jsem s tím že na mě z knihy bude doléhat taková úzkost a beznaděj, přiživována naturalistickými popisy.
Netušil jsem, že se mi dostane tolik utrpení a krutosti, s níž se horníci museli potýkat, nešlo s nimi necítit, vždyť podmínky v kterých museli dřít na svůj kus chleba by z leckoho udělali zvíře, to pak člověk dokáže pochopit i některé násilnosti odehrávající se v rodinách horníků.
Štěpán Lantier mi byl velice sympatický (což v Zolových románech není pravidlem) a držel jsem mu palce v jeho utopické revoluci za lepší život. A přesně o tom je Germinal.
Je o útrpné cestě za lepšími zítřky.
A po dočtení ve mě ještě dlouho rezonuje marnost.
Tak to já jsem Zolu ocenil právě jako student...a vlastně jsem kvůli němu nedostudoval...četl jsem ho kompletně, tedy postupně všechno, co u nás vyšlo, četl jsem celé noci a dny, pod lavicí, místo studia a úkolů...a nemohl jsem se od něj odtrhnout. A Germinal je jeho majstrštyk...v hodině literatury jsem měl referát o této knize...a protáhlo se to na celou hodinu (včetně přestávky), nikdo ani nedutal, a když jsem přečetl úryvek ze závěru knihy, kdy se šachtou valila voda a před ní prchal důlní kůň, tak se holky rozbrečely...to, co dokázal z této situace Zola vytěžit, to je prostě geniální!
Další mistrovské dílo,stejně dechberoucí jako Zabiják.Tolik bídy,strachu,hladu a přesto neuvěřitelně živoucí a lidský příběh.100%.
Je každopádně fascinující, jak Zola pojímá naturalismus v celé jeho šíři a v každé knize se věnuje jinému tématu, čímž zabraňuje tomu, že by se opakoval. Germinal tedy nepatří (alespoň dle mého názoru) k jeho nejlepším dílům, protože je přece jen moc dlouhý a trpí zbytečně rozsáhlými popisy a možná velkým množstvím postav, nicméně jde pořád o velmi dobré dílo. Zaujme opravdu detailní líčení nuzného a ubohého života horníků, kteří se bojí o každodenní existenci, z čehož pak logicky rezultuje touha po revoluci a nastolení spravedlivějších podmínek. Ačkoli by někdo mohl v díle vidět obhajobu a myšlenku komunismu, Zola něco podobného postupem času popírá, když brilantně ukáže na to, že revolucionáři jsou prostě lidé, kteří si některé myšlenky buď špatně vykládají a mylně interpretují, čímž pak vzniká to, že logicky nemohou v praxi fungovat, nebo některé věci záměrně zatajují a zestručňují, což má úplně stejný dopad. Nadčasovost Germinalu vidím především v tom, že je tu skvěle popsáno, jak se odboráři stávají politiky, podléhají opojnému pocitu moci a také to, že přízeň lidí je nestálá a záleží opravdu na maličkostech a banalitách. Za nejsilnější pasáže považuji momenty, kdy se sesune důl a zůstávají pod ním těla a pak také výjev, kdy naštvaní horníci a jejich rodiny zneuctí mrtvé tělo obchodníka a vezmou si zvláštní suvenýr (což je mimochodem také jeden z mála humorných momentů knihy). Škoda, že to Zola malinko neprokrátil a nedodal tomu větší spád. Germinal je nicméně další důkaz jeho velikosti a významu pro světovou literaturu. 70%
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Tuto knihu jsem dlouho odkládala, protoze vím, jak umi byt Zola depresivni, nakonec mi zbyla uz jen ta. Chytlo me to od první strany, zadne nudné pasáže, děj plynul svižně, hlavni postavy jsem si oblibila, prožívala jsem to s nimi. Tahle kniha ve me zůstane hodně dlouho...