Lístok lásky
Émile Zola
Román z r. 1878 je historií milostného citu, který sdílí mladá vdova spolu s ženatým lékařem, ošetřujícím její dcerku. Nepatří k autorovým typickým dílům, neboť jím prosvítá romantická lyrika v líčení pocitového pole hrdinů, snímž je úzce spjato i impresívní zachycení Paříže. V četných rezonancích je evokována také psychologie dítěte, které s vysokou senzitivností čelí matčinu mileneckému vztahu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , SmenaOriginální název:
Une Page d'Amour, 1878
více info...
Přidat komentář
Za mě zklamání. Takový sladkobolný příběh o jedné lásce, o rozmazleném děvčeti, zrazené důvěře, o chybách, kterých se dopouštíme nevědomky, a které leckdy už nejdou napravit, o nedorozumění, o bolesti...
Hezký příběh, ale na mě až příliš prvoplánový...
Mě osobně kniha zklamala. To nebyl Zola, kterého jsem očekávala. Knize by určitě prospěl modernější překlad.
Krásné romantické čtení. Příběh Heleny mě úplně pohltil a stejně jako ostatní mě rozčilovalo chování Jany. Naopak popisy Paříže mi nevadily-mám to tam ráda, tak jsem se vždy zasnila, jako bych tam byla. Vážně jímavý příběh, úplně jiný Zola než v Zabijákovi.
Jsem trochu zklamaná, tohle není Zola, jak ho znám z Peněz, Země nebo Zabijáka. Příběh hezký, jemný, ale postavy jsou málo přiblížené a celkově je to takové rychlé. Zatím nejslabší, co jsem od něj četla.
Už jsem četla od Zoly ,,Sen",ale tahle kniha se mi líbila více :-) Rozčilovalo mě ale chování Jany.
Druhá kniha, kterou jsem od Zoly přečetla. Četla se dobře, ale upřímně mě nudily ty zdlouhavé popisy - bylo jich tady na můj vkus až zbytečně mnoho. Příběh je hezký a nelituji, že jsem ji četla, ale nemyslím si, že bych se k ní někdy v budoucnu vrátila.
Byl to můj úplně první Zola, kterého jsem četla. Nudily mě předloooooouhé a alespoň pro mě zcela zbytečné pasáže různých popisů (především pohledů na Paříž). Ke knize se už sice nebudu vracet a pošlu ji do světa, ale svým způsobem jsem ráda, že jsem si ji přečetla.....
Zola opět dokázal, že je mistrem popisů vnějšího i vnitřního světa. Vnějšek, každý odraz západu slunce na zlacených střechách majestátní Invalidovny, krutá bouře nešetřící Paříž, zima a mráz, se odrážejí v náladách postav. Naopak i blízká a přitom tak nedostupná Paříž promítá bolesti, radosti i touhy. Postavy jsou velmi komplexní a skvěle charakterizované, počínaje chladnou a logicky smýšlející Helenou, v níž však klokotají kapky Rougonovské vášně, pokračuje žárlivě milující a majetnickou Janou či hloupoučkou a naivní Juliettou a konče vypočítavou a pokryteckou žebračkou matkou Fétuovou. Příběh rozpolcení Heleniny duše podkreslený siluetou Paříže mě dojal i přiměl k zamyšlení nad silou lidských vášní.
Další kniha od Zoly, kterou jsem četla doslova jedním dechem. Příběh dokáže čtenáře doslova vcucnout, jediné mínus jsou opět zdlouhavé a nudné popisy okolí, ve kterých se Zola vyžívá.
Kniha přesně taková, jakou jsem očekávala. Líbila se mi, jen mi drobet vadil ten zdlouhavý popis, ve kterém si ale Zola ve všech svých knihách tak liboval. Jinak příběh to byl silný, dojemný a drsný.
Příběh se odehrává v Paříži a popisuje příběh mladé vdovy Heleny, která sama vychovává svoji jedenáctiletou dcerku Janu a zamiluje se do rodinného lékaře, který je ale ženatý a má rodinu. Vyprávění je zaměřené hlavně na vztah matky s dcerou, která si vynucuje veškerou její pozornost, kterou chce mít sama pro sebe a jakmile zjistí, že se ji to nedaří a matka začíná svůj zájem zaměřovat i na mladého lékaře, snaží se svým sobeckým chováním opět matčinu lásku soustředit pouze na sebe. Ze vzájemné sympatie a pokukování vzniká milostný vztah. Zatímco pro mladého doktora je jen takovým povyražením, Helenin život je nečekanou láskou navždy poznamenán. Přecitlivělá a churavá Jana instinktivně a žárlivě nenávidí milence své matky, všemožně ji týrá, přitom se sama trápí až z toho nakonec těžce onemocní.
Příběh skutečně zajímavý, dojemný, k zamyšlení..
Štítky knihy
láska 19. století milostné romány romantismus lyrika rodinné vztahy psychologie dítěte, pedopsychologie romány světová literaturaAutorovy další knížky
2009 | Zabiják |
1965 | Nana |
2004 | Člověk bestie |
1923 | Břicho Paříže |
1969 | U štěstí dam |
Málokdo tuto knihu zná. Je to škoda. Tak moc se liší od jiných Zolových děl, jak je to jen možné.
Připadá mi až podivné, že TEN Zola, naturalista, popisující detailně sociální problémy své doby, mohl napsat tak křehký příběh o lásce.