Nana
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185771/nana-185771.jpg
4
1005
1005
Nana je devátou knihou série Rougon-Macquartové a volným pokračováním románu Zabiják. Nana je příběh dívky z lidu, která si svou krásou podmaňuje muže a využívá je, díky své kráse dostává z ulice na samý vrchol společnosti. Émile Zola, představitel naturalismu 19. století, zde vykresluje život a mravy tehdejší společnosti, život bohatých a chudých ukazuje ve velkém kontrastu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , OmegaOriginální název:
Nana, 1880
více info...
Přidat komentář
Zatím se mně z jeho knih líbila nejméně, možná to měl být účel, ale řekla bych, že tady autor nepropracoval děj tak dobře, jak u svých dalších děl. Hlavní hrdinka se chovala ukázkově nesympaticky, zřejmě přesně tak, jak autor zamýšlel.
Kurtizána Nana vás zavede do Paříže a seznámí nás se zhýralou pařížskou společností, obzvláště v jejích vyšších vrstvách – bankéři, hrabata, velkopodnikatelé Všichni jdou po penězích a krásných ženách, až toho jedna z nich využije a bude si s nimi hrát jako kočka s myší. Klasika z roku 1880, která je na svou dobu poměrně odvážná.
Klasiky mám v knihovně docela dost, ale málokdy po ní sáhnu. Jsem tak ráda, že si ji přečtu díky různým výzvám. Tentokrát jsem si ji vylosovala z mých nepřečtených knih v rámci snižování nepřečtených knih
Knížka se dobře četla, i když byla místy zdlouhavější a na můj vkus tam bylo dost jmen. Přišlo mi to svěží i vtipné. Ze začátku to byl jeden velký mejdan a postupně sledujeme vývoj, kam život Nanu zavede. Přišlo mi to kolikrát nadčasové a celkově mě to bavilo. Jelikož mám vydání s ilustracemi, tak mě moc potěšily a skvěle navodily atmosféru té doby.
Ač jsem si myslela, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, když jsem knihu porovnala s ostatní klasikou, kterou jsem četla, tak jsem to nakonec přehodnotila na plný počet, neboť to mělo většinou spád a v rámci podobných knih to bylo prostě skvělé.
Kniha, na to, o čom celá je, je príliš hrubá. Zbytočne veľa obsiahlych opisov. Mám rada jednoduchšie vyobrazenia.
Ale musím priznať, že aj po rokoch, odkedy som to čítala, ostal kdesi vo mne ten príbeh. Taký iný pohľad na iné storočie, ktoré máme tak trocha skreslené, zromantizované, a pritom tam žili rovnako ako dnes. Luxusné ľahké ženy, či zlatokopky...neverní zvrhlíci, posadnutí mladou krásou...vždy to tu bolo a bude. Také jednoduché.
Myslím, že je kniha i na dobu, kdy vznikala, zbytečně ukecaná; posledních cca 80 stran je pak vážně jízda. Nanu nechci hodnotit, pouze využívala hlouposti bohatých mužů.
Všem, kteří si čtení Nany přílišně neužili doporučuji si přečíst dílo vícekrát. Napoprvé jsem se, jak zde bylo již zmíněno kolegyní, jsem se též ztrácel v ohromném množství jmen všelijakých postav, no na podruhé jsem zažil přímo čtenářskou extázi.
Je jasné, proč Zolovy romány ve své době budily tolik vášní, protože autor se v nich skutečně v ničem neomezuje. Nana je veskrze negativní postavou, které nejde přát nic dobrého a i proto je trochu náročné knihu číst, protože s hlavní postavou se nejde ztotožnit - Nana je sebestředná, manipulativní a většinu času zcela neempatická osoba, které otevře oči až osobní tragédie a fakt, že zničila život mnoha lidem, s ní nic nedělá. Je jasné, že to bylo účelem a že právě zkažená Nana má reprezentovat tehdejší společnost, kde podobné poklesky byly na denním pořádku. Každá doba má své stinné stránky a mě by zajímalo, co by takový Zola napsal o dnešním světě...
Zola prostě umí. Krásný květnatý jazyk, postavy jsou uvěřitelné a děj svižně ubíhá, byť záměrně až do absurdna. Ne tak dobré jako Germinal, ale to je dáno i tématem, z Nany a jejího prostinkého života pařížské poběhlice zas o moc víc vyždímat nešlo. Co mě baví, je Zolův cit pro psychologii svých protagonistů, kterých jsou v románu mraky, ale stejně jejich charakter bravurně vystihne klidně na pár řádcích. Prvních 100 stran je chaos, o to víc potěší postupná gradace až k finálnímu naplnění podobenství o mouše a hovínku.
Lze Nanu litovat nebo nenávidět? Za mě spíš to první. Je ve své naivitě obětí poptávky a toho, co jí její okolí dovolí. Vlastně velice krásná kniha, když se tak zamyslím.
Ze začátku jsem byla v knize Nana trochu ztracená kvůli množství jmen a situací, které se objevily, a netušila jsem, o co vlastně jde. Prvních 100 stránek pro mě bylo trochu zdlouhavých, ale později se příběh začal rozvíjet a stával se zajímavějším. Je mi líto, že jsem se dostala do děje až ke konci, protože to nebylo tak špatné, jak jsem původně myslela. Je zajímavé, že jsem četla dvě různé verze této knihy a jedna z nich byla podle mého názoru velmi nepovedená a to od Omegy.
Mě prostě Zola baví, takže za mě super, i když některé části jsou opravdu zbytečně zdlouhavé, kolikrát jsem si musela přečíst dvakrát, protože jsem neudržela pozornost. :)
Co mi ale vzalo požitek z knihy, bylo množství chyb, které obsahovala, takže pozor na vydavatelství Omega - knihy Dobrovský.
Bohatý, květnatý, dobový jazyk, na který jsem si rychle zvykl. Společenský román poukazující na rozmařilost, chamtivost, sobectví, bezohlednost jedněch a pozerství, hloupost, falešnost druhých, u některých dokonce vše v jednom. Zlatokopky byly, jsou a budou, vždy se našel, nachází a najde někdo, kdo jim to umožní. Zde je to vyvedeno až do absurdna, což předpokládám byl záměr. Některé pasáže byly ale zoufale nudné.
Měl jsem v seznamu. I po Naně jsem si říkal, že je na čase ten seznam trochu seškrtat, abych se zbytečně neokrádal o čas, podobnými díly, i když jsou to klasiky.
Kniha je skvělá, jako téměř všechny autorovo knihy. Na co chci upozornit, je vydání pod odpovědnou redaktorkou Alenou Křivánkovou (Československý spisovatel, 2011,vydání první) . Tato osoba si knihu před vydáním nemohla přečíst. Tolik překlepů a i čistě gramatických chyb jsem v knize ještě neviděl. Chcete-li si knihu plně užít, vyvarujte se tohoto vydání.
Příběh o Paříži, kde vládne dvojí morálka, ale především o Naně. Dívce, která má moc zkazit vše počestné, brát a brát až nezbývá nic a ona pak jde zas o dům dál.
Jak by v případě Zolova díla mohlo jít o něco jiného, než o naprostý úpadek hlavní hrdinky, postav okolo, celé Paříže… Kromě pocitu zmaru ve mně zůstává tolik k zamyšlení. Autor měl holt přehled o tom, jak společnost jeho doby fungovala.
Výlet do stok a výšin dob dávno minulých. Čtivé tak na střídačku. Někdy zdlouhavé, pak zase mnoho událostí najednou. A Nana ,,.. moucha, která vzlétla z předměstských výkalů, aby přenášela zárodek společenské hniloby.. ". Holt nikdo svůj stín nepřekročí.
Tam, kde Gustave Flaubert skončil (například v Citové výchově), tam Émile Zola pokračuje. Tam, kde Flaubert kritizuje "jen" pokrytectví, pokles morálky a permanentní vypočítavost francouzské společnosti, tam Zola představuje její naprosté dno - zato v plném lesku a slávě. Svět kabaretů, divadla pochybné úrovně, nevěstinců, (pseudo)salónů, ale také situaci na dostizích, nebo na francouzském venkově - to je všechno vylíčeno velmi barvitě, člověk má téměř pocit, že je toho účasten. To není smysl pro zatěžkaný detail, kterým by čtenáře unavoval v popisu, to je smysl pro atmosféru, vykreslení hrůzy i slavnostnosti situace, a hlavně nastavení situace, která se pak vždycky nějak zásadně promění. A pokud je Zola nazýván naturalistou, tak to ne proto, že by nám líčil například detailní sexuální zvrhlosti při erotických hrátkách (i když taky je to tam nějak neexplicitně přítomno), ale proto, že se románem Nana dotýká animality člověka. Zvířeckost je tu vykreslena jako přirozenost, jen je zasazena do společnosti. Morální, etické hodnosty, úcta k člověku, základní úcta ženy k muži a opačně, k mateřství, k budovaným hodnotám (i když třeba jde o peníze majetky, statky nebo společenské postavení - jakkoli to je vždy ve světle věčnosti pochybné), ty jsou zde naprosto zadupány, je to nějaký odpad, kterým ani není třeba se zabývat. Hlavní hrdinka je krasavice, plná živočišné erotičnosti, matka a zároveň prostitutka ve všech významech toho slova. Na tomto napětí stojí celý román a nejde samozřejmě jen o Nanu, ale o metaforu celé společnosti.
Takže doporučuji. A dodávám pro ilustraci pěkný citát, aby bylo patrné, jak pěkným jazykem je to napsáno (resp. také přeloženo Miloslavem Jirdou):
"Bylo to v době, kdy Nana oslňovala Paříž leskem dosud nebývalým. Její postava se giganticky tyčila na obzoru neřesti, vládla městu nestoudnou vyzývavostí svého přepychu a svého pohrdání penězi, v němž zcela veřejně tály celé majetky. Její dům byl jediná žhnoucí výheň, z níž její choutky ustavičně vyšlehávaly novými a novými plameny; stačilo jí slabě fouknout, a zlato se měnilo v jemný popel, jejž vítr ustavičně roznášel. Ještě nikdo neviděl takovou posedlost v utrácení. Její dům jako by stál nad propastí a v ní mizeli mužové se vším všudy, se svými majetky, těly i jmény, ani se po nich nezaprášilo...."
Pročetla jsem komentáře ostatních a s mnoha souhlasím. Něco bylo opravdu nudné, zbytečně moc popisné a zabíhavé, mnoho postav, které se mi pletly... Avšak chápu, že doba a styl/směr mají svůj význam. Střídaly se pasáže nudné se zajímavými a několikrát i napínavými a emocionálně vypjatými.
Zabiják byl pro mne zajímavější. A jelikož jsem jej četla před víc jak 20 lety, tak už si ani postavu malé Nany nepamatuji. Celkový otisk knihy ve mně však zůstal.
Nana tedy byla strašná, povrchní a blbá kráva:-). Ja vím, je to záměr autora ukázat tehdejší společnost, její rozmary, lásku, čeho jsou lidé schopni, pokrytectví a snobáctví, ublíženost Nany a nenávist k vyšší vrstvě, o to větší chuť je pošlapat...
Je to jedna z knih, která mi vydá svůj celkový dojem až chvíli po přečtení...
Jedna z těch knih, u kterých hodně záleží na věku čtenáře. Četla jsem ji někdy kolem osmnáctin a dnes by na mě působila zcela určitě jinak, plánuji se k ní vrátit.
Štítky knihy
19. století Francie francouzská literatura prostituce Paříž naturalismus prostitutky
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Po přečtení prvních stránek jsem si říkala, že to nedám. Knížku jsem sice nakonec přečetla, ale vůbec mě nebavila a působila na mě depresivně. Divná doba, nesympatická hlavní hrdinka, chlapi bez mozku posedlí chtíčem, prostě všechno divné... Ale to byl asi autorův záměr, aby nám ukázal zvrácenou morálku lidí a jak může člověk dopadnout, když podlehne svým pudům.