Rozvrat
Émile Zola
Román z roku 1892. Předposlední svazek ságy rodu Rougon-Macquartů. Tento rod uzavřela porážka Francie v prusko-francouzské válce. Dílo nemá pevnou dějovou linii a svou kompozicí je blízké modernímu dokumentárnímu románu nebo válečné kronice: kromě autentických historických postav (Napoleona II., generálů Mac-Mahona, Bourgain-Desfeullese) provádí čtenáře válečnými poli a událostmi v Paříži fiktivní postavy (Jean Macquart či sourozenci Maurice Levasseur a Henrietta Weissová)... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1988 , Naše vojskoOriginální název:
La Débâcle, 1892
více info...
Přidat komentář
Naprosto vynikající Zolův válečný román. Už když jsem se dočetl v anotaci, že tento francouzský naturalista se tentokráte pustí do zpracování Prusko - francouzské války z roku 1870, věděl jsem, že právě zde vynikne spisovatelův talent a um převést syrovost a hrůzy války na papír. Hlavně druhá část popisující bitevní vřavy v okolí Sedanu je naprosto strhující a autor vás dokáže vtáhnout na bojiště, jako byste sami byli v řadách ubohých vojáků vedených na popravu. Hlavní dějová linie soustředící se na vztah a kamarádství venkovana Jeana a vzdělance Maurice je vystavěna taktéž na výbornou. Zola opět nezklamal a pomalu se stává jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Čteno vydání z roku 1931 s krásnými 117 ilustracemi Stanislava Hudečka.
Původně jsem chtěl napsat rozsáhlý rozbor tohoto veledíla, ale bylo by to zbytečné tlachání. Musí stačit fakt, že když jsem Rozvrat přečetl poprvé, během jednoho roku jsem se k němu znovu vrátil ještě dvakrát. A to se mi od dětství nestalo, že bych stejnou knihu přečetl za jeden rok třikrát. A znovu mám chuť se k ní vrátit a určitě tak ještě učiním, a ne jednou. Mistrovský rukopis a popis událostí mě vtáhl přímo do dění, všechno jako bych prožíval s těmi nebohými vojáky nebo s dalšími souvisejícími postavami. Peklo, zkáza, zmar a nejedno velké utrpení. Strašlivá barvitost vyprávění a masakry z bitev mě probíhaly přímo před očima. Neskutečná Zolova imaginace! S jistotou můžu říci, že se Rozvrat zařadil na první příčku mých nejoblíbenějších knih (nejen Zolovy tvorby) a odsunul kousíček dál Zabijáka, taktéž geniální dílo mistra Zoly. Z historického hlediska se jedná o nejčernější kapitolu francouzských dějin. Pár slov, co vystihuje tento historický román : žádné nebe, žádné slunce, jen zkáza a zmar, totální apokalypsa. Člověk, měnící se v podrážděnou bestii. Vření, úpadek, demoralizace, rozvrat. Zapálené domy, syčící hustý strastiplný kouř. Nářky umírajících i dětí. Krev, bolest a smrt. Žádná naděje. Degradace lidství. Bohapusté vraždění.
Poměrně vyčerpávající, nicméně pokud člověk chce vědět víc o Prusko - Francouzské válce, je tahle knížka skvělá volba. Zolův naturalismus v ryzí podobě.
Mistrovsky napsaný rozvrat francouzské armády.Knihu řadím mezi to nejlepší,co jsem dosud četl.A vedle Zabijáka a Germinalu je to to nejlepší od Zoly.95%.
Typicky krutá kniha Émila Zoly - člověka až napadne, že ten pan Zola snad musel být nějak psychicky narušený...
Přiznám se, že ke čtení jsem se dostala kvůli nádherným ilustracím a kvůli anotaci B.Frídy na přední straně z roku 1919:
...Zola skvěle ukázal svoji téměř jedinečnou schopnost velkého malíře mas, jejichž vření, ctnosti i vášně zasadil mistrovskou rukou do jedné z nejvzrušenějších chvil dějin...
A přiznám se podruhé- původně jsem si jen chtěla prohlédnout ty nádherné ilustrace- u těch starých knih je úžasný ten komentář u ilustrace, kdy si 30 stránek vytváříte o nějaké osobě svou vlastní představu a pak hop, naservírují vám ilustraci a do konce knihy už si nevzpomenete na tu svoji vyfantazírovanou představu.
Prostředí prusko-francouzské války s jejími nekonečnými přesuny vojska, bitva u Sedanu, sžívání se s pruskou okupací, rozpolení národa ústící v pařížskou komunu a zejména popis polní nemocnice či výprava na bitevní pole krátce po bitvě, je doslova rájem pro naturalistickou literaturu. Zola se v Rozvratu opravdu vyřádil.
Čtivá a poněkud syrová kniha (Zola nezklamal, naturistického popisu bylo v knize až až). Pasáže popisující zmatené velení, nejasné a nesmyslné rozkazy mě skličovaly - a že jich je v knize spousta. Až jsem se třásl, když jsem si uvědomil, že kniha nebude mít k realitě daleko.
+ Výborná historická exkurze přímo doprostřed válečného běsnění - Sedan + Pařížská komuna
- Na Zolu nezvykle dlouhé a opakující se popisy přesunů vojska sem a tam - nicméně knize to neubírá na celkové kvalitě.
Zola prostě nezklame, chvílemi čtete napínavý příběh, chvílemi filozofický rozbor společnosti, chvílemi se stanete přímými aktéry války, prostě kdo nečetl tak vřele doporučuji- a pro slabší většinu lidstva- nebojte se toho, že je to válečný román, mám vyzkoušeno, že i ženám se líbí - protože mi ji moje žena kradlá ze stolku, když jsem nebyl doma a posunula mi tím záložku :-)
Zolův román Rozvrat vypráví očima desátníka Jeana, jeho mužů a jejich známých historii Prusko-francouzské války, nešťastné bitvy u Sedanu a jejích následků. Francouzská armáda, usnuvší na dávných vavřínech ještě z dob bonapartovských, se zmítá ve strašlivém chaosu vzájemně si odporujících rozkazů, nesmyslných ústupů často bez jakékoliv konfrontace s nepřítelem, vojáci jsou bezúčelně vláčeni tam a zpět, demoralizovaní, hladoví a vysílení, jen aby posloužili jako potrava pruským dělům u Sedanu. Následuje arogantní chování vítězů a šílenství poražených, kteří se začnou navzájem obviňovat takovým způsobem, že to nemůže skončit jinak než naprostou katastrofou, které Prušáci jen chladně přihlížejí jako nějakému divadlu. V těchto událostech se setkávají rozumný a umírněný venkovan Jean s horkokrevným advokátem Mauricem, stanou se nerozlučnými bratry, ale jejich rozdílné povahy je nakonec přese všechno donutí stanout na opačných stranách barikády. Zola úžasným, poutavým, ale hrůzu nahánějícím způsobem popisuje strasti války, od pochodů hladových vojáků, přes dělové koule a spousty mrtvol na bojištích, odporné špitály a aroganci nepřátel, až po zradu, pokrytectví a pomstychtivost některých. Rozhodně nic pro slabé povahy, ale román za přečtení určitě stojí...
Miluju Zolu, jeho naturalismus, přemrštěné ideály střídané surovou pudovostí jeho postav. Celou knihu provází prusko-francouzská válka, během které dochází k vývoji/úpadku několika postav i vývoji/úpadku Francie. Doporučuji i čtenářům, kteří historická díla neradi, o dějepis tu přeci jen nejde. A zlatý bonus nakonec? Po přečtení si budete říkat, že na tom ve skutečnosti nejste tak špatně :)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Četba klasiků asi není nic pro mě. Občas mi přišlo, že literární hrdinové plní v románu jen vedlejší roli. Vedle naturalistických obrazů bojiště autor na mnoha stránkách podrobně popisuje trasy armádních přesunů a kdejakou pařížskou ulici, ve které se bojovalo. Kniha je rozdělena do 3 částí; první líčí nekonečné přesuny 106.pluku očima prostých vojáků, druhá bitvu u Sedanu a třetí revoluci v Paříži. V době svého vydání vzbudila kniha velké emoce. Zolovi, který nebyl v armádě a nezapojil se ani do hnutí odporu, vyčítali, že je zbabělec (v roce 1870 mu bylo 30 let). Kniha byla patrioty odsuzována jako příliš defétistická; porážku sice zavinili císař Napoleon III a průměrní maršálové, ale v armádě bylo i plno výborných velitelů, které Zola schválně opomenul. Kupodivu protestovali i Němci, kteří se chovali k civilistům mnohem lépe než Francouzi v Německu během napoleonských válek, což dokazuje Zolova poznámka o pouhých 2 znásilněných ženách v okupovaném Sedanu.
Karel Marx o bonapartismu trefně napsal: Dějiny se obvykle opakují dvakrát: nejdříve jako drama a později jako komedie.